Martin Kolařík: K zahájení výstavy „Křižovatka tří moří – vodní koridor Dunaj-Odra-Labe“
30.4.2009
Dobrý den, vážení hosté,
v souvislosti s projektem vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe se objevují různá srovnání silniční a železniční dopravy s dopravou po vodě. Porovnává se ekonomika, přepravní kapacita a jiná kritéria, ale velice často se zapomíná na jeden zásadní rozdíl, který je pro mne, ekologicky smýšlejícího člověka, podstatný. Zkuste si, prosím, představit mezinárodní dálniční tah či železniční koridor. Na těchto dopravních tepnách vládne kromě hluku a prachu z intenzivní dopravy jen smrt. Není podstatné, zda jste si představili období jarní, letní či zimní – všechny živé organismy, které se pokusí sdílet tento prostor, jsou přejety, rozdrceny, zničeny. Dálniční či železniční těleso, vytvořené z mrtvých materiálů, nedává životu mnoho šancí. Silniční a železniční koridory vytvářejí v krajině jizvu, která trvale negativně ovlivňuje životní prostředí ve svém okolí.
Přál by si někdo z vás vlastnit rodinný domek se zahradou těsně přiléhající k rušné dálnici či železničnímu koridoru?
U vodních cest je situace zásadně odlišná. Voda je totiž životodárná tekutina a vodní dopravní tepna a její okolí zůstává i při vysokém zatížení stále živým prostorem, vhodným pro rekreaci, rybaření a život mnoha živočichů a rostlin. Vodní těleso dopravní tepny je samoopravující se živý organismus s mnoha dalšími funkcemi, než je jen doprava. Nemovitosti v těsné blízkosti vodní cesty získávají na hodnotě.
Na rozdíl od silničních či železničních lze vodní koridory budovat tak, aby ekologicky přínosné funkce vodní cesty byly maximálně zdůrazněny, zatímco nepříznivé vlivy stavby a jejího provozu lze potlačit na minimum. Zkušenosti z budování moderních vodních cest v západní Evropě ukazují, že pozitivní vlivy na životní prostředí mohou významně převážit nad negativními. Mělké příbřežní zóny, koupací jezírka, oživená slepá ramena a obnovené lužní lesy, stejně jako příbřežní porosty vhodných keřů a stromů vytvářejí nové životní prostory pro ptáky, vodní živočichy i člověka. Stávají se místem pro aktivní odpočinek, cykloturistiku a rekreaci.
Vodní cesty, jsou-li citlivě zasazené do krajiny, jsou živým organismem podobným stromům. O důležitosti stromů pro životní prostředí a pro člověka snad nemusíme polemizovat. Stejně jako ony poskytují vláhu, místo pro odpočinek, stavební materiály, energii, přístřeší živočichům a jiným rostlinám, regulují teplotu ve svém okolí. Pomáhají tlumit extrémní klimatické výkyvy.
Myslíte si stále, že lze vodní dopravu označit za neekologickou a pro životní prostředí horší variantu než třeba dopravu železniční?
Z výše uvedených důvodů podporuji projekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, tak jak je představován v knize „Křižovatka tří moří“, a budu se snažit dohlédnout na to, aby i v budoucnu zůstal maximálně šetrný k životnímu prostředí a využíval svých možností ku prospěchu člověka i přírody.
reklama
Přál by si někdo z vás vlastnit rodinný domek se zahradou těsně přiléhající k rušné dálnici či železničnímu koridoru?
U vodních cest je situace zásadně odlišná. Voda je totiž životodárná tekutina a vodní dopravní tepna a její okolí zůstává i při vysokém zatížení stále živým prostorem, vhodným pro rekreaci, rybaření a život mnoha živočichů a rostlin. Vodní těleso dopravní tepny je samoopravující se živý organismus s mnoha dalšími funkcemi, než je jen doprava. Nemovitosti v těsné blízkosti vodní cesty získávají na hodnotě.
Na rozdíl od silničních či železničních lze vodní koridory budovat tak, aby ekologicky přínosné funkce vodní cesty byly maximálně zdůrazněny, zatímco nepříznivé vlivy stavby a jejího provozu lze potlačit na minimum. Zkušenosti z budování moderních vodních cest v západní Evropě ukazují, že pozitivní vlivy na životní prostředí mohou významně převážit nad negativními. Mělké příbřežní zóny, koupací jezírka, oživená slepá ramena a obnovené lužní lesy, stejně jako příbřežní porosty vhodných keřů a stromů vytvářejí nové životní prostory pro ptáky, vodní živočichy i člověka. Stávají se místem pro aktivní odpočinek, cykloturistiku a rekreaci.
Vodní cesty, jsou-li citlivě zasazené do krajiny, jsou živým organismem podobným stromům. O důležitosti stromů pro životní prostředí a pro člověka snad nemusíme polemizovat. Stejně jako ony poskytují vláhu, místo pro odpočinek, stavební materiály, energii, přístřeší živočichům a jiným rostlinám, regulují teplotu ve svém okolí. Pomáhají tlumit extrémní klimatické výkyvy.
Myslíte si stále, že lze vodní dopravu označit za neekologickou a pro životní prostředí horší variantu než třeba dopravu železniční?
Z výše uvedených důvodů podporuji projekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, tak jak je představován v knize „Křižovatka tří moří“, a budu se snažit dohlédnout na to, aby i v budoucnu zůstal maximálně šetrný k životnímu prostředí a využíval svých možností ku prospěchu člověka i přírody.
reklama
Martin Kolařík
autor je zastupitelem města Přerova (Strana zelených / Společně pro Přerov)
autor je zastupitelem města Přerova (Strana zelených / Společně pro Přerov)
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Konečně! - 6. 5. 2009 - klokan.42Každá diskuze je obecně přínosem, pokud nesklouzne do emotivně laděných a tím i více či méně nekvalifikovaných příspěvků. A to by v případě tohoto díla byla velká chyba. Vždy existují dvě misky vah. A jen s chladnou hlavou je možné poskládat všechna pro a proti, která jsou v současné době známá. Rozumný člověk ve svém životě volí vždy cestu, která ho posune někam dál, i když na ní stojí všemožné překážky. Pokud nad nimi samozřejmě onen přínos převáží. Člověk bez vizí a alespoň elementární invence ovšem zůstává většinou ustrnulý, v co nejméně bolestivé poloze. V článku o výstavě v Přerově (nikde jsem si bohužel nevšiml, že by byl zmíněn Manifestační vodocestný a vodohospodářský sjezd v Přerově, který se konal 30. dubna 1947) jsou pojmenovány některé klady, ale je zřejmé, že při hlubším rozboru jich posbíráme mnohem a mnohem víc. Na druhou stranu přijdou lidé, kteří z rozličných důvodů budou zamýšlené dílo kritizovat a bojovat proti němu, ať se děje co se děje. Nebudou dávat na stůl argumenty. Nebudou chtít řešit problémy. Jejich postoj bude ovšem neochvějný a z jejich pohledu jediný správný. Dvěmi zásadními zaklínadly budou: ekologie (zásah do významného krajinného prvku) a megalomanství, které si ČR nemůže dovolit. Obojí je buď zásadní omyl, vyplývající z neznalosti problematiky, nebo cílený záměr některých skupin, jímž může levná doprava významně konkurovat. Existují jistě i další skupiny se svými partikulárními zájmy, kterým je naprosto jedno, v jakém stavu je příroda, co je či není ekologické. Jejich zájmem je jen okamžitý zisk, který má ovšem zdroj v budování pozemních dopravních cest, paradoxně někdy i v bránění jejich budování, kterážto činnost je stejně lukrativní i v případě zastavování výstavby vodních cest. No nic. V těchto příspěvcích budeme psát jen stěží sáhodlouhý výčet plusů, jako je např. ekologičnost vodní dopravy, nejnižší cena za tunokilometry, rozvoj přilehlých oblastí, souběžné a stavbou vyvolané budování protipovodňových opatření a spousta dalších.... V dnešní době, zaklínané slůvkem krize, velmi snadno obstojí i argument naprosto nevídaného růstu poptávky po pracovní síle, kterou by taková stavba zákonitě přinesla. O přílivu obrovských peněz z EU a následných ziscích z provozování vodní cesty a dalších nabalených průvodních činností, může pochybovat pouze ignorant. Přeji hezkou diskuzi :-))) |
