Jakub Kašpar: Každý z nás pomáhá měnit klima. Kampaň radí, jak z toho ven

Další emise můžeme ušetřit důsledným tříděním odpadů – 1 kg recyklovaných plastů ušetří 1,5 kg CO2, kilogram skla 30 dkg, recyklovaný papír, který neskončí na skládce téměř ušetří kilo oxidu uhličitého. Kampaň upozorňuje i na prevenci odpadů – varuje před nákupem přílišného množství obalů (overpackaging).

Kampaň říká lidem také jak snadno ušetřit emise (i peníze) jednoduchými úsporami energií. Například že jediný stupeň Celsia, o který snížíte teplotu, na kterou vytápíte svůj byt, znamená úsporu až 10 procent energie (a emisí) – nemluvě o zateplení domu či bytu jako takového. Lidé se dozvědí i to, že třeba televize nebo počítač v pohotovostním (stand-by) režimu spotřebovává až 40 % své běžné spotřeby energie. Nemluvě o tom, že své – až 13 % – si vezme i počítač, který je úplně vypnutý, jen není vztažený ze zásuvky.

Takových jednoduchých tipů, jak každý může bezbolestně alespoň trochu snížit svoji ekologickou stopu, kterou za sebou necháváme, nabízí stránky kampaně na adrese www.climatechange.eu.com více než 40.

Je mi líto, že dokonce ani čtenář specializovaného média na problematiku životního prostředí, jakým nepochybně EkoList po drátě je, se téměř nic z toho nedozvěděl. Stejně tak je mi líto, že aktivisté Greenpeace využili tiskové konference a happeningu, kterým se u nás kampaň zahajovala, ke své „direct action“, kterou demonstrovali svoji nelibost s klimatickou politikou EU a české vlády.

Ano – o tom, jakým způsobem Evropská komise rozhoduje o obchodování s emisními povolenkami či jak Česká republika sestavuje návrh svého alokačního plánu pro přidělování těchto povolenek, se můžeme dohadovat, přít nebo třeba i hádat. Na tom, že svůj díl odpovědnosti má každý z nás, a že naopak poněkud pokrytecké je nedělat nic a čekat až „oni nahoře“ to zařídí, to ale nic nemění. Zůstává faktem, že domácnosti v EU jsou přímo odpovědné za „pouhých“ 16 % emisí CO2. Ale i to je hodně velký podíl a stojí za to se nad ním zamyslet. Vždyť nejde jenom o tyto „přímo zaviněné“ emise, značný podíl má doprava a výroba zboží, které svojí spotřebitelskou volbou také ovlivňujeme.

Očekával bych, že přes kritický postoj ke konkrétním krokům Evropské komise nebo české vlády právě ekologické organizace jako je Greenpeace, ale i dobře informovaná média, jako EkoList po drátě, takovou kampaň spíše podpoří. Zvlášť, když samy mají své zkušenosti s tím, jak jsou často neoprávněně zpochybňovány podobně scestnou argumentací stylu „proč raději neřešíte důležitější věci, třeba nejdete sbírat odpadky,“ apod. Bohužel, namísto konkrétních tipů jak klimatu pomoci se čtenáři dozvěděli hlavně to, že novináři dostali podkladové materiály na jednostranně potištěném papíře. Byla by opravdu škoda, kdyby oněch dvacet nešťastných listů papíru způsobilo, že si čtenář odnese jediný dojem – totiž že to stejně nemá smysl. To totiž rozhodně není pravda.