Josef Novák: Jak dlouho ještě II.
8.11.2010
Heslo dne je šetřit státní prostředky, proto si kladu otázku, jak dlouho ještě bude tolerováno hospodaření v krajině, které stojí stát miliardy. Tu na odstraňování sněhu, který k všeobecnému údivu v zimě napadl. Nebo na řešení povodňových škod.
V zimě bude padat sníh a bohužel i povodně jsou přirozeným jevem. Je pouze otázka, jak velké budou škody a za co může příroda a za co člověk svým zásahem v krajině.
Musím začít s trochou historie. Před padesáti lety, přestože proběhlo scelování pozemků, vypadala krajina jinak - zůstaly zachovány meze, které plnily protierozní funkci, v krajině bylo množství otevřených příkopů, které chránily obce před přívalovými povodněmi, půda byla obdělávána tak, že byla zachovávána humusová vrstva.
Pole byla rozdělena cestní sítí, která byla lemována doprovodnou zelení, byly vysazovány větrolamy a remízky. Na vlhkých místech byly louky, které byly pravidelně sečeny.
Od roku 1971 začala probíhat druhá etapa HTÚP (hospodářsko technická úprava pozemků) a začaly mizet remízky, polní cesty a otevřené meliorační příkopy. Další rána pro krajinu byly náhradní rekultivace, kdy se muselo za každý zastavěný pozemek rekultivovat jiný pozemek.
Byl to politický úkol a tak se poručilo i matematice a přírodě. Pozemky, které byly a jsou dodnes ohroženy vodní erozí, úpravou norem přestaly být ohroženy vodní erozí. Meze se odstranily, příkopy a menší potoky se zatrubnily, prameniště odvodnily, louky rozoraly. A vznikla krajina jakou známe dnes.
Vodní a větrnou erozí se nikdo nezabýval, protože v zemědělské velkovýrobě se tento problém přehlížel. Upravily se normy i na způsob obhospodařování pozemků. Na scelených pozemcích se přestalo orat po vrstevnicích, kukuřice a jiné širokořádkové plodiny se mohly a mohou dodnes sít na svazích do 12 stupňů.
Zánikem socialismu si mnozí představovali, že dojde ke změně v zemědělské výrobě. Bohužel negativní věci zůstaly zachovány a naopak se ještě rozšířily o devastaci půdní úrodnosti (nehnojením organickými hnojivy, setím omezeného počtu plodin - obilí, řepka, kukuřice) – s tím mimochodem souvisí i možnost vsakování vody a její zadržení v krajině.
Krajinu spravují dva správci: ministerstvo zemědělství, které má poslání zajisti zemědělskou produkci, a ministerstvo životního prostředí, které by mělo hájit mimoprodukční funkci krajiny.
K prosazení státních zájmů slouží zákony, k zajištění mimoprodukčních funkcí krajiny by měl fungovat zákon na ochranu přírody a krajiny. Dokonce je zákonný pojem – systémy ekologické stability. Problém je, co si pod tímto pojmem představíme. Logika věci říká, že by to mělo být komplexní řešení krajiny včetně řešení eroze, zadržení vody v krajině, protože kde je voda, je i život a biodiverzita. Ve zkratce měla by vzniknou krajina, kde může bez problému žít člověk i koroptev. Bohužel realita je trochu jiná.
MŽP mělo úžasnou startovací možnost v podobě velkého množství státní půdy a skomírajícího zemědělství. Mělo i dostatek finančních prostředků, aby se ÚSES mohly realizovat. Bohužel prvních deset let byl hlavní problém, co a jakou barvičkou se bude na plánech malovat. Ale hlavně, tento pojem se scvrkl do představ, jak se budou organismy pohybovat krajinou z bodu A do bodu B. Potom zasáhlo MZe, že dochází k velkému záboru zemědělské půdy, a proto se systémy ekologické stability přesunuly víc na lesní půdu, kde by tolik neměly vadit. Bohužel i představa o jejich provedení je, že se vysadí stromy, a tím dojde k spasení, je scestná.
Kdyby došlo k skutečnému řešení ekologické stability v daném katastru - tj. zabránění erozi (vodní i větrné), vyřešení navrácení a zadržení vody v krajině, aby mohlo dojít k doplnění hladiny spodních vod a omezení nebo zmírnění možnosti vzniku lokálních povodní, vzniklo by dostatečné množství biotopů a zvýšila by se i biodiverzita.
Odborníci z MŽP řešili problematiku globální ochrany zeměkoule, museli získávat zahraniční zkušenosti, množit kůrovce na Šumavě a karase stříbřitého na Jižní Moravě, a proto jim nezbyl čas na ochranu krajiny u nás.
Státní půda se vesele privatizuje, probíhají pozemkové úpravy, které neřeší výše uvedené problémy, protože u nás stále platí socialistické normy, a proto přestože v daném území je větrná a vodní eroze, tak úředně není.
Zemědělci dál pokračují v devastaci krajiny a vzhledem k tomu, že většinou nejsou vlastníky pozemků, na kterých hospodaří, klidně nasejí kukuřici na svah v ploše 100 a více hektarů, protože jim to socialistické normy umožňují, a nějaká eroze, případně lokální povodeň je jim ukradená.
Odborníci z MŽP v rámci roku biodiverzity přemýšlejí, jak zdůvodnit, že dříve běžné druhy zemědělské krajiny (skřivan polní, čejka chocholatá, atd.) jsou stále vzácnější, a z důvodů předběžné opatrnosti, jak nic nedělat pro ochranu naší zemědělské krajiny.
Vrátí se konečně odborníci z MŽP z výšin globálního oteplování na zem a začnou spolupracovat s MZe na ochraně naší zemědělské krajiny?
Prvním krokem by mělo být použití zdravého rozumu. Podívat se, jak vypadala krajina před padesáti lety, a vrátit tam chybějící prvky, protože naši předci nebyli hloupí a věděli, proč v daném území byla mez, louka, příkop nebo remíz. Zrušit socialistické normy, co je a není eroze, i kde se můžou vysévat širokořádkové plodiny. Dále zemědělci, pokud chtějí dotace, by měli hospodařit tak, aby nedocházelo k erozi - rozdělit 100 a více ha lány pozemky biopásy, vysévat meziplodiny, orat po vrstevnicích atd. Toto opatření by mohlo proběhnout okamžitě a bez velkých finančních nákladů. Stačí upravit a hlavně kontrolovat podmínky pro poskytování dotací do zemědělství.
Pozemkové úpravy, vedle vlastnických vztahů, by se měly zaměřit skutečně na řešení ekologické stability krajiny. Pod tímto pojmem by mělo být řešeno navrácení a zadržení vody v krajině, vyřešení eroze - vodní i větrné, ochrana proti lokálním povodním. Ochrana proti větrné erozi (větrolamy), která zároveň sníží zavátí silnic, protože v současné krajině je silnice jediná překážka, kde se v zimě hromadí sníh, ochrání i obce před ničivými větry.
Pokud proběhnou předchozí opatření, stoupne i biodiverzita i se sníží nebezpečí povodní.
reklama
Musím začít s trochou historie. Před padesáti lety, přestože proběhlo scelování pozemků, vypadala krajina jinak - zůstaly zachovány meze, které plnily protierozní funkci, v krajině bylo množství otevřených příkopů, které chránily obce před přívalovými povodněmi, půda byla obdělávána tak, že byla zachovávána humusová vrstva.
Pole byla rozdělena cestní sítí, která byla lemována doprovodnou zelení, byly vysazovány větrolamy a remízky. Na vlhkých místech byly louky, které byly pravidelně sečeny.
Od roku 1971 začala probíhat druhá etapa HTÚP (hospodářsko technická úprava pozemků) a začaly mizet remízky, polní cesty a otevřené meliorační příkopy. Další rána pro krajinu byly náhradní rekultivace, kdy se muselo za každý zastavěný pozemek rekultivovat jiný pozemek.
Byl to politický úkol a tak se poručilo i matematice a přírodě. Pozemky, které byly a jsou dodnes ohroženy vodní erozí, úpravou norem přestaly být ohroženy vodní erozí. Meze se odstranily, příkopy a menší potoky se zatrubnily, prameniště odvodnily, louky rozoraly. A vznikla krajina jakou známe dnes.
Vodní a větrnou erozí se nikdo nezabýval, protože v zemědělské velkovýrobě se tento problém přehlížel. Upravily se normy i na způsob obhospodařování pozemků. Na scelených pozemcích se přestalo orat po vrstevnicích, kukuřice a jiné širokořádkové plodiny se mohly a mohou dodnes sít na svazích do 12 stupňů.
Zánikem socialismu si mnozí představovali, že dojde ke změně v zemědělské výrobě. Bohužel negativní věci zůstaly zachovány a naopak se ještě rozšířily o devastaci půdní úrodnosti (nehnojením organickými hnojivy, setím omezeného počtu plodin - obilí, řepka, kukuřice) – s tím mimochodem souvisí i možnost vsakování vody a její zadržení v krajině.
Krajinu spravují dva správci: ministerstvo zemědělství, které má poslání zajisti zemědělskou produkci, a ministerstvo životního prostředí, které by mělo hájit mimoprodukční funkci krajiny.
K prosazení státních zájmů slouží zákony, k zajištění mimoprodukčních funkcí krajiny by měl fungovat zákon na ochranu přírody a krajiny. Dokonce je zákonný pojem – systémy ekologické stability. Problém je, co si pod tímto pojmem představíme. Logika věci říká, že by to mělo být komplexní řešení krajiny včetně řešení eroze, zadržení vody v krajině, protože kde je voda, je i život a biodiverzita. Ve zkratce měla by vzniknou krajina, kde může bez problému žít člověk i koroptev. Bohužel realita je trochu jiná.
MŽP mělo úžasnou startovací možnost v podobě velkého množství státní půdy a skomírajícího zemědělství. Mělo i dostatek finančních prostředků, aby se ÚSES mohly realizovat. Bohužel prvních deset let byl hlavní problém, co a jakou barvičkou se bude na plánech malovat. Ale hlavně, tento pojem se scvrkl do představ, jak se budou organismy pohybovat krajinou z bodu A do bodu B. Potom zasáhlo MZe, že dochází k velkému záboru zemědělské půdy, a proto se systémy ekologické stability přesunuly víc na lesní půdu, kde by tolik neměly vadit. Bohužel i představa o jejich provedení je, že se vysadí stromy, a tím dojde k spasení, je scestná.
Kdyby došlo k skutečnému řešení ekologické stability v daném katastru - tj. zabránění erozi (vodní i větrné), vyřešení navrácení a zadržení vody v krajině, aby mohlo dojít k doplnění hladiny spodních vod a omezení nebo zmírnění možnosti vzniku lokálních povodní, vzniklo by dostatečné množství biotopů a zvýšila by se i biodiverzita.
Odborníci z MŽP řešili problematiku globální ochrany zeměkoule, museli získávat zahraniční zkušenosti, množit kůrovce na Šumavě a karase stříbřitého na Jižní Moravě, a proto jim nezbyl čas na ochranu krajiny u nás.
Státní půda se vesele privatizuje, probíhají pozemkové úpravy, které neřeší výše uvedené problémy, protože u nás stále platí socialistické normy, a proto přestože v daném území je větrná a vodní eroze, tak úředně není.
Zemědělci dál pokračují v devastaci krajiny a vzhledem k tomu, že většinou nejsou vlastníky pozemků, na kterých hospodaří, klidně nasejí kukuřici na svah v ploše 100 a více hektarů, protože jim to socialistické normy umožňují, a nějaká eroze, případně lokální povodeň je jim ukradená.
Odborníci z MŽP v rámci roku biodiverzity přemýšlejí, jak zdůvodnit, že dříve běžné druhy zemědělské krajiny (skřivan polní, čejka chocholatá, atd.) jsou stále vzácnější, a z důvodů předběžné opatrnosti, jak nic nedělat pro ochranu naší zemědělské krajiny.
Vrátí se konečně odborníci z MŽP z výšin globálního oteplování na zem a začnou spolupracovat s MZe na ochraně naší zemědělské krajiny?
Prvním krokem by mělo být použití zdravého rozumu. Podívat se, jak vypadala krajina před padesáti lety, a vrátit tam chybějící prvky, protože naši předci nebyli hloupí a věděli, proč v daném území byla mez, louka, příkop nebo remíz. Zrušit socialistické normy, co je a není eroze, i kde se můžou vysévat širokořádkové plodiny. Dále zemědělci, pokud chtějí dotace, by měli hospodařit tak, aby nedocházelo k erozi - rozdělit 100 a více ha lány pozemky biopásy, vysévat meziplodiny, orat po vrstevnicích atd. Toto opatření by mohlo proběhnout okamžitě a bez velkých finančních nákladů. Stačí upravit a hlavně kontrolovat podmínky pro poskytování dotací do zemědělství.
Pozemkové úpravy, vedle vlastnických vztahů, by se měly zaměřit skutečně na řešení ekologické stability krajiny. Pod tímto pojmem by mělo být řešeno navrácení a zadržení vody v krajině, vyřešení eroze - vodní i větrné, ochrana proti lokálním povodním. Ochrana proti větrné erozi (větrolamy), která zároveň sníží zavátí silnic, protože v současné krajině je silnice jediná překážka, kde se v zimě hromadí sníh, ochrání i obce před ničivými větry.
Pokud proběhnou předchozí opatření, stoupne i biodiverzita i se sníží nebezpečí povodní.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
