Jaroslav Čeřen: Termovize pod zem nevidí. Co tedy má nahradit norování?
Jak častý je „boj na život a na smrt“?
Svoboda zvířat v tiskové zprávě ke kampani Nora patří lišce z roku 2024 popisuje lišku, která má podle organizace v noře většinou mláďata a bojuje „na život a na smrt“. Čtenář si z takového popisu snadno odnese dojem, že pes běžně v noře napadá lišku bránící mláďata. Jak často ale pes lišku vyžene, jak často dojde ke střetu a jak často střet skončí poraněním či usmrcením zvířete psem? Bez těchto údajů dramatický popis neříká, jak typický takový průběh je.Přečtěte si také |
Vlastimil Waic: Norování: Profesionální lobbing, lži a premiér v pasti vlastních slibů
Každé doložené zranění zvířete nebo psa je potřeba brát vážně. Pro dnešní debatu je zároveň důležité, že podle účinné vyhlášky běžná doba lovu lišky obecné začíná 1. července a končí posledním únorovým dnem, s výjimkami uvedenými v § 2 odst. 2. Kdo argumentuje lovem lišek s mláďaty, měl by doložit, v jakém rozsahu k tomu za současných pravidel dochází.
Vidět lišku ještě neznamená, že ji lze bezpečně lovit Poslankyně Jana Hanzlíková ve sněmovní rozpravě 20. října uvedla rozšíření termovize jako jeden z důvodů, proč lze lišky regulovat jinak. Termovize je užitečná, když je zvíře venku. Lišku ukrytou v noře přes zeminu neukáže. Čekání u nory může v praxi zabrat i deset hodin a skončit bez výsledku. Záleží i na tom, zda liška člověka nezahlédne, nezaslechne a hlavně neucítí. Jediná změna směru větru může čekání zmařit i po několika hodinách. Těžko takové čekání považovat za časově srovnatelnou a spolehlivou náhradu norování.
Přečtěte si také |
Jana Patková: Klidně můj návrh na zákaz norování opište, hlavně když pomůžeme přírodě
Na okraji obce, u zahrad nebo v okolí obydlených domů může být odstřel bezpečnostně nepřijatelný, i když je zvíře dobře vidět. Lov na nehonebním pozemku navíc podléhá povolení podle § 41 zákona o myslivosti. Blízkost zástavby sama o sobě neospravedlňuje ani norování. Předkladatelé ale mají vysvětlit, jaké bezpečné a legální řešení zbývá právě tam, kde jejich uváděná alternativa nepřipadá v úvahu. Jestli návrh tuhle otázku nechává otevřenou, je to podle mě známka nedostatečné znalosti problému, který má zákon řešit. Podobně nepřesné je házet do jednoho pytle lov v noře a bezkontaktní výcvik či zkoušky psů. Svoboda zvířat mluví o lišce jako o „živé návnadě“. Takové označení samo o sobě nevypovídá o průběhu bezkontaktní zkoušky ani o podmínkách chovu. I bez fyzického kontaktu může liška zažívat stres. Posuzujme proto konkrétní podmínky jejího držení, četnost použití a průběh zkoušek.
Když lišky zvyšují tlak na ohrožené druhy
O přemnožení lišek má smysl mluvit s údaji z konkrétního místa. Celostátní počet ulovených lišek sám o sobě neukazuje, kolik jich kde žije ani jaký mají vliv na místní populaci ohroženého druhu. Pro ochranu přírody je podstatné, zda v dané lokalitě predace opakovaně snižuje úspěšnost hnízdění nebo přežívání natolik, že brání obnově populace. I to je potřeba zahrnout do posouzení plošného zákazu.Přečtěte si také |
Daniel Pitek: Ochrana přírody jako zástěrka
U koroptve polní ukázal šestiletý britský experiment, že omezení tlaku několika predátorů včetně lišky zvýšilo úspěšnost rozmnožování. Studie hodnotila soubor opatření proti více druhům predátorů. Z výsledku proto nelze vyčíslit samostatný přínos regulace lišek ani konkrétně norování. U čejky chocholaté zachytily fotopasti výzkumníků z České zemědělské univerzity lišku přímo při vybírání vajec z hnízda. Kamery zároveň zaznamenaly i jiné predátory. Právě taková pozorování pomáhají určit, jaké opatření má na konkrétním místě smysl.
Výmluvný je případ křečka polního, chráněného hlodavce, jehož výskyt v Česku dnes mapuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V nizozemském výzkumu obnovených populací byly lišky hlavním zjištěným predátorem. Intenzivnější noční odstřel však při dostupném srovnání nezlepšil přežívání křečků. Na menších plochách přineslo oplocení lepší výsledky u samic a autoři zdůraznili význam vhodného zemědělského hospodaření. Stejný druh predátora tedy může být součástí problému, zatímco účinné řešení závisí na místních podmínkách. Před plošným zákazem bych chtěl vědět, jak byly posouzeny právě takové případy a zda se zvažovaly odůvodněné výjimky.
Co ukázala regulace invazního psíka mývalovitého ve Finsku
U invazního psíka mývalovitého máme přímé srovnání loveckých metod. Studie V. Selonena a kolegů z roku 2025 vyhodnotila program regulace v okolí 71 finských mokřadů významných pro vodní ptáky. Ze čtyř porovnávaných metod vyšel lov z nor jako nejúčinnější vzhledem k vynaloženému času. Vyšší odlov v rámci celého programu souvisel s menším počtem jarních záznamů psíků na fotopastech a s menším počtem případů, kdy psíci vybrali umělá hnízda. Ta výzkumníci sledovali na 12 mokřadech.Studie měřila dopad celého programu na umělá hnízda. Samostatný vliv lovu z nor na jejich predaci ani úspěšnost hnízdění volně žijících ptáků nevyhodnocovala. Finský výsledek přesto dává konkrétní důvod ptát se, zda předkladatelé plošného zákazu posoudili i regulaci invazních druhů a možnost odůvodněné výjimky tam, kde je potřeba chránit hnízdiště.
Echinokokóza, vzteklina a svrab vyžadují rozdílná opatření
Liška je významným hostitelem tasemnice Echinococcus multilocularis. Její vajíčka se dostávají trusem do prostředí. U člověka může jejich pozření způsobit alveolární echinokokózu, závažné onemocnění postihující především játra. Přenos je možný i bez přímého kontaktu s liškou a v koloběhu parazita mohou hrát roli také psi. Smysl má proto veterinární sledování, hygiena a prevence u rizikových psů. Případný přínos regulace lišek je potřeba posuzovat podle toho, zda skutečně sníží výskyt parazita nebo riziko nákazy.Informační bulletin Státní veterinární správy, oddíl 3.5.8 „Alveokokóza lišek“, str. 83. U vztekliny je situace jiná. Podle Státní veterinární správy byl poslední případ klasické vztekliny u lišky v Česku zaznamenán v dubnu 2002. Česko má od roku 2004 status země prosté vztekliny a všechna zvířata vyšetřená v rámci sledování v roce 2025 měla negativní výsledek. Riziko opětovného zavlečení ze zahraničí přesto trvá. Zkušenost z Česka ukazuje, že rozhodující roli při vymýcení nákazy měla orální vakcinace lišek. Při posuzování změn v myslivosti je proto namístě otázka, jak bude zajištěno další sledování nákazy a připravenost na její případný návrat.
Sarkoptový svrab, známý u lišek také jako prašivina, působí postiženým zvířatům silné svědění, poškození kůže a ztrátu srsti. Nakazit se může i pes. Riziko kontaktu s nemocnou liškou proto patří také do hodnocení norování a ochrany loveckých psů. U všech tří nákaz bych od předkladatelů chtěl vědět, co doporučují veterináři a jaká opatření budou úřadům k dispozici v konkrétních ohniscích. Veterinární univerzita Brno k nákazám šelem.
Odborné námitky si zaslouží veřejnou odpověď
Respektovat odborníky znamená vypořádat se s jejich argumenty, i když závěrům předkladatelů odporují. U návrhů ve sněmovním tisku 48 a tisku 174 chci vědět, co k proveditelnosti alternativ řekli lidé z myslivecké praxe, co k rizikům pro zvířata uvedli veterináři a jak možné dopady posoudili odborníci na ochranu přírody. Které námitky předkladatelé přijali? Které odmítli a proč? Bez veřejné odpovědi na tyto otázky nelze posoudit, jakou váhu odborné hlasy při přípravě návrhů skutečně dostaly.Proto jsem požádal Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí a Úřad vlády o existující studie, stanoviska a záznamy konzultací. Stejný nárok na důkazy kladu i na vlastní stranu. Myslivci by měli doložit, v jakých případech má norování smysl, jaká rizika přináší a jak je lze omezit. Podporuji jeho zachování v odůvodněných případech za kontrolovatelných pravidel. Kdo navrhuje plošný zákaz, měl by ukázat, že se zabýval i těmi případy, v nichž navrhovaná náhrada naráží na podmínky v terénu.
reklama




ČSÚ: V Plzeňském kraji byly v posledním roce rekordní odstřely srnek či daňků
Chystaná novela rostlinolékařského zákona možná usnadní regulaci počtu jelena siky nebo šakala
Ve Sněmovně jsou znovu ve hře návrhy na zákaz lovu norováním