https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-frouz-jsou-velke-pozary-dusledek-toho-ze-jsme-ohen-vypudili-z-krajiny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Frouz: Jsou velké požáry důsledek toho, že jsme oheň vypudili z krajiny?

25.1.2023 | PRAHA
Požár v přírodní rezervaci u obce Oud-Turnhout v Belgii.
Požár v přírodní rezervaci u obce Oud-Turnhout v Belgii.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zvykli jsme si vnímat přírodní katastrofy – povodně, kůrovcové kalamity či velké požáry – jako něco mimořádného, co se vymyká přirozenému chodu věcí. Stejně na nás zapůsobil požár v Národním parku České Švýcarsko v létě 2022. Díky zprávě kolektivu autorů „Jaké faktory ovlivnily vznik šíření požáru v NP České Švýcarsko?“ dnes můžeme zasadit loňský požár do souvislostí.
 
Zpráva přehledně popisuje historii a přirozené mechanismy výskytu požárů, jakož i antropogenní faktory, které výskyt požárů ovlivňují. Zároveň jasně ukazuje, že v tomto konkrétním případě nešlo požáru bezprostředně zabránit.

Bezprostřední příčinou bylo dlouhotrvající sucho, jev, se kterým se budeme v budoucnu setkávat často, jak se bude prohlubovat probíhající klimatická změna.

Na druhou stranu se lze domnívat, že dosavadní praxe pěstování lesa a nedostatečné respektování přírodních procesů v našem managementu krajiny zvyšuje riziko výskytu podobných rozsáhlých požárů. To nás může vést k tomu, abychom přehodnotili způsob, jakým k podobným přírodním katastrofám při managementu naší krajiny přistupujeme.

Bříza je strom, který z požárů profituje. Proto je kůra i našich bříz extrémě hořlavá. Živá a zdravá bříza dahurská z východní Asie se i za deště ochotně nechá zapálit jedinou zápalkou.
Bříza je strom, který z požárů profituje. Proto je kůra i našich bříz extrémě hořlavá. Živá a zdravá bříza dahurská z východní Asie se i za deště ochotně nechá zapálit jedinou zápalkou.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lukáš Čížek / archiv autora

Je třeba si uvědomit, že přírodní katastrofy zde byly v určité formě vždy a měly v přirozeném fungování ekosystémů své místo. Lze dokonce ukázat, že přírodní ekosystémy, které jsou dlouhou dobu (tisíce let) ušetřeny působení těchto přírodních katastrof, chřadnou a přestávají dobře fungovat (jev známý v ekologické literatuře jako retrogrese).

V případě požárů existuje poměrně dobře prozkoumaný vztah mezi kvalitou opadu, který rostliny produkují, četností výskytu požárů a intensitou požáru.

Obecně se dá říci, že společenstva rostlin produkující snadno hořlavý opad, hoří častěji, ale intensita tahových požárů je malá. Naproti tomu rostliny, které produkují hůře hořlavý opad, hoří méně často, což pak vede k tomu, že se mezi jednotlivými požáry nahromadí větší množství paliva (opadu) a následný požár je pak intensivnější.

Člověk ovlivňoval dynamiku požárů odedávna. Je zajímavé, že původní obyvatelé Severní Ameriky nebo Austrálie zvyšovali frekvenci výskytu požárů s cílem podpořit výskyt travinných a křovinných biotopů, které dobře hoří, ale zároveň podporují velké býložravce, které mohli naopak původní obyvatelé lovit.

Naopak bílí osadníci se snažili požáry potlačovat a to vedlo k posunu směrem k méně častým, ale o to intensivnějším požárům.

Velmi poučný je v tomto směru vývoj ve Spojených státech, kde byl ve 30. letech minulého století schválen zákon nařizující uhasit každý lesní požár do druhého dne od chvíle, kdy byl nahlášen. Ukázalo se, že čím déle toto nařízení platilo, tím obtížnější bylo ho dodržovat. Důsledným hašením se totiž podpořilo hromadění velké vrstvy opadu (paliva) na povrchu půdy, a to se navíc dělo na velkých souvislých plochách. Hromadění opadu na povrchu půdy pak podporovalo vznik rozsáhlých a velmi intensivních požárů, které bylo obtížné uhasit.

Od třicátých let minulého století se ve Spojených státech poučili a dnes je snahou se buď navrátit k přirozenému požárovému režimu tam, kde je to možné (například ve velkých národních parcích, kde jsou zachovány velké plochy přírodních ekosystémů) anebo je snaha přirozený výskyt požárů imitovat řízeným vypalováním, které nahrazuje ekologické funkce požárů a navíc omezuje riziko výskytu požárů.

Řízené vypalování porostu v USA.
Řízené vypalování porostu v USA.
Foto | Mike Meares / Eglin Air Force Base

Velká diskuse se vede o roli kůrovcové kalamity pro vznik a šíření požáru. Předložená studie jasně ukázala, že ponechání mrtvého dřeva v žádném případě nemohlo být příčinou rychlého šíření požáru, ba právě naopak, požár se šířil rychleji tam, kde byly stromy odklizeny. Je to dáno tím, že to, co šíření požáru podporuje, je opad na povrchu půdy, nikoli klády mrtvého dřeva.

Jakkoli to může vypadat kontraintuitivně, každý, kdo někdy rozdělával táborák, si mohl všimnout, že drobné větévky a suchá tráva chytnou snáze než velká polena. Kůrovcová kalamita mohla přispět k šíření požáru nikoli tím, že po ní zůstaly suché kmeny, ale tím, že na povrch půdy opadalo velké množství suchého jehličí.

Podobně jako velké povodně i požár v Českém Švýcarsku nám ukazuje, že ignorováním přírodních procesů nemůžeme docílit toho, že by samy od sebe vymizely.

Jedním z ponaučení, které bychom si mohli vzít, je, že oheň vždy byl součástí fungování některých ekosystémů a snaha oheň v krajině zcela potlačit povede u řady ekosystémů k hromadění opadu na povrchu půdy, což ve svém důsledku může vést k vzniku rozsáhlých požárů, které bude obtížné hasit.

Je jistě důležité nerozdělávat v lese neřízeně oheň (neodhazovat nedopalky atp.) a bránit tak vzniku požáru, zejména v suchých měsících. Ale z pohledu požární prevence se jedná až o poslední krok, který je sice velmi důležitý ale není samospásný.

Je třeba se více soustředit na to, aby se na povrchu půdy nenahromadilo velké množství paliva navíc ve velkých souvislých plochách. K tomu může přispět lesnická praxe podporující přírodě blízké, druhově, věkově a prostorově rozrůzněné porosty.

Nicméně v řadě případů se neobejdeme bez imitace přirozeného požárového režimu řízeným vypalováním, které odstraní nadbytečné palivo a jehož techniky jsou v řadě zemí dobře zpracovány. Tím se velké souvislé plochy s velkou zásobou paliva (opadu), které máme nyní, rozdrobí do mozaiky malých plošek s různou zásobou, která bude bránit rychlému šíření požárů.


reklama

 
foto - Frouz Jan
Jan Frouz
Autor je ekolog, zabývá se zejména rolí půd v chování ekosystémů.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (21)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.1.2023 08:11
Pane Frouzi, neuvažoval jste o tom, nechat si ten návrh patentovat?-) Takový pravidelný požár, řekněme jednou za deset let, kdyby prošel našimi strukturovanými lesy, tak zmizí minimálně výsadba a hustníky. Mohlo by se začít odznova, kola ekonomiky by se točila a ekologisti by byli spokojený. Velkolepé!

Jinak preventivní vypalování v zimě je stonásobně lepší, než požár od vajglu v letní/návštěvnickou sezónu s hnízdy a mláďaty v trávě. Tam to má význam, ale nejde to aplikovat všude. Když dva dělají totéž,...
Odpovědět
va

vaber

25.1.2023 10:01
co to je za bláboly v tomto článku,
jak fungují lesy na Aljašce, v Kanadě nebo na Sibiři, kdo tam uklízí nahromaděnou biomasu,
příčinou požárů je dnes obvykle člověk ,který způsobí požár když je naprosté sucho, bez člověka vznikne požár když je bouře a to obvykle prší a požár se nešíří,
ale je pravda ,že když se vše vypálí ,požáry nebudou, protože nebude co hořet, geniální řešení ,to bych od odborníků nečekal,
závěr odborníků o prospěšnosti požárů, mi připomíná starý vtip o hluku a skákání blechy,
když odborníci co blechu zkoumali utrhli bleše všechny nohy a blecha přestala skákat,
závěr byl ,že blecha neslyší
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

25.1.2023 10:42 Reaguje na vaber
když se ohni sebere palivo, obvykle nemá jak se šířit. Na Aljašce či na Sibiři lesy po zapálení hoří, protože to je přirozená reakce dřeva na oheň, jde o to, aby se nešířil, což vzhledem k vámi vyjmenovaným lokalitám se šíří velmi výrazně a velmi dlouho se uhašuje, zejména kvůli odlehlosti. Celá situace v NP České Švýcarsko je spíš šoková terapie zjištění, že lesy hoří všude stejně a to, že se lokalita jmenuje České Švýcarsko jen dokládá nepřístupnost terénu . Úzká skalnatá údolí je ideální terén pro takové situace. Samozřejmě, možnosti hašení ovlivňuje zejména geografie terénu a přístupnost.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

25.1.2023 11:36 Reaguje na vaber
Rozsah požárů na Sibiři a Aljašce a Kanadě je do značné míry zapříčiněn člověkem. Ten před 10 tisíci lety vyhubil velké spásače, co omezovali biomasu. To že ve střední Evropě hořelo v minulosti málo, a teď více je výsledek tereziánských reforem pěstování lesy na dřevo včetně zakázání pastvy a shrabávání listí a taky nakonec omezení pařezení.
Odpovědět

Martin Černý

25.1.2023 12:28 Reaguje na Slavomil Vinkler
Řeč je o severském boreálním lese (aka tajze), tak se nechám poučit, jaké že tam člověk před 10k lety vyhubil velké lesní spásače, kteří omezovali biomasu? Mně nějak žádný nenapadá - zkuste vybrat tady https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_North_American_animals_extinct_in_the_Holocene

A jinak malá drobnost - ona byla předtím v posledním glaciálu v podstatě třeba celá Kanada pod ledovcem (Laurentide Ice Shield), takže tam opravdu asi moc nehořelo - ale ne kvůli přítomnosti spásačů, si troufám říci.
Odpovědět
JO

Jarka O.

25.1.2023 10:09
Odpovím - nejsou. Jde o jinou věc. SNP se pod vlivem zhoubné ideologie nestarala o svěřený státní majetek, zabránila tím hasičům v práci, takže požár byl zhoubnějsí než mohl být. Zároveň SNP ignorovala adaptace, dříve známé. Ekologisté v čele zde s Hruškou sice požadují adaptace od jiných, ale sami pak je ignorují. To je to škodlivé a trestuhodné, nejde o povrchový stupeň sem, podpovrchový stupeň tam, katastrofy nebo řízené vypalování podle zákona.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

25.1.2023 11:30
No řízené vypalování je užitečná péče ve vhodném místě (travnaté stepi, či vřesoviště) a ve vhodný čas, tj. v zimě a velmi časném jaře. A tato péče ve stepních rezervacích velmi chybí.
Naopak v lesích je daleko rozumnější jiný způsob péče. Jde o omezení pyrofytů jako borovice, smrk, modřín, vejmutovky atd. s hořlavým opadem a vynášením požáru do korun. To lze výměnou lesa jehličnatého (v místech kde nepatří), za listnatý tam kde patří. A to cíleně člověkem. A taky omezení hořlaviny na zemi na příklad pomocí vypásání, nebo zavedením pařezení na vhodných místech. Vše je o řádné péči. Že to požáry nevymýtí je jasné ale omezí na menší plochu. Řízený požár může pomoci, ale jen výjimečně. A návrh řídit požár ve skalách je dost odvážné.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.1.2023 11:54 Reaguje na Slavomil Vinkler
Ti spásači žerou i čerstvě opadané listí (např. muflon), ty ovce mají mnohde na horách velmi chudou stravu, drží se vysoko, aby unikly predátorům. Takže abychom časem v rámci prevence nepřehodnocovali naše "přemnožené stavy", viz např uklizená plocha pod duby u předešlého článku. Vše je to o úhlu pohledu, jestli za cenu mírně poškozené kultury mít pod stromy minimum hořlaviny, nebo to vyhubit jako ty mamuty: Jsou to š k ů d c í !!
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

25.1.2023 12:49 Reaguje na Karel Zvářal
Pane Zvářale jsou lokality určené k produkci dřeva a tam je možno mít málo zvěře a dělat zejména jiná protipožární opatření, jako je dodržovat průseky atd. A jsou lesy neprodukční, Národní parky a tam je velmi vhodné omezovat hořlavost zejména jinak jako je pařezení, pastva velké zvěře... A samozřejmě přemnožení redukovat.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.1.2023 13:40 Reaguje na Slavomil Vinkler
Tím jsem chtěl naznačit, že jsou různé druhy spásačů, někteří zanechávají výraznější škody na dřevinách, u jiných návštěvu téměř nepoznáte. Pokud tedy často vzpomínáte význam spásačů (výsadba je většinou oplocená), tak např. v sadu stádo ovcí vypase trávu do mrtě, ale běda, když tam vleze srnec, hlavně do "moderního" s polokmeny a čtvrtkmeny. Podobně je to i se škodami v hosp lese. V naší oblasti jsou zcela minimální, největší zřejmě způsobují prasata podlézáním/zvedáním oplocenek a tím otevírají cestu zejména srnčí.
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

25.1.2023 12:11
Pravidelné vypaľovanie lesa je v našich podmienkach rovnako nerealizovateľné ako regulácia stavov lesnej zveri predátormi. Samozrejme údržba malých stepných lokalít s výskytom poniklecov pomocou vypálenia môže byť účelná a efektívna. Treba byť ale naozaj veľmi opatrný, pretože ak fúka vietor tak aj pravidelne udržiavané a vypaľované lokality horia veľmi búrlivo a nekontrolovateľne.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

25.1.2023 16:46 Reaguje na Vladimir Mertan
Plně s vámi souhlasím a pouze dodám vypalovat tu trávu pouze tehdy,
kdy to neohrozí hmyz a mláďata ptáku a zvířat. U nás kdysi takto
uhořely srnčata i zajíčci a o žárem popraskaných ptačích vejcích
ani nemluvě.
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

25.1.2023 17:51 Reaguje na Břetislav Machaček
Samozrejme, ideálny čas je teraz koncom januára. Ak je pekne slnečno, ráno býva ešte mráz a okolo obeda už je tráva dosť suchá aby horela. Oheň rýchlo prebehne bez toho aby vypálil korene či vôbec nejak významne ohrial pôdu.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

25.1.2023 17:15
Opět článek obhajující velké množství extrémně výhřevného materiálu a
poukazování na rychlost šíření ohně travou a hrabankou. Po sté první
tvrdím, že tu nešlo o rychlost požáru, ale o intenzitu, která nešla
ani účinně hasit. Požár trávy "umlátím" tlumnicí, olistěnou větví
a nebo lopatou, ale zkuste hasit třicet metrů vysokou hořící souš!
A to tam nebyla jedna, ale tisíce, které vydávaly takový žár, že před
ním a padajícími stromy utekli i hasiči a že se z něho rozpadají i ty
skály. Pokud vzniká tak extrémní žár, tak vytváří vzestupné termické
proudy, které vynášejí do výšky hořící kousky kůry a dřeva, které
padají o stovky metrů dál. Navíc na pohled uhašená souš hoří uvnitř
a znovu se rozhoří, kdežto když shoří tráva, tak už nemá co hořet.
Při požárech trávy často nestačí zahořet ani zdravé stromy, protože
potřebují, aby na ně působil oheň déle, aby se vůbec vzňaly.
Nechápu proč se "vědci" zesměšňují obhajobou neobhajitelného a mlží
o té intenzitě, kterou zaměňují s rychlosti šíření požárů travních
porostů. Kdysi jsem pár takových požárů trávy pomáhal hasit a po
několika minutách tráva sama dohořela bez toho, že by se od ní vzňal
třeba stoletý dub. Od hořící stoleté smrkové souše se ale vznítí i on,
protože ho žár usuší za hodinu tak, jako bych ho dva roky sušil doma
jako palivové dříví. Už je to trapné obhajovat chybu a nepřiznat podíl
viny na INTENZITĚ požáru, který by bez souší nebyl tak výhřevný a taky
nebezpečný pro hasiče a skály. Proboha poučte se a nelpěte na chybné
koncepci ani jinde, protože vám už to příště nikdo hasit nebude. Ti
hasiči vám poví čeho se tam báli a co je trápilo. Padaly na ně hořící
souše stojící i kolem cest a baráků a z nich odlétávaly kusy hořícího
dřeva. To nebyl snadno zvládnutelný požár trávy, ale ohnivé peklo !
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.1.2023 17:30 Reaguje na Břetislav Machaček
On to pan Werich vyjádřil stručně, ale jasně. Je to jak s tím Vaberovým vtipem o bleše: utrhneme-li jí všechny nohy, ohluchne.

Napsal jste to tak, jak to vidím i já, a to jsem denně koukal na živé vysílání, kdy se hasiči schovávali za všechno možné, krčili se k zemi, aby tomu žáru unikli a mohli aspoň dýchat. Teď tu "vědeckou zprávu" budeme mít na talíři v různých obměnách ještě několikrát, protože stokrát je málo. Příště budou hasiči vědět, že zasahovat je kontraproduktivní, majetky zaplatí pojišťovna a příroda dostane větší šanci. Už se těším na tu dětinskou radost, jak v černém popelu objeví kamera zelený lísteček. Nic není ztraceno - život jde dál! Věda a technika, mládeži!
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

25.1.2023 17:47 Reaguje na Karel Zvářal
To máte tak, keď sa 100x opakovaná lož stane pravdou. Podobne je to aj s globálnym oteplením a 99,7% vedeckým koncenzom. Môže byť aj 100% koncenzus ochranárov, že suché smreky nehoria, hasiči povedia niečo iné.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.1.2023 17:51 Reaguje na Vladimir Mertan
Napsal jste to přesně, oni se citují navzájem, kdo "nesplňuje zadání", tak tomu redakce poděkuje za zájem. Takto se to praktikuje na všech úrovních (na vlastní kůži), čest výjimkám, kde můžeme takto volně sdílet názory.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

26.1.2023 08:49 Reaguje na Karel Zvářal
Mě ani tak nevadí požár, jako morální škoda, kdy se většina lidí postaví proti Národním Parkům jenom proto, že jsou špatně opečovávány. A s nimi populističtí politici.
Odpovědět
JO

Jarka O.

26.1.2023 11:27 Reaguje na Vladimir Mertan
Díky, p. Mertane. Ano, suchý strom má v sobě prostě energii na hoření a má jí víc než jen tráva, jehličí a větvičky.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

26.1.2023 18:25 Reaguje na Karel Zvářal
Myslím si, že i ta pojišťovna bude chtít nápravu jako ti
hasiči a obyvatelé postižených obcí. U nás platila opakovaně
pojišťovna škody na majetcích vzniklé povodní a pak přispěla
městu velkou částkou na výstavbu velkého suchého poldru.
Od té doby nejsou už škody a nemusí vyplácet odškodnění. Tam, kde tato opatření nejsou, tak ten majetek nepojistí,
ale to je odpůrcům těchto staveb ukradené, protože se jich
to osobně netýká. Doporučuji pojišťovnám žalovat vedení
NP za liknavost při zajištění požární prevence včetně
toho, že stav porostů neumožnil účinný boj s požárem.
Jedině tak se situace nebude i jinde opakovat a je pouze
štěstí, že nikdo nezahynul.
Odpovědět
JJ

Jaromír Janouch

31.1.2023 07:45
Tak ještě nějakého pavědce co osvětlí jak je dobře že v poslední době, hlavně ve Francii hoří kostely. A proč tedy Němci za požár stíhají stejné etnikum jako ve Francii.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist