Jiří Svoboda, Jindřiška Svobodová: Každý si může nasimulovat skleníkový jev
 |
|
|
To, co bylo před 20 lety tématem článků prestižních časopisů, je dnes na internetu běžně dostupné.
|
|
| Zdroj: Jiří Svoboda, Jindřiška Svobodová |
Základy modelu vznikly jako čistě vědecký počin již v roce 1987, tedy v době, kdy tento problém žádná ekonomická ani environmentální fóra neřešila. Představený simulační program je součástí uznávaného Modtranu, který je experimentálně prověřen a využívá reálná absorpční spektra hlavních skleníkových plynů.
Simulace jasně ukazují, že čím více máme skleníkových plynů v naší atmosféře, tím méně uniká tepelného záření ze Země do kosmu, a tudíž teplota Země musí díky tomuto příspěvku narůstat. Odkazovaný model nebere v úvahu jiné faktory ovlivňující teplotu Země. Tyto faktory mohou krátkodobě převážit nad vlivem narůstajícího skleníkového efektu a Země se může i ochlazovat. Nezastavíme-li růst emisí, o to markantnější bude nárůst teploty a jeho katastrofické projevy, až faktory dosáhnou svých obvyklých hodnot.
Záleží na každém, jak k problematice skleníkových plynů přistoupí. Tento příspěvek má jasně ukázat i zmateným pochybovačům, že problém skleníkových plynů je reálný a je třeba jej rozumně a efektivně vhodnými nástroji řešit.
reklama
Jiří Svoboda pracuje v Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Jindřiška Svobodová přednáší na katedře fyziky Pedagogické fakulty MU v Brně ekologicky a environmentálně zaměřené předměty.
Online diskuse
Například - 7. 9. 2009 - JindřiškaBarevné křivky odpovídají sálání tělesa od teploty -53°C-žlutá až po +27°C-zelená, křivka určuje, jaká část sálání tělesa přísluší záření o dané vlnové délce λ (spojité spektrum).Červená křivka, která se vykreslí po zadání parametrů, ukazuje rozložení spektra sálání, které by zachytil senzor v zadané výšce (od 0-100km). Průběh je vroubkovaný díky vodní páře. Senzor může být orientován dolů, v tom případě zachytává sálání ze všech vrstev pod sebou, tedy čím je umístěn výše, tím více bude křivka vykousnutá v místech absorpčních pásů CO2 (střed kolem 667 cm-1) nebo metanu (1300cm-1). S nárůstem koncentrace CO2 bude vykousnutá část širší. Bude-li senzor orientován nahoru zachytává sálání od vrstev nad sebou, zpětný tok z "oblohy nad svou pozicí". Při této orientaci senzoru od 50km výšky téměř žádné zpětné sálání nezaznamená (plynů je tam moc málo), u povrchu ve výšce nula to bude celý zpětný tok způsobený přítomností skleníkových plynů v atmosféře. Přidání prvních má 10ppm CO2 poměrně znatelný dopad na tvar odcházejícího záření, od 100 do 1000ppm má poněkud jemnější efekt, ale zdaleka ne zanedbatelný, postranních absorpčních pásů CO2 je hodně. Dnes při stávající koncentraci 380ppm zdaleka nejsou tyto postranní pásy v saturaci. Viz např. databáze čar HITRAN. Zkusím k tomu v dohledné době vytvořit nějaké studentské úkoly a pak přepošlu přímo na váš email. Pokud zadáme 290ppm a pak 380ppm dostaneme zvýšení zpětného toku o 0,7Wm-2, což odpovídá vcelku modelům IPCC. . |
