Jakub Hruška: Co a proč se v roce 2011 stalo na Ptačím potoce?

Blokáda na Ptačím potoce 25. 7. 2011

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Hugo Charvát / Ekolist.cz

Jenže přírodní lesy rostly, a to nejméně od poslední doby ledové (ca. 10 tisíc let) zcela samy, a hospodářskou roli jim přisoudil až člověk, zejména v posledních 200-300 letech. Jinými slovy, horské smrčiny (o které šlo) bezpochyby umí růst samy, a není třeba jim „pomáhat“ proti kůrovci kácením. Lýkožrout smrkový (kůrovec) žije v symbióze se smrkovými lesy už několik milionů let, a nikdy je nevyhubil. Jen se čas od času namnoží do gradace, kterou obvyklé způsobí nějaké oslabení dospělých stromů – sucho, vichřice, v moderní době třeba kyselé deště. Gradace sama „zhasne“ obvykle do pěti let – vyčerpá se dostupné málo odolné „zřádlo“ oslabených stromů, chladné a deštivé počasí zahubí larvy kůrovců, namnoží se „hubitelé“ kůrovců jako plísně a houby.

A na tlející dřevo, velmi staré stromy či uschlé stromy je vázána v dnešní době velmi vzácná biodiverzita, která v hospodářských, velmi přísně pěstovaných lesích, které se kácejí v téměř jinošském věku 100 let nemůže žít. Tetřev hlušec, datlík tříprstý, mnoho druhů hmyzu, pavouků, motýlů, lišejníků, rostlin, ale i půdních bezobratlých (ano i to je vzácná biodiverzita) je vázána na strukturu přirozeného lesa, který roste, rozpadá se a opět roste.

Tyto skutečnosti byly známy samozřejmě již v roce 2011, ale přesto nedůvěra v tvořivou sílu přírody u tehdejšího vedení přetrvávala, a tak chtěla lesu „pomoci“. A to v místě, které již bylo předtím vyčleněno jako bezzásahovka – tedy území, kde se má opět nechat běžet zcela nerušený přírodní vývoj. Nakonec, od toho máme národní parky (nebo tedy alespoň jejich tehdy I. zóny, dnes přírodní zóny.

Blokádu kácení tehdy odvážně a správně zahájilo Hnutí DUHA - Přátelé Země Česká republika . V té době jsem byl předsedou Stínové vědecké rady NP Šumava. Ta vznikla tak, že poté co byl ředitelem parku jmenován Jan Stráský (vcelku zapřisáhlý nepřítel přírodního vývoje lesů), většina vědců z Rady NP Šumava abdikovala, ale sdružila se ve stínová radě, aby problematiku ochrany přírody v NP nezávisle komentovala. Což jsem i v případě blokády u Ptačího potoka průběžně dělali a blokádu podporovali. Tolik tiskových zpráv jsem nikdy předtím ani potom nenapsal.

Blokáda na ca. 260 ha zachovalé horské smrčiny trvala skoro do konce srpna. Byla provázena vcelku brutálním zásahem policie proti blokádníkům, a z oněch 260 ha bylo nakonec vykáceno jen 32 ha. Správa NP nakonec sama zásah proti kůrovci ukončila s tvrzením, že už vykácela, co potřebovala a les „zachránila“. Ve skutečnosti se ale blokády zalekla, protože mediálně to bylo velmi vděčné téma, které na vedení NP opravdu nevrhalo dobré světlo. Že Správa NP jednala v rozporu s vlastními předpisy bylo po několika letech potvrzeno i pokutou od České inspekce životního prostředí.

Obnovující se les u Ptačího potoka v NP Šumava, kde v roce 2011 probíhala blokáda kácení stromů.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Nejlepším důkazem toho, že kácení nemělo žádný smysl byl fakt, že v následující roce se kůrovcová gradace zastavila úplně všude – tam kde se zasahovalo, i tam kde ne. Pomohla studená a vlhká léta 2011 a 2012. Gradaci zastavila sama příroda, stejně jako nesčetněkrát předtím.

Blokáda měla velký význam – po ní se definitivně ukázalo, že kácením kůrovce, pokud gradace už začala, nelze zastavit, a že v chráněných územích skutečně není cestou sanitární těžba. To bylo posléze v roce 2017, za ministrování Richarda Brabce (ANO), včleněno i do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 sb.) a území vyčleněná jako přírodní zóny jsou dnes ze zákona bez jakýchkoliv zásahů.

Velký dík všem, kteří se tehdy nebáli!