Josef Seják: K podvodným postupům studie proveditelnosti vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe

Hotový úsek DOL v Kędzierzyn-Koźle v Polsku.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Plavba a vodní cesty

Když ministr dopravy ve výběrovém řízení přidělil řešení SP D-O-L firmám zájmově nakloněným realizaci projektu, ukázalo se, že právě zneužití metod netržního hodnocení přírody sehrálo zásadní podpůrnou roli v kladných závěrech SP o „bezpečné“ proveditelnosti větve Dunaj-Odra tohoto megaprojektu, který má být zcela financován z prostředků daňových poplatníků ČR a EU.

Ve SP projektu D-O-L byly aplikovány dvě metody netržního hodnocení přírody, a to metoda hodnocení biotopů (Seják a kol. 2003) a metoda hodnocení podpůrných ekosystémových služeb Energie-voda-vegetace (Seják a kol. 2010). U obou metod byl autory SP záměrně použit procesně nesprávný postup, čímž došlo k jejich účelovému zneužití ve prospěch proveditelnosti projektu DOL.

Metoda hodnocení biotopů je primárně určena ke kvantifikaci minimální ekologické újmy ze zásahů lidí do přírody a krajiny, podle níž je ekologická újma definována v souladu s původní hesenskou metodou jako průměrné společenské náklady na revitalizaci přírody a krajiny. Jestliže autoři SP vodního koridoru D-O-L provedli porovnání současného stavu krajinného pokryvu s předpokládaným budoucím stavem po realizaci projektu D-O-L (a vypočetli přírůstek biotopové hodnoty ve výši 1,5 mld. Kč), pak se ve skutečnosti výpočtem minimální ekologické újmy vůbec nezabývali, neboť ekologickou újmou jsou ekologické škody vzniklé v mezidobí obou jimi srovnávaných časových momentů. Jestliže by k realizaci vodního koridoru muselo být vykopáno a přemístěno několik stovek milionů kubíků zeminy, byly by ekologické škody v české krajině bezprecedentně vysoké. Jejich odhad byl proveden v roce 2010 ve stati (Machar 2010), v níž autor dospěl k výsledné minimální ekologické újmě ve výši 1,043 miliardy biotopových bodů, což při aktuální ceně biotopového bodu pro rok 2019 představuje souhrnnou ekologickou újmu (škodu či ztrátu) na biotopech české krajiny z výstavby kanálu D-O-L ve výši přes 31 mld. Kč.

Metoda hodnocení biotopů ČR (v prosinci 2018 byla její aktualizovaná verze certifikována AOPK ČR, bohužel však dosud nebyla zveřejněna) kvantifikuje minimální ekologické újmy na úrovni společensky průměrných nákladů na přírůstek biotopového bodu ze spektra skutečných revitalizačních projektů. Úplné škody z antropogenní přeměny krajiny na vodní kanál v podobě ztrát přirozených funkcí ekosystémů (jak definuje ekologickou újmu zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí) by však byly výrazně vyšší a jsou odhadnutelné pomocí ekosystémové metody Energie-voda-vegetace (zpracované v l. 2007-9 pro MŽP), která umožňuje odhadovat škody na fungování ekosystémů, čili škody ze snížené míry užitečného využívání sluneční energie způsobené přeměnami přirozené krajiny na biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem. Ekosystémová metoda EWVM kvantifikuje škody v podobě snížených čtyř podpůrných služeb ekosystémů, které jsou lidem a dalším heterotrofním organismům poskytovány jako bezplatné pozitivní externality přírody a krajiny.

Obdobné účelové zneužití jako u biotopové metody hodnocení ovšem předvedli autoři SP D-O-L také při aplikaci metody hodnocení služeb ekosystémů EWVM. Porovnáním současné roční peněžní hodnoty čtyř služeb ekosystémů dotčeného území s předpokládanou budoucí hodnotou po realizaci projektu D-O-L vyloučili fakticky měření ekosystémových škod v podobě úbytku ekosystémových služeb v období výstavby kanálu a dospěli tím k výsledku, že celková hodnota ekosystémových služeb území dotčeného projektem (cca 50 km2) vzroste po realizaci projektu D-O-L o 51 mld. Kč ročně. Dopady na životní prostředí tímto podvodným způsobem dostali autoři SP u obou metod do kladných čísel a mohlo se sdělit, že výstavba kanálu bude mít pozitivní vliv na životní prostředí. Skutečný úbytek čtyř základních ekosystémových služeb za dobu výstavby kanálu podobně jako u biotopové hodnoty tedy opět neřešili, protože jim účelově vyhovoval kladný výsledek dosažený nesprávným procedurálním postupem. Výstavba soustavy vodních van vyžadující přemístění několika stovek milionů kubických metrů zeminy na ploše cca 50 km2 by ovšem reálně způsobila bezprecedentní úbytek čtyř základních životodárných funkcí ekosystémů (klimatizační, vodozádržná, kyslíková a biodiverzitní). Po provedení zemních prací, kdy by byly vytvořeny plochy bez vegetace, by hodnota těchto čtyř ročních podpůrných služeb ekosystémů dotčeného území poklesla ze stávajících cca 100 mld. Kč/rok na necelou pětinu, pod 20 mld. Kč/rok.

Takže teprve až autoři studie proveditelnosti prokážou, že efekty z vodní dopravy kanálu D-O-L budou schopny kompenzovat po dvě až tři desítky let každoroční ztrátu podpůrných ekosystémových služeb mnoha miliard Kč až do výše cca 80 miliard Kč, by bylo možno projekt akceptovat jako udržitelně proveditelný. A to ani D-O-L, ani „bezpečně proveditelná“ větev Dunaj-Odra, nedokážou ani zdaleka. Neboli kdyby byla metoda EWVM aplikována správným postupem, nemohl by ani projekt D-O-L, ani projekt D-O být doporučen jako proveditelný, protože celkové škody na funkcích ekosystémů by za dobu výstavby kanálu byly větší než přínosy projektu.

V návaznosti na podvodná účelová zlepšení dopadů výstavby kanálu D-O-L na životní prostředí a následné doporučení větve D-O k výstavbě jsou patrně nejpádnější odpovědí aktuální údaje o skutečné neefektivnosti fungování již provozovaného vodního koridoru Rýn-Mohan-Dunaj (RMD), propojujícího Severní a Černé moře. Výstavba tohoto průplavu probíhala v letech 1960 až 1992 a propojení RMD přišlo německou a bavorskou vládu na 4,7 miliardy marek. Očekávání roční nákladní přepravy 18 až 20 milionů tun zboží (což je kapacita kanálu) se nikdy nenaplnila a naopak se plně projevil efekt nekonkurenceschopnosti říční nákladní dopravy s alternativními způsoby námořní, železniční a silniční dopravy, které jsou levnější a rychlejší. Nákladní říční doprava RMD klesá a nejenže není schopna splácet vložené investice, ale není dokonce schopná ani krýt každoroční provozní náklady, takže udržování RMD v provozu daňové poplatníky SRN stojí a bude i nadále stát další a další veřejné peníze (Kučera J. 2015). Přitom výstavbou kanálu byly nevratně poškozeny nejhodnotnější nivní a lužní ekosystémy Bavorska (PM-067-17-25-Jahre-RMD-Kanal.pdf; Bund Naturschutz zieht negative ökologische und ökonomische Bilanz des Rhein-Main-Donau-Kanals). Podobným způsobem se může do historie ČR zapsat i případně realizovaný projekt D-O jako nejztrátovější veřejný projekt 21. století.

Při současných poznatcích ve vědách o životě a Zemi je jasné, že příroda Země i České republiky musí přestat být hračkou v rukou ekologicky nevzdělaných politiků, ziskově orientovaných ekonomických subjektů a příživníků z veřejných rozpočtů a chce-li lidstvo zachovat minimální životodárné podmínky pro příští generace, musí začít urychleně obnovovat zadržování vody v krajině pomocí nejefektivnějších přirozených ekosystémů, kterými jsou v ČR lesní vegetace smíšených doubrav a bučin, kombinované s mokřadními ekosystémy v symbióze s nezbytnými agroekosystémy. A projekt D-O-L či D-O, jako anachronický, nekonkurenceschopný, velikášský a především však ekonomicky, ekologicky a společensky ztrátový veřejný projekt v dematerializující se Evropě, jde bezprecedentními zemními pracemi a významnými zásahy do stávajících ekosystémů a jejich hydrogeologických poměrů přímo proti těmto požadavkům na obnovu udržitelnosti české krajiny.

V souhrnu lze tedy skutečný společenský přínos SP v oblasti posouzení dopadů projektu D-O-L na životní prostředí hodnotit pouze v červených číslech.

Reference:
• SEJÁK J., DEJMAL I., PETŘÍČEK V., CUDLÍN P., MÍCHAL I., ČERNÝ K., KUČERA T., VYSKOT I., STREJČEK J., CUDLÍNOVÁ E., CABRNOCH J., ŠINDLAR M., PROKOPOVÁ M., KOVÁŘ J., KUPKA M., SČASNÝ M., SAFAŘÍK M., ROUŠAROVÁ Š., STEJSKAL V., ZAPLETAL J. 2003 Hodnocení a oceňování biotopů ČR, Český ekologický ústav, 450 s., ISBN 80-85087-54-5.
• SEJÁK J., CUDLÍN P., POKORNÝ J., ZAPLETAL M., PETŘÍČEK V., GUTH J., CHUMAN T., ROMPORTL D., SKOŘEPOVÁ I., VACEK V., VYSKOT I., ČERNÝ K., HESSLEROVÁ P., BUREŠOVÁ R., PROKOPOVÁ M., PLCH R., ENGSTOVÁ B., STARÁ L. 2010 Hodnocení funkcí a služeb ekosystémů České republiky, FŽP UJEP, 2010, 197 s., ISBN 978-80-7414-235-2.
• MACHAR I. Aplikace konceptu oceňování biotopů v krajině při hodnocení projektu vodního kanálu DOL, Urbanismus a územní rozvoj, ROČNÍK XIII, č. 4/2010, s. 19-22.
• KUČERA J. Kanál Rýn-Mohan-Dunaj má počátky daleko v historii. A slibnou budoucnost v nedohlednu, Ekolist 13. 5. 2015