Matěj Pomahač: Do Česka se blíží třetí letošní vlna extrémních teplot

V létě 2026 se Česko stalo dějištěm absurdního dramatu. Zatímco obyvatelstvo čelilo dvěma vlnám extrémních veder se zásadními dopady na životy, hospodářství i krajinu, vládní kabinet krizi vymlčel. Při odmítání návrhů zelených poslankyň zaplavil vicepremiér Macinka mediální prostor floskulemi o tom, že je „v létě horko a v zimě zima“. Mezitím krajina dále vysychá, lidé tiše kolabují a do Čech přichází třetí horká vlna.

Chléb a hry

Absurdní divadlo ilustruje odtržení vládních představitelů od reality. Jde o důsledek dlouhodobé neschopnosti předchozích kabinetů - včetně těch, kde byly zastoupeny takzvané „demokratické“ strany – řešit aktivně a důsledně klimatickou krizi. Právě toto selhání, posílené všudypřítomnými dezinformacemi fosilní lobby, způsobilo ztrátu důvěry lidí ve schopnost vlád zajistit svět, kde se dá zdravě žít. A tak se nyní většina lidí spokojí s oligarchou Babišem, který lidem předkládá „chléb“ - na úkor rostoucích dluhů v ekonomice, společnosti i životním prostředí. Vytěsněnou frustraci pak kanalizují kulturní války. Tedy „hry“, rozehrávané politickými trolly a extremisty, jejichž hlavním účelem je odvracet pozornost od oligarchického rozkládání a rozkrádání státu. Obětí se stává sama demokracie.

Horké psí dny…

Na přelomu července a srpna přichází do českých zemí takzvané Anenské léto. V dřívějších dobách bylo pranosticky velice významným obdobím, neboť právě v této době se žňové práce rozšiřovaly z nížinných oblastí do středních poloh – proto „Svatá Ančí, v pšenici tančí“. Dnes se ovšem klima posunulo, takže žně v nížinách končí a ve vyšších polohách vrcholí. Nastává srážkový útlum a dny bývají velmi horké. Ovšem v tlakových výších, pro které je v letním období příznačné slunečné, suché a teplé počasí, dochází za jasných, klidných a prodlužujících se nocí (den je dnes oproti letnímu slunovratu kratší skoro o hodinu) k intenzivnímu ochlazování zemského povrchu dlouhovlnným vyzařováním tepla – vzduch v přízemní vrstvě, který po celou noc odevzdává teplo chladnoucímu povrchu půdy, je těžší a zůstává při zemi. Padá rosa: „svatá Anna, chladna z rána“.

Aktuální předpověď ovšem chladné noci nepředpokládá. V posledních dnech přinášelo počasí do Evropy chladnější a vlhčí proudění od severu, jehož dozvukem je přecházející déšť – bohužel dost nepravidelný a relativně slabý. Během příštího týdne převládne příliv horkého vzduchu z jižních směrů. Výběžek rozsáhlé tlakové výše nad východním Atlantikem se přesune nad západní Evropu, kde vytvoří podmínky pro vznik už třetí mohutné tepelné kupole, která s krajní pravděpodobností zasáhne Česko a celou střední Evropu. Vzduch v takovém atmosférickém útvaru pomalu klesá, stlačuje se a otepluje, zároveň mizí oblačnost, takže se horký vzduch nad danou oblastí zdržuje několik dní a nocí. V závěru příštího týdne by proto mohly denní teploty opět atakovat až 40 °C hranici a čeká i několik tropických nocí s teplotou nad 20 °C.

Dnům na přelomu července a srpna se ve starém Římě říkalo psí dny (dies caniculares). Termín má kořeny v starověké indoevropské mytologii, kde byl spojen s východem hvězdy Sírius v souhvězdí Velkého psa. „Psí hvězda vzbuzuje vedro,“ psal Jan Amos Komenský ve své Bráně jazyků. Věřilo se, že teploty v těchto dnech jsou extrémní a způsobují letargii či agresivitu lidí i zvířat.

… a tropické noci

Chladná svatoanenská rána nám tedy budou chybět. Stále více odborníků zdůrazňuje rizika tropických nocí. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zatěžují noční teploty lidský organismus a představují globální hrozbu pro kvalitu spánku. Dnes řešíme hlavně výkon, produktivitu či to, jak přežijeme v rozpáleném městě horký den, ale z pohledu fyziologie je základem právě kvalitní regenerace organismu.

Usínání je řízený proces. Před spánkem přirozeně klesá jádrová teplota těla, což je signál, který spouští ospalost. Když je v domě příliš horko, tělo se nedokáže ochladit a celý mechanismus vázne. Spánek je pak mělčí a přerušovaný. Za tropických nocí navíc dochází k rozšíření cév v kůži a končetinách, což vede ke zvýšenému průtoku krve za účelem chlazení organismu, ale zároveň to zvyšuje zátěž oběhové soustavy, srdce a způsobuje otoky dolních končetin. Zatímco zdravější lidé jsou ráno po tropické noci „jen“ bez energie, podráždění a hůře se soustředí, ti starší či nemocní začínají další tropický den ve stavu značného fyzického vyčerpání.

Když horko zabíjí a stát nefunguje

Podle sítě EuroMOMO zaznamenaly evropské země v období vrcholící horké vlny na konci června více než 10.000 úmrtí nad obvyklý počet. Více než 9.000 z nich přitom připadalo na lidi starší 65 let.

Pracovníci českých odlehčovacích terénních sociálních služeb, kteří staré lidi navštěvují a starají se o ně, přitom upozorňovali na překvapivý jev. Ředitelka sociálních služeb v Novém Městě na Moravě Hana Janů pro magazín Aktuálně uváděla, že když na konci června teploty několik dnů za sebou stoupaly k extrémním hodnotám, čekala, že od seniorů uslyší stížnosti na vedro. Klienti byli unavení a přestávali pít, ale řada z nich byla přesvědčená, že se nic neděje – prostě nevěřili tomu, že je venku takové horko. “Říkali mi, že to není možné, že 35 stupňů přece nemůže být pravda”, popisuje Janů. Sociálním službám chyběla podpora a doporučení na postupy ze strany vládních institucí - například jak rychle vyhodnocovat rizikové klienty nebo jak postupovat u lidí, kteří odmítají doporučení. „Čekali jsme, že nám k tomu někdo pošle aspoň nějaké informace. Ale z ministerstva práce a sociálních věcí nepřišlo nic, z ministerstva taky ne a z hygieny taky ne,“ dodávala Hana Janů.

Evropské vedení Světové zdravotnické organizace (WHO) přitom poslalo úřadům členských zemí - včetně těch Českých – pokyny, jak budovat systém připravenosti, který může zachránit mnoho lidských životů. Česká vláda však „svoje lidi“ nechala zcela na holičkách.

Poslankyně ze Zelených Irena Ferčíková Konečná a Gabriela Svárovská se ve sněmovně pokoušely vybídnout kabinet k řešení a jednotné komunikaci, vládní koalice však návrh „diskutovat informace vlády o opatřeních k ochraně zdraví obyvatel při extrémní vlně veder a připravenosti státu, obcí a veřejných služeb na dopady klimatické krize“ odmítla. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka se spokojil s tím, že Ministerstvo zdravotnictví „postovalo“ doporučení k úžehu či úpalu na Facebooku.

Klimatické účetnictví

Letošní vedro zásadně poškodilo evropské hospodářství. Zemědělská produkce se podle analytiků sníží o devět milionů tun obilí v hodnotě přes dvě miliardy EUR. Klesne výnos a zvláště ohroženou plodinou bude kukuřice, která byla během klíčové fáze opylování vystavena extrémnímu horku. Zvýší se tlak na Evropskou potravinovou bezpečnost, zhorší ekonomická kondice zemědělců a zvířatům hrozí nedostatek krmení.

Bylo zaznamenáno přes 1300 velk7ch lesních požárů, které zasáhly přes 250.000 hektarů půdy. To je dvakrát víc než normálně. Ve Španělsku, Francii, Itálii, Chorvatsku či Řecku byly evakuovány stovky tisíc lidí. Podle odhadů během nich uniklo 8,31 milionů tun CO2, což dále přispěje ke klimatické změně.

Analytici evropské pojišťovny Allianz považují vlny veder za strukturální ekonomické riziko. Provedli zátěžový scénář, v němž by pět nejteplejších roků v každé zemi v období let 2014 až 2024 opakovalo od současnosti do roku 2030. Kumulativní ztráty HDP odhadují na 5-7% evropského HDP se zásadním případem daňových příjmů – v době, kdy je třeba zvyšovat výdaje na infrastrukturu a zdravotní péči.

Před dvaceti lety provedl britský ekonom Nicolas Stern výzkum, který zásadně změnil pohled na klimatickou změnu - poprvé totiž její náklady vyčíslil v penězích a ukázal, že ignorování klimatických rizik může být pro ekonomiky mnohem dražší, než jejich řešení. V roce 2006 Stern odhadoval, že řešení klimatické změny by stálo zhruba jedno procento HDP ročně, zatímco škody z nečinnosti by dosahovaly přinejmenším pěti procent světového HDP ročně. Dnes mluví jinak: „Moje analýza z roku 2006 nejen podcenila rizika klimatické změny, ale byla také příliš pesimistická ohledně technologického pokroku. Například můj tým nepředvídal, že náklady na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů klesnou mezi lety 2014 a 2024 o 77 procent, nebo že náklady na baterie o 84 procent.“ To zásadně mění ekonomiku dekarbonizace: řešení jsou nejen ekologická, i stále levnější, takže máme v rukou přístup k růstu a rozvoji, který ruší vazbu mezi ekonomickou vazbou a ničením životního prostředí.

Zastavit klimatickou změnu, ať se dožiju důchodu!

Nyní víme prakticky s jistotou, že se klimatická krize bude prohlubovat minimálně dalších 25 let. V důsledku emisí, které už ze spalování fosilních paliv unikly do atmosféry, budou stoupat rizika sucha a delších a extrémnějších veder. Odhad budoucího klimatu při různých scénářích vývoje množství emisí v atmosféře popisují modely Climrisk od Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR - po zadání lokality bydliště a scénáře vývoje můžete zjistit, jaké klima bude pravděpodobně panovat ve vašem okolí.

Třeba v mém domovském pražském Radotíně se za předpokladu výrazného snížení množství emisí do roku 2050 zvýší počet tropických dnů z dnešních 10-15 na 20-25. To je při důsledné adaptaci městského prostoru a krajiny soutoku Berounky s Vltavou zvládnutelné, takže ještě mám šanci užít si kvalitní stáří. Pokud by se ovšem globální emise zvyšovaly současným tempem, tropických dnů by už bylo 40-45. A na to se už městské prostředí adaptuje jen částečně, a navíc za obrovských nákladů. Pokud vezmu v úvahu delší životní horizont – například svého desetiletého syna – dává kombinace důsledné dekarbonizace a intenzivní adaptace ještě mnohem větší smysl.

Není adaptace bez dekarbonizace

Města a obce se tedy na změnu klimatu mohou a musí připravovat, bez systematického a strategického zapojení státu se však neobejdou. Ten však selhává na obou stranách.

Adaptační Strategii přizpůsobení se změně klimatu přijala vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015. Praktické kroky měl zajistit Národní akční plán adaptace na změnu klimatu schválený v tomtéž roce. Oba dokumenty byly kritizovány pro formálnost, nedostatek jasných termínů a povinností pro úřady, chybějící financování či pro absenci rychlých opatření k ochraně lidí před klimatickými extrémy. K tomu dlouhodobě chybí politická vůle.

Dekarbonizaci (neboli mitigaci) má garantovat trojice strategických dokumentů – Státní energetická koncepce, Politika ochrany klimatu a Národní energeticko-klimatický plán. Poslední dokument schválila Vláda Petra Fialy až v posledním roce svého funkčního období a vyznačuje se především rozmělňováním emisních cílů pro roky 2030 respektive 2050, nedostatečným důrazem na rozvoj obnovitelných zdrojů, podceněním připravenosti distribučních sítí a infrastruktury či „snílkovským“ přeceněním rychlosti a finanční nenáročnosti výstavby nových jaderných zdrojů. Podceňován zůstává potenciál energetických úspor. Energetickou koncepci ani Klimatickou politiku Fialův kabinet schválit nedokázal, přednost dostal tendr na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech.

Programové prohlášení Babišova kabinetu spoléhá hlavně na energii z uhlí, jádra a plynu. To vše v situaci, kdy nejvyšší soud při zamítnutí klimatické žaloby před dvěma lety explicitně varoval, že se stát neřešením klimatické krize dostává na samou hranu toho, co ještě lze považovat za zákonné.

Progresivní politika jako důsledná péče o věci veřejné

Zatímco se pomalu blíží další vlna veder, Česko zůstává nejhorší v Evropské unii co do využití obnovitelných zdrojů energie a doposud populární a efektivní program Nová zelená úsporám se byrokratizuje, končí přímou dotační podporu pro strádající střední třídu a miliardy z veřejných zdrojů přesouvá do rukou bank.

České vlády dlouhodobě nezvládají připravit věrohodný plán transformace energetiky a hospodářství. Selhávají v odpovědném řešení klimatických výzev. Rezignují na hájení zájmů lidí, které ohrožují rostoucí ceny energií, dopravy a nákladů na bydlení. A nově se už ani nesnaží předstírat zájem o lidi ohrožené teplotními extrémy.

Nechtějí nebo neumí poskytnout ani prostor inovativním podnikatelům a firmám, kteří jsou připraveni pracovat na modernizaci energetiky a ekologizaci hospodářství. Cenou za poslušné hájení zájmů zastaralého fosilního průmyslu ovládaného oligarchy je stagnace, rezignace na budoucnost a eroze demokracie.

Přitom víme, že Čechy a Češky ochrana přírody a praktické nástroje ke zvládání extrémních projevů klimatických změn velmi zajímají. České firmy – od zemědělců přes strojírenství a energetiku až po stavebnictví – modernizují své výrobní postupy a objevují nové trhy. Zelená ekonomika je dnes (krom zbrojního průmyslu) prakticky jediným tvůrcem nových pracovních míst v podnikatelském sektoru. Máme špičkové týmy vědců a univerzitní pracoviště potřebné pro zvyšování a naplňování inovačního potenciálu. A zástupy odborníků schopných pomáhat formulovat potřebné veřejné politiky.

Úkolem zelené politiky je dnes nejen odpor vůči oligarchizaci politického a hospodářského života, ale také příprava kompetentních řešení a spojování výše uvedených aktérů. Aby bylo zase lépe.

---

reklama

---