Matěj Pomahač: "Dokonalé sucho" poloviny srpna vyzývá k hluboké adaptaci

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Obávám se, že půjde o největší suchou epizodu v historii vůbec - byť každý rekord je nutné ověřit. Extrémní sucho je totiž úplně všude - napříč naší zemi i biosférou.

Půda a zemědělství

Skoro na 80 procentech území kleslo nasycení půdy pod 10 procent a skoro 60 procent republiky zasahuje dokonce extrémní půdní sucho. Podle portálu Intersucho se v celém půdním profilu k 9. srpnu vyskytovala odchylka sucha od obvyklého stavu na cca 98 % území.

Rostliny nedokážou doplňovat vláhu, vadnou, usychají a na velkých plochách hrozí jejich odumření. Kořeny nemají co sát, listy měknou a klesají k zemi. Rostliny nouzově uzavírají průduchy, aby omezily odpařování, čímž ukončí fotosyntézu. Nejprve schnou okraje listů, později celá rostlina.

Situace je nepříznivá zejména proto, že půda nevysychá pouze u povrchu. Nedostatek vláhy zasahuje i hlubší vrstvy půdního profilu, jejichž stav nemůže rychle napravit několik lokálních bouřek či krátkodobých dešťů.

Nedostatek vláhy už neznamená jen to, že rostliny rostou pomaleji, ale mnohde přímo umírají či ukončují svůj vývoj. Obzvlášť zabrat dostává kukuřice, jejíž sklizeň na siláž v nejteplejších oblastech nastala o týden až dva dříve, než obvykle. Řada porostů navíc nevytvořila klasy, nebo jsou minimálně vyvinuté. To způsobí – zejména v kombinaci s chybějící pící - nedostatek krmení.

Zemědělci jsou navíc v situaci, kdy musí připravit půdu a začit se setím řepky ozimé, jejíž agrotechnický termín výsevu připadá dle polohy a nadmořské výšky právě na srpen. Ovšem malá zrníčka maji v na prach proschlém půdním profilu velmi špatnou vzcházivost. Agronomové proto nervózně sledují předpověď počasí - každý milimetr deště navíc teď rozhoduje o tom, jak se podaří růst řepek nastartovat.

Studny a prameny

"V několika obcích na Litoměřicku nastala kritická situace s nedostatkem vody".

"Kokořínsko je jako poušť, studny vysychají".

"V obcích na Plzeňsku vysychají vrty. ‚Někdo zalévá i v noci, aby ho nebylo vidět,‘ popisuje místní"

Prakticky každodenní zprávy z médií potvrzuje hlášení českých hydrometeorologů - v 32. týdnu byla hladina podzemní vody v mělkých vrtech na území ČR celkově mimořádně podnormální. S výjimkou některých podhorských oblastí a většiny povodí moravskoslezských řek Olše, Odry a Opavy. Mimořádně podnormální byla i vydatnost pramenů - a to na celém území České republiky.

Řeky a potoky

ČHMÚ nyní eviduje stav sucha přibližně ve 330 sledovaných vodních profilech a na mnoha českých řekách a potocích protékají jen jednotky procent vody obvyklé pro srpen.

V řadě oblastí jsou průtoky nižší než během suchého roku 2018, který drží dosavadní novodobý rekord.

Letošní sucho výrazně omezilo provoz vodních elektráren v Česku. Problém mají především malé vodní elektrárny, z více než 1400 těchto zařízení je nyní zastavená výroba podle odhadů oborových zástupců až na 90 procent z nich.

Premiér Babiš sucho celé léto ignoroval - a nechával na svých motoristických "užitečných idiotech" - poslední dny však byla vlna stížností na vládní pasivitu tak velká, že začíná objíždět vysychající betonové přehrady. A protože je Andrej Babiš vždy pod vlivem toho, kdo mu jako poslední zavolá, papouškuje teď hlas stavební lobby, která prosazuje desítky nových přehrad. To je ovšem nesmysl – přehrada totiž zachycuje vodu v přehradě, nikoliv v krajině, kde ji je třeba udržet.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Lesy a stromy

Extrémní sucho nepřežily desítky procent mladých stromů v lesních i agrolesnických výsadbách. Ve špatném stavu jsou také vzrostlé stromy, kterým kvůli nedostatku vody již nyní zežloutly listy a začínají opadávat. Ostatně, citlivější břízy přichází o své olistění již od června. Nyní jsou vidět velké problémy u buků, které chřadnou až do půlky koruny. O moc lépe na tom nejsou ani modříny či jedle.

Lesy jsou dle hlášením lesníků leckde o dva či tři měsíce napřed - důvod opadávání listí je ovšem jiný, než na podzim. Běžně si stromy samy určí, kdy už listí nepotřebují. Teď ale kvůli horku nemají na vybranou. Když jsou vysoké teploty, strom se snaží ochladit tak, že ze sebe pouští vodu a z kořenového systému si nahoru táhne novou. Pokud ale nemá odkud tu vodu táhnout, tak se sice dále - v omezené míře daně uzavírtelností průduchů - ochlazuje, ale žádná voda do něj nepřichází. Listí tak jednoduše není z čeho živit. Oslabené stromy jsou navíc náchylnější k napadení škůdci, jako je kůrovec.

Nový normál: Tepelné kupole a nejistota cyklonální vláhy

Podle vědeckých studií nebude letošní rok výkyvem, ale novým normálem. Za sucho v Evropě může z velké části klimatická změna, která zvyšuje teploty, ale také změny povětrnostních situací nad Evropou. Podle nové studie vědců z Lipské univerzity tyto změny představují přibližně 55 procent pozorovaného trendu letního sucha.

Studie publikovaná v Nature Geoscience ukazuje, že výrazné letní vysychání Evropy od 80. let není způsobeno jen růstem teplot, ale z velké části také změnami atmosférické cirkulace. Nad Evropou jsou stále častěji tlakové výše, které jsou spojeny se slunečným a teplým počasím. Naopak situací s cyklonálním prouděním, které historický přinášely více srážek a oblačnosti, výrazně ubývá.

Není zřejmé, jestli jsou změny proudění důsledkem klimatických změn, nebo jde o přirozenou variabilitu klimatu. Je však jisté, že oba mechanismy se podporují. Kombinací vlivu globálního zvyšování teplot a příhodných synoptických situací jsou teploty v Evropě ještě vyšší, než kdyby zde hrál roli jen jeden z těchto faktorů. Když je častěji jasná obloha a vyšší teploty, zvyšuje se výpar vody z krajiny. A zároveň je také méně srážek.

Co teď a co potom?

V první linii boje s klimatickou krizí jsou zemědělci, lesníci, vodohospodáři či starostové obcí - to oni totiž naší krajinu fakticky spravují. Jako takoví musí být nositeli agendy hluboké adaptace na klimatický rozvrat. Stát jim k tomu ovšem musí poskytnout plnou podporu a kontrolovat, aby vynaložené prostředky neskončily mimo krajinu a její komunity či v nesmyslných projektech - to je totiž problém oligarchizace, kdy jsou lesy či farmy vlastněny kapitálem “odjinud”, který se obvykle všechny zisky včetně zvýšených dotací “odsaje”.

Komplexní řešení pak zahrnují reformu dotačních systémů, úpravu legislativy a pravidel či navýšení kapacit pro poradenství při zavádění udržitelných postupů a moderních technologií. A zcela natvrdo: pořádnou porci peněz.

Co konkrétně se je třeba dělat:

Základem odolnosti vůči suchu je lepší péče o půdu a půdní život, které drží vodu. Zlepšení stavu degradovaných zemědělských půd a jejich schopnosti vsakovat a akumulovat vodu ze srážek vyžaduje pravidelné organické hnojení kvalitními hnojivy s širším poměrem uhlíku a dusíku, vápnění, pokročilou agrotechniku či rozšíření pěstování víceletých pícnin a meziplodin s rozvinutým kořenovým systémem. To vše lze dosáhnout osvětou nových postupů, kvalitním poradenstvím, sdílením dobré praxe a přesnějším cílením zemědělských dotací.

Optimalizaci nákladů a zlepšování ekonomiky pěstování plodin pomáhá snižování dávkování nákladných hnojiv a pesticidů na těch místech polí a porostů, kde to dává význam - už dlouho totiž nejde o to mít nejkrásnější porosty a nejvyšší výnosy, ale hlavně zdravou ekonomiku. Praktickým řešením jsou postupy a technologie precizního zemědělství, které navíc snižují zatížení krajiny umělými hnojivy a pesticidy - ty stále ve velkém znečišťují povrchovou (přemnožení sinic) a kontaminujících pitnou vodu (jde hlavně o některé herbicidy, které je občas velmi složité při pěstování nahradit).

Pole s nižší bonitou, kde se realizuje ekonomicky nevýhodná nadprodukce, je potřeba vracet přírodě. Stále více zemědělců proto významné procento svých polí vyčleňuje z intenzivní produkce na prémiově dotované nektarodárné úhory, zatravněné kolejové řádky či široké pásy podél povrchových vod a souvratí. Jde o důležitý doplněk faremní ekonomiky - který zároveň pomáhá obnovovat biodiverzitu v krajině, zadržovat vláhu a snižovat znečištění vod.

Licence | Volné dílo (public domain)

Zdroj | pxhere

Nový klimatický režim s sebou nese krom vyšších teplot a evapotranspirace také silnější a častější větry, které krajinu dále vysušují. Suchu dnes lépe odolávají pole a louky chráněné vegetací - nejen na okraje polí, ale i dovnitř půdních bloků se vrací větrolamy, stromořadí či rozsáhlé agrolesnické systémy. Chovaným zvířatům poskytují stín a čerstvou píci. Současně brání větrné i vodní erozi a lépe zachytávají vodu v krajině. Proto je třeba - rozumným způsobem a v závislosti na místních specifikách - rozdělovat velké lány na menší pole, obnovovat meze a remízky, které zadržují vodu, brání větru a podporují biodiverzitu.

Obrovským problémem jsou meliorační trubky ležící pod víc než milionem hektarů, tedy víc jak čtvrtinou všech našich polí a luk, které z naší krajiny “střechy Evropy” odvádí vodu. Celý systém meliorací potřebuje hlubokou a státem garantovanou revizi. Poslední dobou dochází neudržitelnost situace mnoha hospodářům - v červenci mi jeden jinak velmi "konvenční" zemědělec říkal: "Stovky let bylo mokro, a proto tu půdu naši tátové vysušovali. Teď je hold problémem sucho, takže ty roury asi budeme muset rušit tam, kde to dává smysl".

Odtok vody a odvodnění krajiny zpomalují také revitalizace a renaturace regulovaných toků. V lesní, polní i luční krajině je nezbytné zachování a hlavně rozšiřování přirozených mokřadů (doplňkově lze zvažovat budování malých i středních retenčních a protipožárních nádrží sloužících i pro dosycování vlhkosti vzduchu).

V době gradující klimatické krize, sucha, zvýšených přívalových srážek a nerentability polní výroby na desítkách procent půdy je třeba plánovat zalesňování části naší orné půdy. Povodí s minimálně 40 procenty zdravého lesa totiž dokáže účinně tlumit povodňové vlny a srážky ukládat do půdních rezerv a zvodní, což pak pomáhá lidem, polím, zvířatům i přírodě zvládat dlouhá období sucha. Druhově pestré lesy (je třeba počítat s posunutím výškového pásma typu lesa o dva stupně a zavádění nových dřevin) přispívají nejen k ochlazování krajiny, ale také k produkci biomasy, potřebné pro částečné nahrazení emisně problémového zemního plynu - a tedy ke snížení závislosti na fosilních exportérech.

Příkladem může být Dánsko, které spustilo velmi robustně financovaný program přeměny až 15 % zemědělské půdy na lesy a přírodní stanoviště. Českým cílem by mělo být udržení a zvýšení lesnatosti nad 40 % - dnes je 34 % Česka pokryto lesy a 8 % mimolesní vegetací, z velké části však jde o degradovaná či usychající stanoviště. V obrovských částech země, jako je Polabí, jižní Morava či Poohří navíc lesy a remízy zcela chybí - právě tam hrozí dle posledních evropských studií desertifikace nejvíce.

Toto vše je zvládnutelné! Proč? No protože se už v lidské historii několikrát podařilo v podobných klimatických a socioekonomických krizích obstát: třeba zrovna před sto lety v podobě katastrofy prašných bouří v USA, které začala řešit až zemědělská část programu prezidenta F.D. Roosevelta “New Deal” s desítkami různorodých krajinářských a agronomických opatření po celých USA - robustně financovaná zdaněním extrémního bohatství.

Mariánské dny

Na 15. srpen připadá svátek nanebevstoupení Panny Marie, který byl ve starém Římě slaven již ve čtvrtém století po Kristu. Postupně do něj přešly předkřesťanské obyčeje a významné pohanské slavnosti plodů a díkůvzdání za sklizenou úrodu. Ostatně žehnání semen plodů a rozličných bylin v kostelech je dodnes poněkud tajemně označované za svátek “Panny Marie kořenné”.

Mariánské dny (trvají do svátku Narozeni Panny Marie 8. IX.) jsou hospodářsky, fenologicky, klimatologicky, bioklimatologicky a společensky dobou mimořádnou a zvláštní. Slaví se dožínkové slavnosti. Panna Maria je zobrazována v šatu se vzorem obilných klasů. Je to období shromažďování a odletu většiny našich tažných ptáků. Rostou teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, bílý den je pro venkovní práce o poznání kratší. Proto vynikají srpnové noci s nebesy tak nápadně lemovanými večerními a ranními červánky, vyplněné zlatou výzdobou hvězd a planet a pomíjivými stopami meteoritů... Větve ovocných stromů se - pokud neúřadovaly jarní mrazy - začínají povážlivě prohýbat pod nákladem ovoce a ve vinohradech nachází podle staré tradice “Svatý Bartoloměj první zralý hrozen”.

Modlitba za vodu a za zemi

Naši předkové zkrátka vnímali Mariánské dni jako období mimořádné přízně nebes. Jako čas, v němž příroda ochotně a hojně vydává plody svého těla a lidské práce. Jako čas zasvěcený božské mateřské bytosti, Matce Zemi, dárkyni obilí, ochránkyni rolníka, které může být v závislosti na době a kulturních a náboženských tradicích egyptská Isis, řecká Demeter, staroitalská Ceres, starořecká Gaia, čínská Kuan-jin, hinduistická Lákšmí či právě křesťanská panna Maria.

Dějiny religionistiky nám však ukazují, že víra v Matku Zemi, která zajišťuje plodnost, stvoření života a bezpodmínečnou výživu a ochranu všech živých tvorů, nutné odráží a vyžaduje lidskou péči o svěřenou zemi - bez toho dohoda nefunguje. Protože to, co děláme Zemi, nakonec děláme hlavně sami sobě.