Karel Karmasin: Rozdíl mezi himálajskou solí a běžnou kuchyňskou solí

Himálajská sůl se skutečně netěží v samotném pohoří Himálaje, oblast těžby nicméně geologicky k tomuto pohoří přináleží.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | The Photographer / Wikimedia Commons

Je pravda, že se himálajská sůl se netěží v Himálajích?

Himálajská sůl se skutečně netěží v samotném pohoří Himálaje, oblast těžby nicméně geologicky k tomuto pohoří přináleží. Marketingově je název "Himálajská sůl" pravděpodobně zajímavější než například "Pákistánská sůl" a tak se tento název pro tuto sůl pochopitelně ujal a zlidověl.

Je pravda, že himálajská sůl není o nic zdravější než jiná sůl, jinými slovy, že je stejná jako běžná rafinovaná kuchyňská (vakuová, mořská) sůl?

Předem je dobré si definovat, co je myšleno kuchyňskou/stolní solí, co je sůl rafinovaná/průmyslově zpracovaná, přírodní, vakuová, ručně těžená, mořská, kamenná.

Pojmem kuchyňská/stolní sůl je možno označit veškerou sůl, která je určena do jídla.

Dle zdroje, odkud se sůl získává, je možno sůl rozdělit sůl na mořskou a kamennou. Kamenná sůl se získává z hloubkových nebo povrchových dolů, kde vykrystalizovala, zatímco mořská sůl se získává odpařením z mořské vody a následnou krystalizací.

Přírodní solí je myšlena jakákoliv sůl, která v podstatě nepodléhá průmyslovému zpracovaní. Například výroba přírodní mořské soli probíhá postupným odpařováním vody za pomocí slunečního záření v systému kanálů nebo nádrží s mořskou vodou. Získaný roztok se nechá přirozeně vykrystalizovat, čímž se získá výsledná sůl, která se případně mele na potřebnou hrubost.

Obdobně u soli přírodní kamenné, tedy soli vykrystalizované v povrchových nebo hloubkových dolech, je sůl získávána hornickým způsobem, omyta, usušena na slunci a pomleta na potřebnou hrubost.

Naproti tomu o soli rafinované, nebo chcete-li průmyslově chemicky zpracované, mluvíme ve chvíli, kdy konečnému produktu předchází mnohastupňové zpracovaní.

Vakuová sůl je sůl získaná louhováním, kdy se do podzemního ložiska vrtem přivede voda, sůl se v ní rozpustí a vzniklý roztok se čerpá na povrch. Následně se chemicky čistí, zahřívá na vysoké teploty, aby došlo k rychlému odpaření vody a krystalizaci. Dále je tzv. obohacována o další látky (syntetický jód, fluor, protihrudkující a další pomocné látky).

Pojmy běžná kuchyňská, rafinovaná, případně průmyslově zpracovaná sůl budeme tedy v tomto článku užívat jako synonyma.

Autor článku uvedeného na webu Ekolist.cz uvádí, že himálajská sůl není o nic zdravější než jiná sůl. Toto tvrzení nicméně nemá podloženo argumenty, ale pouze se opírá o fakt, že himálajská sůl obsahuje 98 % NaCl. Podle jeho názoru se tak v podstatě neliší od jiné soli. Takové zjednodušené tvrzení nicméně pouze ukazuje na nedostatečnou informovanost autora článku.

Čistota a kvalita himálajské soli je výjimečná a to díky jejímu stáří a způsobu, kterým vznikala její specifická krystalická struktura. Zde uvedeme, že je potřeba rozlišovat mezi kamennou solí a solí krystalickou. Himálajská sůl svým původem spadá mezi soli kamenné, přesto však se od běžných kamenných solí liší a v anglickém jazyce je místo "rock salt" označována jako "crystal salt".

U krystalické soli jsou jednotlivé minerální látky a stopové prvky zakomponovány do krystalické struktury/mřížky soli. Naopak minerální látky a stopové prvky u kamenné soli nejsou integrovány do krystalové mřížky, ale "drží" se na vnějším povrchu a "štěrbinách" krystalické struktury a pro lidským organismus jsou jen těžko využitelné. V podstatě nejsou vstřebávány buňkami a proto je nelze metabolizovat.

Krystalická himálajská sůl vznikla díky vysokému tlaku v průběhu dlouhého časového období. Specifická struktura himálajské soli tedy byla vytvořena až v hloubce země během mnoha milionů let, proto nemůže být srovnatelná s mořskou, případně kamennou solí, které vznikaly za jiných podmínek, mají zcela jiný původ a případně stáří.

Sůl, která se v Pákistánu nachází, navíc pochází původem z praoceánu a uvádí se, že je až 540 milionů let stará. Můžete si tedy sami představit, jaká byla čistota praoceánu ve srovnání s dnešními moři a oceány, kdy ještě neexistoval současný člověk, který by svou činností oceány a moře znečišťoval. Taková sůl tedy není znečištěna mikroplasty či dalšími nežádoucími chemickými látkami, které se dnes běžně v moři nacházejí, nebo které se do průmyslově zpracované soli záměrně přidávají či se vyskytují jako rezidua jejího chemického zpracování.

Himálajská sůl nepodléhá v podstatě žádným moderním technologickým procesům jako je tomu u běžné kamenné (vakuové), případně mořské soli. Díky způsobu těžby v celých kusech klasickým hornickým způsobem a díky následnému šetrnému zpracovaní, tedy pouze omytí, usušení na slunci, třídění a drcení si zachovává svůj přírodní charakter, což se nedá říct o klasické kuchyňské/vakuové, případně rafinované mořské soli, které podléhá při svém zpracování chemickému čištění. A to nezmiňujeme zpracování vakuové soli za vysokých teplot, přídavek syntetického jódu, protihrudkujících a dalších pomocných látek, které se při "výrobě" klasické rafinované soli používají.

Proč je přírodní charakter soli důležitý pro naše tělo?

Tuto informaci se většinou z různých článků o soli nedozvíte. Přírodním charakterem máme na mysli její celistvost a původní krystalovou strukturu. Zde je potřeba pojem "krystalová struktura" nezaměňovat za pojem krystalická, jak bylo vysvětleno výše. Přestože tyto dva pojmy v českém překladu vyznívají jako synonyma, obsahem pojmu se liší.

Každý nerost, tedy i sůl má svojí typickou krystalovou strukturu neboli krystalovou mřížku, tedy prostorové uspořádání jednotlivých prvků, které nerost tvoří. Tato krystalová mřížka je v případě kamenné soli tvořena pouze samotným chloridem sodným (NaCl), v případě himálajské soli jsou nicméně do této krystalové mřížky zakomponovány i další prvky (minerální látky a stopové prvky). Tyto doplňující prvky u himálajské soli stojí za její specifickou strukturou. Krystalovou strukturu lze ovšem narušit zpracováním soli, například vysokou teplotou či chemickým čištěním, tak jak se tomu děje při výrobě běžné kuchyňské soli.

Výsledný produkt se změněnou krystalovou strukturou pak má na rovině těla zcela jiný účinek než neupravovaná přírodní sůl. Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl tvrdit, že slunce vydává kvalitativně stejné světlo jako speciální žárovka se stejným světelným spektrem nebo, že čistá voda ze studánky je úplně stejná jako upravovaná voda z vodovodního řádu, protože obě vody jsou ve složení hlavně H2O.

Z pohledu "nevědeckého" tak krystalová struktura představuje informaci/vibraci, která je tělu předávána. Působení vibrace na člověka můžeme přiblížit na příkladu hudby. Disharmonická hudba bude pravděpodobně většinou lidí vnímána jako nepříjemná a nikdo ji pravděpodobně nebude chtít "konzumovat" pravidelně. Úplně stejně na tělo působí disharmonická struktura soli, jen tuto disharmonickou informaci není mnoho lidí schopno vnímat na vědomé úrovni. Tělo nicméně tuto informaci přebírá.

Celistvost a původní podoba je skutečnou hodnotou, která by měla být nejdůležitějším faktorem při výběru jakékoliv potraviny. Většina lidí by se asi pozastavila nad tvrzením, že kečup je to samé jako čerstvé rajče, ale na tomto příkladu se dá demonstrovat bláhové tvrzení, že všechna sůl je stejná.

Je těžba a přeprava himálajské soli neekologická?

To, že se himálajská sůl těží v celých kusech hornickým způsobem ještě neznamená, že se jedná o způsob neekologický. Sbíjecí kladiva a dopravníky používané pro těžbu a vyvezení solných kamenu na povrch v tomto směru nepovažujeme za ekologickou hrozbu. Doprava vytěžené soli nákladními vozy do zpracoven pak představuje stejnou zátěž jako přeprava jiného vytěženého nerostu. Lodní přeprava svou ekologickou stopu na planetě zemi bezesporu zanechává, nicméně v tomto směru by se daly vinit i další komodity a zboží, které jsou takto na velké vzdálenosti přepravovány, případně jsou přepravovány ještě méně ekologickou leteckou cestou.