Jiří Bukovský: Cirkus patří na smetiště dějin

Sloní sluch je stavěn tak, aby zachytil i temné, lidským uchem neslyšitelné mručení ostatních slonů. Jak se asi cítí tak citlivé zvíře, když jej naženou do manéže, pustí reflektory a nad hlavou mu začne řvát kutálka a na všech stranách ječí děti. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | hbp_pix / Flickr

1) Drezúra (možná nejméně závažný důvod). Ta sama o sobě opravdu nemusí být špatně a pro zvíře znamená aktivitu. Jenže zatímco v zoo je cvičení VŽDY na principu dobrovolnosti, cirkusák by se s takovým přístupem neuživil. Byl jsem u začátku cvičení s lachtany a vím o čem mluvím. Pokud se zvířeti nechce, prostě necvičí. Pokud se lachtani věnovali rodinnému životu, prostě jsme návštěvníkům vysvětlili, že třeba Gaston a Miška teď mají jiné starosti. A pokud bude chtít, bude cvičit třeba jen Julinka. Občas jsme cvičení zrušili úplně.

Dokážete si totéž představit v cirkuse? Diváci by ho vypískali a cirkus by zkrachoval. Zvíře si nesmí dovolit necvičit. V zoo je zvíře stále svým pánem, cirkusové zvíře musí drezér zlomit. Ostatně kdyby to neudělal, šlo by mu o život.

2) Prostor. Pan Navrátil říká, že jim stále zvětšují výběhy. Propáníčka kam? Vždyť jsou ve stále stejných maringotkách, které se od těch dob předválečných liší akorát tak motorem, místo aby byly taženy koňmi. Nebo v jste někdy viděli cirkusové lvy ve výbězích? Já se byl podívat v jednom nejmenovaném velkém cirkusovém zvěřinci před asi tak třemi lety. Nezměnilo se vůbec nic. Šelmy v maličkých klecích, slonice uvázané u kůlu uprostřed stanu, návštěvníci mohli chodit kolem nich z všech stran. Velbloudi ustájení vedle sebe a hned vedle koní a zeber. Ustájení, uvázaní. Pokud jim obec dovolí zabrat větší prostor, pustí možná velbloudy na volno, ale to je asi tak všechno.

3) Welfare, neboli pohoda zvířat. Tady už jde opravdu do tuhého, protože to je možná ten největší problém. Pod tímhle slovem se skrývá ten největší a nejdůležitější pokrok, který ve své historii udělaly zoologické zahrady a který skutečně nikdy ze svého principu cirkusy udělat nemohou. Jde o celý souhrn podmínek, které dnes musí splnit každý kvalitní chovatel a který je pro každý druh jiný.

Tak třeba ti sloni. Už prostě nestačí slony jen držet na xy metrech. Musíte dát dohromady co možná nejfunkčnější stádo. Sloni v přírodě žijí v matriarchátech, ve kterých se mladí učí chovat od starých. Sestavení vhodných skupin trvá i celé roky. Většina zoo praktikuje bezkontaktní a bezúvazový chov. Pokud si zoo nemůže dovolit samce, sleduje cyklus samic a pokouší se o inseminaci. Na pavilon pro slony jsou kladeny ty nejvyšší nároky. Pokud je zoo nemůže splnit, s chovem končí. Klasický příklad u nás zoo Liberec. Pokud nedojde vlastně ke kompletní rekonstrukci, stávající slonice zde dožijí a žádné nové nepřijdou.

Který cirkus má pro slony alespoň vzdáleně stejně kvalitní podmínky jako tahle zoo? Ani jeden. Sloní sluch je stavěn tak, aby zachytil i temné, lidským uchem neslyšitelné mručení ostatních slonů. Jak se asi cítí tak citlivé zvíře, když jej naženou do manéže, pustí reflektory a nad hlavou mu začne řvát kutálka a na všech stranách ječí děti. I tohle je welfare. Cirkusy ignorují jak sociální, tak fyzické potřeby zvířat. I to je trápení.

Ve stejném zvěřinci jsem viděl smečku tygrů. V jedné maringotce, několik zvířat pohromadě. Nejenže nebyl žádný výběh (jak nám tu tvrdí Navrátil), ale ještě tu máme absolutní ignoranci k sociálním potřebám těch zvířat. Tygr není smečkové zvíře. Tygr je samotář! Ono nejde jen o velký výběh, ono jde ještě mnohem více o soukromí těch zvířat. V kvalitní zoo nemají tygra jen ve výběhu, ale mají v něm především jen jedno zvíře. A pokud jich je více, tak jde o samice s mláďaty, nebo o pár v období námluv. Tygr celý den ve smečce? Pane Navrátile, to je daleko větší týrání, než malá klec. Tohle je jen maličká ukázka toho, co dnes musí splňovat kvalitní zoo a co nikdy žádný cirkus ze své podstaty nikdy splnit nemůže.

4) A stejně důležitý argument jako welfare je otázka „proč?“ Ani ta nejlepší zoo už z principu není bezchybná a neustále se musí zlepšovat. Ale kromě pobavení návštěvníků musí plnit celou řadu důležitých úkolů. Asi každého hned napadne záchranný chov ohrožených druhů. A kromě toho tu máme ochranu zvířat in situ. Tahle úloha je neméně důležitá. Za použití řekněme vlajkových druhů pomáhá na místě chránit celý ekosystém. S jedním druhem se „svezou“ desítky dalších druhů.

Pak tu máme úlohu poznávací. Jak chcete chránit zvířata, o nichž nic nevíte? Spoustu informací jsme získali právě až chovem v zajetí. A tohle poznání pak každá kvalitní zoo posílá dál, mezi co nejširší veřejnost. A teď vyjmenujte jediný pozitivní přínos cirkusu. Já prostě žádný nevidím. Vidím jen posměch nad poníženým zvířetem. Slyším jen smích nad medvědem jedoucím na motorce, slyším magora varujícího před krajtou dlouhou pět metrů od ocasu k hlavě a šest od hlavy k ocasu, která je navíc v tak zoufalém stavu, že ji musí držet na těle dobrovolníka, aby nespadla a předváděla „škrcení“.

Vidím plakáty lákající na vzácného bílého tygra – ve skutečnosti nešťastné degenerované zvíře, které nemá s nějakou vzácností nic společného. Jde o naprosto nechutnou sobeckou zábavu, která nepřináší nic pozitivního zvířatům, ani lidem. A patří na smetiště dějin.