Milan Starec: Turów. Časová osa naděje, rozčarování a politického selhání

Od podpisu dohody mezi premiéry Morawieckým a Fialou uplynul více než rok a půl, je tedy možné se na rozuzlení kauzy podívat bez zbytečných emocí a s dostatečným odstupem. A je to pohled smutný, kdy jediným pozitivem zůstává utišení přeshraničního napětí. Zveřejnění dokumentace EIA v roce 2019 přineslo mj. pohled na desítky prázdných stránek roky očekávaného PDF souboru - na nepřeložené kapitoly, po kterých zůstala pouze torza v podobě jejich názvů.

První dílčí cíl byl jasný: přesvědčit ministra Richarda Brabce, aby v rámci procesu EIA vyjádřil za ČR nesouhlas. A doslova na poslední chvíli se to podařilo, tlak „odspodu” udělal své a ČR k velkému překvapení Polska v roce 2020 oficiálně nesouhlasí se záměrem rozšíření těžby v dole Turów.

V tento moment začala „zákopová válka“: místo jednání a hledání kompromisu Polsko odmítlo poskytovat jakékoli další informace a na základě desítky let starého zákona prodloužilo nelegálně těžbu o 6 let, mimo celý proces EIA. V roce 2021 tak udělala česká vláda vedená Hnutím ANO bezprecedentní krok: podala na Polsko žalobu k Soudnímu dvoru EU, což se stalo ve věci životního prostředí historicky poprvé.

Soudní dvůr krátce na to Polsku nařídil dočasně pozastavit těžbu. Konstatoval, že potenciální hrozby v Polsku jsou ekonomického charakteru, kdežto újma na životním prostředí ČR je trvalá a nevratná. Po ignorování svého rozhodnutí polskou vládou dokonce uložil Polsku pokutu 500.000 eur za každý den nelegální těžby.

V tuto chvíli Česko vítězí doslova na plné čáře, nikdy předtím nemělo vyjednávací pozici tak silnou a do naší malé hraniční obce Uhelná s 50 obyvateli jezdí novináři ze světoznámých médií (New York Times, Washington Post, Frankfurter Allgemeine Zeitung a desítky dalších) aby pochopili „co se to tady vlastně děje a jak dokázalo pár vesničanů zažalovat Polsko“.

Bohužel, přesně v tento moment začalo jít vše rychle z kopce. Liberecký hejtman Půta otáčí o 180°, začíná lobbovat za polské zájmy a verbálně útočí na dřívější spojence včetně nás, místních. Ministerstvo životního prostředí připravuje mezivládní dohodu, která má celý spor vyřešit. Bohužel ji odmítá ukázat komukoli včetně nás, kterých se bezprostředně týká, o jejichž budoucnosti pojednává. Nakonec dohoda unikne: žaloba se má stáhnout ihned poté, co Polsko uhradí (až komicky nízké) odškodné. Cílem našeho tlaku se tak stává premiér Babiš a daří se - dohodu odmítne podepsat. Blíží se volby…

Co se stalo po nich víme. Petr Fiala se ještě pořádně neohřál v premiérském křesle a dohoda je podepsána. Politici z PiS se radují a Petr Fiala dostává v Polsku cenu „Člověk roku”. Přes nadějně vypadající úsilí o spravedlivé řešení nakonec kauza dopadla totální blamáží: vláda Petra Fialy své občany hodila přes palubu pro své osobní politické zájmy (vztah ODS a PiS) či z lajdáctví (Piráti smlouvu nečetli) a také ekonomické blaho státního energetického gigantu PGE (Polska Grupa Energetyczna). Udělala ČR mezinárodní ostudu, když doslova do poslední hodiny zaměstnávala Soudní dvůr EU, aby nakonec za pár stříbrných ze žaloby odstoupila.

Vláda M. Mrawieckého utrpěla Pyrrhovo vítězství ve volbách, ta česká premiéra Fialy má rekordně nízkou důvěru. Změnit jejich ortel nad zdejším regionem bude velice obtížné.

A kompenzace - nosný bod celé dohody, se nedostanou k místním lidem, jejichž majetek bude dramaticky ztrácet na hodnotě a jejichž život bude 22 let těžkou velice negativně ovlivněn. Vše si nechá stát a Liberecký kraj.

---

reklama

---