Milan Starec: Stažení žaloby na důl Turów? Chystá se blesková a tajná dohoda o nás bez nás

Na snímku autor textu Milan Starec a polský důl a uhelná elektrárna Turów.

Foto | Petr Zewlakk Vrabec / Greenpeace

Je to už měsíc ode dne, kdy Soudní dvůr EU vydal předběžné opatření, které znělo zcela nekompromisně: “Polsko musí bezodkladně pozastavit těžbu hnědého uhlí v dole Turów.” Ovšem místo toho, aby se těžba zastavila, a začalo se mluvit o tom, jak ji omezit, aby na nás neměla tak negativní vliv, rypadla jedou dál a česká vláda dokonce chce stáhnout žalobu na důl. My, místní lidé, kteří žijeme vedle dolu, jsme takovým přístupem zděšeni.

Soudní dvůr své rozhodnutí zastavit důl Turów odůvodnil následovně: “Újma na životním prostředí a lidském zdraví je v zásadě nevratná, neboť jakmile dojde ke zhoršení stavu hladiny podzemních vod a nastanou četné důsledky spojené s absencí dodávek pitné vody pro dotčené obyvatele, nebude je již možné později napravit.” A argumenty Polska, že nemůže důl zavřít, odmítl: “Socioekonomická újma, na niž poukazuje Polsko a která je spojena s rušením pracovních míst pracovníků dolu a elektrárny Turów a zaměstnanců subdodavatelských podniků, je především újmou finanční povahy, která nemůže být až na výjimečné okolnosti považována za nenapravitelnou.”

V pátek 21. května jsme pociťovali obrovské zadostiučinění: nezávislý evropský soud potvrdil co, co tvrdíme několik let: není možné ničit životní prostředí jiného státu a ohrožovat životní podmínky jeho obyvatel kvůli vlastním ekonomickým zájmům.

Česká republika získala díky tomuto rozhodnutí nejsilnější možnou pozici, jakou si mohla přát: Polsko musí zastavit těžbu a konečně po letech zasednout k jednacímu stolu, nicméně tentokrát skutečně s vůlí ke kompromisu a dohodě o budoucnosti těžby v bezprostředním sousedství nás, obyvatel Hrádecka, i našich německých sousedů z Žitavy a jejího okolí. Nakonec i polskému regionu by mohlo toto vyjednávání pomoci - kvůli plánům na těžbu do roku 2044 nedosáhne na evropské peníze z Fondu spravedlivé transformace. Kdyby se těžba na žádost Česka zkrátila a omezila, směřovaly by sem velké peníze.

Během pouhých pár dní ale narážíme na tvrdou realitu: polský premiér Mateusz Morawiecki deklaruje, že jím řízená země rozhodnutí Soudního dvora EU respektovat prostě nebude. Přesto, že se elektrárna v Turówě podílí na výrobě energie v Polsku pouze necelými 4 %, slyšíme vyfabulované věty o black-outech a o tom, jak školy, školky a nemocnice budou bez elektřiny, jak přijde o práci 80 tisíc lidí a další zcela zjevné nesmysly.

Logicky nás napadají otázky o smyslu celého našeho snažení, když je možné takto jednoduše rozhodnutím soudu pohrdat. Podařilo se nám dosáhnout nemalého cíle, bohužel ale na polskou vládu, která odmítá respektovat Soudní dvůr EU, jsme my, kteří vedle dolu bydlíme, krátcí. Čekáme tedy pevnou pozici naší vlády a ostatních zainteresovaných politiků, čekáme, že se nás zastanou: požádali přece Soudní dvůr o předběžné opatření, bylo jim vyhověno, měli by si tedy stát za svým a čekat, jak se Polsko zachová a s čím přijde.

Jaké je naše rozčarování, když se dozvídáme, že se na různých úrovních politici předhánějí, aby přišli s dohodou, která umožní celou žalobu stáhnout! Proboha, proč? Mnoho let nás Polsko nebralo vážně a našim obavám se vysmívalo. Z pracně vydřené špičkové vyjednávací pozice utíkáme jako okřiknutý jezevčík.

Co se dá dělat, sledujeme vyjádření lidí z vlády o podmínkách, které mají být navrženy: 1 miliarda na budoucí vodovody - dobrá, ochranný val proti hluku a prachu - fajn, v budoucnu vybudovaný nový vodní zdroj… a dál? Nic.

Těžba nás ohrožuje nejvíce tím, že se přibližuje. Rypadla se zakusují blíž a blíž, důl se prohlubuje, a tím se neustále zvyšuje odtok vody z našeho území do dolu, odkud ji musí čerpat a vést potrubím do řeky Nisy. Jak je možné jednat o stažení žaloby bez té nejdůležitější podmínky, aby se těžba nadále nepřibližovala? Jak nás má brát polská strana a také zbytek Evropy vážně, když několik let hovoříme o rizicích blížící se těžby pro naše zásoby vody a poté je směníme za pouhou 1 miliardu? Vodovody, které za ni snad budou vybudovány, jsou otázkou mnoha let - zatím jsou v projekční fázi. A voda v krajině? Tu vám síť vodovodů nepřivede.

Chtěli jsme naše obavy i návrhy sdělit hejtmanu Martinu Půtovi i ministru životního prostředí Richardu Brabcovi osobně, druhému jmenovanému jsme nabídli, že přijedeme na jednání do Prahy. Nikdo na naši prosbu o osobní setkání ani neodpověděl. Nedivte se nám, když máme pochybnosti, když slyšíme, že ministerstvo teď bude hájit naše zájmy. Spíš máme pocit, že se bude rozhodovat o nás bez nás.

Minulé pondělí jsme opět pocítili trochu naděje, že by se za nás mohla vláda postavit, když ministr Brabec oznámil, že Česko navrhne za pokračování ilegální těžby sankce ve výši 5 milionů eur denně. Naivně jsme si mysleli, že to myslí jako krok, který by mohl donutit polskou těžební společnost zastavit práce v dole a přijmout nějaké odvážné požadavky na omezení těžby. Hned druhý den ovšem přišlo další rozčarování, když zástupci ministerstev upřesnili, že chtějí dát Polsku (opraveno 16.6.2021) Polsko dostane tři týdny na vyjádření a během těchto tří týdnů se s ním chtějí dohodnout a žalobu na důl stáhnout. Pocit z toho nelze popsat jinak než jako znechucení.

Minulý týden se stala ještě jedna převratná věc, která se moc často nestává - k žalobě se jako vedlejší účastník na straně Česka připojila Evropská komise. Tím se ještě zvýšil tlak na Polsko a zlepšila vyjednávací pozice České republiky. Ta by teď měla požádat komisi, aby se přidala i k procesu vyjednávání dohody. Pokud se tak stane, bude pro Polsko velmi těžké vzpírat se českým požadavkům a mohla by přistoupit i na zkrácení doby těžby. Ostatně i z Polska se už začínají ozývat z oficiálních míst zatím opatrné a ojedinělé hlasy, že by těžba v Turówě mohla skončit dřív. Tak proč bychom to po polské straně neměli chtít?