Matěj Pomahač: První Den země – o spolupráci odborářů s ochránci životního prostředí

Akcí Dne Země se účastní snad miliarda lidí, čímž jde o největší sekulární občanskou událost na světě. A úterního – již 56. ročníku – tohoto svátku si dovolím využít k promýšlení dlouhé a zvláštní cesty, kterou v posledních desetiletích sdílí ekologické hnutí s hnutím organizovaných pracovníků. Když byl Den Země v roce 1970 zakládán, podle svého prvního národního koordinátora Denise Hayese „by bez odborářů pravděpodobně propadl“. Šlo o odboráře z United Auto Workers (UAW), tedy vlivné progresivní odborové organizace zastupující zejména pracovníky v severoamerických automobilkách.

Jen pár dní poté, co senátor Gaylord Nelson z Wisconsinu poprvé oznámil myšlenku Dne Země, předložil svůj návrh právě odborům. Prezident UAW Walter Reuther tehdy na zahájení iniciativy daroval 2 000 dolarů – a následovalo mnoho dalších. Hayes vzpomínal: „UAW byl zdaleka největším přispěvatelem k prvnímu Dni Země a jeho podpora šla nad rámec pouhých finančních prostředků. Na své náklady vytiskl a rozeslal všechny naše materiály – dokonce i ty, které kritizovaly auta chrlící znečištění. Jeho organizátoři zajistili pracovníky v každém městě, kde měli zastoupení. A Walter pak podpořil zákon o čistém ovzduší (Clean Air Act), který se Velká trojka výrobců automobilů (tedy General Motors, Ford a Chrysler) snažila ze všech sil zlikvidovat nebo vykuchat.“

Ze středoevropské perspektivy může být hodně překvapivé, že právě odbory sehrály ve vzniku moderního environmentálního hnutí takto významnou roli. Pokud jde o životní prostředí, měly organizované odbory vždy „dvě srdce bijící v jedné hrudi“. Na jedné straně jsou miliony členů odborů lidé a občané jako všichni ostatní – a pracující jsou vždy nejvíc ohrožení znečištěním ovzduší a vody i ničivými důsledky změny klimatu. Na druhé straně jsou odbory zodpovědné za ochranu pracovních míst svých členů - a úsilí o ochranu životního prostředí může někdy ohrozit pracovní místa. Jak napsal pamětník Nikil Swaminathan v magazínu Grist pocházející z odborářské rodiny, šlo o to „přejít od kouře vycházejícího z komínů ocelárny, který pro nás znamenal chléb na stole, k uvědomění si, že tím ničíme jezero, kam jsme chodili rybařit a na pikniky – a to jezero jsme milovali a užívali si ho.“

A byla to právě umírající jezera obklopená cedulemi se zákazy rybolovu a koupání či doslova hořící řeka Cuyahoga, díky kterým se stal první Den Země monumentální událostí. Desetitisíce studentů se tehdy zúčastnili ekologické výuky, úklidu odpadků a sázení stromů. Více než 1 000 studentů a pedagogů Clevelandské státní univerzity uspořádalo „pochod smrti“ z kampusu k břehům řeky Cuyahoga. Titulky novin hlásily: „Hippies, pracující a ženy v domácnosti se spojují, aby protestovaly proti tomu, co člověk dělá Zemi.“

Dynamické vztahy

Odborářské i ekologické hnutí představují vnitřně nesmírně pestré názorové i zájmové proudy, a proto hrálo při jejich úspěšné koordinaci a prosazování požadavků zásadní roli umění politického kompromisu. Třeba na přelomu 80. a 90. let v USA se při projednávání zákona o boji s kyselými dešti Sjednocený odborový svaz horníků obával o ztrátu pracovních míst plynoucí z omezení těžby uhlí s vysokým obsahem síry. Jiná část odborů však zákon podporovala právě s poukazem dopadů těžby sirnatého uhlí a kyselých dešťů na lidské zdraví. Kompromis sjednal tehdejší senátor za stát Maine George Mitchell – který následně hrál důležitou úlohu i při rozšíření zákona o čistém ovzduší, zajištění federálního financování odstraňování toxických odpadů, ale také při prosazení zákona garantujícího péči o Američany s postižením či při snaze Clintonovy administrativy zavést univerzální zdravotní péči. Největší úspěchy s pozitivními dopady na životní podmínky pracujících se tak dostavovaly vždy, když „obě srdce – to sociální i to environmentální – aktivně spolupracovala”.

Solidarita včera a dnes

Jaký je vztah mezi environmentalismem a prací dnes? Ničivé hrozby vyplývající ze změny klimatu se nás týkají nejen jako „občanů a spotřebitelů“, ale i jako pracovníků. Držím v ruce „Příručku pro odbory: Adaptace na změnu klimatu a svět práce“ vydanou v roce 2022 Českomoravskou konfederací odborových vztahů, která naprosto jednoznačně popisuje negativní dopady klimatických změn na zdraví a pracovní podmínky konkrétních skupin zaměstnanců, nebo o „stovkách tisíc rušených pracovních míst, pokud nebudou přijata adaptační opatření“. Odborům jde hlavně o spravedlivou transformaci a zařazování sociálního rozměru do tvorby klimatických politik – „je klíčové zajistit spravedlivý přechod pro všechny a zabránit riziku územního a sociálního rozvratu, zejména v regionech a odvětvích, které budou nejvíce postiženy“.

Odbory proto oprávněně kritizovaly ekologická opatření, která neměla zajištěna dostatečné veřejné financování či garance a kompenzace pro dotčené skupiny, a postrádala tak sociální rozměr. Přesto je stále jasnější, že nutnost transformace celé naší ekonomiky na nízkouhlíkovou bázi představuje také příležitost k vytvoření nových pracovních míst. Jsou to ostatně zelená odvětví jako vývoj a výroba sofistikovaných technologií pro dekarbonizaci, udržitelnou dopravu či šetrnější energetiku, které dnes nahrazují mizející pracovní místa v končících závodech zpracovatelského průmyslu, které odcházejí do zemí s nižší cenou práce.

Hnutí za ekologickou udržitelnost je proto přirozeným spojencem organizované práce v jejím úsilí zpochybnit ekonomiku, kterou v současnosti pohání korporátní chamtivost či zájmy oligarchů.

A poslední demonstrace zahrnující jak požadavky ochrany přírody, tak důstojnosti pracujících, či probíhající stávkové pohotovosti - od veterinární inspekce přes veřejnoprávní média až po univerzity – ukazují, že environmentální a sociální hnutí mají společného nepřítele právě v podobě nyní vládnoucí oligarchie. Pro tu jsou totiž práva a svobody pracujících stejně tak vedlejší, jako jim je „ukradená“ ochrana životního prostředí a lidského zdraví.

Prezident UAW Walter Reuther, který vypsal první šek na podporu prvního Dne Země, jasně řekl, co by to mělo znamenat pro organizovanou práci: „Odborové hnutí řeší problémy, kterým čelíme právě teď. Sakra, ano! Ale učinit z toho jediný účel dělnického hnutí je minutim hlavního cíle. K čemu je vám dolar na hodinu víc na mzdě, když vám hoří čtvrť? K čemu je vám další týden dovolené, když je jezero, kam jste chodili, znečištěné a nemůžete v něm plavat a děti si v něm nemohou hrát? A k čemu Vám bude dalších 100 dolarů k důchodu, když se svět zhroutí v ohni a dýmu?“

---

reklama

---