Jiří Anderle: Moje reakce na článek Ptáků v Česku dlouhodobě ubývá
Ptáků v Česku dlouhodobě ubývá, od roku 1982 se jejich početnost snížila o 13,4 procenta a každoročně klesá v průměru o 1,6 % i nadále.
Nevím, za jaké období se počítá snížení četnosti, ale pokud srovnávám sedmdesátá léta a dnešek, pak druhová četnost šla minimálně o třetinu níže. K tomu stačí si v květnové ráno poslechnout zpěv na různých biotopech, abych porovnal, že v ranním květnu roku 2026 neslyším skoro nic, oproti rannímu květnu roku 1975.
Od roku 2009 významně přibyli například orel mořský, luňák červený, jeřáb popelavý nebo moták lužní. Tyto příklady ukazují, že cílená ochrana, vhodné hospodaření a dlouhodobá podpora mohou nepříznivé trendy zvrátit.
Neukazuje to na cílenou ochranu. Luňák červený byl vždy hojným druhem na západ od našich hranic, kde raněji probíhala industrializace. Ta došla nyní k nám, a luňák ji kopíruje. Jemu intenzivní hospodaření vyhovuje. Je to paběrkář a příživník dobře se adaptující na industriální krajinu. Žádná cílená ochrana v tom není. Podobně jeřáb popelavý. Orel mořský tyje z nesprávného rybničního hospodaření, a s motákem lužním je to legrace, protože ten hnízdí v obilí, takže by popíral tvrzení o tom, že hlavní příčinou jeho úbytku je intenzivní zemědělství. Jenže nepopírá. Většina ptáků se v intenzivním zemědělství neuchytne, některé naopak. Za socialismu (což mnozí z autorů nezažili) bylo zemědělství stejně intenzivní, možná i víc. Jenže to byl jiný způsob hospodaření. Například byly mraky vlaštovek a jiřiček, protože u každé, byť malé vesničky se „skvěly“ ohromné kopice hnoje plné much. Bylo hodně rumišť. Ve Chvalšinách za mého mládí rostly v intravilánu obce desítky bezů, dnes není ani jeden, protože je to „plevel“.
Za socialismu, kdy bylo násobně více pěvců, se sekaly louky v horských oblastech, kde se dnes neseká, a přesto ptáci ubývají. Lukaření bylo násobně intenzivnější, žádná ochranná pásma. Ovšem bylo daleko více hmyzu.
A teď se dostáváme k meritu věci…. Zásadním faktorem úbytku ptactva je úbytek hmyzu. Nebyly mobilní signály, nebylo ve vzduchu rozptýleno tolik těkavých látek, které hmyz vnímá na bázi molekul. Těkavých chemikálií toxického charakteru je dnes ve vzduchu stokrát-tisíckrát (jen střílím) více.
Opakuje se situace s DDT, ale jinak. Hmyz zabíjí těkavé látky, rádiové signály a zvýšené UV záření. A samozřejmě nedostatek vody
Úbytek pěvců je především díky nedostatku hmyzu.
Na druhém místě úbytku divokých semenných rostlin a hnízdních možností.
Na třetím úbytek přirozených napajedel.
Na čtvrtém skleněné plochy společně s kolosálním přemnožením koček, kun a havranovitých.
Mohl bych zde napsat studii o tom, jak se za socialismu intenzivně a důsledně likvidovaly kuny a kočky. Jenže smrt chundelatých zvířátek zabolí rozvibrované psychiky vločkových generací. Smrt ptáků je neviditelná proto prohrávají v pocitech. Do roku 1990 u nás neexistoval krkavec. Březnového dne 2025 k večeru táhlo hejno krkavců z Českého Krumlova údolím Chvalšinského potoka, když jsem napočítal 250, tak jsem přestal počítat i když letěli další, už mne bolelo za krkem. To je letka, která zdecimuje ptactvo na teritoriu vojenského prostoru Boletice. (Vojenský újezd Boletice představuje z přírodovědeckého hlediska unikátní území mezinárodního významu, kterému se dostává ochrana v rámci soustavy NATURA 2000. Ptačí oblast Boletice).
Koliha velká, která u nás hnízdila až v desítkách párů, naposledy prokazatelně zahnízdila v roce 2011.
Koliha velká hnízdila například na blatech u Velkého Nakerského u Dívčic. Po loukách jezdil traktor a kolihy měly vedle hnízdo. Zmizely, až když louky vyschly. Ne vyloženě intenzivním hospodařením, ale špatným.
Kvůli tomu z Česka nejrychleji mizí polní a luční ptáci, kterých je dnes téměř o polovinu méně než před 44 lety. Mezi nejvíce zasažené druhy patří koroptev polní, čejka chocholatá, konipas luční nebo chocholouš obecný.
Čejek bylo opravdu hodně. Najít hnízdo čejky bylo jednoduché. Vždy na vlhkých lukách.
Úbytek kolih, čejek a podobných druhů vázaných na mokré louky není díky přítomnosti techniky, ale díky dalšímu vysoušení luk ať už člověkem nebo klimatem.
Plošné vysoušení krajiny není fenoménem dneška. Probíhá už od šedesátých let. Meliorace se naplno rozjely po roce sedmdesát a pokračují. Živočichové nemají kde pít, k vodě je daleko, což je vysiluje. Tím také vodní zdroje přestaly korespondovat s hnízdním prostředím, takže ptáci mají vhodné hnízdní stanoviště… ale nemají vodu. Nebo mají v dosahu vodu… ale nemají kde zahnízdit.
K melioracím se přidala změna klimatu, která dnes už zřejmě přebíjí negativa zemědělství. Anebo, což je smrtelné, jde ruku v ruce s ním.
Nejpočetnějším hnízdícím ptákem u nás je pěnkava obecná s počtem 5,7 milionů párů...
Ty máte spočítané? Když porovnávám pěnkavy podle zpěvu, tak zde vidím razantní úbytek. Vůbec se mi nezdá, že by pěnkava byla nejpočetnějším ptákem. Co když jde o zkreslená čísla díky tomu, že většina ornitologů je sčítá v oblastech pěnkavě příznivých? Anebo jsou pěnkavy nejsnáze identifikovatelným ptákem díky hlasu? Kdo bude podle hlasu počítat sýkorky, že? Co třeba koňadra, není jí více?
Mezi nejvíce zasažené druhy patří koroptev polní.
Koroptev polní byla zasažena už po válce, když docházelo ke scelování. Koroptve mizely před očima. Scelování polí, rušení mezí, úhorů a zúžení souvratí. K tomu DDT. Po revoluci došlo k další ráně koroptvím… dotace a navazující systém kontroly rozloh pozemků pomocí satelitů. Dá se říci, že dotace zabily hodně ptáků.
Početnost ptactva v Česku nicméně dlouhodobě klesá, přičemž jednou z hlavních příčin je enormní tlak intenzivního zemědělství, se kterým je spojený úbytek pestré krajiny a vhodných hnízdních i potravních stanovišť.
Ten enormní tlak se týká tzv. „pořádku“. Pokud pod naším domem ve Chvalšinách u potoka hnízdila pěnice hnědokřídlá pravidelně, teď nehnízdí vůbec, protože ten „bordel“ se musel vyřezat, aby tam zbylo jen koryto potoka, které navíc vydláždili, aby nedej Bůh neměl břehy. Problém technokratického přístupu ke krajině. Lidé ji vidí jak svůj obývák. Jedno malé hnízdní teritorium násobte milionkrát a máme milion do ztracena „uklizených“ hnízdních možností. Od roku devadesát se velmi hrubým odhadem mohlo, díky "úklidům v přírodě", odstranit na milion hnízdních stanovišť. Nebo půldruhého, nebo jen půl? Nevím….
Negativně působí i změny lesního a rybničního hospodaření, vysušování krajiny a další lidské zásahy včetně sítě elektrického vedení, dopravy nebo úmyslného pronásledování.
Dnešní úmyslné pronásledování je marginální proti tomu, jak se ptáci lovili před rokem 1990. To si nikdo z ornitologů nedokáže představit. Sovy a dravci se stříleli na potkání, lapali do sklopek. Vesnice byly plné vzduchovek v rukách kluků krátících si chvíle ne mobilem, ale střílením ptáků (od vzduchovky jsem i já povýšil k ornitologii). Na druhou stranu tak intenzivní kácení stromů, jaké přišlo po roce 1990, nezažily české lesy od první republiky. Naprosto šílené rabování. Elektrické vedení je marginální… daleko většími zabijáky ptáků jsou prosklené plochy. Jedno jediné moje bytové okno zabije ročně cca deset ptáků (jen co já sám na vlastní oči uvidím a mrtvé ptáky seberu). Jediné okno. Mám desítky fotek zabitých ptáků pod jinými okny, na které náhodně narazím. 99% mrtvolek se nenajde, protože je ještě začerstva nebo přes noc odtáhnou šelmy.
40 opatření proti suchu, povodním a erozi. Ekologické organizace zveřejnily stínový plán obnovy přírody. Na vládní návrh se stále čeká.
Je dobře, že se něco navrhuje a možná něco i schválí, ale osobně jsem skeptický. Je mi bez mála sedmdesát a od dětství sleduji ptactvo se změnami v krajině. Na studiích jsem byl nejmladším publikujícím autorem v časopise Živa a podílel jsem se, mimo jiné, na zákazu odstřelu dravých ptáků a sov, a zákazu vypouštění močůvek z kravínů do vodních toků. Prosadit tyto změny bylo za komunistů jednodušší než změny, které byste měli prosadit dnes s tímto návrhem. Ovšem celkově vzato… změny které se děly od šedesátých let, nic převratného nepřinesly. Jen dílčí úspěchy. Stav krajiny stále míří k horšímu, dá se říci k úpadku přirozených i uměle funkčních biotopů.
Ale nejsem skeptický, protože nastupující generace nebudou schopny mentálně ani fyzicky zemědělství vykonávat. Lidé se uzavřou k počítačům a omezí se spotřeba masa kvůli útlocitnosti. Venkovský život utichne a nebude nikoho, kdo by motorovkou vyřezával křoviny. Jednou naše krajina zase krásně zpustne. Jediné, co zůstane, budou mobilní signály, mraky koček, a skleněné plochy.
reklama

Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (23)
Slavomil Vinkler
12.11.2026 06:51Jakub Graňák
12.11.2026 07:46Jinak lze víceméně souhlasit jen s upřesněním, že co se entomofauny týče, tak objem její biomasy klesá soustavně od počátku druhé poloviny 20. stol.
Jiří Anderle
12.11.2026 10:15 Reaguje na Jakub GraňákSlavomil Vinkler
12.11.2026 10:48 Reaguje na Jiří AnderleJaroslav Bobr
13.11.2026 21:04 Reaguje na Jiří AnderleDokonce jsem byl člen týmu, který jako ročníkovou práci zkoušel možnost hubení škodlivého hmyzu mikrovlnným zářením ve skladech potravin,nebylo to ekonomicky výhodné pro větší objemy, vpodstatě se hmyz musel prohnat jakoby mikrovlnkou,blízko zářiče.50m od zářiče který vyzařuje 1MW v impulsu a 50kW střední výkon už vám to nic neudělá,dokonce si na anténě postavili hnízdo kosi a vyvedli mladé, ani jim nevadilo, že anténa se otáčí a krmili i na točící se anténě.Takže za mě neuškvaří.
Karel Zvářal
12.11.2026 08:24... "Na čtvrtém skleněné plochy společně s kolosálním přemnožením koček, kun a havranovitých". V tom výčtu (kolosálního přemnožení) by se dalo pokračovat.
Jsou dva druhy, kachna divoká/městská a holub hřivnáč/městský, kde bych souhlasil s tím, že viditelně neubývají/přibývají (?). Chodím v těchto dnech často po lese - to ticho je místy až alarmující - člověk si připadá jako v kostele. Najednou varování mlynaříků a útočící stín krahujce lapá jednoho z nich zalétlého/"spadlého" do javorového náletu.
Takže: jsem též bývalý optimista, ale naštvaný nejsem. Ať si "avantgarda" vyžere to, k čemu otevřela stavidla. Nezřízená podpora ikon (budky, ohrádky, zákonná ochrana) nese své ovoce. Zatímco dříve se predátoři regulovali, dnes jich jsou plná města.
Dříve běžné druhy jako koroptev, vrabčák, chocholouš, čejka, sýček jsou minulostí, resp zbývají (lokálně) nízké jednotky procent někdejších stavů. Jestli toto někomu nestačí jako důkaz jeho potrefené politiky, tak už nevím co by mu mělo otevřít oči. Na jednu stranu jsem z toho smutný, na druhou jsem rád, že to někde mohu otevřeně napsat. Ale silně pochybuji, že to najde patřičnou odezvu... Chybu budou hledat všude jinde, jen né u sebe.
Michal Uhrovič
12.11.2026 08:29 Reaguje na Karel ZvářalTo jim musím dopřávat víc
Karel Zvářal
12.11.2026 08:31 Reaguje na Michal UhrovičMichal Uhrovič
12.11.2026 08:48 Reaguje na Karel ZvářalJinde moc vrabce nevidím.
Má smysl je přikrmovat i jinak, než že si vemou od slepic?
Karel Zvářal
12.11.2026 09:28 Reaguje na Michal UhrovičJaroslav Bobr
13.11.2026 21:21 Reaguje na Karel ZvářalVrabce občas likviduje naše kočka, úspěšná je jen když vylétají mladí,vrabčáka sežere i s peřím, myši zakousne a nechá na dvoře.
Slavomil Vinkler
12.11.2026 10:44 Reaguje na Michal UhrovičKarel Zvářal
12.11.2026 11:42 Reaguje na Slavomil VinklerBřetislav Machaček
13.11.2026 11:14 Reaguje na Karel Zvářalsvětelnými efekty je zničující. Pří hnízdění navíc ptáci opustí hnízda, vejce
zachladnou, ptáčata prochladnou a nebo je
zdecimují na hnízdech predátoři. Nárůst
dostupnosti pyrotechniky se kryje taky s
tím poklesem ptáků a taky nesmyslné
nasvětlováním budov. U nás tím vyhnali z
věže kostela poštolky. Pokusů o zahnízdění je každý rok více a nic. V noci si na té
osvětlené věži neodpočinou a už to nemíní
znovu opakovat.
Břetislav Machaček
13.11.2026 11:37 Reaguje na Michal Uhroviča nebo vůbec drůbež chovají. Kvůli riziku přenosu
ptačí chřipky i já už 20 let krmím pouze uvnitř
kurníku a to ještě časově omezeně kvůli omezení
dostupnosti potravy hlodavcům přenášejícím další
choroby drůbeže. Vrabce je lépe přikrmovat mimo
výběhy drůbeže a taky tak, aby nebyla potrava
dostupná pro hlodavce. Když vidím hlavně ve
městech přikrmování dokonce házením potravy na
zem, tak se nedivím, že se tam množí i potkani.
Ve dne to žerou ti nejdrzejší a v noci všichni.
Krmítka doporučuji taková, kde nelze rozhrabovat
potravu s plýtváním spadem na zem pro potkany.
Vrabec prostě doplatil na "poměštění" vesnice
bez chovu drůbeže, stodol a podstřešních prostor
k hnízdění a nocování. Je to stejné jako třeba s
vlaštovkou bez chlévů k hnízdění a všech ostatních
hmyzožravých bez hnojišť a pastvy zvířat s lejny
na pastvinách. Nezapomenu na boj Zelených proti
polním hnojištím, že prý znečišťují okolní vodu
a nyní hledají viníky úbytku hmyzožravých ptáků
mezi zemědělci, kteří splnili jejich nařízení
rušit polní hnojiště a hnůj zaorat do 24 hodin.
Víte jak se hnojilo v Jeseníkách v minulosti?
Hnůj se vyvážel a nebo vynášel v putnách na
pole a tam ležel v hromádkách do doby zaorání. Dnes by to byla nemyslitelná praxe, která kdysi živila
hezkou řádku hmyzožravých ptáků. Když a kdyby se
už nevrátí a tak si musíme zvyknout, že mnohé druhy
vymizí a zbydou jich pouze torza, jako to hejnko
vrabců u vás.




Vědci zmapovali 1100 let toxické aktivity pod Santorini
Jiří Anderle: 43 let s feromony lýkožrouta smrkového
Jiří Anderle: Národní pták je jasně definovaný už po staletí