https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/nasim-lesum-a-krajine-by-ohen-prospel-rika-entomolog-lukas-cizek
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Našim lesům a krajině by oheň prospěl, říká entomolog Lukáš Čížek

4.5.2020 08:47 | PRAHA (Ekolist.cz)
Je lesní požár vždycky katastrofa?
Je lesní požár vždycky katastrofa?
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | Piqsels
Zprávy o lesních požárech kdekoliv na světě zpravidla nevnímáme jako pozitivní. Oheň je živel, který nás děsí svou silou a nespoutaností. Lesní požár se však v některých zemích používá jako levná a efektivní součást péče o les či krajinu. O lesních požárech jsme si povídali s entomologem Lukášem Čížkem.
 
Požáry jsou přirozenou součástí přírodních dějů. Možná ale i tady je to věc míry. Dá se tedy říci, do jakého rozsahu mohou být lesní požáry vnímány jako prospěšné?

To hrozně záleží na konkrétní situaci.

V lese, který hoří pravidelně, bude požár z povahy věci malá, neškodná záležitost. Požár lesem rychle proběhne, spálí trávu a pár popadaných větví. Pokud jsou požáry dostatečně časté, nestihne se v lese naakumulovat dost paliva a tím pádem požár nemívá katastrofické důsledky. A už třeba za měsíc člověk nepozná, že v lese hořelo.

A když v lese často nehoří?

To jsou pak požáry, které pak vídáme v televizi.

Když takový les, kde dlouho nehořelo a kde se nahromadilo velké množství „paliva“, chytne, je to průšvih a nedá se s tím v podstatě vůbec nic udělat. Ať je to Středomoří, Austrálie nebo Severní Amerika.

Lukáš Čížek je entomolog, který pracuje na Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, přednáší na Jihočeské univerzitě a občas i jinde. Z lesů a stepí mírného pásu se přes krátkou exkurzi do ekologie mokřadů a delší exkurzi do ekologie tropických lesů dostal k ekologii a ochranářské biologii lesů a stepí mírného pásu a jejich šestinohých obyvatel. Pokouší se přispět k tomu, aby se z ochrany přírody stala racionální a efektivní činnost.
Lukáš Čížek je entomolog, který pracuje na Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, přednáší na Jihočeské univerzitě a občas i jinde. Z lesů a stepí mírného pásu se přes krátkou exkurzi do ekologie mokřadů a delší exkurzi do ekologie tropických lesů dostal k ekologii a ochranářské biologii lesů a stepí mírného pásu a jejich šestinohých obyvatel. Pokouší se přispět k tomu, aby se z ochrany přírody stala racionální a efektivní činnost.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Hauck / archiv autora

Takže mnohem větší katastrofa je, když se požár lesu dlouho vyhýbá. Jenže on jednou přijde a pak stojí za to. Ale to mluvím o lesích, které oheň ovlivňuje odedávna. Jsou samozřejmě i lesy, mlžné, deštné a podobně, kam oheň nepatří prakticky vůbec. Ale v Evropě takových lesů mnoho není.

V Česku ale nejsme na lesní požáry moc zvyklí. Vnímáme je, že jsou známkou extrémního sucha a že je to špatně. U nás jsou lesy většinou hospodářské a asi nedá čekat, že by v nich jednou za šest nebo dvanáct let hořelo a že by si s tím lesy poradily…

Jak se to vezme.

Dřív se v lese vypalovalo, ale důvodem bylo, aby se les prosvětlil, aby byla pastva pro dobytek, pro včely, a o dřevo nám v těch místech, kde se to dělo, zas tak nešlo.

Ve střední a severní Evropě lesní požáry hodně ubývají v 18. a 19. století. Jsme opatrnější a dnes je větší lesní požár v naší části Evropy dost vzácný úkaz.

Takže dřív tu byl oheň v lese běžný jev?

Pěkný příklad je studie z Bělověžského pralesa, kde na základě jizev na kmenech borovic zjistili, že požáry byly dost časté. Hořelo tam co šest let a na konkrétním místě požár prošel každých jedenáct let.

To byly úmyslně založené požáry, management?

Přesně nevíme, ale většinou nejspíš ano, byl to způsob péče o les. Jak mít les a zároveň tam moct pást dobytek a chovat včely.

Ale důležité na tom je, že je to ten Bělověžský prales, který je považovaný za nejlepší a nejznámější prales v Evropě. A přestože měl takovýhle intenzivní a z dnešního pohledu drastický management. Ale jak vidíme, les se tam zachoval a je to skvělý les.

A dokážete si představit, že by se takové ohňové hospodaření dnes odehrávalo někde u nás?

Představit si to dokážu. Na spoustě míst požáry potřebujeme. Přestože tu dlouho nehoří, podoba podstatné části naší přírody je výsledkem vývoje, v němž hrál oheň velmi významnou roli. Pokud máme zachovat přírodní rozmanitost našich lesů a hlavně bezlesí, tak se bez ohně nakonec neobejdeme.

A můžete mi říct konkrétní místo, kde by se u nás dal oheň v lese použít?

Kontrolované vypalování jako způsob péče o území.
Kontrolované vypalování jako způsob péče o území.

Velmi potřebné a prospěšné by to bylo v národních parcích. Šumava, Podyjí, určitě České Švýcarsko.

V Českém Švýcarsku dodnes občas hoří, ale hasí se to. Ale jsou odtamtud krásné studie o tom, jaké má oheň efekty na vegetaci.

Absence vhodné pastvy a vypalování jsou nejspíš hlavní příčiny drastického úbytku šumavských tetřívků v posledních dekádách. Ale rozumím, že když řeknu, že by bylo fajn zapálit Šumavu, tak každému vstanou vlasy na hlavě. Problém totiž je v tom, že oheň je nástroj, který moc neznáme a neumíme ho používat.

V televizi vidíme jen ty nejhorší dopady požárů, a nikde nevidíme jejich pozitivní efekty, to je mediálně nuda. Co bychom si asi mysleli o noži, kdybychom ho znali jen z detektivek? Přitom oheň je podobně důležitý nástroj.

Proč?

V severní Americe v druhé polovině minulého století došlo v lesích ke snížení frekvence požářů a naakumulovalo se v nich palivo. A když pak znovu požár přišel, byl to strašný průšvih.

Takže ve Spojených Státech je dnes řízené vypalování běžná součást péče nejen o les, ale i o nejrůznější lesostepi, savany a stepi.

Ale to mluvíme o lese, který je v chráněných územích. Je to tak?

Já mluvím o lesích v chráněných územích.

Ale v Severní Americe oheň používají opravdu jako prevenci velkých požárů v podstatě kdekoli. Můžete jet po dálnici a uvidíte cedule Pozor, před vámi probíhá kontrolovaný požár, nenahlašujte ho (Prescribed burn ahead). A místo toho, aby tam sekali krajnice u cest, tak je vypálí.

Značka oznamující řízené vypalování, které v oblasti probíhá vypalování jako způsob péče o území. Požár proto netřeba hlásit hasičům.
Značka oznamující řízené vypalování, které v oblasti probíhá vypalování jako způsob péče o území. Požár proto netřeba hlásit hasičům.

Zároveň vypalují i relativně malé přírodní rezervace nebo přírodní památky, třeba v blízkosti měst.

Oheň je používaný i v lesnictví jako způsob, jakým připravit paseku. Vykácíte dubový les, a když s tou pasekou nic neuděláte, tak vám tam vyrostou stromy, které tam často už čekaly a dobře zmlazují dobře ve stínu. Když paseku zapálíte, nalétnou tam borovice nebo duby, prostě komerčně zajímavé dřeviny. Takže vypalování je používané i jako lesnický nástroj k úpravě dřevinné skladby.

Pokud se ale na oheň podíváme s pohledu zisku, tak asi nebude moc výhodné používat ho? Ztratíme přece spoustu cenného dřeva.

Naši lesníci umí celkem dobře manipulovat dřevinnou skladbu lesa i bez ohně. Ale často je to velmi drahé.

Jedna z našich nejcennějších dřevin je dub letní. To je strom, který vyžaduje hodně světla. Na jižní Moravě se ve velkém kácí rozsáhlé porosty dubu letního, ale na tom samém místě není schopen sám od sebe zmladit.

Dub letní na jižním Uralu bez úhony přežil nedávný požár. Okolo něj z kořenů obráží lípa srdčitá. Náš národní strom se na rozdíl od dubu s ohněm vyrovnat neumí. Oheň zkrátka umí vytvořit nejen pařezinu, ale i střední les.
Dub letní na jižním Uralu bez úhony přežil nedávný požár. Okolo něj z kořenů obráží lípa srdčitá. Náš národní strom se na rozdíl od dubu s ohněm vyrovnat neumí. Oheň zkrátka umí vytvořit nejen pařezinu, ale i střední les.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lukáš Čížek / archiv autora

Tak se na to používají půdní frézy. Za traktor zapojíte ozubený válec, který rozdrtí pařezy a veškerý nálet, který v lese byl. Vznikne oraniště a do něho napícháte strojem sazeničky dubu. Je to katastrofa biologicky a stojí to dost veliké peníze. Před 10 lety stála úprava paseky o jednom hektaru asi 50 000 Kč. Dneska to bude určitě podstatně víc.

A pokud by se ukázalo, že ohněm jsme schopní zajistit zmlazení dubu bez použití té těžké techniky, tak výrazně ušetříme. Oni Američani nejsou všichni úplně hloupí…

Existuje pěkná studie, která srovnává schopnost dubu letního přirozeně zmlazovat ve východním Polsku a na západní Ukrajině. V Polsku je mladých dubů letních minimum, na Ukrajině spousta. Lokality jsou blízko sebe, dělí je jen hranice. A liší se v tom, že zatímco v Polsku se už vypaluje minimálně, na Ukrajině je jarní vypalování téměř národní sport. Podobný vliv na dub má i pastva.

Teď skočím z lesa zase do chráněných území, protože tam je vypalování reálně velmi potřeba a zároveň nás tam ekonomika nemusí tolik zajímat, protože z toho území nepotřebujeme vydobýt žádný zisk.

Když se o území rezervace pečuje klasicky, tedy sekačkami a křovinořezy, ale rozumně, stojí údržba hektaru mnoho tisíc ročně. Vhodně vysekat kus Pouzdřanské stepi stojí spoustu peněz. A stejně nejsme schopní to udělat tak, aby to biodiverzitě maximálně prospělo.

Když na louku nebo na step pustíte traktor, tak on z ní tím, že seká trávu všude stejně, udělá v podstatě golfový trávník. To prospěje trávě, takže trávník houstne a je jednolitý, což nevyhovuje spoustě jiných kytek a většině hmyzu.

A jaký je přínos toho, když takovým místem necháme projít oheň?

Něco shoří víc a něco míň, diverzifikuje to vegetaci. I na stepi jsou očka, která neshořela vůbec, a očka, která shořela úplně. Vyrábí to velmi různorodé prostředí.

Jeden z důvodů, proč jsou vojenské prostory tak biologicky bohaté je, že tam v okolí dopadových ploch často hoří. Řízené požáry jsou jedním ze způsobů, jak se pečuje o bývalé vojenské prostory, např. v Milovicích.
Jeden z důvodů, proč jsou vojenské prostory tak biologicky bohaté je, že tam v okolí dopadových ploch často hoří. Řízené požáry jsou jedním ze způsobů, jak se pečuje o bývalé vojenské prostory, např. v Milovicích.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Beleco

Porost po požáru rozhodně není všude stejně vysoký a stejně hustý. Je to péče, která hmyzu a kytkám vyhovuje výrazně víc, než jakákoli seč. A zároveň je dramaticky levnější. Když to přeženu, tak to stojí jen ty zápalky.

K nim samozřejmě musí být u požáru lidi, kteří ohlídají, aby nechytlo, co nemá. Ale v Americe jsou schopní opečovat ohněm hektar řádově za pár dolarů, i se všemi bezpečnostními opatřeními. Kdežto u nás se snadno dostaneme i na tisíce dolarů na hektar. A je to takové zahradnické pinožení, kdy prostě nejsme schopni vhodně obhospodařit patřičné rozlohy. Ale oheň určitě nepatří všude. Má podobný význam jako pastva, někde ji může nahradit, jinde je pastva lepší, ideální je kombinace.

Klíčový je fakt, že oheň zbavuje půdu živin, konkrétně dusíku. Jeho nadbytek, tzv. eutrofizace, je dnes obrovský problém. Dusíkem hnojíme pole, prakticky plošně padá z nebe kvůli spalovacím motorům. V půdě je tolik dostupného dusíku jako asi nikdy dřív. To v boji o život zvýhodňuje několik běžných druhů rostlin, třeba kopřivy. A ty pak vytlačí většinu ostatních a vegetace degraduje. Když biomasa shoří, téměř všechen dusík v ní obsažený zmizí do ovzduší. Vypalování je způsob, jak eutrofizaci bránit.

Napadá mě, jaký vztah může mít kůrovec a oheň. Mohl by ohňový management pomoct našim lesům do podoby, která by nebyla tak zranitelná vůči suchu a kůrovcovým kalamitám?

V Kanadě se oheň k boji s kůrovcem používá. Ale tam mají „na hraní“ mnohem větší plochy s minimálním osídlením. Zapálíte kus lesa a shoří to i s kůrovci, a v zásadě vás úplně nezajímá, kde se oheň zastaví.

A i u nás by oheň teoreticky mohl pomoci proti kůrovci. Hlavní problém našich lesů je totiž nejen druhová skladba, ale i prostorová struktura.

Modřínová a zejména smrková tajga může být i v divočině jižného Altaje hustý, téměř stejnověký a biologicky chudý les, který těžko rozeznat od našich monokultur. Skutečně ožije až když požár, kůrovec nebo vichřice uvolní prostor pro rostliny, které jehličnanům bez jejich pomoci nemohou konkurovat.
Modřínová a zejména smrková tajga může být i v divočině jižného Altaje hustý, téměř stejnověký a biologicky chudý les, který těžko rozeznat od našich monokultur. Skutečně ožije až když požár, kůrovec nebo vichřice uvolní prostor pro rostliny, které jehličnanům bez jejich pomoci nemohou konkurovat.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lukáš Čížek / archiv autora

Jak to myslíte?

U nás je les hodně hustý. Máme dvakrát až třikrát víc stromů na hektar, než kolik jich bylo třeba před sto lety.

To znamená, že stromy nemají prostor. A kdykoli odumře pár stromů někde na kraji, les se tím jakoby otevře. Kůrovcům, větru. Postupují od toho otevření.

Když ale máte les světlejší, všechny stromy jsou od sebe dál, mají větší koruny a nejsou na sobě tak závislé, tak taková situace nenastane. Odumřením pár stromů se v řídkém lese pro okolní stromy téměř nic nezmění.

Na leteckých snímcích se dají najít hezké fotky, kde je na Šumavě vedle sebe světlý les třeba na bažině a hustý les. Ten hustý je celý sežraný kůrovcem a v tom řídkém jenom sem tam něco. To, co se stane jednomu stromu, se v zapojeném lese pravděpodobně stane i jeho sousedům. Protože stromy jsou k sobě hodně blízko.

Kdežto ve světlém lese, kde jsou stromy dál od sebe, tohle neplatí zdaleka tak striktně, a tím pádem jsou stromy schopné kůrovci odolávat.

Zároveň tím, že jsou dál od sebe, tak si tolik nekonkurují o vodu. Prosvětlení lesa je nástroj, jak připravit les na klimatickou změnu, na to, že bude sucho. Osvícenější lesníci to u nás už praktikují.

Takže naše krajina s častějšími požáry by vypadala tak, že lesy budou řidší a světlejší a stromy v nich budou mít víc prostoru?

To je jedna věc.

Druhá věc je, že by se nám konečně dařilo podstatně lépe zachovávat bezlesí. Naše krajina s častějšími požáry by byla biologicky výrazně bohatší.

Pařeziny jsou biologicky mimořádně bohaté lesy, ochrana přírody se k nim proto pokouší vrátit i u nás i jinde v Evropě. Člověk je vytvářel pomocí sekery, ale zjevně vznikají stejně snadno i díky ohni. Výmladkové lesy tedy zřejmě nejsou lidský vynález. Na obrázku je pravidelně hořící doubrava nedaleko Vladivostoku.
Pařeziny jsou biologicky mimořádně bohaté lesy, ochrana přírody se k nim proto pokouší vrátit i u nás i jinde v Evropě. Člověk je vytvářel pomocí sekery, ale zjevně vznikají stejně snadno i díky ohni. Výmladkové lesy tedy zřejmě nejsou lidský vynález. Na obrázku je pravidelně hořící doubrava nedaleko Vladivostoku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lukáš Čížek / archiv autora

My dnes máme problém v tom, že jsme velmi bohatá společnost. To se teď možná změní, ale jsme nejbohatší, jak jsme kdy byli, do ochrany přírody investujeme obrovské peníze, speciálně třeba do péče o bezlesí. Ale stejně o bezlesí stále přicházíme. Kde nejsme schopní napřít dostatečné úsilí a dostatečné peníze, tam nám to zarůstá. A zarůstání pořád pokračuje. A u většiny bezlesí, v chráněných územích i mimo ně, klesá kvalita, přesněji rozmanitost, třeba počet druhů rostlin nebo nabídka nektaru pro hmyz.

Jak to, že když o použití ohně jako nástroji managementu víme, nepoužívá se? Má tak negativní vyznění, že není možné ho použít společensky?

Neumožňuje to legislativa.

A pak je tu obava. Když budete první člověk, který to zavede, a budete mít úspěch, ocení vás jenom pár lidí. Když se to ale nepovede a blafne vám něco, co nemělo, tak to budou vědět všichni.

Na druhou stranu vypalování je ochranářský nástroj, který se v okolních zemích používá. Vypalují Němci, Poláci, Slováci, v Anglii se vypalují vřesoviště. Do televize se to dostane až když požár hoří déle a víc, než bylo zamýšlené.

A teď třeba na Slovensku od 1. ledna 2020 začal platit zákon, který vypalování zavádí jako nástroj péče o chráněná území. Slováci nás v tomhle dost předběhli. Já věřím tomu, že dřív nebo později k tomu dojde i u nás, protože nakonec nemáme moc jiných možností. Jiné způsoby péče, snad krom vhodně nastavené pastvy, jsou dost drahé a často méně účinné.

Do péče o bezlesí investujeme v ČR poměrně dost peněz, přesto o něj stále přicházíme.
Do péče o bezlesí investujeme v ČR poměrně dost peněz, přesto o něj stále přicházíme.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Pikantní je, že u nás sice máme minimum endemických živočichů, ale nejeden z toho mála, třeba krasec váleček český nebo naše nejdelší žížala, potřebuje stepi s výrazným zastoupením holé půdy, tedy plochy velmi intenzivně spásané nebo často hořící. A právě tyhle organizmy, za jejichž přežití máme globální odpovědnost, velmi ohrožuje nedostatek péče a spad dusíku.

A nedochází přitom k nějaké kolizi s ochranou klimatu? Přece jen požár uvolňuje do ovzduší emise...

Emise to samozřejmě uvolňuje. Ale u nás máme husté lesy, které začínají schnout, většina dřeva se stejně rozloží a oxid uhličitý z nich se stejně do ovzduší uvolní.

A také hrozí to, že suché lesy chytnou samy a pak ten požár nikdo nezastaví.

Pravidelné vypalování přispívá k tomu, že se do půdy ukládá obrovské množství organické hmoty. Černozemě jsou velmi pravděpodobně výsledek toho, že často hořelo. Díky tomu vzniká mocná vrstva půdy. A v půdě se ukládá víc uhlíku než v lese, a dlouhodoběji.

Představa, že budeme sázet stromy, a tím nějak vyvážíme náš příspěvek ke klimatické změně, je poměrně naivní. Protože my ty stromy dost intenzivně sázíme už dvě století. A kromě toho, že se nám podařilo vyhubit spoustu motýlů a hmyzu a poškodit přírodu, tak to jiný významný účinek nemělo, minimálně globální změnu klimatu jsme rozhodně nezpomalili.

Je po požáru potřeba něco konkrétního, aby se ekosystém dobře obnovil? Musí po ohni třeba zapršet?

Je otázka, co od toho ohně chceme a očekáváme. Opět hrozně záleží na kontextu.

Zůstaňme v chráněných územích. Pokud nám začne hoře Žofínský prales, tak je to průšvih. Obzvlášť když všude okolo budou spálené nebo hospodářské lesy. To by bylo špatné.

Jsou samozřejmě organismy, kterým vyhovuje les po požáru, ale jsou organismy, kterým takový les nevyhovuje. A my bychom se v krajině měli snažit zachovat oba typy. Tím pádem jsou místa, která hořet můžou, a jejich obnova nás vlastně nijak moc nezajímá. Protože čím delší čas tam les zůstane v otevřeném stavu, tím líp třeba pro tetřívka nebo jeřábka.

A pak samozřejmě potřebujeme lesy, které nehoří, a jsou ponechané pokud možno samy sobě.

Od toho je otázka, co očekáváme, že se obnoví. Když zapálím les a budu očekávat, že se mi tam obnoví bukojedlový prales, tak budu pravděpodobně čekat 200–300 let.

Pokud ale budu očekávat, že mi to obnoví populace tetřívka, tak se můžu dočkat třeba už za tři roky.

Někteří ptáci v Austrálii mají umět rozšiřovat požáry tím, že přenáší hořící větvě na dosud nehořící místa. Jedním z nich by měl být luňák, který žije i u nás. Jsou nějaká pozorování nebo doklady takového chování u nás?

To chování uváděla studie z Austrálie u raroha proměnlivého a dvou druhů luňáků. Včetně luňáka hnědého, který vzácně žije i u nás. Na každý pád jsou to různé rody dravců, a tím pádem to vypadá spíš na naučené chování. Že to odkoukali jeden od druhého. Takže i naši dravci mohou být schopni se to naučit.

Bříza je strom, který z požárů profituje. Proto je kůra i našich bříz extrémě hořlavá. Živá a zdravá bříza dahurská z východní Asie se i za deště ochotně nechá zapálit jedinou zápalkou.
Bříza je strom, který z požárů profituje. Proto je kůra i našich bříz extrémě hořlavá. Živá a zdravá bříza dahurská z východní Asie se i za deště ochotně nechá zapálit jedinou zápalkou.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lukáš Čížek / archiv autora

Kdyby to někde viděli...

Ano. Ona je totiž velká otázka, jak vypadal režim ohně předtím, než se ho naučili používat lidi. Je velmi pravděpodobné, že oheň byl velmi důležitý i ve střední Evropě. Rostliny jako dub, bříza, borovice a spousta dalších jsou takzvané pyrofyty, které z ohně profitují, protože jim pomáhá potlačit konkurenci. Buď ho přežijí anebo jsou schopní obsadit jím uvolněné stanoviště. Dub a borovice, když jsou větší, tak požár dobře přežijí.

Lidi jsou tady nějakou stovku tisíc let. A není pravděpodobné, že by se tolik organismů bylo schopno adaptovat na požáry tak rychle. Sto tisíc let není v evoluční historii zas tak dlouhá doba. Takže je otázka, kde k téhle vlastnosti, že umí pracovat s ohněm, rostliny přišly. Nejspíš oheň fungoval i dřív.

Dnes přirozeně hoří hlavně lesy v Rusku, typicky tajga. Ta přes léto hodně vyschne a pak stačí blesk, aby ji zapálil.

Jinak je většina ohňů způsobená člověkem. Ale oheň tady zřejmě byl běžný i v době, kdy ho lidi ještě neuměli zapálit.

A pak je ještě důležité říct další věc. My většinou za okamžik, kdy člověk začal ovlivňovat podobu krajiny, bereme dobu, kdy jsme začali se zemědělstvím. Ale oheň je nástroj, pomocí kterého loví snad všechny lidské společnosti, lovecko-sběračské nebo v podobném stádiu vývoje, které žijí v aspoň trochu hořlavém prostředí.

Loví se tak v jižní Americe, loví se tak na Nové Guineji, v Africe. Takže je velmi pravděpodobně, když jsme byli schopní oheň přenášet nebo rozdělávat, tak jsme s ním i začali lovit, a už tím jsme velmi zásadně ovlivňovali podobu krajiny. A nemuseli jsme k tomu vůbec začít orat nebo pást.

Dá se říct, jaký dub v lese požár přežije a jaký ne? Jak dlouho může v lese hořet, aby stromy přežily?

Záleží na intenzitě požáru. Pokud je to požár, který prochází jenom přízemní vegetací, tak to přežije i velká část stromů, které moc na oheň adaptované nejsou. Jakmile jsou větší, mají i tlustší kůru a oheň je nemusí moc ovlivnit.

Ale když je to velký korunový požár, kdy chytnou i koruny stromů, tak ten nepřežije téměř nic.

Ale adaptace na oheň zvyšuje pravděpodobnost, že strom požár přežije, nebo že bude schopný obsadit uvolněný prostor. Buď lehká semena nalétnou na spáleniště, jako bříza nebo borovice, nebo strom obrazí z kořenů, což skvěle umí zrovna dub nebo osika.

Je to krásně vidět na Urale: člověk vidí plochy, kde shořel les a všechny stromy tam leží popadané mrtvé, ale duby si tam stojí, jako by se nic nedělo.

Co prožíváte vy, když vidíte ve zprávách, že hoří les?

Vizualizace situace z 23. srpna 2018. Nad Severní Amerikou a Sibiří je možné pozorovat kouř z rozsáhlých lesních požárů. Kouř je také nad africkým kontinentem, ten pochází z vypalování země kvůli získání zemědělské půdy. Nad Saharou se zvedá prach, který je větrem odnášen daleko na východ. Na východním pobřeží Asie jsou patrná očka tajfunu  Soulik a Cimaron.
Vizualizace situace z 23. srpna 2018. Nad Severní Amerikou a Sibiří je možné pozorovat kouř z rozsáhlých lesních požárů. Kouř je také nad africkým kontinentem, ten pochází z vypalování země kvůli získání zemědělské půdy. Nad Saharou se zvedá prach, který je větrem odnášen daleko na východ. Na východním pobřeží Asie jsou patrná očka tajfunu Soulik a Cimaron.

Pokud hoří Amazonie, Sumatra nebo Borneo, tak to by člověk samozřejmě brečel. Ale když hoří tajga v Rusku, savany v Africe tak si říkám, že tam hořelo vždycky a nic moc to neznamenalo.

Když vidím, že hoří ve Středomoří, tak to jsou většinou borové nebo blahovičníkové lesy, které jsme si tam vysadili, a to jsou velmi vznětlivé stromy.

Pokud hoří v Austrálii, tam oheň taky patří, ale ne všude a nejsem schopen posoudit, jak moc je to kde součást přirozeného cyklu a jak moc je to problém. Tam je trochu podobná situace, jako v Severní Americe, než znovu zavedli vypalování. Aboriginci vypalovali, teď dlouho nehoří a hromadí se palivo. A samozřejmě globální změna klimatu tomu nejspíš přidává, hoří, co by běžně nehořelo, nebo hoří častěji.

A pokud hoří u nás, tak v hospodářském lese je to člověku trochu líto majitele, ale tuší, že příroda to dokáže využít ve svůj prospěch. Budou z toho profitovat různí brouci, motýli, rostliny, ptáci. Zkrátka někdo jiný než člověk, který se cítí vlastníkem. Na druhou stranu oheň by byl ideální způsob, jak se vypořádat s těmi lesy suchých smrků, které nikdo nechce těžit, protože se to nevyplatí, ale musí je nějak odstranit.

Kolikrát si říkám, že kdybych takový les sežraný kůrovcem měl, tak byl velmi intenzivně zvažoval, že ten les zapálím, abych uspíšil jeho obnovu…

Ale předpokládám, že byste to nemohl udělat kvůli tomu, že to není legální...

No, není. Ale mělo by být.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Kováříková Zdeňka
Zdeňka Kováříková
Autorka je redaktorkou Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (31)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

4.5.2020 09:40
Velice zajímavý a nápaditý článek, s autorem naprosto souhlasím. Teď už jenom právní slovenskou úpravu včlenit do našeho právního řádu.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

5.5.2020 18:31 Reaguje na Miroslav Vinkler
Vy musíte mít právní řád i na to, abyste si papírem očistil pozadí.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

5.5.2020 21:21 Reaguje na Pavel Hanzl
Čistě ze zvědavosti ... není u nás náhodou vypalování trávy zakázáno, o nějakém rozdělávání ohně v lese ani nemluvě?
Odpovědět

Jan Šimůnek

6.5.2020 09:15 Reaguje na Pavel Hanzl
Zatím jsou podobné aktivity, dle autora (a já s ním souhlasím) zakázány zákonem. A když k nějakému požáru tohoto typu dojde, tak nejvíc vřískají ekologické spolky.

Takže je třeba opravdu upravit zákony tak, aby tyhle akce byly s nimi v souladu. A věřím tomu, že nejvíc budou proti takové úpravě zákona lobbovat ekologické organizace.
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

8.5.2020 21:02 Reaguje na Jan Šimůnek
Vypalování trávy je zakázáno proto, že jeho aplikace přichází v úvahu zejména tam, kde plochy nejsou ošetřovány chemicky ani těžkou technikou, proto se tam drží drobní živočichové, kteří jinak z naší krajiny mizí. Vypalování takových ploch by tedy ohrožovalo biodiverzitu.
Odpovědět
KS

Krejcar Stanislav

17.5.2020 21:24 Reaguje na Jaroslav Štemberk
Ano, jen je otázkou jaký je rozdíl mezi ČR a Ruskou Sibiří nebo Australskou krajinou ?? Kolik entomologů a ekologů se podílí v ČR na likvidaci lesních požárů v přírodě mnohdy nepřístupných lokalitách ?? Na rozdíl od ruské Sibiře je na tom ČR mnohem hustěji zabydlené, a pokud Putin se k sibiřské tajze chová jako entomolog ekologický tak by asi v ČR tento problém byl občanským problémem !! Kolik úsilí stojí složky hasičských jednotek likvidace požárů skliznové techniky včetně přírodní plochy nebo zásahy právě v nepřístupných přírodních partiích ?? Kolik ekologů a entomologů jsou zároven členy družstev dobrovolných hasičů v místech bydliště ?? Nejedná se o průměrně vzdělané ochrance kteří své mezery v uvažování nahrazují huráakcemi přivazováním se k napadeným stromům a ochraně torz mrtvé přírody.
Odpovědět
va

vaber

9.5.2020 16:35 Reaguje na Miroslav Vinkler
článek je naprostý blábol,kdyby u nás bylo tolik srážek jak bývalo ,asi by nějaký požár nebyl problém, ale když budou deště nebudou požáry a hlavně , les by se obnovil, ale dnes se díky suchu les neobnoví ani tam kde jej lesníci vykáceli a zasadili malé stromky.Kde je výčet toho co požár zničí? Když v Brazílii vykáceli a vypálili prales, nikdy už se už původní prales neobnovil, narostlo jen nějaké křoví, kde nic nežije .Podobné pravidlo bude platit i u nás. Kvalita našich stromů v lese klesá ,máme více stromů, jak se píše v článku ,ale jakých slaboučké, vytáhlé,degenerované , příčina je intenzivní hospodaření ,to už zničilo naši zemědělskou půdu a nyní odborníci pracují na tom aby stejně dopadl les a potom ještě přijde další odborník co začne vykládat jak je požár prospěšný a další mu tleskají. Proč se divime že je vše zničeno? Máme odborníky.
Odpovědět
KS

Krejcar Stanislav

17.5.2020 21:39 Reaguje na vaber
Ano, máme ODBORNÍKY ! A tito odborníci jsou v československu už mnoho století ! Otázkou je jak se pozná odborník lesnické a zemědělské školy od pseudoodborníka z řad ekologů ?? Jeden vůdce z jedné české university po roce 1990 vedl své studenty k uvazování se k napadeným stromům a ochraně škodlivých brouků bez profesně vzdělané akce na ochranu přírody před škůdci. I tak se může chápat ekologická ochrana přírody. Co je pro člověka hlavním posláním chránit přírodu před škůdci nebo nechat škůdce at si s přírodou poradí ?? Co je pro člověka důležitější zdravá surovina pro výrobky z masivu a dřevostavby, nebo brouci jež nabízejí člověku palivové dřevo do neexistujících energetických zařízení nahrazujících uhlí a ropu ???
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

4.5.2020 12:12
A stejné je to svy\pakováním trávy, které bývalo zcela běžné. Samozřejmě, je nutno hlídat, aby neshořelo to co nemá. A na to hlídání nejsou dnes lidi, nikdo nemá čas, dívat se do ohně, když má v ruce chytrý mobil.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

5.5.2020 11:48 Reaguje na Jiří Daneš
Kdyby bylo vypalování legálně možné, tak by se lidi určitě našli... šel bych do toho hned... a ROZHODNĚ bych nebyl sám.... i koronavirus ukazuje, že pro dobrou věc se lidi vždy najdou....
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

4.5.2020 22:03
No ja neviem iba ak by tá právna úprava na SLovensku bolo toto: https://www.minzp.sk/files/sekcia-ochranyprirodyakrajiny/paf2020/vlastny-material_paf.pdf, čo je pomerne slabý právny rámec. Inak článok je výborný, samozrejme je vhodné vypaľovanie uskutočniť v zime, keď predsa nie sú tak veľké straty na živých organizmoch. V zime tráva horí slabšie, niekedy nehorí aj vôbec, lebo nestihne vyschnúť. Ale vo februári už sa dá zapáliť, nájde sa zopár takých dní keď už to horí. Je dobré si územie na vypálenie pripraviť, vytvoriť si kosením mozaiku - pásy, či štvorce a zabrániť tak masívnemu požiaru a plošnej likvidácii organizmov. Týka sa to samozrejme vypálenia stepných rezervácii, v lese skúsenosti s vypaľovaním nemám.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

5.5.2020 13:03 Reaguje na Vladimir Mertan
To by mne docela zajímalo, v zimě mi to přijde samozřejmě méně o hubu, ale zase hodně těch živých organismů je v hibernaci a tedy mají menší možnost uniknout, a pokud ano, tak už zbytek zimy asi nepřežijí.

Ale to je jen co mne napadlo, jsem jen laik.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

5.5.2020 16:34 Reaguje na Svatá Prostoto
Pri vypaľovaní sú vždy nejaké straty. To čo zimuje ukryté v tráve určite zhorí. Preto je dobré nerobiť vypaľovanie na väčších plochách. V zime napríklad v pohode fungujú niektoré druhy pavúkov, alebo pakomárov - tie zhoria tiež, aj keď nehibernujú. Mali by sme vypaľovanie prevádzať tak, aby zisky boli prevýšili náhodné straty a straty musíme minimalizovať.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

5.5.2020 21:24 Reaguje na Vladimir Mertan
Tak že něco se v popel obrátí:-) o něco dříve, je jasné, mně šlo čistě o to, zda zrovna zima je z tohoto hlediska lepší, resp. není horší, než jiná období.

Byť je mi jasné, že z hlediska regulace samotného vypalování jde o velmi vhodné období.
Odpovědět
co

8.5.2020 03:29 Reaguje na Svatá Prostoto
Vlado vypalovat je opravdu lépe v sezóně než mimo ni. Hmyz i plazi jsou na vypalovaní během vegetace adaptováni, při závanu kouře housenky i brouci okamžitě padají k zemi kde dokáží většinou přežít protože oheň jen rychle přeletí a pokud tam není silná vrstva stařiny tak na zemi nehoří. Plazi jsou vyhřátí a dostatečně aktivní aby zalezli do podzemních úkrytů. Naopak v zimě nebo předjaří nemusí reagovat jednoduše proto že jsou buď "ztuhlí",nebo neadaptovaní. Pokudy s housenkami ukázaly že padají na zem od 6 stupňů Celsia výše.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

9.5.2020 13:40 Reaguje na
Myslím, že som to už niekde čítal o tých padajúcich húseniciach. Je to pekná teória, ale v praxi si to neviem veľmi predstaviť. My sme vypaľovali plochy len rádovo niekoľko desiatok m2. Primárne sme sa snažili spestriť údržbu chráneného územia, ktoré bolo roky iba monotóne kosené a chceli sme podporiť populáciu poniklecov, ktoré majú vypaľovanie radi. Do nejakých väčších akcií by som sa púšťal nerád, ale v podstate každé chránené územie potrebuje čas od času nejaké zhorenisko, minimálne nejaké väčšie ohnisko. Dôjde tak lokálne ku zmene vegetácie smerom ku kvitnúcim rastlinám oproti tráve, a ohniská vyhľadávajú aj niektoré motýle ako zdroj minerálov.
Odpovědět

Jan Šimůnek

5.5.2020 07:44
Souhlas s autorem.
Vypalovalo se tu tradičně celá staletí a prakticky nikdy z toho nebyly problémy.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

5.5.2020 11:50 Reaguje na Jan Šimůnek
Zázrak! Pan Šimůnek souhlasí s něčím co je prospěšné....
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

5.5.2020 18:30 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Omyl. Pan Šimůnek souhlasí se vším, kde se čadí, kde vznikají skleníkové plyny, kde něco hoří nebo kde se něco ničí. Nějaká prospěšnost je zcela mimo možnosti jeho chápání.
Odpovědět

Jan Šimůnek

6.5.2020 09:17 Reaguje na Pavel Hanzl
Když ono to, co čadí, je většinou prospěšné. Kdyby pro nic jiného, tak už jen proto, že pár ekologů pukne vzteky :-)
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

5.5.2020 13:06 Reaguje na Jan Šimůnek
No, občas se to vymklo:-).

Jinak jsem u tohoto článku u sebe zjistil atavistický předsudek, protože jak mi argumentace autora dává smysl a věřím mu, tak mi to současně přijde těžce "o hubu" ... prostě ten tmářský zakořeněný pocit obav z "volného" ohně:-).

Nicméně by rozhodně stálo za to zkusit, nicméně min ze začátku bych se tady přimlouvat pro opravdu důslednou regulaci/kontrolu.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

5.5.2020 13:13 Reaguje na Svatá Prostoto
Tak tak. Důslednost a opatrnost je v tomto případě opravdu na místě... je to navíc řešení jen pro konkrétní a dosti omezené oblasti a ještě velice záleží jak přesně se to udělá.

Rozhodně to není řešení, které bych dal do rukou zemědělcům nebo státní správě... ti nám každý den ukazují čeho jsou schopní i v méně delikátních otázkách....
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

5.5.2020 18:30 Reaguje na Jan Šimůnek
Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.5.2020 06:21
Nemám sílu ten "vědecký" blábol číst celý. To bych stejně tak mohl oslavovat válečná tažení, která pročistila planetu od druhu, který ji veskrze ničí, aniž by něco za to dával. I na zlo lze pohlížet pozitivně, vše záleží na úhlu pohledu. Pomatenci s vypláchnutou dutinou lební zakládají požáry v Austrálii a jinde v domnění, bůhví jak nejsou prospěšní. Miliony uhořelých zvířat jsou jim šumák:-( Vodu krajina potřebuje stokrát více!!! Pro mě blbý příklad není příklad.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

6.5.2020 11:05 Reaguje na Karel Zvářal
A to je možná škoda ... to s tou sílou. Protože byste se dočetl, že to autor neuvádí jako nějaké univerzální řešení všeho a stejně tak nepíše, to s sebou nenese jistá negativa či rizika. Což ale platí o všem.
Nicméně článek má podle mého dát ke zvážení, zda za určitých podmínek a určitou formou nemůže uvedené skutečně posloužit k dosažení svého cíle.
Výkřik s vodou je pak v dané souvislosti úplně mimo.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.5.2020 12:35 Reaguje na Svatá Prostoto
Řek bych, že více mimo je psát o vypalování v čase sucha. I tak někdy hasiči nevědí, kam dřív skočit, ještě popouzejme národ k "vylepšování" životního prostředí. Loni v Ausrálii chytili nejméně 28 pyromanů, co se touto "bohulibou" činnosti zabávali. A od prostaty mě tato reakce nepřekvapuje, již jsem si té alergie povšiml dříve.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

6.5.2020 16:04 Reaguje na Karel Zvářal
Jo tak vy vztahujete obsahy článků k datu zveřejnění, tak to pak ano. Rozhodně je to originální.
Odpovědět
co

8.5.2020 03:31 Reaguje na Svatá Prostoto
Karle možná by fakt neškodilo si ten článek pořádně přečíst než tu "plivat oheň" jen proto že si myslíte že "ten blábol" ani číst nebudete. Oni prostě vědci fakt nebývají žádní blbci...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

9.5.2020 18:54 Reaguje na
Na správách CHKO a NP je dosti odborníků na úrovni vědců, kteří vědí, kdy a kde je vhodné vypálení použít. Pouštět takovou zprávu mezi sprostý lid je těžce kontraproduktivní, jak jsem již vyjevil na příkladu australských pyromanů. Jen jsem napsal svůj názor, kdybych plival oheň, to by vypadalo trochu jinak. Já blbost poznám na první dobrou, nemusím ji poslouchat do konce.
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

8.5.2020 23:04
Vypalování lesů v současných podmínkách naší kulturní krajiny bych rozhodně v nějakém masivnějším měřítku nedoporučoval. V hospodářských lesích zasažených kůrovcem by regulované vypalování byl zřejmě naopak ten nejnákladnější způsob řešení situace. V takových lesích se požár šíří zejména vrchní vrstvou půdy a je proto velice pracné ho regulovat a zastavit. Tomu, kdo by to činil, by rovněž "pěkně poděkovali" ti, kteří by bydleli po směru větru od vypalovaného lesa. A to nejen v průběhu požáru za ten kouř, ale ještě dlouho potom, kdy by na ně padal popílek.
Odpovědět

Jan Škrdla

9.5.2020 14:56 Reaguje na Jaroslav Štemberk
Viděl bych to podobně.
Vypalování by se mohlo upaltnit v omezeném měřítku ve specifických případech (např. ve vřešovištích). Samozřejmě v období, kdy je minimální riziko nekontrolovaného šíření, a pod dohledem hasičů (třeba i v rámci cvičení).
Masivnější zavádění v krajině nepodporuji.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist