Růžová himálajská sůl: malý podvod s velkou ekologickou stopou Video
Kolem posypu růžových krystalků, velkých hrud i celých zdobně broušených valounů „himálajské“ soli se na západě vytvořil ohromný gastroesoterický kult. Zmíněné soli se přisuzují nejrůznější schopnosti, od zdravějšího solení, přes snižování rychlosti stárnutí po prostředek k efektivnímu hubnutí. Nechybí zmínky o ozdravném účinku solných lamp pro astmatiky, konzumaci pro čištění lidského těla od parazitů či zvýšení libida, zlepšení spánku nebo jako vhodný doplněk praktické meditace.
To vše klidně i za 180 korun za kilo, s tím, že od himálajské růžové soli odvozené kosmetické produkty jdou s cenou ještě dál. Jen vysoká poptávka po exoticky zabarveném přírodním produktu by ale zase takový problém nepředstavovala.
Srdečné pozdravy z Pákistánu
Kamenná růžová sůl se totiž nezískává odpařováním nebo navrtáváním slanisek, ale hlubinnou těžbou. Její světová naleziště jsou výskytem dost limitovaná, nachází se jen na několika lokalitách v Peru a Austrálii, coby geologický pozůstatek dávných moří. Najdeme ji také v Pákistánu, v druhém největším solném dole světa, Khewra. Horníci ji tu dobývají podobně jako uhlí, s využitím těžké strojní techniky a sbíječek.
Celý proces je přitom k životnímu prostředí šetrný asi tak, nu, jako těžba uhlí. Ročně odtud do světa zamíří 350 000 tun soli. Pod zemí tu podle odhadů odpočívá zásoba vyčíslená na 85 milionů tun. Co to znamená? Že kromě vzácnosti ve smyslu geograficky omezeného výskytu zdroje není růžová sůl vlastně moc vzácná. A pochybné je to i s pointou „zdraví“.
Přečtěte si také |
Karel Karmasin: Rozdíl mezi himálajskou solí a běžnou kuchyňskou solíHimálajská růžová sůl obsahuje ve stopovém množství přes 84 jiných chemických prvků (například i toxický arsen, beryllium, lehce radioaktivní cesium). Ty jí dodávají onu přitažlivou barvu. Jsou ale obsaženy jen ve stopových koncentracích, dohromady tyto příměsi netvoří více než 2 %.
Zbývajících 98 % je obyčejný halit, tedy klasické NaCl, chlorid sodný. Obyčejná sůl. Že by snad tyto příměsi měly nějaký přímý benefit na zdraví uživatelů a konzumentů je pak stejně pravděpodobné, jako u homeopatické medicíny. Pákistánská sůl chutná stejně, jako obyčejná sůl. Je jen násobně dražší. A také více cestuje světem.
Je nám opravdu zapotřebí?
V průměru „najede“ kolem 11 000 kilometrů, protože je tolik žádaná hlavně v zahraničí. Ve Spojených státech amerických, v Evropě. Což se jeví z environmentálního hlediska poněkud nerozvážné. Přeprava slaného zboží, pracně vytěženého v podzemí, po moři (které je slané) do zemí, které mají dostatek vlastních zásob soli.
Nutí to k zamyšlení, zvlášť v kontextu toho, jak tragikomická nám často přijde asijská poptávka po zázračné tradiční medicíně, vyrobené třeba z rohoviny upytlačených zvířat. Ta je totiž asi tak zdravá, jako růžová himálajská sůl. Opravdu potřebujeme růžovou sůl?
Přečtěte si také |
Vložky pro ekoložkyreklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (39)
Jan Šimůnek
6.6.2019 07:36Jinak je naprosto jasné, že naprosto stejný efekt (až na tu růžovou barvu) by měla naprosto běžná kuchyňská sůl za 3,50 kilo z obchodního řetězce, takže import soli z Pákistánu je naprostý nesmysl.
David Outrata
6.6.2019 09:42Martin Mach Ondřej
6.6.2019 10:00 Reaguje na David OutrataStanislav Hrouzek
6.6.2019 11:40David Procházka
6.6.2019 12:19Takže snad až na logiku - vozit sůl přes půl světa, když tu sůl máme, s čímž souhlasím, je to úplně bezcenný článek. Otázka je, jestli to malé množství soli je oproti dovozu milionů tun výrobků z Číny tak významné.
Jedinou informaci, kterou jsme dostali, je to, že pan redaktor nemá rád himalájskou sůl a homeopatika :-)
Martin Simčo
7.6.2019 10:52 Reaguje naNicmene ve vasi odpovedi bych se pozastavil nad vetou "Běžná kuchyňská sůl je poměrně dost chemicky upravovaná, takže určitě méně zdravá než ta čistá, nerafinovaná" ... NaCl je proste jen jeden.
Rafinace znamena uprava a cisteni produktu pro dalsi zpracovani ci pouziti, nijak se nemeni jeho chemicka struktura.
Stejne tak je to u tzv. bileho cukru - sacharozy. Tady je proste taky jen jedna chemicka struktura. At uz v kostce cukru, jablku, repe cukrovce, javorovem sirupu atd. Zde bych maximalne polemizoval nad fyzikalnimi vlastnostmi opticky stracivych forem sacharozy, ale to uz jsme zase nekde jinde...
Zbytecne vyvolavate nepodmineny strach z rafinace jako takove. Nerad bych samozrejme, aby si to zas nekdo vylozil tak, jako ze jsem nejaka lobby pro rafinerie, je to vsechno jen o mnozstvi.
Budes hodne/malo solit, budes mit nejspis nejaky problem. Budes hodne/malo sladit, budes mit nejspis nejaky problem.
Mnozstvi dela jed.
Lukas B.
7.6.2019 11:05 Reaguje na Martin SimčoMartin Simčo
7.6.2019 16:07 Reaguje na Lukas B.Jan Šimůnek
7.6.2019 19:30 Reaguje na Martin SimčoMartin Simčo
3.10.2023 16:32 Reaguje na Jan ŠimůnekKarel Karmasin
10.6.2019 10:38 Reaguje naLucie Šárová
6.6.2019 14:14Martin Simčo
7.6.2019 11:18 Reaguje na Lucie ŠárováJo - a zkousela jste si udelat slepy test na 10 vzorku, jestli poznate 10 z 10? :) ... to by me zajimalo :)
lajika
10.6.2019 13:39 Reaguje na Lucie Šárová2. "poznám rozdíl v chuti, je li jídlo osoleno solí za tři pade nebo nějakou kvalitnější" -> tak to máte kliku a můžete se svými chuťovými pohárky nejen chlubit, ale patrně i živit jako chemická analytička. 98-99 % NaCl dokáže spolehlivě přerazit chuť jakéhokoliv - v podstatě stopového - přídavku dalších solí a prvků. Ale spíš je to jen taková vaše představa....
Karel Karmasin
10.6.2019 18:28 Reaguje na lajikaJaroslav Bolina
6.6.2019 16:56Autor článku by neměl psát o věcech, kterým nerozumí, jen aby vyvolal diskuzi.
Martin Simčo
7.6.2019 11:13 Reaguje na Jaroslav BolinaHonza Jelínek
6.6.2019 17:17Radim Polášek
6.6.2019 21:58 Reaguje na Honza JelínekKdyž například zrovna kousek za našimi hranicemi v Polsku je solný důl Wieliczka.
Načervenalé zbarvení soli jinak není nijak neobvyklé, může pocházet z příměsi železa nebo manganu, jejichž nerosty ložiska soli snadno doprovázejí.
Radim Polášek
10.6.2019 21:13 Reaguje naCo se týká cenové kalkulace, co vyjde dráž, těžba a dovoz přes Pákistán s prakticky minimální infrastrukturou silnic a mořských přístavů nebo těžba v Evropě, kde to stačí hned u dolu naložit na kamión nebo na vagóny. Něco napovídá taky cena obyčejné soli na sypání silnic vždy v zimě v supermarketu.
A pokud by nešla Evropa ani Pákistán, má dost nalezišť kamenné soli třeba Střední východ a to určitě i soli příslušným způsobem narůžověle znečištěné.
Radim Polášek
6.6.2019 22:02Lukas B.
7.6.2019 08:09 Reaguje na Radim PolášekKarel Karmasin
7.6.2019 17:55Je pravda, že se himálajská sůl se netěží v Himálajích?
Himálajská sůl se skutečně netěží v samotném pohoří Himálají, oblast těžby nicméně geologicky k tomuto pohoří přináleží. Marketingově je název "Himálajská sůl" pravděpodobně zajímavější než například "Pákistánská sůl" a tak se tento název pro tuto sůl pochopitelně ujal a zlidověl.
Je pravda, že himálajská sůl není o nic zdravější než jiná sůl, jinými slovy, že je stejná jako běžná rafinovaná kuchyňská (vakuová, mořská) sůl?
Předem je dobré si definovat co je myšleno kuchyňskou/stolní solí, co je sůl rafinovaná/průmyslově zpracovaná, přírodní, vakuová, ručně těžená, mořská, kamenná.
Pojmem kuchyňská/stolní sůl je možno označit veškerou sůl, která je určena do jídla.
Dle zdroje odkud se sůl získává je možno sůl rozdělit sůl na mořskou a kamennou. Kamenná sůl se získává z hloubkových nebo povrchových dolů, kde vykrystalizovala, zatímco mořská sůl se získává odpařením z mořské vody a následnou krystalizací.
Přírodní solí je myšlena jakákoliv sůl, která v podstatě nepodléhá průmyslovému zpracovaní. Například výroba přírodní mořské soli probíhá postupným odpařováním vody za pomocí slunečního záření v systému kanálů nebo nádrží s mořskou vodou. Získaný roztok se nechá přirozeně vykrystalizovat, čímž se získá výsledná sůl, která se případně mele na potřebnou hrubost. Obdobně u soli přírodní kamenné, tedy soli vykrystalizované v povrchových nebo hloubkových dolech, je sůl získávána hornickým způsobem, omyta, usušena na slunci a pomleta na potřebnou hrubost. Naproti tomu o soli rafinované nebo chcete-li průmyslově chemicky zpracované mluvíme ve chvíli, kdy konečnému produktu předchází mnohastupňové zpracovaní.
Vakuová sůl je sůl získaná louhováním, kdy se do podzemního ložiska vrtem přivede voda, sůl se v ní rozpustí a vzniklý roztok se čerpá na povrch. Následně se chemicky čistí, zahřívá na vysoké teploty, aby došlo k rychlému odpaření vody a krystalizaci. Dále je tzv. obohacována o další látky (syntetický jód, flor, protihrudkující a další pomocné látky).
Pojmy běžná kuchyňská, rafinovaná, případně průmyslově zpracovaná sůl budeme tedy v tomto článku užívat jako synonyma.
Anonymní autor článku uvedeného na webu ekolist.cz uvádí, že himálajská sůl není o nic zdravější než jiná sůl. Toto tvrzení nicméně nemá podloženo argumenty, ale pouze se opírá o fakt, že himálajská sůl obsahuje 98% NaCl. Podle jeho názoru se tak v podstatě neliší od jiné soli. Takové zjednodušené tvrzení nicméně pouze ukazuje na nedostatečnou informovanost autora článku.
Čistota a kvalita himálajské soli je výjimečná a to díky jejímu stáří a způsobu, kterým vznikala její specifická krystalická struktura. Zde uvedeme, že je potřeba rozlišovat mezi kamennou solí a solí krystalickou. Himálajská sůl svým původem spadá mezi soli kamenné, přesto však se od běžných kamenných solí liší a v anglickém jazyce je místo "rock salt" označována jako "crystal salt". U krystalické soli jsou jednotlivé minerální látky a stopové prvky zakomponovány do krystalické struktury/mřížky soli. Naopak minerální látky a stopové prvky u kamenné soli nejsou integrovány do krystalové mřížky, ale "drží" se na vnějším povrchu a "štěrbinách" krystalické struktury a pro lidským organismus jsou jen těžko využitelné. V podstatě nejsou vstřebávány buňkami a proto je nelze metabolizovat.
Krystalická himálajská sůl vznikla díky vysokému tlaku v průběhu dlouhého časového období. Specifická struktura himálajské soli tedy byla vytvořena až v hloubce země během mnoha miliónů let, proto nemůže být srovnatelná s mořskou případně kamennou solí, které vznikaly za jiných podmínek, mají zcela jiný původ a případně stáří.
Sůl, která se v Pákistánu nachází navíc pochází původem z praoceánu a uvádí se, že je až 540 milionů let stará. Můžete si tedy sami představit jaká byla čistota praoceánu ve srovnání s dnešními moři a oceány, kdy ještě neexistoval současný člověk, který by svou činností oceány a moře znečišťoval. Taková sůl tedy není znečištěna mikroplasty či dalšími nežádoucími chemickými látkami, které se dnes běžně v moři nacházejí, nebo které se do průmyslově zpracované soli záměrně přidávají či se vyskytují jako rezidua jejího chemického zpracování. Himálajská sůl nepodléhá v podstatě žádným moderním technologickým procesům jako je tomu u běžné kamenné (vakuové) případně mořské soli. Díky způsobu těžby v celých kusech klasickým hornickým způsobem a díky následnému šetrnému zpracovaní, tedy pouze omytí, usušení na slunci, třídění a drcení si zachovává svůj přírodní charakter, což se nedá říct o klasické kuchyňské/vakuové případně rafinované mořské soli, které podléhá při svém zpracování chemickému čištění. A to nezmiňujeme zpracování vakuové soli za vysokých teplot, přídavek syntetického jódu, protihrudkujících a dalších pomocných látek, které se při "výrobě" klasické rafinované soli používají.
Proč je přírodní charakter soli důležitý pro naše tělo?
Tuto informaci se většinou z různých článků o soli nedozvíte. Přírodním charakterem máme na mysli její celistvost a původní krystalovou strukturu. Zde je potřeba pojem "krystalová struktura" nezaměňovat za pojem krystalická, jak bylo vysvětleno výše. Přestože tyto dva pojmy v českém překladu vyznívají jako synonyma, obsahem pojmu se liší. Každý nerost, tedy i sůl má svojí typickou krystalovou strukturu neboli krystalovou mřížku, tedy prostorové uspořádání jednotlivých prvků, které nerost tvoří. Tato krystalová mřížka je v případě kamenné soli tvořena pouze samotným chloridem sodným (NaCl), v případě himálajské soli jsou nicméně do této krystalové mřížky zakomponovány i další prvky (minerální látky a stopové prvky). Tyto doplňující prvky u himálajské soli stojí za její specifickou strukturou. Krystalovou strukturu lze ovšem narušit zpracováním soli, například vysokou teplotou či chemickým čištěním, tak jak se tomu děje při výrobě běžné kuchyňské soli.
Výsledný produkt se změněnou krystalovou strukturou pak má na rovině těla zcela jiný účinek než neupravovaná přírodní sůl. Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl tvrdit, že slunce vydává kvalitativně stejné světlo jako speciální žárovka se stejným světelným spektrem nebo, že čistá voda ze studánky je úplně stejná jako upravovaná voda z vodovodního řádu, protože obě vody jsou ve složení hlavně H2O. Z pohledu "nevědeckého" tak krystalová struktura představuje informaci/vibraci, která je tělu předávána. Působení vibrace na člověka můžeme přiblížit na příkladu hudby. Disharmonická hudba bude pravděpodobně většinou lidí vnímána jako nepříjemná a nikdo ji pravděpodobně nebude chtít "konzumovat" pravidelně. Úplně stejně na tělo působí disharmonická struktura soli, jen tuto disharmonickou informaci není mnoho lidí schopno vnímat na vědomé úrovni. Tělo nicméně tuto informaci přebírá.
Celistvost a původní podoba je skutečnou hodnotou, která by měla být nejdůležitějším faktorem při výběru jakékoliv potraviny. Většina lidí by se asi pozastavila nad tvrzením, že kečup je to samé jako čerstvé rajče, ale na tomto příkladu se dá demonstrovat bláhové tvrzení, že všechna sůl je stejná.
Je těžba a přeprava himálajské soli neekologická?
To, že se himálajská sůl těží v celých kusech hornickým způsobem ještě neznamená, že se jedná o způsob neekologický. Sbíjecí kladiva a dopravníky používané pro těžbu a vyvezení solných kamenu na povrch v tomto směru nepovažujeme za ekologickou hrozbu. Doprava vytěžené soli nákladními vozy do zpracoven pak představuje stejnou zátěž jako přeprava jiného vytěženého nerostu. Lodní přeprava svou ekologickou stopu na planetě zemi bezesporu zanechává, nicméně v tomto směru by se daly vinit i další komodity a zboží, které jsou takto na velké vzdálenosti přepravovány, případně jsou přepravovány ještě méně ekologickou leteckou cestou.
Karel Karmasin
7.6.2019 18:11 Reaguje na Karel KarmasinKarel Karmasin
10.6.2019 10:50 Reaguje naMartin Simčo
7.6.2019 20:43 Reaguje na Karel KarmasinKarel Karmasin
10.6.2019 11:15 Reaguje na Martin SimčoMartin Simčo
3.10.2023 16:48 Reaguje na Karel KarmasinGalipoli Petr
7.6.2019 20:40Mariana Velčovská
8.6.2019 09:37K himalájské soli jsem byla skeptická, do té doby, než jsem ji vyzkoušela. Můj organismus na vše velmi citlivě reaguje. Cítím, že sůl mi prospívá a má výrazně jiné účinky, než sůl mořská, kterou jsem do té doby používala. Alpskou sůl jsem používala ještě před mořskou.
Dalo by se říct, že jsem na him.sůl získala téměř závislost.