Martin Šnobr: Jak Praha „modernizovala“ cyklostezku v Podolí

Zdroj | Městem na kole

Oddělená cyklistická infrastruktura v Praze nestagnuje, ona dokonce ubývá. Důkazem je aktuální „modernizace“ nejvytíženější pražské cyklotrasy A2 v Podolí. Město investovalo desítky milionů do řešení, které nepřináší zásadní zlepšení cyklistické ani pěší dopravě. Dělená cyklostezka byla zrušena, smíšená vydlážděna a nakonec přerušena.

Zrušení cyklostezky

Praha v rámci rekonstrukce zrušila jednu z mála skutečných cyklostezek v Praze. Na 250 metrů dlouhém úseku pod Vyšehradem 15 let fungovala dělená stezka pro pěší a cyklisty. V rámci rekonstrukce město tento úsek ruší, cyklisté a pěší jsou tak zpátky ve smíšeném režimu. A to i přesto, že víme, že kombinovat lidi jdoucí pěšky a jedoucí na kole je zvlášť na takto vytížených trasách nevyhovující řešení.

Spojovat dva různé (a rychlostně rozdílné) způsoby dopravy do jednoho pruhu bude vždy tvořit konflikty. Ať už mezi chodci a auty, auty a koly nebo chodci a koly. A není to příjemné ani jedné skupině.

Dříve oddělení kol a pěších fungovalo.

Zdroj | Městem na kole

Je podivuhodné, že tento přístup Praha realizuje v roce 2023, zvlášť na úseku, kde bylo na dělení pěších a cyklistů dostatek místa. Je snad záměrem vytvářet konflikty mezi lidmi, kteří jdou po svých a jedou na kole? Jde o snahu „vyhnat“ cyklisty do paralelních cyklopruhů, které ale vedou podél zaparkovaných aut a před Vyšehradským tunelem navíc končí?

Vydláždění cyklostezky

„Modernizace“ za desítky milionů z peněz určených na „rozvoj“ pěší a cyklodopravy nepřináší jen zrušení oddělené cyklostezky. Na stejně dlouhém navazujícím úseku k Vyšehradskému tunelu město nechalo 250 metrů nadřazené cyklotrasy A2 vydláždit. Podmínky se tak zhoršily nejen pro lidi na kole, ale i pro ty, kteří jdou s kočárkem, jedou na skejtu, koloběžce, kolečkových bruslích, nebo na vozíčku. Nebo se třeba jen rozhodnou někam dojít s kufrem na kolečkách.

Vydlážděnou stezku pro pěší a cyklisty navíc město ruku v ruce s touto změnou chystá značením degradovat na pouhý chodník s povolenou jízdou kol, což dokonce neodpovídá ani nedávno schváleným standardům aktivní mobility. Rychlost tak bude snížena na 20 km/h, lidé na kole se na pražské nejvytíženější cyklotrase stanou pouhými hosty.

Alternativa existuje – vydat se po cyklopruzích na souběžné vozovce. Ty však končí před tunelem, kde přichází jízda mezi kolejemi a pak už člověk musí pokračovat v proudu aut až do centra. Odbočit na náplavku je z hlavní ulice, zvlášť ve špičce, téměř nemožné – a hlavně nebezpečné.

Zbytečné přerušení cyklostezky

Aby toho nebylo málo: Pokud po „modernizované“ stezce pokračujeme dál mimo centrum, čeká nás další novinka. U Žlutých lázní stezku nově přerušil vjezd na parkoviště. Kdo by čekal, že se vydáme směrem vyspělé cyklistické civilizace, a bude zde vyvýšený kontinuální průjezd, když už se vše dělalo nově, má smůlu. Vjezd aut na pozemek má očividně vyšší prioritu. Alespoň tu psychologickou, jak to naznačuje stavební řešení místa – žlutý asfalt stezky přerušen tím černým. Doufejme, že alespoň z hlediska dopravních předpisů zde bude nakonec přednost pěších a cyklistů zachována.

Nově budou mezi sebou chodci a pěší kličkovat. Naprosto proti dopravním trendům.

Foto | Martin Šnobr / Městem na kole

Zatímco v západních i východních zemích je kontinuální chodník naprosto běžnou věcí, u nás tento přístup nedokážeme aplikovat ani na nejoblíbenější stezku podél Vltavy.

V západních zemích mají cyklostezky a chodníky přednosti i vůči běžným silnicím

Podstatnou část rozpočtu na rozvoj cyklodopravy tak vysála akce, která odporuje cyklistickým trendům v zahraničí. Jde o rekonstrukci již existující stezky, která byla v dobrém stavu. Navíc dochází k degradaci některých jejích kvalit. Nejpalčivější úseky, kterými jsou průjezd Vyšehradským tunelem či křižovatka s Podolskou, kde zůstává hrubá dlažba a přechod, zůstávají nedořešeny.

Má to pozitiva?

Nejde o žádnou novou propojku, doplnění chabé sítě cyklostezek, ani o vytvoření nových vazeb. Za pozitivum lze považovat doplnění laviček, rozšíření a lepší estetiku probarveného asfaltu. Kvalita povrchů vzhledem k tomu, že na jedné části byla zlepšena, a na druhé zhoršena, zůstává „na nule“.

Jistě uslyšíme o tom, jaké to vše má důvody. Že rychlí cyklisté mají nedávno doplněné cyklopruhy v provozu, že stezka má nyní v delším úseku jednotný dopravní režim, že je u Vyšehradu podpořen majestát místa pražskou mozaikou a že pěší jsou více ochráněni novým dopravním režimem v užším úseku.

Pokud si ale myslíme, že oddělené stezky od pěší i automobilové dopravy by měly být tou hlavní metou pražských nadřazených cyklotras, nezbývá se než se ptát:

• Mělo vůbec cenu investovat do něčeho, co patrně nijak přelomově nezvýší počet cyklistů ani pěších v hlavním městě? Relativně solidní spojení zde již bylo i dříve.
• Proč město „šťourá“ do něčeho, co funguje, a nesoustředí se spíše na trasy, kde bezpečné propojky zcela chybí?

Za mě jde o promarněnou investici.