Jaromír Bláha: Před 20 lety zachránila občanská blokáda unikátní Trojmezenský prales v NP Šumava před vykácením
Se svolením tehdejšího ministra životního prostředí Miloše Kužvarta za ČSSD dala ke kácení stromů souhlas tehdejší Správa NP Šumava pod vedením Ivana Žlábka. Drtivá většina pralesovitých porostů nedaleko hory Plechý však tehdy byla díky občanské blokádě kácení ušetřena. Již po pěti letech od blokády bylo zřejmé, že se les i po působení kůrovce postupně samovolně obnovuje. Trojmezenský prales tak je dnes výstavní skříní divoké přírody NP Šumava a dokazuje, že cíl národního parku ponechat významnou část svého území pouze samovolným procesům a přirozené obnově je plně životaschopný.
Po intenzivním kácení proti kůrovci v II. zónách NPŠ ve druhé polovině devadesátých let dala tehdejší Správa NP pod vedením ředitele Ivana Žlábka na jaře 1999 souhlas k zásahům rovněž v nejcennějších I. zónách, které se rozkládaly na pouhých 13 % území NP a chránily nejvzácnější přírodní lesy, mezi jinými i horský smrkový tzv. Trojmezenský prales. Kácení navzdory nesouhlasu drtivé většiny odborníků a vědců posvětil i tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Na konci května proto na protest proti tomuto rozhodnutí zveřejnila skupina pěti renomovaných odborníků výzvu k občanské neposlušnosti - blokádě kácení. V ní mimo jiné napsali: „Zatímco po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový.“ A poté vyzvali veřejnost k akci: „Tam, kde technokratické smýšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto veřejnost k protestu - mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava. Tak jako bychom nikdy nedopustili, aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody - zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy!“.
Občanská blokáda proběhla mezi 27. červencem a 21. zářím 1999 a iniciovalo ji Hnutí DUHA spolu s dalšími ekologickými organizacemi. Jednalo se o historicky první blokádu kácení lesa v ČR. Ukončena byla na základě stanoviska osmi předních českých odborníků, ve kterém mimo jiné uvedli: „Lesní ekosystémy, které se staly předmětem blokády, mají své absolutně nezpochybnitelné přírodní hodnoty, a proto musí být zachovány ve své současné dynamice ….. Doporučujeme blokádu ukončit, protože je nabíledni, že další kácení stromů na Trojmezné v roce 1999 nemá pro asanaci kůrovce smysl a z hlediska poslání NP by bylo pošetilou samoúčelností.“
Navzdory očekávání početnost kůrovce v Trojmezenském pralese v letech bezprostředně po blokádě poklesla díky autoregulačním mechanismům přírody a bez zásahu člověka. Les definitivně podlehl vlivu kůrovce až po suchém roce 2003. Vzápětí však uvolněné místo po odumřelých stromech zaujala nová generace lesa. V roce 2007 proto Správa NP Šumava již pod novým vedením umístila na turistickou cestu vedoucí Trojmezenským pralesem naučnou stezku s názvem Duch pralesa přibližující samovolný vývoj horského smrkového lesa.
Dnes monitoring početnosti mladých stromů ukazuje, že samovolná obnova v území je velmi úspěšná (fotografie viz příloha č. 5). Dle sčítání pracovníků Správy NPŠ mezi lety 2009 a 2017 na ploše jednoho hektaru odrůstalo průměrně přibližně 6100 mladých stromků vyšších než 20 cm. Ve vyšších polohách blíže hřebeni, kde panují extrémnější klimatické podmínky a kde přirozeně roste jen smrk a jeřáb, pak na stejné ploše odrůstalo přibližně 4400 mladých stromků vyšších než 20 cm. V budoucnu ve vzájemné konkurenci o světlo i půdu přežije jen část stromů, bude se však jednat o ty nejodolnější a nejvitálnější. Samovolná obnova také vede k druhové, věkové i prostorové rozrůzněnosti jednotlivých stromů a jejich skupin. Kontinuita pralesa v území zůstává zachována a lesní ekosystém díky ponechání přirozené obnově do budoucna ještě posílí.
Trojmezenský prales je tak již dnes živou ukázkou toho, jak by se mělo o les „pečovat nicneděláním“ na většině území národního parku – ponecháním samovolnému vývoji. Les se dokáže i po kůrovcové kalamitě sám obnovit a netrpí přitom škodami vznikajícími při kácení, jako je značné poškození půdy i mladého podrostu, prudká změna mikroklimatu na holosečích, ztráta živin obsažených v tlejícím dřevě apod. Trojmezenský prales je tak vzorem pro národní park i pro jiná chráněná území.
Blokáda kácení, díky které zůstal Trojmezenský prales pralesem, byla klíčovým milníkem ve vývoji Národního parku Šumava. Po blokádě následovala jednání, která vedla ministerstvo životního prostředí k pozvání mise IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody – a na základě doporučení přizvaných odborníků ze Světové komise pro chráněná území se postupně přestalo kácet i v ostatních prvních zónách národního parku, došlo k rozšíření území ponechaného přírodě a teď po letech dochází v rámci nové zonace konečně i ke scelení roztříštěných jádrových zón.
Věřím, že přírodní obnova v Trojmezenském pralese bude inspirací nejen správě parku, ale i jejím oponentům při přípravě nových zásad péče o národní park. Je také výmluvnou odpovědí na placenou kampaň Jihočeského kraje, ve které tvrdí, že se lesy neobnovují, a vyjadřuje nepodložené obavy o jejich další osud. Ve skutečnosti si lesy poradí i bez nás, my je ale potřebujeme, abychom viděli, jak divoká příroda vypadá a nacházeli v ní poznání.
reklama
Dále čtěte |
Německé národní parky Bavorský les a Berchtesgaden jsou ze tří čtvrtin bezzásahové. Dostaly se do nejvyšší ligy světových parků
Turistická trasa bývalé Zlaté stezky se u Strážného vyhne frekventované silnici
Šumavský národní park povolil na svém území řízený odstřel vlka
Další články autora |
Jaromír Bláha: Kdo je nový lesů pán?
Jaromír Bláha: Prodloužení lhůty k zalesnění po kůrovcové kalamitě nestačí, důležitá je přirozená obnova
Jaromír Bláha: Další promarněná příležitost Ministerstva zemědělství. Miliardy ze státního rozpočtu stav lesů nezlepšíOnline diskuse
Všechny komentáře (2)
Jan Šimůnek
21.9.2019 11:52I kdyby tam byly nějaké spontánně vyseté semenáčky (jakože se většinou jedná o výsadby z dob "neekologického" vedení NP), stejně tam vzniká stejnověká smrková monokultura, tedy zase jen žrádlo pro kůrovce.
Šumavu je nutno osázet původními druhy stromů, zejména listnatými, které zde byly vykáceny v 16. a 17. století a nahrazeny uměle vysazenou smrkovou monokulturou. A tyhle stromy ze semen smrků, ani ze smrkových sazenic, opravdu nevyrostou.
