Martin Konvička: Národní park v Jeseníkách: Vhodná lokalita a vhodná doba?

Vrcholové partie Jeseníků vhodnou lokalitou pro národní park rozhodně jsou – málokde v ČR najdeme tak vysokou koncentraci vzácných a ohrožených stanovišť a druhů, včetně dvou rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na světě, a desítek rostlin a živočichů druhů, jejichž výskyt je pozůstatkem dob ledových. Subalpínská jesenická tundra nad hranicí lesa je jediná ve východních Sudetech a je evropsky unikátní tím, že se zde nikdy v poledové době nevyskytovala borovice kleč, takže horské smrčiny zde přecházejí rovnou do vysokohorských holí. Významný je i pravidelný výskyt řady atraktivních obratlovců (sokol stěhovavý, linduška horská, rys), z nichž někteří, zvláště pak ptáci, jsou viditelní i pro běžného návštěvníka.

Poznámka serveru Ekolist.cz: Redakce Ekolistu.cz oslovila několik zástupců zainteresovaných institucí s žádostí o komentář k předloženému tématu. Tentokrát vybrala redakce téma: "MŽP připravuje vyhlášení nového národního parku na Jesenicku. Je to pro národní park vhodná lokalita a hlavně vhodná doba?" O komentář k tomuto tématu jsme požádali: Martina Konvičku, vyučujícího na katedře zoologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské university a vědeckého pracovníka Entomologického ústavu AV ČR - jeho komentář najdete na této stránce. Jana Stráského, předsedu Klubu českých turistů, bývalého politika. Jeho komentář najdete zde. Petra Kloudu, starostu obce Rýmařov (v případě jeho vzniku by byla součástí národního parku). Jeho komentář najdete zde.

Dva asi nejpodstatnější argumenty pro národní park však jsou scénická atraktivita a kompaktnost území. Jeseníky s romantickými vrcholovými holemi, strmými ledovcovými kary, skalisky, pralesy a vodopády v zaříznutých údolích mají rozhodně co nabídnout návštěvníkům, jsou územím v nejlepším slova smyslu neobyčejným. Díky morfologii pohoří může mít park kompaktní a zřetelně vymezenou jádrovou zónu odpovídající jesenického hlavnímu hřebeni, která je navíc již dnes z podstatné části chráněna formou přírodních rezervací. To je obrovská počáteční výhoda proti Šumavě, kde budou „jádrové“ zóny vždy více nebo méně disjunktní a jejich hranice bude vždy předmětem polemik a sporů. O jádrové zóně Jeseníků se takové spory vést nemusí – hřebenové partie jsou hřebenové partie, mělo by být snadné se shodnout na jejich hranicích, navíc se ty jesenické bezprostředně nedotýkají žádných obcí.

Zmínka o Šumavě nás ale dostala k problémům s načasováním vzniku parku. Dnešní ochrana naší horské přírody čelí třem problémům. Prvým je rozpad smrkových porostů vlivem kalamitních škůdců, zejména lýkožrouta smrkového, k němuž dochází všude, kde kůrovec není neustále držen pod kontrolou lesnickými zásahy. Pravým viníkem kůrovcových kalamit na Šumavě i jinde však není absence lesnické péče, ale problém druhý, a sice měnící se klima. Stále teplejší léta umožňují kůrovcům vytvořit za sezónu větší počet generací, a tím smrčiny konzumovat rychleji a efektivněji. Kůrovcových rizik bude určitě přibývat, a to v národních parcích i mimo ně, bezzásahové rezervace a jádrové zóny parku se však mohou stávat ohnisky kalamit. Nebo z toho mohou být obviňovány, a s tím souvisí třetí problém – že parku bude dáván za vinu rozpad jesenických smrkových porostů, chráněných i hospodářských. Aby se park obviněním vyhnul, bude muset povolit lesnické zásahy v jádrových zónách, včetně dnešních rezervací pralesních smrčin, a těm se tudíž dostane měkčí ochrany, než jaké se těší dnes.

Vyhlášení parku tak musí předcházet skutečná shoda ochranářských a lesnických autorit ohledně budoucnosti jesenických lesů. Jsme s to v partiích přiléhajících k hlavnímu hřebeni snést režim s minimální lidskou intervencí (a jiný režim v národním parku nedává smysl) i za cenu rozpadu některých porostů? Jsme s to chránit smrkové kultury mimo jádrovou zónu parku tradičními lesnickými postupy, včetně tvorby širokých pufračních pásů po šumavském vzoru? Jsou jeseničtí lesníci připraveni nahradit v hospodářských lesích přiléhajících k parku dnešní smrkové hospodářství hospodářstvím zaměřeným na buk a jedli, a to s vědomím vyšších ekonomických nákladů? Jsme pro tuto politiku schopni získat veřejnost a účinně kontrovat protiparkovou propagandu, která se bude ohánět šumavským „špatným příkladem“? Upřímně se obávám, že ne, a mrzí mě to, protože Jeseníky si národní park skutečně zaslouží. Pokud však na jeho vzniku nebude panovat skutečná shoda – nebo pokud jeho odpůrci nebudou účinně eliminováni – může opakování šumavského patu přinést ochraně přírody víc škody než užitku.

---

reklama

---