Jakub Hruška: Vypustit dolní novomlýnskou nádrž je myšlenka stará jako nádrž sama

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Hoppi CZE / Wikimedia Commons

Novomlýnské nádrže byly kontroverzní už dlouho před listopadem 1989. Odborníci upozorňovali, že stavba zničí mimořádně cennou nivní krajinu pod Pálavou – lužní lesy, mokřady, říční ramena, louky a další biotopy. Československá akademie věd doporučovala, aby se dolní nádrž začala stavět až po vyhodnocení dopadů horní a střední nádrže. Toto doporučení však nebylo respektováno. Hodnocení z roku 1985 už ukazovalo, že se řada varovných ekologických prognóz naplnila, zatímco očekávané hospodářské přínosy byly marginální. Přesto byla dolní nádrž dokončena a v roce 1989 napuštěna.

Protože stavbu v době socialismu nebylo možné zastavit, probíhala od roku 1981 rozsáhlá dobrovolnická akce Dno. První dva roky ochránci přírody mapovali výskyt vzácných rostlin a od roku 1983 je začali přenášet ze zátopového území. Do roku 1986 bylo přesazeno více než 85 000 bledulí letních, 53 339 sněženek, 2 224 ladoněk vídeňských a mnoho trsů kosatce sibiřského. Přenášeny byly také oddenky leknínů. Významná část rostlin byla vysazena v NPR Křivé jezero. Akce se do té doby zúčastnilo více než 700 dobrovolníků, včetně členů Českého svazu ochránců přírody a Brontosaura (a to včetně maličkosti autora těchto řádků, v té době vysokoškolského studenta). Hrubý odhad říkal asi 130 tisíc kusů.

Po listopadu 1989 vznikla iniciativa vedená Mojmírem Vlašínem, která požadovala dočasné vypuštění třetí, tedy dolní Novomlýnské nádrže. V listopadu 1990 dala vládě sto dní na rozhodnutí. Pokud by vláda nereagovala, chtěli aktivisté při demonstraci symbolicky nadzvednout stavidla.

Za Bedřicha Moldana, který byl ministrem životního prostředí do 24. ledna 1991 (a poté bohužel odvolán na základě nikdy nepotvrzeného nařčení o spolupráci s STB), nechalo ministerstvo zpracovat variantní studii. Ta posuzovala mnoho možností – od zachování celého díla přes částečné či úplné vypuštění střední nebo dolní nádrže až po vypuštění všech tří nádrží.

Na 24. února 1991 byla svolána demonstrace nazvaná Akce Špunt. Dva dny před ní, 22. února, dal nový ministr životního prostředí Ivan Dejmal pokyn začít odpouštět dolní Novomlýnskou nádrž. Když se na hrázi sešlo asi pět tisíc lidí, voda už skutečně odtékala. Nešlo však o úplné vypuštění, ale o pokus snížit hladinu dolní nádrže na nejnižší úroveň dosažitelnou tehdejším výpustným zařízením. Střední nádrž se při této akci vypouštět neměla.

Úplné vypuštění dolní nádrže se nakonec neuskutečnilo. V únoru 1993 ministerstvo životního prostředí schválilo koncepci snížení hladiny střední i dolní nádrže. a tedy alespoň částečné zachování hnízdních a zimovacích podmínek pro vodní ptactvo.

Pro Nové Mlýny je podstatné, že rozhodnutí MŽP z roku 1993 i snížení hladiny v červenci 1996 proběhly ještě před převodem hlavních vodohospodářských kompetencí z MŽP na MZe (1. listopad 1996 – za ministrování Františka Bendy z ODS). To se promítlo i do sporů o další režim nádrží, a MŽP dnes jednoznačně prohrává.

Je důležité říci, že hlavním důvodem pro vypuštění dolní nádrže bylo začátkem 90. let obnovení unikátního fenoménu lužního lesa. Tehdy nikdo netušil, že o 35 let později přistoupí důvody vysoké eutrofizace, hromadění sedimentu, oteplování vody, úbytku vody kvůli oteplování klimatu, růstu sinic a úhynu ryb v Dyji pod přehradou v důsledku opakovaného vyčerpání kyslíku ve vodě.

O to víc dnešní debata o převodu dolní zdrže na suchý poldr dává smysl. A pokud jde o závlahy, které byly hlavním důvodem stavby celého komplexu tří přehrad, tak nad touto dolní jsou ještě další dvě….