Jindřich Gabriel: Nová Zelená úsporám Light nesmí diskvalifikovat důchodce

Připravovaná podoba programu Nová zelená úsporám Light (NZÚL) má pomáhat nízkopříjmovým domácnostem s financováním úspor energií. Zásadní otázka ale zní, kdo vlastně bude nízkopříjmový žadatel? Pokud stát nastaví podmínky nevhodně, hrozí, že program přijde o důležitou skupinu žadatelů - majitele rodinných domů v důchodovém věku. Podle aktuálních informací se uvažuje o tom, že nárok na dotaci budou mít příjemci takzvané superdávky a nízkopříjmové domácnosti. Na první pohled logický krok, který má zacílit podporu na ty nejpotřebnější. V praxi by ale mohl znamenat pravý opak, výrazné omezení počtu žadatelů a minimální reálné čerpání programu.

Stačí se podívat na zkušenosti z minulého roku. Z dat oficiálních stránek vyplývá, že z celkové alokace zhruba 16 miliard korun připadlo na NZÚL přibližně 1,65 miliardy, tedy asi deset procent. A právě v této kategorii tvořili naprostou většinu žadatelů senioři. Ti dnes představují páteř uživatelů celého programu.

Pokud by ale nově měli mít nárok pouze lidé pobírající superdávku, důchodci by prakticky ze systému vypadli. Důvod je prostý, nastavení dávky vychází mimo jiné z výše příjmů a nákladů na bydlení. Senior, který vlastní rodinný dům, podmínky nemůže splnit proto, že neplatí nájem a do superdávky se nezapočítá reálná spotřeba paliva pro vytápění, ale pouze paušál ve výši jednotek tisíc korun. Výsledkem je paradoxní situace, člověk s nízkým důchodem a vysokými náklady na energie na podporu nedosáhne.

Pro rok 2026 se počítá s alokací kolem 4,5 miliardy korun, přičemž příjem žádostí má začít až v polovině roku. Už to samo o sobě znamená zkrácené období pro realizaci projektů. Pokud se k tomu přidá výrazné omezení cílové skupiny, je velmi pravděpodobné, že se nepodaří vyčerpat ani třetinu dostupných prostředků. Případný přesun peněz na pokrývání úroků pro žadatele o podporu formou bezúročného úvěru by z Nové Zelené úsporám udělal podpůrný program pro bohaté.

Dalším problémem je samotná struktura domácností, které superdávku pobírají. Tyto rodiny často řeší akutní sociální situaci a nemají kapacitu ani finanční rezervy na spoluúčast. Dotace, která pokryje například polovinu nákladů na zateplení, pro ně jednoduše není reálným řešením. Program tak míří na skupinu, která ho v praxi nebude schopna využít.

Oproti tomu senioři představují zcela jiný typ žadatelů. Ve většině případů vlastní rodinné domy, ve kterých dlouhodobě žijí, a zároveň jsou velmi citliví na vývoj cen energií. Právě u nich dává snížení energetické náročnosti největší smysl, jak ekonomicky, tak sociálně. Nejde přitom o marginální skupinu, ale o hlavní pilíř dosavadního fungování NZÚL. Též prověřování nároku na podporu je velmi jednoduché, stačí důchodový výměr.

Velkou výhodou České republiky je fungující systém energetického poradenství. V terénu dnes působí stovky proškolených energetických poradců, kteří seniorům pomáhají s orientací v dotačních podmínkách, vyřizují administrativu, zaměřují objekty a provázejí je celým procesem od žádosti až po realizaci. Jsou takovými partnery pro každého seniora. Stát na tento systém vynakládal zhruba 100 milionů korun ročně, což je ve srovnání s celkovými dotacemi zanedbatelná částka. Přesto má zásadní vliv na to, že program skutečně funguje.

Pokud by nová podoba NZÚL důchodce z definice nízkopříjmových domácností vyřadila, nešlo by jen o administrativní změnu. Znamenalo by to zásah do samotné podstaty programu. Ten by sice formálně existoval dál, ale ztratil by svou schopnost pomáhat i efektivně čerpat veřejné prostředky.

Jednoduše řečeno, bez seniorů nebude mít kdo dotace čerpat.

---

reklama

---