Jak snížit riziko lesních požárů v Národním parku České Švýcarsko? Pomoci by mohl nečekaný spojenec: oheň

Řízené vypalování má tradici v oblastech, kde se epizody sucha a hrozba požárů opakují často - například v Austrálii, v USA nebo ve Středomoří.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | BLM Oregon & Washington / Wikimedia Commons

Požár na Havraní skále vypukl 22. června 2006. Jeho příčina nebyla jednoznačně určena, ale přičítá se lidskému zavinění. Nejpravděpodobněji si někdo v lese rozdělal oheň nebo zapálil cigaretu, a to v době, kdy bylo v krajině již dva měsíce trvající sucho. Požár se rychle rozšířil na plochu asi 20 hektarů.

Les po požáru na Havraní skále v roce 2006.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko

„Spáleniště začíná nad jetřichovickou ozdravovnou směrem na hrad Falkenštejn přes Krkavčí kámen až po lokalitu u Mariiny vyhlídky a Balzerova ležení, kam vede červená turistická značka," popsal postižené území tehdejší mluvčí národního parku Antonín Votápek na serveru Novinky.cz.

Podle tehdejších údajů dostali hasiči oheň pod kontrolu po dvou dnech, dohašování ale trvalo dalších několik dní. Shořelo 17,92 ha lesa, v němž rostly hlavně borovice a smrky.

V lese se objevují semenáčky stromů již na jaře 2007.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko

Protože se požár odehrál na území národního parku, bylo ponecháno na přírodě, aby plochu zalesnila – „dobře a zadarmo“, popisuje dnešní mluvčí národního parku Tomáš Salov. Na území spáleniště byl zakázán vstup a místo bylo i oploceno. Stromy se kácely pouze v okolí turistické stezky z důvodu bezpečnosti.

Dynamická obnova

V průběhu let pak vědci sledovali, jak se příroda v lese Českého Švýcarska obnovuje. Nejdříve se na požářišti objevily některé druhy hub – už tři týdny po uhašení požáru. Po třech měsících byly na ploše i kapradina hasivka orličí a mechorosty.

Rostoucí pokryv nových stromků pionýrských dřevin.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko

Ty vytvořily vhodné podmínky pro uchycení a klíčení semen stromů. Příští rok na jaře vědci zaznamenali první semenáčky břízy a borovice a na podzim 2007 už hustý porost takzvaných pionýrských dřevin, které osidlují nezalesněné plochy jako první. Nejčastějším stromem byla bříza bělokorá ve směsi s topolem osikou, vrbou jívou, borovicí lesní i nepůvodní borovicí vejmutovkou, která v oblasti před požárem rostla.

„Po pěti letech už se dá mluvit o mladém lesu, a dnes při cestě na Mariinu vyhlídku možná ani nepoznáte, že tu hořelo,“ popisuje tiskový mluvčí Správy Národního parku Tomáš Salov.

Zmlazující les na Havraní skále.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko

Rok 2022

Aktuální požár v okolí Pravčické brány zastihl les Národního parku České Švýcarsko v podobě, v jaké jsou lesy na většině území Česka – oslabené suchem, kůrovcem, v teplém létě, kdy sice prší, ale půda je stále nedosycená vodou.

„České Švýcarsko je takový pilotní region postupující klimatické změny,“ říká Tomáš Salov. „I tady v národním parku nám rostou monokulturní porosty smrku, vysázené před 100 lety po kalamitě bekyně mnišky. V těch se od roku 2018 začal šířit kůrovec. Tehdy se proti němu ještě intenzivně zasahovalo. Vytvořili jsme na poměry národního parku absurdně velkou holinu o 40 ha,“ popisuje mluvčí parku.

„Pak jsme těžbu kůrovcových stromů pro neúčinnost proti šíření kalamity zastavili a zaměřili jsme se hlavně na bezpečnost v okolí turistických tras. Zbývající smrky pak převážně odumřely nastojato, “ pokračuje mluvčí.

Minulou neděli pravděpodobně zahořela silná vrstva hrabanky a jehličnatého opadu, a právě kvůli ní se požár rozhořel a šířil. „Nebyl to typický pozemní požár, na který jsme byli dosud zvyklí, ale měl takový ‚skákavý‘ charakter,“ popisuje Salov.

Ve spekulacích o tom, jak se požáru dalo předejít, se objevují i pochybnosti kolem správnosti ponechání kůrovcového dřeva v lese. Nabízí se otázka, jestli to nebylo dřevo „připravené na podpal“. Mluvčí parku s tím ale nesouhlasí. „Problém je v jehličnatém lese, který odumřel na velké ploše a zanechal po sobě objemnou vrstvu jehličnaté hrabanky,“ uvádí Salov. Ponechané kmeny stromů při požáru představují problém spíše v tom, že brání přesunu hasičů a fungují jako překážka.

Kůrovcové souše v NP České Švýcarsko před požárem v červenci 2022.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Co dál?

Jak je vidět na příkladu Havraní skály, příroda se do oblasti, kudy prošel oheň, rychle vrátí. Národní park ale bude řešit, jak dalším podobným událostem předcházet. Kromě různě důrazných apelů varujících před nezákonným rozděláváním ohně v lese a zákazu kouření je ale na místě zajistit, aby se případný oheň nešířil tak nekontrolovaně, jako tomu bylo teď.

Tomáš Salov si myslí, že je potřeba zbavit se právě vysoké vrstvy hrabanky. „Jedná se o zásadní problém, je těžko představitelné, že by se vrstva organického materiálu dala odstranit mechanicky, třeba odtěžením. Za zvážení stojí i řízené vypalování za podmínek, kdy se oheň nemůže vymknout kontrole,“ říká mluvčí parku.

S preventivním vypalováním porostů mají zkušenosti v oblastech, které jsou na sucho zvyklejší – například v Austrálii, v USA nebo ve Středomoří. Jeho princip je zbavit se nastřádané hořlavé hmoty mezi stromy, která je nejčastější příčinou vzniku požáru. A zatímco kontrolovat každý nedopalek a špatně uhašené ohniště nemá Správa Národního parku šanci, ovlivnit podobu lesního podrostu může.

Přečtěte si také |

Našim lesům a krajině by oheň prospěl, říká entomolog Lukáš Čížek

Jenže využití ohně bylo pro českou ochranu přírody dlouho zakázané. Teoreticky ho umožnila až novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny přijaté loni v září, má to však svá ale. Řízené vypalování musí být přijato v zásadách péče o národní park. A České Švýcarsko právě nové zásady péče na roky 2022 – 2041 přijímá. Ale ve chvíli, kdy v nich Správa NP České Švýcarsko navrhla využít ohňový management, obce na území národního parku to vyděsilo.

Například starosta Jetřichovic Marek Kny na řízené vypalování zatím nemá jednoznačný názor. Je ale jisté, že k zásadám péče o národní park bude mít jeho obec mnohem více připomínek než před požárem. „Budeme mít mnohem více požadavků. Přetekla trpělivost. Lidi už nechtěj tenhle bordel,“ říká Marek Kny s odkazem na kůrovcové dřevo ponechané v lese a louky kosené jedenkrát ročně.

O obnovu lesa po požáru ale obavy nemá. Na Havraní skálu ostatně vidí z okna. „Za pět let to bude zelené. V tomhle jsem optimistický,“ říká starosta.

Pohled na Mariinu vyhlídku a Havraní skálu v roce 2022.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Letošní požár byl ale tak ničivý, že podle starosty Jetřichovic vyžaduje přehodnocení dosavadního způsobu správy národního parku. „Jsme nespokojení a chceme v parku změny. Chceme, aby se dalo více i na laickou veřejnost, nejen odbornou,“ řekl Ekolistu Marek Kny.

Situace, kdy se proti ohni bojuje ohněm, nemá v České republice zavedenou tradici. Argumentem správy národního parku je, že právě kontrolovaný a omezený oheň může zlepšit obnovu lesa a především snížit požární riziko. „S vysycháním krajiny to může být jedno z mála relevantních opatření, které v přírodních oblastech můžeme pro kontrolu požárů udělat,“ říká Salov.