https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jiri-flousek-s-olovem-ci-bez-olova
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jiří Flousek: Jak lovit? S olovem, či bez olova?

10.1.2020
Myslivcům se zvažovaný zákaz olověného střeliva zpravidla nelíbí.
Myslivcům se zvažovaný zákaz olověného střeliva zpravidla nelíbí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Ve druhé polovině roku 2019 se opět rozvířily vody kolem citlivého tématu: Střílet olověným střelivem, nebo přejít na bezolovnaté alternativy? Hlavním důvodem byly aktivity Evropské komise, snažící se omezit další vnášení olova do přírodního prostředí. Přispěla k tomu ale i připravovaná „Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice (2020–2030)“, k jejímuž zpracování nás zavazuje členství ČR v Bonnské konvenci (úmluva o ochraně migrujících druhů volně žijících živočichů) a jejíž nedílnou částí by měla být i kapitola věnovaná používání olověného střeliva v myslivosti a olověných zátěží v rybářství.
 

Odmítavých reakcí ze strany myslivecké veřejnosti a držitelů zbraní se objevila celá řada, stejně tak i argumentů, proč není možné přecházet na bezolovnaté střelivo, či tvrzení, že se škodlivost olova přehání, když broky a kulky v přírodě přetrvávají téměř beze změny po staletí a nic se neděje ... a každý přece v mládí při střelbě vzduchovkou cumlal diabolky v puse.

Opačný pohled na problematiku olova se však neobjevil žádný. Bude proto užitečné ho představit také. S upozorněním hned na úvod – „řeč“ bude jen a pouze o používání olověné munice v myslivosti a olůvek v rybářství, ne o sportovní střelbě či armádních a policejních zbraních!

Olovo je jed

Bezesporu. Je to jedovatý kov, který škodí zdraví člověka i jiných živočichů. Ve vyšším množství způsobuje smrt, v nízkých opakovaných dávkách vede k chronickým poruchám kardiovaskulárních, vylučovacích či reprodukčních orgánů, narušuje imunitní systém, poškozuje mozek, ovlivňuje metabolismus a chování. Nejohroženějšími skupinami jsou gravidní samice a mladí jedinci ve vývinu (např. EFSA 2012, Flora et al. 2012, Johnson et al. 2013, Arnemo et al. 2016).

Pokusy o nahlodávání uvedených faktů se sice čas od času vynoří, jsou ale jen subjektivními názory, které nejsou podepřeny vědecky doloženými argumenty. Odborných studií z recenzovaných časopisů, které škodlivost olova pro přírodní prostředí a zdraví člověka dokládají, existují naopak stovky. A v posledních letech jejich počet a rozsah získaných poznatků stále stoupá, což svědčí o aktuálnosti řešené problematiky. Dokladem nechť jsou tři rozsáhlé syntetizující rešerše, věnované problematice olova v životním/přírodním prostředí, které byly zpracovány během posledních deseti let (Watson et al. 2009, Delahay & Spray 2015, časopis Ambio 2019). A čtení to optimistické není.

Jak škodí živočichům?

Pro volně žijící živočichy jsou nejvýznamnějšími zdroji olova v přírodě olověné střelivo (vystřelené při lovu zvěře) a rybářské zátěže (ztracené při lovu ryb), které se nacházejí, kromě těl lovených zvířat, především ve vodě a v půdě. Tam mohou bez podstatných změn přetrvávat desítky až stovky let, dostanou-li se však do kyselého prostředí v žaludcích ptáků nebo savců, začnou se uvolňovat sloučeniny olova, vstřebávat do krve, transportovat do měkkých tkání a kostí … a škodit.

Rentgen labutě uhynulé na otravu olovem. Snímek ukazuje pozřené broky.
Rentgen labutě uhynulé na otravu olovem. Snímek ukazuje pozřené broky.
Foto | Lamiot / Wikipedia

K otravám živočichů většinou dochází třemi cestami (např. Fisher et al. 2006, Craighead & Bedrosian 2008, Watson et al. 2009, Haig et al. 2014, Delahay & Spray 2015, Golden et al. 2016, Berny et al. 2017, Isomursu et al. 2018, Grade et al. 2019, Pain et al. 2019a a mnoho dalších).

Tou nejznámější je přímá konzumace broků a olůvek nalezených ve vodě či v půdě. Takové otravy se týkají zejména vodních ptáků, kteří vyhledávají potravu v bahnitém substrátu rybníků a nerozlišují, zda se jedná o jejich oblíbeného vodního měkkýše nebo olověný brok (např. kachny, husy, labutě, lysky či volavky), a ptáků sbírajících malé kamínky, které jim pomáhají v žaludku lépe zpracovávat potravu (např. koroptve a bažanti).

Nezanedbatelná je však i konzumace olověných broků nebo zlomků olověných střel z kontaminované kořisti, např. ze zastřelené a nedohledané zvěře, z živých, ale postřelením hendikepovaných jedinců, nebo z vyhrabaných vývrhů zvěře. V tomto případě jsou postiženi zejména predátoři (např. šelmy a draví ptáci) a druhy živicí se i mršinami (např. orli, luňáci nebo krkavci).

Třetí cestou je postupné vstřebávání olova v tkáních postřelených jedinců, opět především ptáků (např. kachen, hus nebo dravců).

Ke kontaminaci živočichů olovem může docházet v mokřadních i suchozemských biotopech. U vody je však riziko vyšší, protože lovecké aktivity jsou četnější kolem vodních ploch, na které tak dopadá i více vystřelených olověných broků.

A co člověk?

Z pohledu jeho zdraví jsou rizikové zejména olověné střely/kulky. Při průchodu tělem střeleného zvířete nebo při nárazu do některé z jeho kostí se olověná střela tříští do desítek až stovek menších částí. Pro lovce je to známá věc, takže okolí vstřelu vyřízne a odstraní. Pronikající střela a její části se však také odírají o tkáně a zanechávají za sebou „neviditelné“ mikročástice, odhalitelné jen pod rentgenem. Fragmenty střel a zvýšené koncentrace olova tak byly zjištěny do 30 cm od dráhy střely v těle zvířete (např. Green & Pain 2015 a 2019, Trinogga et al. 2019). Takového množství kvalitního masa se však už patrně žádný lovec nezbavuje.

Brok uvízlý v mase uloveného ptáka.
Brok uvízlý v mase uloveného ptáka.
Foto | Cycrolu / Flickr

A zde vstupuje olovo do hry u konzumentů zvěřiny. Mají-li ji v oblibě a dopřejí-li si ji častěji (zhruba jednou týdně), začíná zvýšená hladina olova ovlivňovat jejich zdravotní stav. Ne hned, ale dlouhodobě, ne přímo viditelně, ale v kumulaci s dalšími negativními faktory (Matoušková 2019). Nejnebezpečnější je olovo pro děti, těhotné ženy a ženy v reprodukčním věku. U těchto skupin se doporučuje zvěřinu ulovenou olověnou municí nekonzumovat vůbec – zdůrazňována je zejména neurotoxicita olova a snižování IQ. Ale ani ostatní častější konzumenti nejsou v bezpečí. U nich bývá zvýšena hladina olova v krvi, přispívající k riziku následných ledvinových nebo kardiovaskulárních problémů (např. Lanphear et al. 2005, Iqbal et al. 2009, Green & Pain 2012, Meltzer et al. 2013, Knutsen et al. 2015, Gerofke et al. 2018).

Bezproblémové však nejsou ani olověné broky. Např. u plných tří čtvrtin ptáků zakoupených na britském trhu (např. kachny, bažanti, sluky či hřivnáči) byly nalezeny fragmenty broků ve velikosti nezjistitelné konzumentem (Pain et al. 2010).

Známe míru problému?

V Evropské unii se odhaduje, že při lovu zvěře se do prostředí vnáší 18–21 tisíc tun olova ročně, z čehož asi 14 000 tun dopadá do suchozemských stanovišť a zbytek do mokřadů (zhruba jen 1 % broků trefí cíl, zbytek padá „někam“ do vody či na zem); v případě rybářských olůvek se uvádí vnos dalších 2–6 tisíc tun olova ročně (ECHA 2017 a 2018a). Pro území ČR se odhaduje, že v období 1900–1998 tu byly vystříleny asi 23 milióny brokových nábojů, a do prostředí se tak uvolnilo asi 718 tun olověných broků (Řehák 1999).

Jen v Evropě každý rok uhyne jeden milion vodních ptáků na otravu olovem.
Jen v Evropě každý rok uhyne jeden milion vodních ptáků na otravu olovem.

V evropských mokřadech je přitom riziku otravy olovem (pozřením olověných broků) vystaveno přinejmenším 40 druhů vodních ptáků, z jejichž populací ročně uhyne zhruba jeden milión exemplářů na akutní otravu olovem (tj. 7 % zimujících ptáků) a další minimálně tři milióny trpí subletální otravou (např. Andreotti et al. 2018).

Olověné broky však výrazně přispívají k negativní zátěži rovněž suchozemských stanovišť a jejich živočišných obyvatel. Konzumace olověného střeliva a následné otravy byly dokumentovány přinejmenším u 24 evropských ptačích druhů, např. u koroptví, bažantů a holubů, u řady sov a dravců. Postiženi bývají zejména predátoři, stojící na vrcholu potravní pyramidy. A nejedná se jen o druhy běžně se vyskytující (např. káně, krahujci nebo kalousi), ale i o druhy u nás vzácné, mizející, zvláště chráněné v nejvyšších kategoriích ohrožení (orel mořský a skalní, moták pilich, luňák červený i hnědý, sokol stěhovavý, sýček obecný a další – např. Battaglia et al. 2005, Berny et al. 2017, Ecke et al. 2017, Molenaar et al. 2017, Krone 2018).

Nejnovější výzkumy dokonce ukazují, že vliv koncentrace olova v krvi ptáků (kachen, labutí či orlů) se projevuje už při nižších hodnotách, než se dříve udávalo, a potvrzuje se i přenos olova z matky na embryo přes vejce či placentu (např. Vallverdú-Coll et al. 2015, Newth et al. 2016, Ecke et al. 2017). Prokazuje se víceméně totéž, co je zjišťováno také v případě člověka – že neexistuje žádný bezpečný limit, pod nímž by byla koncentrace olova v těle bezpečná (např. EFSA 2010 a 2012).

Výsledky řady vědeckých studií navíc naznačují, že u některých druhů mohou otravy olovem vést až k negativnímu ovlivňování jejich populačních trendů; nemusí přímo měnit jejich směr, ale mohou působit na strmost trendu – urychlovat pokles (např. u poláka velkého nebo koroptve) nebo zpomalovat růst (např. u luňáka červeného) (Green & Pain 2016, Meyer et al. 2016).

Náklady, související s negativním působení olověné munice na volně žijící živočichy, člověka a životní prostředí, jsou v Evropě odhadovány na minimálně 444–1300 miliónů eur ročně (Pain et al. 2019b).

Prázdná broková patrona.
Prázdná broková patrona.

Existuje řešení?

Jistě. A je přitom relativně jednoduché – redukovat nebo úplně vyloučit nežádoucí přísun olova do životního/přírodního prostředí při lovu zvěře a rybaření, a tak zásadně snížit rizika otrav volně žijících živočichů i člověka samotného.

Zatímco jiné významné zdroje olova v prostředí jsou již legislativně ošetřeny (např. zákazem pohonných a nátěrových hmot s obsahem tohoto toxinu), přítomnosti stejného kovu ve střelivu používaném při lovu zvěře a v rybářských zátěžích už srovnatelná pozornost věnována není. Přitom jsou významné negativní dopady na přírodní prostředí a volně žijící živočichy známé ze zahraničí i od nás. Při lovu a rybaření tak dlouhodobě a vědomě vnášíme do vodních i suchozemských ekosystémů toxickou látku.

Jsou dostupné alternativy?

Určitě. Stačí se podívat na nabídku světových výrobců, včetně naší firmy Sellier & Bellot, a bezolovnaté alternativy nalezneme v nezanedbatelném množství (např. Thomas 2013, Thomas et al. 2016, ECHA 2018ab, Kanstrup & Thomas 2019). Ostatně reklamy na ně upoutávají i v našich mysliveckých časopisech.

Náhrada olověné munice netoxickými alternativami je považována za jediné dlouhodobé řešení, které významně redukuje otravy volně žijících živočichů, související s jejím používáním. Je prokázáno, že zákaz používání olověných broků, je-li dodržován a vyžadován, relativně rychle vede ke snížení rizika otrav ptáků olovem (nižší přítomnost broků v žaludcích po jejich konzumaci i ve tkáních postřelených jedinců) a nahrazení olověných broků např. ocelovou alternativou je adekvátním řešením (např. Fisher et al. 2006, CMS 2014a, Mateo et al. 2014, Thomas et al. 2019). Navíc v zemích s dlouholetou loveckou tradicí, které přešly na alternativní střelivo (např. Dánsko nebo Nizozemí), není ze strany lovců registrována významná negativní odezva (např. Kanstrup 2019, video CMS 2014b).

Jen částečně omezit používání olověných broků není řešení. Ilustrační snímek.
Jen částečně omezit používání olověných broků není řešení. Ilustrační snímek.

Zde je však třeba opakovaně zdůraznit dodržování a vyžadování zákazu. Zahraniční studie ukazují, že v zemích, kde platí pouze částečné omezení lovu olověnými broky (např. jen v mokřadech), může být nacházeno až 70 % kachen zastřelených tímto střelivem; přestože by v nich neměl být olověný brok teoreticky žádný (např. Newth et al. 2013, Cromie et al. 2015, Green & Pain 2016). Vysvětlení je prosté – zákaz je obtížně vymahatelný, je-li tento typ munice na trhu stále dostupný. Řešením výše zmíněného problému je plošný zákaz jejího používání a držení, zvláště když ovlivňuje i suchozemské živočichy. Že to zabírá, prokazuje opět Dánsko – po zavedení takovéhoto opatření tu poklesl podíl olověných broků v ulovených kachnách a bažantech na pouhá 2–3 % (např. Kanstrup 2019, Kanstrup & Balsby 2019).

Co je bezolovnaté munici vytýkáno?

Nejčastěji zmiňovanými „problémy“, které mají bránit přechodu na bezolovnaté střelivo, jsou odlišné vlastnosti jiných kovů ve srovnání s olovem, zvýšené riziko odrážení broků i střel, problematické používání alternativních ocelových broků zejména ve starších zbraních nebo cena střeliva.

Ano, olovo je patrně nejvhodnějším materiálem pro výrobu broků a bezolovnaté náhrady (nejčastěji ocelové/železné) se chovají skutečně jinak. Je proto nutné si na ně zvyknout a naučit se jimi střílet. Dánové, kde platí plošný zákaz používání olověných broků již přes 20 let, mohou potvrdit, že to není problém. A nutnost i reálnost změny přístupu popisoval už před 140 lety Jules Verne v Tajuplném ostrově, když napsal: „Olovo, po jehož stopě se na ostrově marně pídil, nahradil Cyrus Smith železnými broky … Tyto broky však neměly váhu olova, musely být větší a do náboje se jich vešlo méně. Ale obratnost střelců přemohla i tuto nevýhodu“. Pro ocelové broky je doporučována střelba na kratší vzdálenost než s olověnými (zhruba na 25–30 m), přičemž takovéto zkrácení nijak neovlivnilo velikost úlovku (např. Noer et al. 2007).

Odrazivosti broků a střel se zatím moc studií nevěnovalo. V případě olověných (pozn.red. oprava 15.1.2020) ocelových broků však nebyla, zase na základě zkušeností v Dánsku, zjištěna zvýšená frekvence nehod způsobených jejich odrazem (Kanstrup 2019). Balistické testování ukázalo, že chování olověných a bezolovnatých střel i broků při odrazu se v zásadě nelišilo; bezolovnaté kulky se však odrážely do větší vzdálenosti než olovnaté (1521, resp. 1470 m) (Kneubuehl 2011).

Staré brokovnice mohou mít s bezolovnatým střelivem problém.
Staré brokovnice mohou mít s bezolovnatým střelivem problém.
Foto | gth_42 / Flickr

Největším problémem a nejpádnějším argumentem patrně zůstávají starší zbraně. Uvádí se, že brokové zbraně vyrobené před rokem 1970 mohou mít s přechodem na bezolovnaté střelivo problémy a je nutné je nechat předem přezkoušet. V opakovaně zmiňovaném Dánsku to zvládli, u nás však bude zastoupení starších typů zbraní patrně vyšší. Naopak u většiny kulových zbraní je už dnes na rozhodnutí lovce, zda bude střílet olověnou či bezolovnatou municí.

A cena? U některých produktů (např. z bizmutu) je skutečně vysoká, ale třeba ocelové broky se svou cenou už blíží brokům olověným. V případě měděných kulek jsou ceny v průměru dvoj- až trojnásobné oproti olověným. Vývoj bezolovnatého střeliva jde však rychle kupředu, nové typy jsou stále populárnější a sami výrobci vědí, že dříve či později se střelivo bez olova stane jejich hlavním prodejním artiklem. Ostatně již dnes u nás řada lovců střílí bezolovnatými kulkami, protože jim prostě vyhovují.

S nabídkou alternativních rybářských zátěží je to horší, ale existují také, vč. hodnocení jejich výhod a nevýhod (např. Thomas 2019).

A rizika alternativní munice pro přírodu?

Často se upozorňuje na možné problémy s větším množstvím poraněné zvěře při používání bezolovnaté munice a se škodlivostí jiných kovů pro životní/přírodní prostředí.

Západoevropské zkušenosti ukazují, že bez ohledu na typ broků byla účinnost střelby a míra poranění lovených ptáků ovlivněna spíše povětrnostními podmínkami, zkušeností s používáním jiné munice, únavou střelců nebo vzdáleností, na kterou se střílelo (např. Mondain-Monval et al. 2015). Po zavedení bezolovnatých broků v Dánsku se podíl postřelených hus přechodně zvýšil, ale následně klesl téměř o 90 %. Za zásadní předpoklad tu považují kvalitní přípravu na střelbu odlišnou municí, např. nabídkou příslušných výcvikových programů (např. Clausen et al. 2017).

Při testování olověných a bezolovnatých broků na hrdličce karolinské (zhruba velikosti naší hrdličky divoké) nebyly zjištěny rozdíly v množství ulovených nebo poraněných jedinců, ani v průniku broků skrz tělo lovených ptáků (Pierce et al. 2015). Neprokazuje se ani tvrzení, že olověné broky uvíznou v lovených kachnách, zatímco ocelové jimi proletí a zvyšují podíl poraněných exemplářů (např. Mateo et al. 2014).

Bezolovnaté střelivo zabijí stejně dobře, jako olověné broky. Otestováno na druhu podobném naší hrdličce divoké.
Bezolovnaté střelivo zabijí stejně dobře, jako olověné broky. Otestováno na druhu podobném naší hrdličce divoké.

Olověné a bezolovnaté kulky jsou srovnatelné z pohledu usmrcování lovených zvířat, jejich únikové vzdálenosti či podílu poraněných jedinců. Pro srovnání s olovem jsou přitom často testovány měděné střely na jelenech, srncích a prasatech, tedy na nám dobře známé zvěři (např. Knott et al. 2009, Trinogga et al. 2013, Gremse et al. 2014, Martin et al. 2017, Stokke et al. 2019).

Obavy z případné toxicity alternativních materiálů pro přírodní prostředí a volně žijící živočichy rozptylují výsledky nejnovějších odborných studií (např. Thomas et al. 2016, Paulsen & Sager 2017, Schlichting et al. 2017, Gerofke et al. 2018, Martin et al. 2019). Vzhledem k nižší či nulové toxicitě většiny využívaných kovů nebo jejich slitin a k odlišným vlastnostem (menší otěr, výrazně nižší fragmentace při průniku tělem loveného jedince apod.) jsou nežádoucí vlivy nižší než u střel olověných. Jako bezproblémové a vhodné se jeví používání kulek z mědi nebo jejích slitin, naopak se nedoporučují střely s příměsí niklu (např. Thomas 2019). Dosavadní studie neprokazují ani žádná rizika pro lidské zdraví při konzumaci zvěřiny ulovené nejčastěji používanými měděnými kulkami (např. Paulsen & Sager 2017, Schlichting et al. 2017).

Zahraniční přístupy a zkušenosti

V současnosti existuje alespoň nějaká regulace při používání olověné munice ve 23 evropských zemích (Mateo & Kanstrup 2019). Ve dvou platí plošný zákaz používání a držení olověných broků (Dánsko a Nizozemí), v 16 státech (včetně ČR) se nesmí střílet tímto typem munice na mokřadech a/nebo na vodní ptáky, ve zbývajících pěti takovýto zákaz platí jen pro vybrané mokřadní lokality.

Olověné střely se nepoužívají v některých regionech a často v národních parcích sousedního Německa a Rakouska, Francie, Itálie či Španělska. Zejména v německých spolkových zemích jsou zákazy používání olověné munice velmi pestré – v Sasku se nesmí nikde střílet olověnými broky, v Brandenbursku platí zákaz používání veškeré olověné munice ve federálních lesích, ve Šlesvicku-Holštýnsku, Bádensku-Württembersku a Sársku se nestřílí olověnými kulkami, stejně tak i v zemských lesích dalších zemí.

S olověnými rybářskými zátěžemi je to složitější. Zákaz jejich prodeje a používání platí (pro určité velikosti olůvek) pouze v Anglii a Walesu a dle následných studií není moc dodržován. I tak ale zákaz vedl k poklesu počtu labutí otrávených olovem z 34 na 6 % (Grade et al. 2019). Pokusy o zákaz používání olůvek v jiných evropských státech nebyly zatím účinné.

A co u nás?

V ČR jsme první progresivní krok udělali téměř před 20 lety. Novela mysliveckého zákona tehdy stanovila, že od začátku roku 2011 se u nás přestanou používat olověné broky k lovu vodního ptactva na mokřadech. Určitě dobrá zpráva. Kalí ji však dodnes přesně nedefinovaný pojem „mokřad“, často zužovaný jen na 14 našich lokalit zařazených v seznamu Ramsarské konvence (úmluva pro ochranu mokřadů mezinárodního významu). Druhou nepříznivou zprávou je nejasnost dodržování této zákonné normy. Přestože občas i některý z lovců připustí, že olověnými broky na mokřadech stále střílí a bezolovnaté patrony má po ruce jen pro případ kontroly, žádné porušení tohoto zákazu u nás patrně nebylo prokázáno. A jak vypadá praxe v případě pouze částečného zákazu olověných broků, bylo již popsáno výše.

V ČR se nesmí olověné broky používat na mokřadech. Není však úplně přesně definované, co všechno je míněno mokřadem...
V ČR se nesmí olověné broky používat na mokřadech. Není však úplně přesně definované, co všechno je míněno mokřadem...
Licence | Volné dílo (public domain)

Z území ČR existuje velmi málo publikovaných studií, věnujících se vlivu olověného střeliva na přírodní prostředí. Zatížení našich kachen olovem bylo odhadnuto na min. 35 % u jejich divokých populací (Havelcová & Havránek 1999), zjištěn byl rovněž zvýšený výskyt olova ve tkáních kachen u rybníků využívaných k lovu (Hutařová et al. 2012). V posledně citované práci stojí za pozornost i zmínka, že míra kontaminace ptáků může být ovlivněna velikostí a tvarem myslivecky obhospodařovaných lokalit (rybníků) – jsou-li malé, obsah olova v kachnách může být nižší, protože broky dopadají do okolní krajiny, kde však už není známo, jak ovlivňují jiné druhy živočichů. V případě rentgenovaných živých hus velkých bylo v těle třetiny z nich nalezeno 2–9 broků. Rozlišení, z jakého jsou materiálu, nebylo jednoznačné, ale deformované, s největší pravděpodobností olověné broky, byly přítomny v každé z nich (Podhrázský 2019).

Sledování kontaminujících látek v živočišných produktech v ČR odhalilo vysoký obsah olova ve zvěřině, přičítaný používání olověné munice při lovu zvěře. Olovo bylo zjištěno v 72 % vzorků; v 21 % (u jelenů, srnců aj.) až 43 % (u bažantů) byly dokonce překročeny limity pro obsah olova stanovené Ministerstvem zdravotnictví ČR (Tunegová et al. 2018).

Odpovědi na většinu zásadních otázek k vlivu olova na životní/přírodní prostředí a k možnostem alternativních náhrad při lovu a rybaření, včetně praktických zkušeností, existují v zahraničí a jsou často přenositelné i na situaci v ČR (např. Thomas & Guitart 2010, Kanstrup et al. 2016ab, Martin et al. 2017, Kanstrup 2019, Thomas et al. 2016 a 2019). Přesto je u nás stále běžným argumentem proti poznatkům výzkumu právě jejich zahraniční původ („na našem území to zjištěno nebylo, a proto to u nás platit nemusí“). Pravdou je, že v naší republice se výzkumu vlivu olověné munice moc úsilí nevěnuje, takže podstatné informace scházejí. Jen těžko lze však věřit, že vědecké výstupy, zjištěné například v sousedním Německu, neplatí i u nás.

Intenzivnímu lovu vodních ptáků v mokřadních ekosystémech (vč. vlivů olověného střeliva) byla u nás věnována samostatná odborná konference, která ve svých závěrech konstatovala, že „otravy vodních ptáků v důsledku pozření olověných broků byly prokázány v zahraničí i ČR“ (APM ČR 1999). A tato konference také doporučila, aby byly provedeny důkladné analýzy k diskutované problematice rovněž u nás. Uplynulo však 20 let a zmíněné analýzy ani nové vědecké poznatky z našeho území stále nejsou k dispozici.

Kudy olovo putuje
Kudy olovo putuje
Zdroj | Oxford Lead Symposium (Delahay et Spray 2015)

Jak dál?

V úvodu zmíněná národní strategie Bonnské konvence nakonec o svou „olověnou kapitolu“ (věnovanou postupnému omezování olověných broků při lovu zvěře a olůvek při rybaření na celém území ČR) úplně přišla a vládou byla schválena bez ní. Je to škoda, protože mohla i v naší republice nastartovat širokou diskusi k problematice, která vypuštěním z jakéhokoliv strategického materiálu ze světa nezmizí a bude se k nám vracet stále.

Navíc strategie nepožadovala nic převratného a dramatického: (1) shrnout poznatky o dopadech používání olova v myslivosti a rybářství na území ČR, o alternativních náhradách a rizicích jejich používání, (2) zpracovat analýzu hodnotící přechod na bezolovnaté střelivo při lovu zvěře v ČR, (3) založit odbornou pracovní skupinu k řešení uvedené problematiky, (4) informovat širokou veřejnost o vlivu olova na přírodní prostředí a zdraví člověka, (5) dohodnout další společný postup odpovědných ministerstev a relevantních mysliveckých, rybářských a ochranářských nevládních organizací a (6) vyzvat mysliveckou a rybářskou veřejnost k dobrovolnému využívání bezolovnatých alternativ. Šest základních bodů, které by nám napověděly, co z našeho území víme, jaké znalosti nám scházejí … a pomohly zahájit korektní diskusi na dané téma. Ta se nyní odsunula do neznáma, ale dříve či později se její potřeba zase objeví.

Jak k problematice olova konstatuje předmluva k aktuální rešerši v časopisu Ambio, „je evidentní, že problém existuje a vyžaduje činy, je dobře dokumentován, bezolovnatá munice je dostupná, významné sociální skupiny jsou identifikovány a řešení jsou zřejmá“. Jen najít vůli a odvahu začít!

Citovaná literatura

APM ČR (Asociace profesionálních myslivců České republiky) 1999: Ochrana litorálních ekosystémů na lokalitách s intenzivním regulačním odlovem vodní pernaté zvěře. Sbor. Ref. Celostát. Konf., Žďár n. S., 22.–23. 4. 1999: 123 str.
ANDREOTTI A., GUBERTI V., NARDELLI R., PIRRELLO S., SERRA L., VOLPONI S. & GREEN R. E. 2018: Economic assessment of wild bird mortality induced by the use of lead gunshot in European wetlands. Science of Total Environment 610–611: 1505–1513.
ARNEMO J. M., ANDERSEN O., STOKKE S., THOMAS V. G., KRONE O., PAIN D. J. & MATEO R. 2016: Health and environmental risks from lead-based ammunition: science versus socio-politics. EcoHealth 13: 618–622.
BATTAGLIA A., GHIDINI S., CAMPANINI G. & SPAGGIARI R. 2005: Heavy metal contamination in little owl (Athene noctua) and common buzzard (Buteo buteo) from northern Italy. Ecotoxicology and Environmental Safety 60: 61–66.
BERNY P. J., MAS E. & VEY D. 2017: Embedded lead shots in birds of prey: the hidden threat. Eur. J. Wildlife Research 63: 101.
CLAUSEN K. K., HOLM T. E., HAUGAARD L. & MADSEN J. 2017: Crippling ratio: A novel approach to assess hunting-induced wounding of wild animals. Ecological Indicators 80: 242–246.
CMS 2014a: Review and guidelines to prevent the risk of poisoning of migratory birds. Document of the 11th CoP, Quito, 4–9 November 2014, UNEP/CMS/COP11/Doc.23.1.2 (12 August 2014): 54 str. .
CMS 2014b: Lead poisoning – the non-toxic ammunition solution. CMS video.
CRAIGHEAD D. & BEDROSIAN B. 2008: Blood lead levels of common ravens with access to big-game offal. J. Wildlife Management 72: 240–245.
CROMIE R., NEWTH J., REEVES J., O’BRIEN M., BECKMANN K. & BROWN M. 2015: The sociological and political aspects of reducing lead poisoning from ammunition in the UK: why the transition to non-toxic ammunition is so difficult. In: DELAHAY & SPRAY 2015 (viz níže): 104–124.
DELAHAY R. J. & SPRAY C. J. (eds) 2015: Proceedings of the Oxford Lead Symposium. Lead ammunition: understanding and minimising the risks to human and environmental health. Edward Grey Inst., Univ. Oxford, UK: 152 str.
ECKE F., SINGH N. J., ARNEMO J. M., BIGNERT A., HELANDER B., BERGLUND A. M. M., BORG H., BRÖJER C., HOLM K., LANZONE M., MILLER T., NORDSTRÖM A., RAIKKÖNEN J., RODUSHKIN I., ÅGREN E. & HÖRNFELDT B. 2017: Sublethal lead exposure alters movement behavior in free-ranging golden eagles. Environmental Science and Technology 51: 5729−5736.
EFSA (European Food Safety Authority) 2010: Scientific opinion on lead in food. EFSA Journal 8, 4: 151 str. .
EFSA 2012: Lead dietary exposure in the European population. EFSA Journal 10, 7: 59 str. /j.efsa.2012.2831.
ECHA (European Chemicals Agency) 2017: Annex XV restriction report – Lead in shot. Proposal for restriction. Substance name: Lead. Version No. 1, Date 7 April 2017: text 90 str. + annexes 302 str.
ECHA 2018a: Annex XV investigation report – A review of available information on lead in shot used in terrestrial environments, in ammunition and in fishing tangle. Version No. 1.4, Date 27 November 2018: text 94 str. https://echa.europa.eu/documents/10162/13641/lead_ammunition_investigation_report_en.pdf/efdc0ae4-c7be-ee71-48a3-bb8abe20374a.
ECHA 2018b: Background document to the Opinion on the Annex XV dossier proposing restrictions on lead in shot. Revision No. 1, Date 15 March 2018: text 105 str. + annexes 338 str.
FISHER I. J., PAIN D. J. & THOMAS V. G. 2006: A review of lead poisoning from ammunition sources in terrestrial birds. Biol. Conserv. 131: 421–432. FLORA G., GUPTA D. & TIWARI A. 2012: Toxicity of lead: a review with recent updates. Interdisciplinary Toxicology 5: 47–58.
GEROFKE A., ULBIG E., MARTIN A., MÜLLER-GRAF C., SELHORST T., GREMSE C., SPOLDERS M., SCHAFFT H., HEINEMEYER G., GREINER M., LAHRSSEN-WIEDERHOLT M. & HENSEL A. 2018: Lead content in wild game shot with lead or non-lead ammunition – Does „state of the art consumer health protection“ require non-lead ammunition? PLoS ONE 13, e0200792.
GOLDEN N. H., WARNER S. E. & COFFEY M. J. 2016: A review and assessment of spent lead ammunition and its exposure and effects to scavenging birds in the United States. In: DE VOOGT P. (ed.), Reviews of environmental contamination and toxicology 237: 123–191.
GRADE T., CAMPBELL P., COOLEY T., KNEELAND M., LESLIE E., MACDONALD B., MELOTTI J., OKONIEWSKI J., PARMLEY E. J., PERRY C., VOGEL H. & POKRAS M. 2019: Lead poisoning from ingestion of fishing gear: A review. Ambio 48: 1023–1048.
GREMSE F., KRONE O., THAMM M., KIESSLING F., TOLBA R. H., RIEGER S. & GREMSE C. 2014: Performance of lead-free versus lead-based hunting ammunition in ballistic soap. PLoS ONE 9, e102015.
GREEN R. E. & PAIN D. J. 2012: Potential health risks to adults and children in the UK from exposure to dietary lead in gamebirds shot with lead ammunition. Food Chem. Toxicol. 50: 4180–4190.
GREEN R. E. & PAIN D. J. 2015: Risks of health effects to humans in the UK from ammunition-derived lead. In: DELAHAY & SPRAY 2015 (viz výše): 27–43.
GREEN R. E. & PAIN D. J. 2016: Possible effects of ingested lead gunshot on populations of ducks wintering in the UK. Ibis 158: 699–710.
GREEN R. E. & PAIN D. J. 2019: Risks to human health from ammunition-derived lead in Europe. Ambio 48: 954–968.
HAIG S. M., D'ELIA J., EAGLES-SMITH C., FAIR J. M., GERVAIS J., HERRING G., RIVERS J. W. & SCHULZ J. H. 2014: The persistent problem of lead poisoning in birds from ammunition and fishing tackle. Condor 116: 408–428.
HAVELCOVÁ E. & HAVRÁNEK F. 1999: Reálné ohrožení kachen divokých olověnými broky. In: APM ČR 1999 (viz výše): 5–15.
HUTAŘOVÁ Z., SVOBODOVÁ Z., ČELECHOVSKÁ O., FOREJTEK P. & VEČEREK V. 2012: Vliv používání olověných broků na obsah olova v tkáních kachny divoké. Veterinářství 62: 753–755.
IQBAL S., BLUMENTHAL W., KENNEDY CH., YIP F. Y., PICKARD S., FLANDERS W. D., LORINGER K., KRUGER K., CALDWELL K. L., BROWN M. J. 2009: Hunting with lead: Association between blood lead levels and wild game consumption. Environmental Research 109: 952–959.
ISOMURSU M., KOIVUSAARI J., STJERNBERG T., HIRVELÄ-KOSKI V. & VENÄLÄINEN E. R. 2018: Lead poisoning and other human-related factors cause significant mortality in white-tailed eagles. Ambio 47: 858–868.
JOHNSON C. K., KELLY T. R. & RIDEOUT B. A. 2013: Lead in ammunition: a persistent threat to health and conservation. EcoHealth 10: 455–464.
KANSTRUP N. 2019: Lessons learned from 33 years of lead shot regulation in Denmark. Ambio 48: 999–1008.
KANSTRUP N. & BALSBY T. J. S. 2019: Danish pheasant and mallard hunters comply with the lead shot ban. Ambio 48: 1009–1014.
KANSTRUP N. & THOMAS V. G. 2019: Availability and prices of non-lead gunshot cartridges in the European retail market. Ambio 48: 1039–1043.
KANSTRUP N., THOMAS V. G., KRONE O. & GREMSE C. 2016a: The transition to non-lead rifle ammunition in Denmark: National obligations and policy considerations. Ambio 45: 621–628.
KANSTRUP N., BALSBY T. J. S. & THOMAS V. G. 2016b: Efficacy of non-lead rifle ammunition for hunting in Denmark. Eur. J. Wildlife Research 62: 333–340.
KNEUBUEHL B. P. 2011: Vergleich der Gefährdung durch abgeprallte bleihaltige und bleifreie Jagdgeschosse. Forschungsvorhaben „Abprallverhalten von Jagdmunition“ des Bundesamtes für Landwirtschaft und Ernährung (Förderkennzeichen 2809HS001): 165 str.
KNOTT J., GILBERT J., GREEN R. E. & HOCCOM D. G. 2009: Comparison of the lethality of lead and copper bullets in deer control operations to reduce incidental lead poisoning; field trials in England and Scotland. Conservation Evidence 6: 71–78.
KNUTSEN H. K., BRANTSÆTER A. L., ALEXANDER J. & MELTZER H. M. 2015: Associations between consumption of large game animals and blood lead levels in humans in Europe: the Norwegian experience. In: DELAHAY & SPRAY 2015 (viz výše): 44–50.
KRONE O. 2018: Lead poisoning in birds of prey. In: SARASOLA J. H., GRANDE J. M. & NEGRO J. J. (eds), Birds of Prey: Biology and conservation in the XXI century, Springer Int. Publ.: 251–272.
LANPHEAR B. P., HORNUNG R., KHOURY J., YOLTON K., BAGHURST P., BELLINGER D. C., CANFIELD R. L., DIETRICH K. N., BORNSCHEIN R., GREENE T., ROTHENBERG S. J., NEEDLEMAN H. L., SCHNAAS L., WASSERMAN G., GRAZIANO J. & ROBERTS R. 2005: Low-level environmental lead exposure and children's intellectual function: An international pooled analysis. Environ. Health Persp. 113: 894–899.
MARTIN A., GREMSE C., SELHORST T., BANDICK N., MÜLLER-GRAF C., GREINER M. & LAHRSSEN-WIEDERHOLT M. 2017: Hunting of roe deer and wild boar in Germany: is non-lead ammunition suitable for hunting? PLoS ONE 12, e0185029.
MARTIN A., MÜLLER-GRAF C., SELHORST T., GEROFKE A., ULBIG E., GREMSE C., GREINER M., LAHRSSEN-WIEDERHOLT M. & HENSEL A. 2019: Comparison of levels in edible parts of red deer hunted with lead or non lead ammunition. Science of Total Environment 653: 315–326.
MATEO R. & KANSTRUP N. 2019: Regulations on lead ammunition adopted in Europe and evidence of compliance. Ambio 48: 989–998.
MATEO R., VALLVERDÚ-COLL N., LÓPEZ-ANTIA A., TAGGART M. A., MARTÍNEZ-HARO M., GUITART R. & ORTIZ-SANTALIESTRA M. E. 2014: Reducing Pb poisoning in birds and Pb exposure in game meat consumers: the dual benefit of effective Pb shot regulation. Environment International 63: 163–168.
MATOUŠKOVÁ K. 2019: O dva body méně. Respekt 30, 48: 59–62.
MELTZER H. M., DAHL H., BRANTSÆTER A. L., BIRGISDOTTIR B. E., KNUTSEN H. K., BERNHOFT A., OFTEDAL B., LANDE U. S., ALEXANDER J., HAUGEN M. & YDERSBOND T. A. 2013: Consumption of lead-shot cervid meat and blood lead concentrations in a group of adult Norwegians. Environmental Research 127: 29–39.
MEYER C. B., MEYER J. S., FRANCISCO A. B., HOLDER J. & VERDONCK F. 2016: Can ingestion of lead shot and poisons change population trends of three European birds: grey partridge, common buzzard, and red kite? PLoS ONE 11, e0147189.
MOLENAAR F. M., JAFFE J. E., CARTER I., BARNETT E. A., SHORE R. F., ROWCLIFFE J. M. & SAINSBURY A. W. 2017: Poisoning of reintroduced red kites (Milvus milvus) in England. Eur. J. Wildlife Research 63: 94.
MONDAIN-MONVAL J.-Y., DEFOS DU RAU P., GUILLEMAIN M. & OLIVIER A. 2015: Switch to non-toxic shot in the Camargue, France: effect on waterbird contamination and hunter effectiveness. Eur. J. Wildlife Research 61: 271–283.
NEWTH J. L., CROMIE R. L., BROWN M. J., DELAHAY R. J., MEHARG A. A., DEACON C., NORTON G. J., O’BRIEN M. F. & PAIN D. J. 2013: Poisoning from lead gunshot: still a threat to wild waterbirds in Britain. Eur. J. Wildlife Research 59: 195–204.
NEWTH J. L., REES E. C., CROMIE R. L., MCDONALD R. A., BEARHOP S., PAIN D. J., NORTON G. J., DEACON C. & HILTON G. M. 2016: Widespread exposure to lead affects the body condition of free-living whooper swans Cygnus cygnus wintering in Britain. Environmental Pollution 209: 60–67.
NOER H., MADSEN J. & HARTMANN P. 2007: Reducing wounding of game by shotgun hunting: effects of a Danish action plan on pink-footed geese. J. Applied Ecology 44: 653–662.
PAIN D. J., CROMIE R. L., NEWTH J., BROWN M. J., CRUTCHER E., HARDMAN P., HURST L., MATEO R., MEHARG A. A., MORAN A. C., RAAB A., TAGGART M. A. & GREEN R. E. 2010: Potential hazard to human health from exposure to fragments of lead bullets and shot in the tissues of game animals. PLoS ONE 5, e10315.
PAIN D. J., MATEO R. & GREEN R. E. 2019a: Effects of lead from ammunition on birds and other wildlife: A review and update. Ambio 48: 935–953.
PAIN D. J., DICKIE I., GREEN R. E., KANSTRUP N. & CROMIE R. L. 2019b: Wildlife, human and environmental costs of using lead ammunition: An economic review and analysis. Ambio 48: 969–988.
PAULSEN P. & SAGER M. 2017: Nickel and copper residues in meat from wild artiodactyls hunted with nickel-plated non-lead rifle bullets. Eur. J. Wildlife Research 63: 63.
PIERCE B. I., ROSTER T. A., FRISBIE M. C., MASON C. D. & ROBERSON J. A. 2015: A comparison of lead and steel shot loads for harvesting mourning doves. Wildlife Soc. Bull. 39: 103–115.
PODHRÁZSKÝ M. 2019: Ověření detekce olověných broků v těle živých vodních ptáků s využitím mobilního rentgenu. Závěr. zpráva pro MŽP ČR: 15 str. ŘEHÁK L. 1999: Analýza některých základních prvků, které vymezují a zásadně ovlivňují zatížení litorálních ekosystémů v ČR spadem toxických částí loveckého střeliva. In: APM ČR 1999 (viz výše): 60–109.
SCHLICHTING D., SOMMERFELD C., MÜLLER-GRAF C., SELHORST T., GREINER M., GEROFKE A., ULBIG E., GREMSE C., SPOLDERS M., SCHAFFT H. & LAHRSSEN-WIEDERHOLT M. 2017: Copper and zinc content in wild game shot with lead or non-lead ammunition – implications for consumer health protection. PLoS ONE 12, e0184946, doi: 10.1371/journal.pone. 0184946.
STOKKE S., ARNEMO J. M. & BRAINERD S. 2019: Unleaded hunting: Are copper bullets and lead-based bullets equally effective for killing big game? Ambio 48: 1044–1055.
THOMAS V. G. 2013: Lead-free hunting rifle ammunition: product availability, price, effectiveness, and role in global wildlife conservation. Ambio 42: 737–745. THOMAS V. G. 2019: Chemical compositional standards for non-lead hunting ammunition and fishing weights. Ambio 48: 1072–1078.
THOMAS V. G. & GUITART R. 2010: Limitations of European Union policy and law for regulating use of lead shot and sinkers: comparisons with North American regulation. Environmental Policy and Governance 20: 57–72.
THOMAS V. G., GREMSE C. & KANSTRUP N. 2016: Non-lead rifle ammunition: issues of availability and performance in Europe. Eur. J. Wildlife Research 62: 633–641.
THOMAS V. G., KANSTRUP N. & FOX A. D. 2019: The transition to non-lead sporting ammunition and fishing weights: review of progress and barriers to implementation. Ambio 48: 925–934.
TRINOGGA A., FRITSCH G., HOFER H. & KRONE O. 2013: Are lead-free hunting rifle bullets as effective at killing wildlife as conventional lead bullets? A comparison based on wound size and morphology. Science of Total Environment 443: 226–232.
TRINOGGA A., COURTIOL A. & KRONE O. 2019: Fragmentation of lead-free and lead-based hunting rifle bullets under real life hunting conditions in Germany. Ambio 48: 1056–1064.
TUNEGOVÁ M., SAMKOVÁ E., HASOŇOVÁ L., KLIMEŠOVÁ M., MARKOVÁ A., KALA R. & TOMAN R. 2018: Occurrence of chemical contaminants in animal products during 1999–2016 in the Czech Republic. British Food Journal 120: 2142–2154.
VALLVERDÚ-COLL N., LÓPEZ-ANTIA A., MARTINEZ-HARO M., ORTIZ-SANTALIESTRA M. E. & MATEO R. 2015: Altered immune response in mallard ducklings exposed to lead through maternal transfer in the wild. Environmental Pollution 205: 350–356.
WATSON R. T., FULLER M., POKRAS M. & HUNT W. G. (eds) 2009: Ingestion of lead from spent ammunition: implications for wildlife and humans. The Peregrine Fund, Boise, USA: 383 str.


reklama

 
foto - Flousek Jiří
Jiří Flousek
Autor je předseda České společnosti ornitologické.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (47)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

VN

Vilém N

10.1.2020 08:45
Laicky. Souhlasím s tím, že olověné broky pro lov vodního ptactva můžou být problém. Pokud se i přes legislativu u nás stále používají, tak je to špatně a je to věcí kontroly lovců. Olověné jednotné střely pro lov můžou být také problém pro toho, kdo to pak sní. Otázka je, kolik toho olova by bylo potřeba zkonzumovat a kolik by se ho uvolnilo do organismu. A další věc je, kolik lidí jí ulovenou zvěřinu. Otázky, které chtějí odpovědi.

Ale řešení EU není postaveno na specifických případech vnosu (nebo spíš návratu) olova do životního prostředí při lovu. Tak, aby se stalo součástí jídelníčku vodního ptactva a potom i lidí. Řešení EU je zákaz veškerého olova ve střelách. Protože to je nejjednodušší na prosazení a kontrolu.

Můj pohled jako sportovního střelce. Pokud bude vysvětleno proč a kde není dobře střílet olovem (jako například tento odborný článek) a bude to takto projednáno se střeleckými organizacemi, tak věřím, že to členové přijmou stejně, jako lidé přijali třídění odpadu. Ale musí to mít hlavu a patu. Je těžké pochopit, proč z důvodu "jednoduchosti vymáhání" by mělo být zakázáno olovo ve střelách pro sportovní střelbu, trénink a v našich specifických podmínkách i pro osobní ochranu. Když tato činnost (trénink+sport) je provozována v uzavřených areálech střelnic (přesně vymezené dopadiště střel - možná likvidace povrchové vrstvy zeminy) nebo na vnitřních střelnicích (olovo z dopadiště je recyklováno). A protože pro sport a trénink je potřeba dostatečně levné a balisticky "dobré" střely, tak je takový plošný zákaz (z přiznaného důvodu jednoduché vymahatelnosti) vnímán opravdu nepřátelsky.

Myslím, že tam kde by měla fungovat osvěta a diskuze udělají zákazy více škody, než užitku. Ale to už je holt postup EU a její Komise. Přesně jak "arogantně" k problematice olova konstatuje předmluva k aktuální rešerši v časopisu Ambio.
Odpovědět

Jan Šimůnek

10.1.2020 09:28
Olovo není jed.
Jedovaté jsou jen rozpustné sloučeniny olova. Od toho nesmyslu se odvíjí celý zbytek článku. Spousta lidí (ale i zvířat) běhá po světě s nějakými broky či diabolkami v těle, aniž by se to promítalo do jejich zdraví nebo dokonce snižovalo délku jejich života.

MMCH měď, nabízená jako jedna z alternativ olova, je stejně toxická jako olovo (nebo dokonce toxičtější) a dokonce se slabě rozpouští ve vodě.

A ještě jednou MMCH: Zlato je daleko jedovatější než olovo (v rozpustných sloučeninách). Zakážou soudruzi z brusele nosit zlaté šperky?

Pochopitelně, tupý negramotný úředník, navíc vymozkovaný marxismem a sociálním inženýrstvím, (= tedy prakticky veškerý personál, co funguje v institucích EU) potřebuje plošný zákaz, protože intelektuálně nemá na to, aby ošetřil výjimečné případy, kdy olovo skutečně vadí.
Řešením je odchod z EU nebo její cílené rozbití (stejně nám nic jiného, pokud chceme přežít následující desetiletí, nezbude).
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:28 Reaguje na Jan Šimůnek
Píšete blbosti. Je mi líto to psát takhle natvrdo.
Kouzlo EU je v tom, že se nás snaží dokopat k např. lepšímu chování k našemu vlastnímu životnímu prostředí. My to u nás moc nedokážeme, protože už relativně malá lobby si prosadí svoje a většině ostatních lidí je to jedno. Tak potom, samosebou, dochází k degradaci našeho životního prostředí. dál a dál.
Na plošné zákazy asi nikdy nedojde, protože olověná lobby je dost silná. Jak píše autor, Dánsko už ten zákaz plošně má - o své vůli.
V ČR bych se zkusil k věci postavit čelem.
Jo, jedovaté jsou rozpustné sloučeniny Pb - v žaludku se rozpouští docela dobře, taky v kyselém dešti (dešťová voda je obecně slušně kyselá) a taky v půdách, kde je normální pH taky v kyselé oblasti.
Měď jako alternativa je samozřejmě pitomost.
Příměr se zlatem je úplně mimo, protože se rozpouští akorát v lučavce královské, která běžnou součástí naší přírody zatím není a našich trávicích šťav taky ne.
Řešením není odchod z EU (to je váš recept na všechno, co?), ale spíše se sami nad situací u nás zamyslet a nějak ji ve prospěch nás všech i vyřešit, ne?
Odpovědět
VK

Václav Kain

10.1.2020 09:43
Několik set let se používá olova do projektilů včetně válek.Ono to všechno souvisí se vším.Bezuhlíková stopa,elktromobilita,omezení konzumace masa a další vymoženosti nenormální skupiny bláznů.Evropa se řítí do propasti,zatím co jinde na tyto evropské vymoženosti z vysoka kašlou a dělají dobře.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:31 Reaguje na Václav Kain
Mně se zdá, že svět se řítí do propasti právě proto, že už dlouho děláme některé škodlivé činnosti. Víte, ono to nefunguje tak, že když něco děláme špatně pořád, tak to znamená, že to nemá žádný vliv a můžeme to tak dělat i v budoucnu :o). Určitě jste slyšel o kumulaci nějakého vlivu, ne? Taky o tom, že negativní vlivy mohou svůlj účinek vzájemně zesilovat.
Takže, pokud něco děláme hodně dlouho - používání olova na všechno a tak, je to naopak dobrý podnět se zamyslet, jestli nás to v budoucnu třeba nezhubí...
Odpovědět
RV

Richard Vacek

10.1.2020 10:04
Řadu let se používalo tetraetylolovo do benzínu. Pro některé případy se používá i nadále. A v některých (zaostalých) zemích rovněž. Limit je snad 0.15 g/l. Naše dnešní spotřeba benzínu by znamenala uvolnění nějakých 200 t ročně této jedovaté sloučeniny olova do ovzduší. Se divím, že jsme tu dlouhodobou intoxikaci celkem ve zdraví přežili.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:32 Reaguje na Richard Vacek
Všechno chvilku trvá...
Odpovědět
Hu

Hunter

10.1.2020 10:43
Kolik že to století se konzumuje zvěřina ze zvěře střelené olověnými střelami (ať už drobná nebo spárkatá)? A už jste slyšeli o někom, kdo by se u toho otrávil olovem??????? Já teda ještě ne a zvěřiny jsem za život sežral metráky. Navíc tzv. eko náhrady olověného střeliva jsem měl možnost vyzkoušet v praxi. Děkuji, po těch zkušenostech nikdy více.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

10.1.2020 11:20
EU brojí proti olovu na mnoha frontách - např. bezolovnaté pájky. Asi pitomost je zákaz používáná olova ve feroelektické keramice užívané pro řízení vstřikování v dieslových motorech. Olovo je tu vázáno ve stabilní keramice něco jako kámen. Kdyby tyto součástky zálohovali a vykupovali zpět za 50 EUR, na šrotištích by jistě žádná nezůstala. Koneckonců olověný akumulátor v autě EU nevadí a je ticho po pěšině. Zajímavé.
Odpovědět
Hu

Hunter

10.1.2020 12:10 Reaguje na Jiří Svoboda
Kdyby jen olověné akumulátory. V EU pokud vím neexistuje srovnávací studie, která by hodnotila různé příčiny úmrtí fťáků, ale jistě lze komparativně použít údaje z USA (US Fish and Wildlife Service, publikováno 2017). Intoxikace olovem představuje zanedbatelná 2%, zato kočky (jo, fakt, vobyčejný toulavý kočky) jsou zodpovědné za 70% usmrcených fťáků. Tak když maj neomarxisti jako Vermouzek a Flousek z ČSO takovej strach o fťáky, že teda nebrojí proti kočkám? Že by z toho nekoukal žádný zelený kapitál a nebylo to v souladu se stranickou linií neomarxistické Ekomise?
Odpovědět
ig

10.1.2020 11:57
Budou se též přepisovat knížky? "Napumpuju do tebe tolik WNi40Fe1, že tě odvezou rovnou do šrotu!"
Odpovědět
Hu

Hunter

10.1.2020 12:04 Reaguje na
Zemřel na otravu olovem! Klasika zůstává! :-):-):-)
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

10.1.2020 13:14
A co olovo nahradit ochuzeným uranem ?
V Jugoslávii 1999 to fungovalo a EU nic nenamítalo.
Odpovědět

Jan Šimůnek

10.1.2020 15:44 Reaguje na Miroslav Vinkler
Pokud je mi známo, tak čistý kovový uran na vzduchu začne hořet, podobně jako sodík.
Odpovědět
MM

Milan Milan

10.1.2020 18:23
Olovo: "Za normálních podmínek je olovo odolné a neomezeně stálé vůči atmosférickým vlivům. V kompaktním stavu se na vlhkém vzduchu příliš nemění, pouze zvolna ztrácí lesk a tvoří se na něm šedobílá vrstva oxidů, hydroxidů a uhličitanů.
Dobře se rozpouští především v kyselině dusičné, koncentrovaná kyselina sírová jej naopak pasivuje a olovo s ní nereaguje.
Vysoké odolnosti olova vůči korozi vodou bylo využíváno ke konstrukci části vodovodních rozvodů (obvykle přímo v jednotlivých objektech) z olověných trubek s cínovou vložkou silnou cca 0,5 mm (poznají se podle podélných výstupků) a odpadních rozvodů v domácnostech a chemických laboratořích (dodnes). Dodnes je řada těchto instalací plně funkčních."
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olovo
Evropu prošpikovanou olovem po nesčetných válečných dobrodružstvých, s mnoha olověnými instalacemi se rozhodla zachránit EK tím, že myslivci lovící olověnými broky jsou problém. Je to na úrovni zákazu rtuťových teploměrů jejichž doporučené náhrady jsou naprosto nepřesné,nedokonalé, spíše zavádějící.......
Odpovědět
Jiri Kovalovsky

Jiri Kovalovsky

10.1.2020 19:13
Olovo samozrejme jedovate je, jak prvek samotny tak slouceniny. Po pobaveni, i kdyz trochu smutne, viz diskuze pod https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/mzp-se-dohodlo-se-zastupci-myslivcu-rybaru-a-strelcu-ze-olovo-zatim-resit-nebude

A ano, ponekud sarkasticky navrh na to ze kdyz uz nekomu olovo nevadi at radsi pouziva U238 jsem tam mel take.

To ze jsme neco dlouho delali, napriklad pouzivali olovene strely v valkach minulych staleti predse neni duvod proc to delat dale!

A btw,
1) kovovy uran sam o sobe opravdu nehori, to pyroforicky znamena ze jeho jemny prasek ma tendenci vzplat (a nebo pri pruniku DU penetratoru pancirem).
2) ze se Pb pasivuje, jo, U take, zadny zasadni rozdil
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

10.1.2020 22:24 Reaguje na Jiri Kovalovsky
Co bude jedovatější? Olovo nebo měděnka ( chlorid mědnatý) ?
Odpovědět

Jan Šimůnek

11.1.2020 14:52 Reaguje na Jiri Kovalovsky
Olovo samozřejmě jedovaté není. Aby dělalo něco zlého, musí se rozpustit a vytvořit iont Pb2+. To se, např. ve svalovině, nestane. Nebo jen v nepatrné míře (takže vadily mikročástice olova ze spalování olovnatého benzínu, nebo např. uvolňující se při tisku). Vadí i páry olova (ale to je raritní záležitost, např. hutnictví drahých kovů).
Kompaktní kus olova v těle prakticky nadělá menší neplechu než snahy ho vyjmout. Dřív se kulky z těla vyndávaly hlavně kvůli nekrotické tkáni kolem (vzniklé mechanickým působením kulky), která se snadno stala živným polem infekce. Dnes se tohle riziko spíš řeší antibiotiky.
Jistěže je problém žraní olověných broků vodním ptactvem, ale to jsou spíše raritní kazuistiky a ochránci přírody je demagogicky nadsazují.
Odpovědět
Jiri Kovalovsky

Jiri Kovalovsky

12.1.2020 18:09 Reaguje na Jan Šimůnek
Podle te same logiky neni jedovaty zadny prvek sam o sobe. Doporucuji takove thallium, rozevre Vam obzor.
Nicmene - pokud to neprehanite s proton pump inhibitory tak mate v zaludku HCL, nu a stane se toto:
Pb + 2HCl = PbCl2 + H2
Rozpusti se cely brok/strela? To zalezi. Doporucuji napriklad
Gastro-Intestinal Absorption of Lead in Children and Adults: Overview of Biological and Biophysico-Chemical Aspects
https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/09542299.1991.11083160
coz stoji zato precist pred zjednodusenymi vstupy do diskuze, dale cituji:
"Barltrop and Meek (1979) reported that particle size of lead in several forms was a significant determinant of blood lead in rats fed the toxicant. The smaller the particle, the higher the blood lead level. The most pronounced effect was seen with metallic lead, indicating that relative ease of both oxidation to the divalent state and dissolution were factors of importance."
Jinymi slovy - ano, vetsi kus kovoveho olova ktery jen projde travicim traktem (a nezalezi prilis na tom co je to za zvire) je vyrazne mene toxicky nez rovnou treba nejaka Pb sul.
A ovsem - zalezi v cem, viz cast s
"The chemical/geochemical matrix in which ingested lead is found can be variably transformed in the GI tract, leading to release of bioavailable lead..."
Take: "...there is extensive literature documenting that ruminants readily absorb lead from contaminated range feed/soil"
Nicmene:
Soil intake in ruminants grazing on heavy-metal contaminated shooting ranges
https://www.researchgate.net/publication/334291158_Soil_intake_in_ruminants_grazing_on_heavy-metal_contaminated_shooting_ranges
ukazuje zajimavou vec - a) ciste bezprostredni davka (co si z toho telo vezme) z kovoveho Pb je mala, b) zato z travy co tam roste vyssi. Nepochybuji ze kdyz chce nekdo videt jen a), tak muze. Akorat to zdaleka neni cely pribeh. Postupne Pb putuje ekosystemem. Dobra ukazka kratkozrakosti je to ze kus Pb "zaparkovany" v necim svalu je v pohode. Co se stane jeho predatoru? A nebo scavengeru?
Odpovědět
Hu

Hunter

12.1.2020 20:56 Reaguje na Jiri Kovalovsky
Nejhorší je smrt z vydesení ☺
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.1.2020 09:40 Reaguje na Jiri Kovalovsky
Vzhledem k tomu, že brok v tom žaludku půjde poměrně rychle dolů a dostane se do duodena, kde začíná slabě alkalické a silně redukující prostředí, přetrvávající až do konečníku, tak je riziko otravy touto cestou dost malé. Paradoxně by k tomu odchodu ze žaludku mohly přispět první stopy uvolněných iontů olova, protože zvýší peristaltiku. Daleko větší riziko broku v potravě je vylomení si zubu.

Brok ve svalu (zásah od myslivce apod.) se obalí vazivem a vydrží nezměněný až do rakve.

Průser je brok v krevním řečišti (na brněnském soudním měli /možná ještě mají/ vypreparovaný krk pána, který takto zesnul na ucpání vnitřní větve krkavice, do které vletěl brok a už se nedostal druhou stranou ven). Nicméně v takovém případě by se chovaly náhražky olova stejně, s tím, že riziko takového úrazu by bylo spíš větší (vyšší energie v odražených brocích).
Odpovědět
Jiri Kovalovsky

Jiri Kovalovsky

13.1.2020 16:24 Reaguje na Jan Šimůnek
Zjevne mame velmi jina meritka a jiny ohled ke svetu kolem sebe. Sice se divim ze lovcum nevadi vliv na je samotne a jejich rodiny ale budiz:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4980322/
"High levels of bullet-derived lead exist in wild game meat (Dobrowolska and Melosik 2008; Morales et al. 2011; Fachehoun et al. 2015) that often exceed the European Commission threshold of 0.2 mg Pb/Kg."

Lead content in wild game shot with lead or non-lead ammunition – Does “state of the art consumer health protection” require non-lead ammunition?
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6062035/
It is recommended that particularly children up to the age of seven, pregnant women and women of childbearing age should abstain from eating game meat that has been hunted with lead ammunition due to the specific sensitivity towards the toxic effects of lead

podle toho jak moc lovi tak se blizi dopadu zivota vedle smelteru a spol, a jak je hezky videt jeden z efektu je toto:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22999658
"We found that 189,725 children in the 7 countries are at risk of diminished intelligence as a consequence of exposure to elevated levels of lead in water and soil at hazardous waste sites. Depending on choice of model, these decrements ranged from 4.94 to 14.96 IQ points. Given the restricted scope of this survey and the conservative estimation procedures employed, this number is almost certainly an underestimate of the full burden of disease."

To ze verze "projde zaludkem nic se nestane" neni zrovna pravda ani pro prezvykavce viz minule uvedene clanky. A totalne to neni pravda pro dravce a mrchozrouty. Proc byste ale na podstatnou cast ekosystemu mel ohled, ze... nakonec je to moralni otazka, stejne jako vztah k vsem dalsim zivym tvorum a biosfere.

High Risk of Lead Contamination for Scavengers in an Area with High Moose Hunting Success
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4229082/

Effects of lead from ammunition on birds and other wildlife: A review and update
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6675766/

The Link between Feeding Ecology and Lead Poisoning in White-tailed Eagles
https://www.researchgate.net/publication/234746644_The_Link_between_Feeding_Ecology_and_Lead_Poisoning_in_White-tailed_Eagles

Popularni prehled
https://en.wikipedia.org/wiki/Lead_poisoning_in_raptors

Poisoned birds: why heavy metals like lead almost guarantee death in the wild
https://www.straight.com/news/753681/poisoned-birds-why-heavy-metals-lead-almost-guarantee-death-wild

Lead poisoning in Pennsylvania Bald Eagles on the rise
https://www.media.pa.gov/Pages/Game-Commission-Details.aspx?newsid=159

Dodavam ze kazdy z dotycnych at si odpovi na otazku kam dava vysoce toxicky material (tedy mj vyrezane maso okolo drahy strely) a co se s nim dal stane.
Odpovědět
Hu

Hunter

14.1.2020 17:12 Reaguje na Jiri Kovalovsky
Nejhorší je smrt z vyděšení :-)
Odpovědět

Jan Šimůnek

14.1.2020 18:09 Reaguje na Jiri Kovalovsky
Přežvýkavec se asi moc broků nenapase, pro dravce mohou být problém mršiny nedohledaných zvířat, což je asi u nás dost raritní (relativně přehledná krajina + vysoká motivace lovců to zvíře dohledat.
Zkušenosti z nějakých divočin budou pro nás prakticky nepoužitelné.
Odpovědět
Hu

Hunter

15.1.2020 17:42 Reaguje na Jan Šimůnek
ECHA argumentuje studií Rice et al., 1987, kde došlo k intoxikaci skotu krmeného řezankou z dopadiště brokové střelnice. Také předchozí studie (Bjorn et al., 1982) prokázala intoxikaci řezankou ze střelnice. V obou případech studie zjistily, že otravy dobytka způsobovala pouze řezanka, zatímco krmení dobytka senem sklizeným na tomto pozemku v předchozích letech zdravotní potíže nezpůsobilo. Stroje na řezanku totiž evidentně nasávaly i broky z dopadiště. Takže ano, pokud někdo cíleně nakrmí přežvýkavce olovem...... Další studie [Johnsen & Aaneby 2007] hodnotila riziko pro dobytek pasoucí se na střelnici. Studie dospěla k závěru, že střelnici lze bezpečně používat jako pastvinu. Pokud by se ale na střelnicích začly teď používat ocelové broky, tak ačkoli je olovo v půdě samo o sobě prakticky inertní, jeho rozpustnost a penetrace se zvyšuje v přítomnosti oxidů železa. Rez z ocelových broků by mohla mobilizovat olovo z broků používaných v předchozích letech a způsobit ekologické problémy i tam, kde předtím nebyly.

1) Ida Vaa Johnsen, Jorunn Aaneby: Soil intake in ruminants grazing on heavy-metal contaminated shooting ranges. 2007
2) D. A. Rice, M. F. McLoughlin, W. J. Blanchflower and T. R. Thompson: Chronic Lead Poisoning in Steers Eating Silage Contaminated with Lead Shot - Diagnostic Criteria. 1997
3) Bjorn H, Gyrd-Hansen N, Kraul I: Birdshooting, lead pellets, and grazing cattle. 1982
4) Peter J. Hurley: The Structure, Redox Corrosion and Protection of Commercial Lead-Antimony Shot. 2004
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:37 Reaguje na Jan Šimůnek
Píšete tu, jako ostatně ve většině svých komentů, své dojmy a svá přesvědčení a spekulace, nikoli skutečnosti. Na spoustu vašich chytristik už existují studie a experimenty, které dokazují opak...
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

10.1.2020 22:09
Ocelová alternativa není adekvátním řešením. Prvořadým úkolem při lovu zvěře je její rychlé usmrcení a k tomu mají olověné střely nejlepší vlastnosti. Ocel ani další slitiny bohužel tyto vlastnosti nemají. V reakci na článek bych řekl bych , že : -olověná střela se netříští, jak píše autor článků, do desítek až stovek menších částí.- Pokud se některé segmenty při deformaci oddělí tak většinou zanechávají díky krvi viditelné stopy. Zvěřina kolem vstřelu , kanálku střely či výstřelu je silně podlita krví a vyřeže se právě pro to podlití. Většinou je to „ dírka“ po vstřelu na jedné straně žeber a větší dira na druhé straně žeber. O jaké další kontaminaci kvalitní zvěřiny mluví autor článku opravdu netuším? Dále pak například volavka bahno „necedí“,dravci a sovy se zbavují nestravitelných zbytků potravy vývržky atd. Tak za devadesát osm let se u nás do přírody uvolnilo díky lovu 718 tun olova? Obrovské to číslo. Pokud dobře počítám tak při 75% honební plochy to u nás vychází na necelých 130 g olova na km2 honební plochy ročně. Divím se, že při tom ohromném množství ještě žijeme.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

11.1.2020 06:08 Reaguje na Jarek Schindler
Já si řadu nařízení vysvětluji tím, že je hodně úředníků a nemají co na práci. Některým z nich je trapné, jen tak sedět a nic nedělat, tak vymýšlejí, co zlepšit. No a protože nemají znalosti, vymýšlejí nesmysly, které jdou už automaticky schvalovacím kolečkem, kde tomu opět málokdo rozumí (nebo je mu to šumafuk).
EU centrála samotná má snad přes 50 000 úředníků.
Odpovědět
DA

DAG

11.1.2020 08:53
Dobrý den pane Flousek. Nevím jestli komentáře čtete, ale chci napsat pár poznámek.
Chápu, že máte ptáky rád a já jako myslivec samozřejmě také, ale myslím, že zarputilostí organizací jako jste vy a různí ochranáři přírody, prosadit svoje cíle bez jakéhokoliv kompromisu, proti sobě stavíte veškeré stavovské organizace. Zemědělce, myslivce, rybáře atd.
Bohužel myslím, že začíná přetékat pohár a lidé v těchto organizacích začínají být už i verbálně velice agresivní. Vidím změnu v postoji myslivců a jejich vyjadřování například proti hnutí Duha. Na začátku od sympatií přes obezřetnost a dnes přes vyloženě averzi. Jsem úplně konsternován z některých článků v časopise myslivost, které jsou už vyloženě agresivní proti ochranářům. Nemyslím to na Vás osobně nebo na Vaši organizaci, protože ta je zatím u myslivců oblíbená.
Domnívám se, že to vzniklo tím, že několik desítek lobistů bez jakékoliv komunikace s organizacemi, lobují a prosazují zákony a nařízení, které mají potom vliv na statisíce lidí. Chápu, že je to jednodušší než přesvědčit spolkové organizace. Potom ovšem ženete lidi do náruče ultra pravice a lidem jako je p. Straka a jemu podobní. Také proti EU.

Poznámky k článku.
Myslím, že myslivci určitě chápou problém olova v mokřadech. Kachny prostě cedí bahno ve kterém jsou olověné broky. Zde si myslím, že každý rozumný člověk to musí uznat.
Teď ovšem věci se kterými nemůžu souhlasit.
Statistika nábojů vystřílených do roku 1998 je velice sporná. Do tohoto roku se nastřílelo možná až 250 milionů kusů zvěře. Zato od tohoto roku maximálně 7-8 mil zvěře. Takže olovo které se dostane do přírody je naprostý zlomek.
Další s čím nemůžu souhlasit, že na naši zemi platí přenositelnost statistik. Země které jmenujete loví mnoho ptáků na tahu. Jsem z vysočiny a většina honiteb zde je velmi podobná. Z drobné se loví maximálně pár kachen někde u potoka a za rok tam všichni dohromady vystřelí třicet nábojů. Kvůli tomu přece nebudou měnit zbraně.
Jsou to jen mé odhady a názory. Nevím jestli jsou správné, ale já to takto mezi lidmi pozoruji. Nemyslím jen myslivce.
Přeji úspěšné sčítání na krmítku. Já se také připojím:)
Sice jsem skeptik, ale přeji přírodě, ať ji naše generace předá v lepším stavu, než jsme ji od našich rodičů dostali.

Odpovědět

Jan Šimůnek

11.1.2020 14:53 Reaguje na DAG
Tady souhlas. Ekologové si sami řežou větev, na níž sedí, a ta větev už začíná dost hlasitě praskat.
Odpovědět
va

vaber

11.1.2020 10:55
ono je ještě v přírodě co střílet ?, co by asi naši předkové řekli, kdyby viděli dnešní stavy zvířat ,ptákům a jinných tvorů ve volné přírodě a to by se ještě víc divili kdyby se dozvěděli, že tady máme i přemnožené druhy , kolik měli vysoké zvěře na konci 19století, se můžete podívat na trofejích v zámcích a netrápilo je okusování nových stromků a lesy byly zdravé. Já bych navrhl myslivcům, aby se rozdělili na dvě party a potom se lovili mezi sebou ,aby si užili to co prožívají zvířata v realitě a klidně bych jim dovolil i olověné broky
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

11.1.2020 16:04
Přinejmenším něco z toho, co autor uvádí, jsou výmysly nebo fakta záměrně zkreslená.
Určitě nemůže být pravda, že např. brok se v těle zasaženého zvířete rozptýlí tak, že lze prokázat částečky olova ve vzdálenosti až 30 cm od vstřelu. K tomu nemá ani zlomek potřebné energie! Snad by to mohlo platit pro nejvýkonnější kulové střelivo s velmi vysokou úsťovou rychlostí. Jenže to jsou většinou plášťové střely.

Mimochodem, boj proti olovu ve střelivu bych nechal až na později.
Začal bych okamžitým zbouráním Paříže. Tam je na rozdíl od nás, kde se používá pozink, velká část střech pokryta olověným plechem.
PRYČ S PAŘÍŽÍ!!!
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

11.1.2020 16:14
PS.:
Zámků na Loiře se to samozřejmě týká také - a tisíců dalších staveb v celé Francii.
Možná i mnoha domů v Bruselu, bdělým bruselským spasitelům světa přímo pod nosem!...
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.1.2020 14:07 Reaguje na Karel Ploranský
Ještě doplňte olověné kobky Benátské (z nichž kdysi utekl Casanova).

A existují u nás (převážně okolí Prahy) domky ze škvárobetonu (konec 80. let) do něhož se dostalo tolik rádia (škvára z uhlí některých lokalit severočeské uhelné pánve, kde bylo uhlí proloženo vrstvami jílu s uranovou rudou ve formě mikroskopických zrnek), že se tam spací kouty dodatečně obkládaly olovem (navíc k opatřením proti úniku radonu ze stěn + nucenému větrání), protože před i za radonem, který je čistý alfa zářič, jsou v příslušných rozpadových řadách izotopy, rozpadající se za vzniku záření gama (takže ochrana místa, kde se lidé zdržují delší dobu více-méně bez pohybu).
Odpovědět
JB

Jen B.

12.1.2020 18:14
Především chválím autora za kvalitní článek i s odbornými referencemi! Toho protistrana nikdy není schopna a neustále plodí akorát své vlastní bludy.

A alternativa? Nelovit vůbec! V naprosté většině případů, bezmála 100%, to stejně nemá žádný jiný důvod, než zábavu ze zabíjení živých organismů nebo akt tuto činnost napodobující.
Odpovědět
VN

Vilém N

13.1.2020 06:56 Reaguje na Jen B.
Kdo je protistrana autora? Antiornitologická společnost? Nebo jen lidé s jiným názorem? Chápu, mají na celou věc jiný názor, tak ke zdi s nimi. Zcela poplatné době.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

14.1.2020 15:34 Reaguje na Jen B.
" Nelovit vůbec!" ... absolutní nesmysl, a to s ohledem na to, že některé druhy zvěře už u nás v podstatě nemají žádné přirozené predátory. Taky to podle toho v lesích (nejen) na mnoha místech vypadá.
Odpovědět
Hu

Hunter

14.1.2020 17:59 Reaguje na Jen B.
Autor především vyprodukoval kompilát teoretických poznatků, bez jakýchkoliv praktických zkušeností a poznatků, přičemž řada argumentů je zavádějících, případně jsou účelově zamlčována negativa tzv. eko-náhrad. Autorovi dlužno přiznat, že kopírovat odkazy z internetu umí, to je ale asi tak všechno. Např. tvrzení, že porovnáním olověných a ocelových broků při lovu hrdličky karolínské nebyl zjištěn rozdíl v ranivosti(Pierce et al. 2015) je silně zavádějící, hrdlička o váze cca 250 g není srovnatelná s kachnou, husou, bažantem, tedy se zvěří s násobně vyšší hmotností, vitalitou a opeřením. Ranivost ocelových broků dále závisí od toho, zda jsou stříleny náboje určené pro zbraně s tlakovou zkouškou na ocel, tedy označeny lilií, protože u těchto nábojů se používají tlaky v nábojové komoře výrazně vyšší, které běžná brokovnice bez CIP lilie nevydrží. Z těchto stasrších zbraní lze sice střílet s určitým omezením specifické náboje s ocelovými broky, ty však mají výrazně nižší výkon a jsou k ničemu, dobrý tak leda k pokriplování zvěře. Obecně, tak i tak, je prostě ranivost ocelových broků výrazně nižší v obou případech, protože díky nižší hmotnosti mají menší hybnost, pokud tedy nestřílíte na subtilní hrdličku, na kterou stačí se v podstastě zle podívat a ona spadne, tam je to opravdu jedno. Dánsko a Nizozemí dávané v článku za vzor, jak je to úžasný střílet ocelákama je další zcela zavádějící a zmatený argument. V Dánsku kromě srnčí zvěře a husí a kachen několika druhů jinou zvěř nemají, vodní pernatá je však migrující a to v neskutečných počtech. Způsob lovu je zcela odlišný od podmínek lovu kachen v ČR, střílí se z úkrytů, při vábení a za pomoci balabánů, takže lze skutečně střílet na vzdálenosti 15-20 m, což je reálný dosah ocelových broků při nějaké ranivosti. Počty zvěře jsou obrovské, husy jsou schopné totálně zničit pole zasetá ozimem a vrací se i do míst, kde se na ně střílí permanentně. V ČR je obvyklá vzdálenost střelby na kachny vzhledem k odlišnému způsobu lovu běžně kolem 30-35 m, 15-20 m vzdálenost je téměř nereálná, spíše náhodná. Co však je mnohem důležitější, že nikdo neví co ocelové broky udělají v půdě a jakým způsobem kontaminují spodní vody. Od kolegů z Dánska jsem slyšel, že v některých místech, kde se hodně loví, už teče ze studní místo vody rezavá sračka. Kachny a husy nepochybně budou polykat i ocelové broky a Fe je taky toxické, což zatím nikdo neřeší, není to tak nějak politicky žádoucí. Jakým způsobem se projeví chronická otrava Fe? Co ostatní ty ůžasné náhrady? Nejsou vlastně horší než to olovo? Ta vychvalovaná měď je silně toxická pro vodní organismy. Dále tvrzení, že monokompozitní náboje (ať už ocelové broky nebo monokompozitní kulové střely) se vlastně neodráží, je poměrně úsměvné, zejména při popsaných odrazech např. o 180 stupňů, úmrtí teetovacího střelce atd. Je pravda, že monokompozitní kulové střely dnes výrobci umí do jisté míry udělat tak, že splňují protikladné požadavky, kladené na kulovou loveckou střelu - tedy řízená deformace, vysoká zbytková hmotnost atd., ale vzhledem k obrovskému potenciálu k odrazům je to střelivo vhodné tak na Aljašku, do Skalistých nebo Krušných hor, ale určitě ne do hustě obydlené krajiny Střední Evropy. Stejně tak je to naprosto nevhodné střelivo na společné lovy (naháňka, naháňka se slíděním, natláčka atd.). A takhle by se dalo pokračovat jednu věc za druhou, protože jedna věc jsou teoretické kecy a druhá věc praktické zkušenosti. Jedna věc je však jistá, v případě úrazu či postřelení vždy nese trestní a právní odpovědnost střelec, nevidím tedy žádný důvod, proč by naprostý laik měl co kecat do toho, jaký druh munice se rozhodne střelec použít a nutit ho použít něco v dané situaci nevhodného. Autor článku totiž přeceňuje svoje argumenty a záměrně bagatelizuje jakékoliv námitky nebo připomínky, které nejsou v souladu s jeho amatérským výkladem a viděním problematiky. To je typické pro zachraňbrouky. Dříve jsem ČSO považoval za rozumnou organizaci, v posledních letech se však evidentně zásadně proměnila v organizaci aktivistickou. A neodpustím si na adresu ČSO poznamenat, že je sice běžné, že aktivistické organizace typu Hnutí Duha, Greenpeace apod. somrují o peníze často až nechutným způsobem, ale somrovat o prachy jako ČSO naváděním k odkazu v závěti, to už mi silně připomíná praktiky šmejdů, co důchodcům prodávají předražené hrnce! (https://www.birdlife.cz/podporte-nas/zavet/)
Odpovědět

Jan Šimůnek

14.1.2020 18:15 Reaguje na Hunter
ČSO nikdy nebyla rozumná organizace. Vždy to byla organizace, která opravdové ochraně přírody, postavené na racionálních základech, měla spíš překážet. Dejme tomu, že za socíku to tolik neřvalo jako teď, ale to je asi vše.
Jinak stoprocentní souhlas.
Odpovědět
Hu

Hunter

15.1.2020 18:03 Reaguje na Jan Šimůnek
Zvláštní, že např. tuhle publikovanou práci, prokazující toxicitu bezolovnatých náhrad broků pan Flousek tak nějak opomenul zmínit. Asi mu nějak unikla. "Leaching behavior and ecotoxicological effects of different game shot materials in freshwater", Knowl. Manag. Aquat. Ecosyst. 2018, 419, 24.

Abstract
Lead-based game shot used in hunting near waters is considered a main reason for lead-poisoning of waterfowl and aquatic organisms, prompting discussion about alternatives. This study provides a first comparison of the leaching behavior and resulting ecotoxicological impacts of shot exposed to freshwater, comprising lead-based and alternative shots containing bismuth, copper, steel, tungsten, and zinc. Ecotoxicological effect assessment was based on the acute Daphnia magna 48 h toxicity test according to the EN ISO 6341:2012 guideline. Strong leaching of copper (up to 4.22 μmol/L) and zinc (up to 41.12 μmol/L) from three types of alternative game shot caused significantly increased immobilization rates of up to 100%. In contrast, even the highest leaching of lead did not significantly impair Daphnia mobility. Highest concentrations of dissolved metal ions only matched the declared main components of the respective shots in 3 out of 9 cases. These results demonstrate that metal release from alternative game shot is an underestimated ecotoxicological risk, particularly since release of copper and zinc from alternative shots was demonstrated to be more hazardous for aquatic biota than conventional lead shot. There is an urgent need of managing the use of shot ammunition near waterbodies based on realistic ecotoxicological risk assessments.


Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:47 Reaguje na Hunter
No, to je fakt převratná studie :o)! Autor asi nic lepšího nevymyslel a potřeboval grant :o). Je přece jasné, že nahradit olovo mědí, zinkem a dalšími potenciálně toxickými kovy je blbě. Jediná environmentálně přijatelná alternativa je asi železo... Spíš je otázka, KDE se olova vyvarovat a kde riziko nepředstavuje. Nic bych neviděl úplně černobíle.
Odpovědět
EL

Echo Lalie

14.1.2020 14:36
Zběsilý ekologický radikalismus v praxi: Zakážeme olověné náboje, zakážeme olovo v uměleckých malířských barvách atd., ale Roundup a jiné sr*čky si může každý kupovat po litrech a lít, kam se mu zlíbí. Prosím, vzpamatujte se!
Odpovědět
Miloš Večeřa

Miloš Večeřa

14.1.2020 20:09 Reaguje na Echo Lalie
Bezolovnaté technologie či výrobky jsou již delší dobu hitem. Ono je to svým způsobem v pořádku. O olovo bych se však neobával, galenit je totiž jedním z hlavních zdrojů stříbra, které je potřeba na high-tech včetně ekologických. Opět jeden z hezkých paradoxů naší společnosti.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:50 Reaguje na Echo Lalie
Přístup ve stylu, že když už konzumuji jednu škodlivou věc, tak to už můžu klidně jíst i škodliviny ostatní, je trochu "zjednodušený", řekl bych. Přece jde o to, minimalizovat množství těch škodlivin, ne?
Jasně, Roundup je taky blbě a spousta dalších látek taky. Tam zase mohou argumentovat jejich zastánci tím, že olovo taky nikoho nezajímá, tak co s pesticidy, že?
A argumentovat malířskými barvami je taky trochu mimo...
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

16.1.2020 13:37
Zákaz olova je stejně nutný a přínosný, jako zákaz plastových brček a tyčinek do uší. Hlavně že se žádný zákaz nebude týkat používání hnojiv a postřiků na produkci ekologických biopaliv.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

6.2.2020 09:53 Reaguje na Michal Ukropec
Víte, pracovat se musí na všem. Velké lobby se snaží odvádět pozornost od velkých věcí - třeba od vámi zmíněných biopaliv - k pitomostem, kterých se všichni snadno a rádi chytí. Ona to není nablblost ekologů, že se často řeší naprosté krávoviny. Jde to jinudy...
Odpovědět

Jiří Šindelář

17.1.2020 00:02
Rybářské zátěže jsou velké a ve tvaru, že je ptáci nemohou sežrat. Z těch tun, co píšete drtivou většinu tvoří krmítka a velká olůvka. Broky se při rybaření jednak používají v malém a navíc se neztrácejí, případů kdy se brok utrhne je zanedbatelně a když se to stane, tak to zůstane ve vodě i se šňůrou, pták by to musel sežrat i s vlascem a háčkem, což mu způsobí mnohem větší problém než olovo a to je úplně jiné téma.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist