Jiří Malík: Budovat přehrady nám proti suchu nepomůže. Potřebujeme vodu pozdržet v půdě a krajině

Pokud se provede Model Zdoňov na celém území ČR, dostaneme zvýšení zádrže vody srovnatelné se zhruba 10 přehradami o objemu vodní nádrže Orlík.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Facebook Jiří Malík

Pilotní projekt zádrže vody nazvaný Model Zdoňov může být aplikovaný na celou Českou republiku, popřípadě na celou EU. Nyní je celé území zpracováno ve fázi studie proveditelnosti, část prací už je hotova a nové tůně a mokřady výborně přestály i loňské „100 leté“ sucho. Krajina upravená způsobem podle Modelu Zdoňov bude lépe vzdorovat suchu, přívalovým dešťům i povodním. Nejenže se tedy lépe přizpůsobí měnícím se klimatickým podmínkám, ale také zmírní jejich dopad na zemědělství a podobu krajiny, jak ji známe.

Říká se, že největší překážkou pro návrat vody do krajiny jsou vlastníci půdy, kteří nejsou schopní nebo ochotní vrátit své pozemky vodě. My jsme ale při realizaci projektu zádrže vody zatím nenašli nikoho, kdo by nesouhlasil a jsme za to majitelům pozemků velice vděční. Protože sucho už vidí každý.

Broumovsko je na rozhraní dvou úmoří, Severního a Baltského moře. Co nám tu nespadne ve formě dešťových nebo sněhových srážek, to nemáme. Zdoňov je vesnice, kde loni 8 měsíců nepršelo, potok ve vesnici přišel o své přítoky a živořil a na dvou kilometrech dokonce vyschnul, což nikdo nepamatuje. Před dvěma lety tu vyschnul i rybník, loni měl namále. Přitom hlavní tok vesnicí je lokalita s chráněnou mihulí potoční.

Kdysi vždy vodné Hrnčířské údolí začalo vysychat také, protože se tu ještě kolem roku 1990 provedly poslední meliorace. Klimatická změna a méně srážek prohloubily nepříznivý stav.

Abychom to změnili, vymysleli jsme ve spolku Živá voda a se spolupracujícími experty model plošné zádrže vody v celém místním povodí s cílem obnovit základní hydrologický režim krajiny. Není to ale jenom to. Jde o celkovou obnovu krajiny. Máme vymyšleny nové lesy s novou skladbou, některé jsou částečně jedlé pro konzumaci plodů jako jsou borůvky, maliny, ostružiny nebo moruše. Jeden z nich by měl mít 50 ha a říkáme mu Stehýnko. Lesy jsou navrženy i tak, aby snížily rychlost větru procházejícího krajinou. V létě se tak sníží odpar z půdy a více zeleně a povrchové vody bude chladit . Ve vodních plochách navrhujeme ostrůvky pro hnízdění ptáků. Některé toky dokonce ani nemají jméno, tak jme navrhli jejich nové názvy.

V první fázi projektu Zdoňov byl cílem návrh bazální (ideální) obnovy krajiny bez ohledu na vlastnické vztahy – zejména obnova původní hydrologické sítě krajiny (potoční a mokřadní sítě). Nyní jsme ve fázi schvalování návrhu studie proveditelnosti jak s vlastníky tak místními občany.

Pomáhá nám v tom i brožura, kterou jsme za spolek napsali, jejíž vydání tiskem zajistila a sponzorovala Maiwaldova akademie v čele s panem Janem Školníkem, místním filantropem.

Po pár letech se biodiverzita mokřadů zvedá o stovky procent. Dříve zde prakticky nebyl vidět motýl, jen pár druh rostlin, žádná vážka. Dnes se tu nachází desítky druhů a stovky jedinců.

Foto | Jiří Malík

Naše brožura má dvě funkce. První je seznámení místních obyvatel a vlastníků se záměrem. Druhou funkcí je motivace a návod, jak podle našeho vzoru obnovit krajinu v ČR.

Nejvíce práce nám dalo hledání vyústí hlavních odvodních trub. Museli jsme čekat na jaro, abychom viděli, kde chrlí vodu a pak jsme mobilem určili jejich (GPS) polohu, kterou jsme přenesli do projektu v prostředí QGIS, stejně jako návrhy umístění nových lesů, mokřadů, tůní a mimolesní zeleně.

Druhým účelem celé práce ve Zdoňově je, že navrhujeme Model Zdoňov jako pilotní projekt pro celou ČR i EU. Jeho šíření podle naší metodiky na jiná území nazýváme „replikace“.

Šířit se bude relativně snadno – jde o virtuální model obnovy krajiny ve fázi studie proveditelnosti. Replikace modelu, který byl zhotoven v programu QGIS (je zdarma), bude probíhat jednoduše sdílením po internetu. Program je jednak prohlížečkou gisovských dat a zároveň se v něm dá kreslit, počítá plochy, délku linií. I kdyby nic jiné, je to výborný nástroj pro obce pro správu obce a řešení územního plánování.

Model Zdoňov jsme od začátku plánovali nejen jako pilotní, ale abychom zjistili i hrubá data, kolik vody může krajina v ČR zachytit a kolik to bude stát. To byl jeden z hlavních cílů naší práce.

Co se týče modelu samotného na místě – toky se například prodlouží o 25 km. Velmi zhruba lze tedy očekávat, že si replikací Model Zdoňov v ČR můžeme prodloužit toky 4. a 5. řádu zhruba o desítky tisíc km, možná i ke sto tisícům.

Návrh samotné zádrže vody Model Zdoňov se skládá z několika klíčových opatření: zlepšení zádrže na lesních pozemcích (starých i nových) znefunkčněním části systematického odvodnění („meliorací“) v údolnicích a to i na orné půdě (obnova dřívějších potůčků a mokřadních luk), revitalizací (obnova přírodních funkcí stávajících toků a niv, mokřadů, a návrhem nových tůní a vodních ploch) a maximálním navýšením mimolesní zeleně (větrolamná funkce a zádrž horizontálních srážek). Zásadním je nutnost provést postupně všechna opatření, aby jednotlivé typy opatření zafungovaly komplexně.

To povede k většímu chlazení krajiny, vyšší zádrži povrchové i podzemí vody, ke zlepšení biodiverzity, snížení rizika povodní, voda se vrátí do studní u toků, a samozřejmě bude mít co pít i lesní zvěř a ptactvo i hmyz.

Dále chceme, aby se obnovila plná porozita zemědělské půdy neboli aby se do půdy vrátil půdní život a cca 2 tuny žížal na hektar plochy. Dále navrhujeme změny legislativy, grantových schémat a jejich administrace včetně nutnosti ocenit mimoprodukční funkce lesní a zejména zemědělské půdy – primárně retenci vody.

Fyzická realizace modelu cílí i na edukační možnosti a předání zkušeností a plánujeme realizaci dokumentovat a monitorovat, a chceme, aby vzniklo jakési krajinné muzeum zaznamenávající změny krajiny. Máme k replikaci vybrány již další, typově odlišná území (zaplavované louky, intenzivní zemědělská půda v rovině, říční niva aj.), ze kterých se pak budou jednotlivé další replikace skládat podle daného typu území.

Klademe důraz na systémovou změnu přístupu ke krajině jak v ČR, tak v EU, a proto jsme know-how modelu Zdoňov vytvořili, protože státu se zatím systémová náprava krajiny a zemědělství nedaří a probíhá chaoticky. Víceméně jen tam, kde vlastníci souhlasí. To je ale problematické vzhledem k tomu, že na adaptaci krajiny na klima máme strašně málo času.

Naším cílem je zhotovení Krajinného plánu ČR na základě replikace studie proveditelnosti podle Modelu Zdoňov do pěti let, abychom měli jasno, jak celou českou republiku „opravit“. Krajinný plán by měl pochopitelně vázat na státní administrativu a být podkladem pro územní plánování, komplexní pozemkové úpravy i plány oblastí povodí.by měl být podkladem pro územní plánování, komplexní pozemkové úpravy i plány oblastí povodí.

Konečným cílem nápravy krajiny v ČR je zejména vrátit malý oběh vody do krajiny. A jelikož jsme uprostřed Evropy, která také vysychá, je naším klíčovým cílem, aby to samé udělala i celá Evropa. ČR by tak mohlo být vzorem pro EU a svět.

Již několik let nově vybudované tůně u Navrátilova lesa ve Zdoňově , „přežily“ loňské extrémní sucho se 40 cm vody.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Zdeňka Kováříková

Přitom je nutné si uvědomit, že voda je de facto pěkná ukázka časoprostorového kontinua - nelze vynechávat místa, kudy dříve voda probíhala například jen proto, že vlastník nechápe nutnost návratu vody nebo že se vlastníci nedohodnou na provedení komplexních pozemkových úprav. Musíme proto postupovat kontinuálně, systematicky a celoplošně, ale také měřitelně. MŽP ČR, odbor ochrany vod nám nabídl, že celou akci bude monitorovat, aby bylo možné výsledky dále upřesňovat i ohledně celého státu.

Pokud se provede Model Zdoňov na celém území ČR, dostaneme zvýšení zádrže vody srovnatelné se zhruba 10 přehradami o objemu vodní nádrže Orlík. Pokud se obnoví porozita zemědělské půdy v ČR, je to dalších 10 Orlíků. Což je přibližně dvakrát více, než je objem vody ve všech 165 přehradách ČR.

Tohle je zcela zásadní: největší potenciál zádrže vody v ČR nejsou přehrady, ale sama krajina. Aby i stávající přehrady mohly plnit své funkce, zejména pro pitnou a chladící vodu pro teplené elektrárny, je nezbytné přednostně zadržet vodu v celé ploše státu, kde to je jen trochu možné.

Ohledně financí: Zdoňov bude stát cca 90 milionů Kč v současných grantových schématech ministertva životního prostředí. Část vkladu státu na některá opatření je 60–90 % (u rybníků), část do revitalizací až 100 % uznatelných nákladů. Což z této situace tvoří historicky nejlepší podmínky pro nápravu krajiny. V ceně není zahrnuta kalkulace několik milionů na rybníky ani mimolesní zeleň ani nové lesy – šlo nám čistě o zjištění dat ve volné zemědělské krajině ohledně zádrže vody.

A když jsme to převedli na celou ČR, stála by realizace Model Zdoňov ve výše uvedených intencích cca minimálně 350 miliard korun – pokud bychom teoreticky předpokládali jen úpravy povodí třetího či čtvrtého řádu. Navrhovaná opatření na povodích prvního a druhého řádu však budou významně nákladnější, takže reálný odhad celoplošné zádrže vody v ČR bude mnohem vyšší, odhadujeme minimálně 800 miliard korun, avšak v řádu desítek let..

Jelikož se ukazuje, že i současné klimatické modely stále ještě podhodnocují rychlost a intenzitu klimatické změny, lze očekávat, že předpověď Českého hydrometeorologického ústavu bude pravdivá: průtočnost českých toků poklesne v průměru o padesát procent, což bez nápravy krajiny bude znamenat letní vysychání většiny toků v ČR. V důsledku toho bude zřejmě docházet k letním výpadkům elektřiny (blackout) z nedostatku chladící vody pro tepelné elektrárny v řekách a přehradách.

Sucho tak může narušit nejen vodní režim ČR, ale i zemědělskou produkci a dodávky pitné vody do vodovodních sítí nejen proto, že pitná voda v přehradách nebude, ale nebude elektřiny k přečerpání. Proto je celoplošné zadržení vody na území ČR národní zájem č. 1.

Potíže s krajinou jsme si ale udělali sami, protože lidé zapomněli myslet komplexně. A hodně lidí se dnes dostává do situace, že neplatí vědomosti, které nasbírali během dlouholetého studia. Protože nejsou schopni se s tím vyrovnat, tak problémy vytěsní, jako by se jich netýkaly.

Dnes jde o tak velké a rychlé změny, že nejsou schopni se s tím nejsou schopni vyrovnat, a tak problémy vytěsní, jako by se jich netýkaly nebo si myslí, že odsunutí jejich řešení do budoucna je nějak automaticky vyřeší. Problém ničení krajiny a přírody souvisí i s psychologickým fenoménem odloučenosti lidské existence a její nezávislosti na přírodě. Zatím máme většinově bohužel stále pocit, že nejsme spojeni s přírodou, že jí můžeme poslat cokoli za odpad k sanaci, že jí můžeme klidně ubližovat a ona to snese, protože má obrovskou kapacitu a schopnost sebeobnovy, a že se nás samotných toto nerozumné jednání nedotkne. A že já jako jednotlivec nehraji roli, nemám žádný vliv oproti obrovskému vlivu všech „těch ostatních“. Jenže jestliže je nás na planetě skoro osm miliard, tak to je zásadní problém. A bohatý sever z velké ekostopy obviňuje chudý Jih a akcentuje jeho populační růst. Přesto je ekologická stopa Jihu mnohem slabší než ta vyspělého, bohatého severu. Vina za stav planety tak leží na bohatých.

Jakákoli další společnost, která přijde, musí již zahrnout hrazení externích nákladů své výroby do ceny svého výrobku nebo služby. To přinese raketový vzestup šetrných technologií a dlouhotrvanlivých výrobků. Cesta vede i ukončením zbytečného plýtvání jednorázovou denní spotřebou, nastolením skromnosti aj. Zatím je tento průmyslový systém neudržitelný a ukazuje nám to právě i krajina a příliš intenzivní a jedovaté zemědělství. To je totiž totálně neudržitelná záležitost. Jen tak se sníží uhlíková stopa, jen tak bude planeta schopna saturovat vlivy lidské činnosti. Jak říká John Perkins, je potřeba ukončit ekonomiku smrti a nastolit ekonomiku života.

A to je vlastně model Zdoňov, protože když nebudeme mít vodu, nebudeme mít nic. Proto se v první fázi snažíme ukázat, jak napravit krajinu, jak napravit zemědělství, ukázat cestu, aby společnost mohla dál fungovat. A na základě toho se bude moct založit nová struktura lidské společnosti s důrazem na ochranu vody a života ve všech jeho formách. Z toho vyplyne bioregionalismus, nový základ společnosti, která bude muset decentralizovat řadu svých činností, aby byly udržitelné, a bude muset být materiálně soběstačná a přitom udržitelně a dlouhodobě koexistující s okolní přírodou. Příroda je ve své dravosti přesto zejména spolupracující. Proto i my musíme táhnout za jeden provaz, který naši Matku, přírodu, uzdraví, dá-li nám klimatická změna čas a šanci to udělat.