Lucie Čeňková: PIWI jako další ekologizující prvek vinařství v Česku
A v tom je dnes Česká republika na evropské špičce. A to nejen díky rozloze ekologických vinic (téměř 1 000 ha v ekologickém zemědělství), ale hlavně díky propracovanému znalostnímu systému, využíváním moderních metod a v neposlední řadě vůli vinařů produkovat kvalitní surovinu na zdravé půdě, vzdělávat a pečovat o životní prostředí.
Pěstování révy a výroba vína v režimu ekologického vinohradnictví je ve srovnání s integrovanou a konvenční produkcí podstatně náročnější na úroveň vědomostí, zkušeností i schopností strategického uvažování. Využívá přirozených procesů v oblasti produkce, regulace chorob, škůdců a plevelů. Důležitá je i vhodně zvolená poloha vinice či výběr odrůd odolných proti chorobám.
Česká republika patří k evropským lídrům ve šlechtění a registraci moderních rezistentních odrůd révy vinné, které se dnes nazývají PIWI. Jejich hlavním znakem je odolnost. Lépe odolávají houbovým chorobám a není třeba vinice tolik ošetřovat postřiky. Při jejich šlechtění se využívají genové zdroje jiných druhů révy a přirozenou cestou se přenáší do révy Vitis vinifera donor rezistence. PIWI odrůdy jsou pak odolné nebo mají větší genetickou schopnost odolávat hlavním houbovým chorobám révy (plísni révy, padlí révy a plísni šedé). Jedná se například o naše odrůdy Laurot, Malverina nebo z novějších Savilon, Vesna či Mery. Česká republika vykazuje největší poměr vysázených nových PIWI odrůd ke klasickým odrůdám. V roce 2020 bylo PIWI odrůdami osázeno 739,7 ha, což je 4,1 % plochy vinic.
Koncem června 2021 se uskutečnilo první zasedání regionálního sdružení PIWI CZ. Členové sdružení představují jak velké zkušené pěstitele, tak malé vinaře, doplněné šlechtiteli a učiteli vinohradnictví. Spojuje je společné nadšení pro udržitelné pěstování révy vinné a tvorbu vína v souladu s přírodními procesy.
Dlouhodobě největší spotřeba účinných látek pesticidů připadá v ČR na obiloviny. Tento výsledek ale ovlivňují výměry, na kterých jsou plodiny pěstovány. Při přepočtu na hektar se pořadí zásadně změní. Největší spotřebu účinných látek, použitých na hektar půdy má totiž konvenční pěstování chmele, vinné révy, ovoce, brambor, řepy a zeleniny.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (17)
Jiří S
13.10.2021 09:26K tomu, jak vypadá ekologický vinohrad, je k zamyšlení. Zkuste se někdy dojet podívat v červenci jak vypadá. Toliko mědi a síry, kterýma se musí oplachovat, každé 3 - 4 dny, ročně asi tak 12-15x. Různé preparáty, které zavoskují list a podobně. Ta réva vypadá jak uměla pokojová rostlina a efekt? Je otázka. Když jsem pracoval v ZD Bulhary, kde se jela integrovaná produkce I stupně, tak ty vinohrady byly vedle toho slavného lesa s okáčema a vše bylo v pořádku, takže asi tak.
To platí i o zmíněných organofosfátech, či neonikotinoidech. Hloupé zakazování, které se nahrazuje méně účinnými pyrethroidy. Viz letošní řepka, tři aplikace pyrethroidů (a to jen díky tomu, že jsme na chladné Vysočině) namísto jednoho moření výrazně nižší dávky neonikotinoidem. Logika hadr.
pavel peregrin
13.10.2021 10:49 Reaguje na Jiří SJiří S
13.10.2021 12:09 Reaguje na pavel peregrinDoc Kazda o problému moření mluví dlouhá léta, dokonce sbíral údaje o klesajícím počtu včel (zvláště včel samotářek) v přírodě po zakázání neonikotinoidů a aplikaci pyrethroidů, situace se tak výrazně zhoršila. Dokonce došel na to, proč byly neonikotinoidy nalezeny v kvetoucí řepce. Namořená kukuřice byla zaseta vedle kvetoucí řepky a prach z mašiny dosedl na řepku. Tadá, zakážeme neonikotinoidy.
Taky opravdu miluji přirovnání organofosfátů k bojovým látkám, takhle se přesně straší lidi. Namísto jedné kvalitní aplikace, která je sice ,,vostrá,, ale přírodě škodí méně než mnohonásobná aplikace pyrethroidu. Je to jak přirovnání, že Modafen (lék na chřipku) je jedna z nejhorších drog, kterou si feťák může dát, tedy pervitin. Přitom je v tomto léku jen neškodný pseudoefedrin, tedy prekurzor pro desoxyefedrin (pervitin). Takže přípravek na ochranu rostlin a bojová látka je pro mne přirovnání jak právě tento uvedený příklad.
Marek Drápal
14.10.2021 10:42 Reaguje na Jiří SJiří S
14.10.2021 12:59 Reaguje na Marek DrápalJarka O.
13.10.2021 17:21Jiří Sedlo
13.10.2021 19:44 Reaguje na Jarka O.Všechny zdraví
Ing. Jiří Sedlo, CSc., viceprezident PIWI International
Jiří S
14.10.2021 08:13 Reaguje na Jiří SedloS pozdravem
Ing. Jiří Souček, agronom/vinohradník
Jiří S
14.10.2021 08:17 Reaguje na Jiří SMarek Drápal
14.10.2021 10:49 Reaguje na Jarka O.Břetislav Machaček
14.10.2021 09:42v době minulé u nás na Ostravsku, ale tehdejší ovzduší nějak nevonělo
houbovým chorobám, plísním a taky některým škůdcům. Taky staré odrůdy
ovoce a vinné révy zde nepotřebovaly postřiky. Nové odrůdy výrazně
lepších kvalit se ale neobejdou bez postřiků a na mé zahradě končí po
"ošetření" pilou v krbu. Sázím tak pouze to, co okouknu u jiných a co
nevyžaduje to chemické ošetření. Kvalitu totiž vidím v tom, že se
vyhýbám chemii, nemám práci s postřiky a náklady na ně. Taky dbám na
výběr stanovišť a přípravu pro výsadbu. Révy mám tři druhy a u všech
se obejdu bez jakýchkoliv postřiků po dobu celého roku. Pouze stolní
odrůdu neznámého původu ve skleníku ošetřím v zimě vinařskou jíchou.
Stejně tak vybírám staré odrůdy ovoce a dlouhodobě osvědčené druhy
zeleniny. Kdysi jsem toužil po novinkách, ale po řadě zklamání jsem
došel k poznání, že v malém je lépe jít touto cestou a chemii nechám
velkopěstitelům a spotřebitelům, kteří tu možnost jako já nemají.
Jinak mohu říci z vlastní zkušenosti, že čím "zanedbanější" krajina,
tak je větším rájem pro živé tvory, než ty bezvadné trávníky, keře
a stromy ve městech a parcích k potěše oka, ale ne hmyzu a taky i
ta pole k potěše zemědělců-energetiků. Ten pohled na lány kukuřice
končící v bioplynkách je hrůzou o kterou jsem byl v mládí chválabohu
ochuzen. Takové huntování si nezaslouží žádná půda a to ani ta dnes
už zase soukromého vlastníka. To i ti zlí jezedáci a zaměstnanci
státních statků ji nehuntovali tak, jako dnes její vlastníci. Půda
se stala novým uhelným dolem s daleko větším dopadem na přírodu,
než kdysi ten důl. Po něm dnes zbyla nová přírodní lokalita, ale
z těch zhuntovaných polí už úrodná pole asi nikdy nebudou.
Jakub Graňák
14.10.2021 19:27 Reaguje na Břetislav MachačekI u zeleniny se dá najít celá řada netradičních odrůd, které jsou skvělé... za všechny třeba hokkaido dýně, od té doby, co jsou u nás k dostání (vůbec to není kdovíjak dlouho) dlabu na všecky ty goliáše (kdo má furt spravovat plot)
I u ovocnýcných odrůd... co všechny ty Losinské nesprchávající rybízy - to je přece pecka!
Břetislav Machaček
15.10.2021 10:17 Reaguje na Jakub Graňákrecenzím na některé odrůdy sloupových jabloní, které se
bez postřiků hodí tak leda do kamen a zklamaly mne i prodejci nabízené rezistentních odrůd, které rezistentní vůbec nejsou. Možná ano, ale někde jinde a možná po pár létech už ne. Uznávám svoji chybu při nákupu, kterou napravuji tím, že se nyní nejprve o pravdě přesvědčím u sousedů a teprve pak to zasadím. Tak předcházím zklamání
a tomu, že pár let zbytečně pěstuji dříví na podpal.
Jinak se tu opravdu zlepšilo ovzduší, ale přibylo jiných škodlivých faktorů ve formě plísní a hub. " Vylepšování"
jílovitých půd černouhelným popelem přinášelo půdám
síru, ale i jiné škodlivé prvky. Nebylo ale třeba mořit
česnek Sulkou a i jiné plodiny nebyly ohroženy houbovými chorobami jako dnes. Ono je to jako se vším ostatním,
neboť vždy něčemu něco prospívá a jinému škodí. Znám
pána pracujícího v produkčním sadu a za čtyřicet let může srovnávat. To, co bývalo kdysi bez postřiku jich potřebuje sedm a v Itálii dokonce včetně hnojení na list dvacet. Náklady na ošetřování zvyšují cenu produktů, ničí okolí
a o kvalitě produktů už raději pomlčím. Když jdu kolem
frekventované silnice, tak jsou staré odrůdy obsypané
plody a bez postřiků jsou vesměs "zdravé". To, co mají
v sobě nevím stejně, jako u plodů z ošetřovaných sadů,
ale náklady na jejich pěstování jsou proti sadům nulové.
Ono i ta síra z ropných paliv je asi u cest "lékem"
proti chorobám stromů a přitom je neustále trnem v oku
ekologů. Třeba takové okolí sopek se vyznačuje pár let
po erupcích značnou úrodností půd a nadstandartní
kvalitou plodů bez chemického ošetřování. Takže když
nebudou zplodiny a popel, tak přibydou postřiky a nebo
návrat k primitivním odrůdám z doby předindustriální.
Možná se něco podaří i vyšlechtit, ale většina se bez
dodatečné chemie neobejde. Mimochodem jsem zvědav na
efektivitu biopaliv a biomasy po radikálním zdražení
umělých hnojiv a jejich nedostatku na trhu. Společně
s tlakem na snižování stavů hospodářských zvířat a tím
i statkových hnojiv si myslím, že je to začátek konce zhovadilosti jménem kukuřice do bioplynek. Už aby to bylo
a na polích byl zpátky jetel a vojtěška i na zaorání.
Mé včely se už nemohou dočkat na rostliny, které uměly zpracovat ztracená hnojiva v hlubších vrstvách půdy a
dostala je po zkrmení a nebo zaorání do orniční vrstvy.
Pokud ale tyto zvýšené náklady na hnojení zalepí z dotací
a zvýšené ceny vyrobené energie, tak se zase nic nezmění.
Jakub Graňák
15.10.2021 11:35 Reaguje na Břetislav MachačekTy sloupovité odrůdy jsou šlechtěny spíš pro superhusté pěstební systémy, kde se počítá s herbicidní clonou. To však není problém samotných ovocnářů, ale spíše pitomosti spotřebitele, který hledí jenom na cenu a chce jedno jabko jak druhé. Nebýt tlaku na co nejnižší cenu, tak ani ovocnáři nebudou tlačeni k intenzivnímu používání "chemie".
Ve finále, ale stejně dojde na to, co zmiňujete i vy, že v důsledku nedostatku průmyslových hnojiv budou muset jakési pochybné estetické a ekonomické faktory ustoupit kruté realitě zdevastovaných pěstebních ploch a bude potřeba začít znovu a lépe.