Matěj Pomahač: Vrátit meze do krajiny
Meze uprostřed polí
Všichni známe rovné a v pravidelných rozestupech viditelné stopy v polích, kterým se říká kolejové řádky. Vznikají po opakovaných průjezdech zemědělské techniky při ošetřování rostoucích porostů - tedy při jejich přihnojování, pletí či postřikování. Půda je v těchto částech polí ztužená, takže tam pěstována plodina bývá řidší a její výnos menší.Ozelenění těchto kolejových řádků (obvykle o šířce 3 až 6 metrů) znamená v praxi jejich formální převedení do neprodukční plochy a osetí speciální travní či nektarodárnou směsí, která zlepšuje stav půdy a zvyšuje biodiverzitu - a přitom dále umožňuje práci zemědělské techniky.
Snadno realizovatelná řešení s obrovskými přínosy
Zemědělce na semináři reprezentovali dva Východočeši – Jiří Čejka z většího Zemědělského družstva Dolní Újezd a Jindřich Smöger z menšího soukromého Statku Bureš.Podle soukromého zemědělce Smögera je ozelenění kolejáků snadno realizovaným a funkčním řešením s obrovskými dopady. “Ze státní správy mi původně doporučovali, abych zatravnil kopec zranitelný erozí. Mě se ale nechtělo obětovat cennou ornou půdu - to pak jen zvyšuje tlak na dovoz potravin včetně zvyšování jejich uhlíkové stopy. Chceme nějak pracovat s tím, co nám Pán Bůh nadělil”; říká tichým hlasem hospodář ve středním věku. Vysvětluje, že za přívalových dešťů - v jejichž formě dnes přichází většina srážek - tekla voda kolejemi, zrychlovala a pak stékala z pole a unášela cennou ornici do vesnice. „Když je však koleják pokryt vegetací, tak se voda vsakuje a nikam neletí.“
Na poli kolem ozeleněných kolejáků navíc probíhá tzv. okrajový efekt, kdy je pri určité orientaci pozemku ke slunci pěstována plodina více vystavena slunečnímu záření a fotosyntéze - což umožňuje například vysévat hustší kukuřici a kompenzovat tak ztráty z neoseté plochy kolejáků.
No a pro farmáře je důležité, že se do polí vrací život. “Tam, kde dříve člověk viděl jednu unavenou zaječici, je dneska patnáct zajíců, bažanti, koroptve, vrací se slavíci.” A přibývá užitečného hmyzu a mikroorganismů. Třeba v druhém roce nebylo do porostů cukrové řepy nutné díky pásům zelených kolejí nutné aplikovat insekticid proti škodlivým mšicím. Zvládly je totiž sežrat berušky, které se předtím namnožily právě v kvetoucím kolejovém pásu. Jde o princip tzv. bioagens, tedy využití užitečných organismů, kteří se živí škůdci pěstovaných plodin – ty by jinak bylo nutné likvidovat pesticidy.
Diskutovala se pravidla pro sklízení narostlé hmoty z biopasů (na které se jinak dívá zemědělec, který má píci navíc, a nemusí tak za suchých let snižovat stavy dobytka, jinak entomolog, pro kterého je mozaikovitá seč důležitá pro zajištění trvalého zázemí pro hmyz, a jinak ornitolog, kde může sklízení biopásu způsobit poškození zemních hnízd), problematiku přesně navigace pro řízené přejezdy (větší problém než technika je kupodivu úřední posouvání hranic pozemků a obtížné držení stejných kolejí napřesrok). Ale také doprovodná opatření na vlastních polích ve formě meziplodin prokořeňujících půdu (které regeneruje půdu, lépe drží vodu a pomáhá zvládnout přísušky, a navíc pomáhá šetřit “železo”, které by jinak bylo nutné při orbě či kypření).
Josef Čejka z většího ZD Dolní Újezd se zaměřil spíš na technickou problematiku a ekonomiku nových postupů - tedy nutnost přesného GPS signálu k přesné navigaci strojů v řádech centimetrů, vyvrátil častou domněnku, že ozeleněné kolejáky osidlují hraboši (ti sídlí po celé ploše pole, jak ukazují vyžraná kola v řepce), a fakt, že ozelenění několika procent pole nemusí mít dopad na ekonomiku (v pokusu u kolejáku mu vyšel výnos 15.574 Kč z hektaru z celého pozemku s řepkou). Za zásadní problém označil neflexibilní legislativu, která jen těžko umožňuje přesívat pole v závislosti na špatném vzcházení plodin. Ostatně, přes vládní proklamace o snižování byrokracie prý meziročně vzrostlo množství dotačních podmínek, které musí plnit, asi o patnáct procent.
Jak se vrací život do krajiny
Další blok se týkal vědeckých poznatků o vlivu ozelenění kolejových řádku na biodiverzitu. Obvyklé a dotacemi podporované řešení v podobě biopásů na okrajích polí (při souvratích či při vodních tocích) je vesměs dobrá věc, ale druhová rozmanitost se drží při okrajích pozemků a směrem dovnitř poli rychle klesá. Ozelenění kolejových řádků naopak vrací biodiverzitu přímo doprostřed lánů.Přednášející výzkumníci ukazovali průběžný výskyt konkrétních druhů hmyzu - třeba pavouků, parazitodiů lovících mšice, včel medonosnych, čmeláků, pestřenek a samotářských včel či střevlíků likvidujících polní plevele. Zvýšený výskyt škůdců a chorob nepříznivých pro polní produkci se rozhodně neprokázal.
Pokračuje výzkum šíření plevelů - zatím se zdá, že v okolí zelených kolejových řádků nedochází k nadměrnému zaplavení, ale podobně jako při klasickém polním hospodaření nastupují pozdní jarní plevele, vytrvalé plevele a konkurenčně silná leguminózy - které vedou k přemnožení plevelů ke konci vegetace.
Zajímavá byla prezentace výzkumu vývoje půdního mikrobiomu v kolejových řádcích a jejich okolí. Po ozelenění kolejáků, které bývají utužené a degradované, vzrůstá kvalita půdy – výskyt hub či bakterií a dalších půdních organismů zvyšuje kvalitu půdy nejen v zelených pásech, ale i v jejich okolí. V pěti metrech od kolejáků je naopak půda úplně nejlepší - lepší se půdní reakce (PH), půdní vodivost, v důsledku zvýšené aktivity mikroorganismů se navyšuje dostupný fosfor a dusík – což zvyšuje potenciální výnosy, respektive snižuje spotřebu hnojiv. „Jeden kolejak určitě neuživí celé pole, ale rozhodně zlepší místa, které jsou nejvíce ztužená a degradována. No a na zbytku polí mohou pomoci meziplodiny obohacující celé pole,“ uzavřel přednášející své průběžně závěry.
Dostat ekologii z červených do černých čísel
Ukazuje se, že technologie snižuje potřebu pesticidů, a přitom dokáže udržet ekonomické výnosy. I proto si ji nakonec osvojil stát a adaptoval ji do své dotační politiky - ozeleněné kolejové řádky, které zabírají cca 6-7 procent polí, tedy v podstatě obnovené meze, mohou pomoci plnit nároky na dotaci takzvané základní či prémiové ekoplatby (ta druhá dnes činí asi 17.522 Kč na hektar).Konvenční zemědělství je dnes pod obrovským tlakem klimatických změn a špatné ekonomiky. Klíčem k větší udržitelnosti faremní produkce a lepší péči o krajinu je proto právě kombinace moderních technologií s tradičním postupy zemědělské praxe. A nejlepší je, když taková řešení vznikají „zdola“, a státní zemědělská politika si je osvojuje a podporuje. Budiž to poučením pro plánování budoucí Evropské i České společné zemědělské politiky, které nás v příštích měsících a letech čeká doma i v Bruselu.
Makeing Agriculture Progressive Again!
reklama


Matěj Pomahač: Pesticidy ve 40 % evropských a 66 % českých potravin
Matěj Pomahač: Májový déšť stojí za milion
Matěj Pomahač: Fakt fest sucho 