Jaroslav Šebek: U předkupního práva na zemědělskou půdu je klíčová otázka, komu nejvíce prospěje

Foto | FORREST CAVALE / Unsplash

Společná iniciativa pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny občanům této země 2025+ vydala loni ještě před volbami prohlášení a zpracovala také podrobnou strategii, která se následně evidentně stala podkladem pro text programového prohlášení vlády Andreje Babiše v oblasti zemědělství. Poslední kapitola s názvem „Půda vzácný statek a klíčový výrobní faktor“ obsahuje požadavek na legislativní podporu výhodnějšího postavení zemědělců při nabývání zemědělské půdy oproti investorům mimo obor. Autoři textu zároveň navrhují zakázat prodej zemědělské půdy subjektům ze třetích zemí. Zástupci nevládních organizací sdružených ve zmíněné iniciativě nyní záměr na zavedení předkupního práva na zemědělskou půdu obhajují tím, že má zabránit spekulacím s půdou ve prospěch investičních fondů, a to včetně zahraničních subjektů.

Během semináře s názvem „Předkupní právo – cesta do pekel, nebo k prosperitě. Jak zajistit přístup k půdě pro aktivní zemědělce a mladou generaci“, který uspořádal 12. května 2026 místopředseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Petr Bendl (ODS), několikrát zaznělo, že mezi důvody záměru zavedení předkupního práva patří i rostoucí cena půdy. Vysoké náklady na pořízení nebo pacht zemědělské půdy pochopitelně představují komplikaci pro každého, kdo chce začít zemědělsky hospodařit. Své o tom vědí mimo jiné členové Klubu mladých farmářů, kteří se přitom s nedostatkem půdy, na které by mohli své podnikání nastartovat, přímo potýkají. Návrh na zavedení předkupního práva ale zdaleka nepodporují všechny významné zemědělské organizace. Podle ASZ ČR, která zastupuje farmy hospodařící na rozloze od několika hektarů až po zhruba podniky s výměrou tisíc hektarů, není přijatelné jakkoli omezovat práva současných vlastníků půdy.

Nikdo se nás neptal, zda se záměrem na zavedení předkupního práva na zemědělskou půdu souhlasíme a zda ho chceme. Jsme jednoznačně proti jakýmkoli zásahům do práv vlastníků.

Problémy s pronájmem zemědělské půdy mají své hluboké příčiny, kterými je třeba začít. Nejprve by měla přijít na řadu paleta nelegislativních řešení. Například lze motivovat současné vlastníky půdy, aby ji pronajímali a případně prodávali lokálním zemědělcům. Pokud chce Ministerstvo zemědělství skutečně pomoci co největšímu množství zemědělců v otázce postupného navyšování podílu vlastní půdy, na které hospodaří, mělo by zvážit informační kampaň, která by současné vlastníky zemědělské půdy oslovila s doporučením, aby v případě těchto prodejů nejprve oslovili místní zemědělce. Plošné zavedení zákonného předkupního práva by totiž znamenalo posílení koncentrace vlivu do rukou ekonomicky nejsilnějších subjektů. Už nyní jsou velkými hráči skupovány celé podniky a v budoucnu by tito kupující získali zadarmo a na stříbrném podnose velmi cenné předkupní právo k celým katastrům. Pokud současní vlastníci ztratí svá práva, bude to krádež za bílého dne.

Deklarovaný záměr vlády na přípravu zákona o předkupním právu na půdu pro aktivní zemědělce může narazit na limity dané Ústavou ČR, resp. Listinou základních práv a svobod. Shodli se na tom účastníci semináře z řad právníků a pracovníků odborných organizací, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají. Podle odborníků přítomných na semináři nelze také snadno uplatnit v podmínkách ČR řešení z jiných evropských zemí, které prošly odlišným historickým vývojem. Srovnatelnou historii i legislativu má pouze Slovensko, kde návrh na zavedení předkupního práva na zemědělskou půdu zastavil právě tamější Ústavní soud. Předkupní právo zvýhodní především toho, kdo půdu užívá v současnosti. Největší rozlohu zemědělské půdy obdělávají velké podniky v čele s holdingem Agrofert. Většinu půdy mají tyto podniky pronajatou od vlastníků, kteří by předkupním právem přišli o možnost svobodného nakládání se svým majetkem. Současná cena pozemků by po zatížení předkupním právem klesla, což by oslabilo pozici vlastníků také ve vztahu k bankám a dalším institucím. Také Evropský parlament dlouhodobě upozorňuje, že koncentrace půdy v rukách několika málo lidí či podniků komplikuje přístup mladých zemědělců k půdě a úvěrům a ohrožuje rodinné hospodaření i životaschopnost venkova.

Ministru zemědělství Martinu Šebestyánovi v současnosti radí výhradně zástupci organizací sdružených ještě před volbami ve Společné iniciativě pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny občanům této země 2025+. Pokud zavedení předkupního práva na zemědělskou půdu pomůže největším zemědělským podnikům, pak lze pochopit, že tento záměr prosazuje společně s ministerstvem Zemědělský svaz ČR nebo Agrární komora ČR, které reálně dlouhodobě hájí hlavně velké podniky. Je také zcela zřejmé, že ze strany velkých podniků jde o důsledek jejich podcenění dávné sedlácké zkušenosti, že každý zemědělec musí kontinuálně investovat především do půdy a nakupovat ji. Místo toho ale velké podniky často spíše investovaly do strojů a technologií a nyní, když se pachtovné obecně zvedlo, by chtěli po politicích, aby jim to nějak – nejlépe jednou pro vždy, vyřešili. Jaký prospěch budou mít ze zavedení předkupního práva na zemědělskou půdu členové Společnosti mladých agrárníků ČR, kteří se již dnes nemají, jak dostat k volné půdě anebo třeba členové Svazu PRO-BIO, kteří jsou převážně menšími zemědělci a mají tak obecně vyšší podíl vlastní půdy, ale už tak jasné není. Seminář v Poslanecké sněmovně sice proběhl bez účasti pozvaného ministra zemědělství Martina Šebestyána i jakýchkoli jiných politických zástupců tohoto resortu, výrazně ale pomohl ke zvýšení informovanosti zemědělské veřejnosti o rizicích vládního záměru na ovlivnění trhu se zemědělskou půdou v ČR.