Jakub Hruška: Horský velikán hned u cesty

Kolem tohoto smrku (odhad věku více než 200 let) u pramenů Vltavy chodím/běhám/jezdím už tak 45 let. Horský velikán hned u cesty, který přežil mnoho kůrovcových gradací - i tu poslední, která se tudy prohnala začátkem tohoto tisíciletí. A proč tohohle chlapáka kůrovec nakonec nedostal? A to i přesto, že to vydatně zkoušel - viz ty dodnes viditelné vletové otvory, které poctivě vyvrtal? Důvodů je víc - celý život neměl těsně okolo sebe žádné další stromy, a proto má větve až hodně k zemi. A do takového "terénu", kde je spousta živých větví, tlustá a nepřístupná kůra kmene, se kůrovci prostě nechce.

A napadení v dolní části kmene (ty dírky) pak není celkově tak velké, jako kdyby měl brouk k dispozici krásný hladký kmen (typický pro husté hospodářské lesy). A pokud je strom v kondici, tak ten menší nálet dokáže eliminovat tím, že brouky a larvy v lýku zalije pryskyřicí, a je po nich (ano příroda je dost krutá).

Protože rostl polosolitérně, má zřejmě i dost rozvinutý kořenový systém, a tím pádem dokáže čerpat hodně vody z půdy - tu potřebuje na to "zalévání" brouků a larev. Taky má vrcholový zlom (asi dost starý) a má několik vrcholů. A ví se (a já nevím proč), že v tu chvíli, kdy strom usilovně z vrcholových větví "vyrábí" nové vrcholy, tak mu na kmeni tloustne kůra.

No a taky měl prostě kliku (říká se tomu statistická pravděpodobnost).

V jeho těsném okolí žádný podobný velikán není (ale je tam spousta menších - nechci říkat mladších, protože věk se v šumavské slati podle "velikosti" určit nedá), ale výše na svahu Černé hory už podobní chlapáci přežili taky.

Pokud má les jakž takž přírodní strukturu (stromy různých dimenzí a různého stáří), kůrovcová gradace, která je v horských smrkových lesích zcela přirozená, nikdy nezahubí všechny dospělé stromy (o přirozeném zmlazení ani nemluvím - toho bývají kvanta).

Právě proto, že les není homogenní, přestože tak občas vypadá.

Mimochodem - nejpravděpodobněji sejde z tohoto světa tím, že se vyvrátí nebo zlomí. V místě vrcholového zlomu do něj asi dost teče a dřevo uvnitř kmene tlí. A jednou přijde silný vítr, který ho rozlomí, zlomí, nebo pokud hniloba dojde až do kořenů, tak vyvrátí.

Bezzásahovost má velkou hodnotu - vidíme, že příroda je zařízená na to, aby "nezahynula". A člověka k tomu, aby jí "pomáhal" vůbec nepotřebuje.

Tím ale nechci vůbec říct, že nemáme mít hospodářské lesy.

Jen by bylo dobře se poučit, že v tom pěstování můžeme někdy přírodě umožnit víc, než často děláme.

---

reklama

---