Mirek Lupač: Hájek vzrostlých dubů je poslední clonou od rušné tepny. Neměl by padnout kvůli developerům

Představte si, že žijete v lokalitě u jedné z dopravně nejvytíženějších tepen v Praze, u ulice Bělocerkevská. Každý den dýcháte vzduch plný zplodin z výfuků aut a jediné, co vás dělí od frekventované vozovky je malý hájek vzrostlých dubů. Nad jejich osudem se nyní stahují mračna. Lokalitu mezi ulicemi Novorossijská a Bělocerkevská chce pro svůj bytový projekt radikálně změnit developer Alacris a většinu stromů pokácet. Vedle více než desítky dubů má být obětována i další zeleň v podobě lip a jehličnanů. Ohroženo je i několik mladých Stromů za narozené děti, což je projekt městské části Prahy 10.

V místě tak zmizí poslední „zelená“ clona, která pomáhá alespoň částečně tlumit negativní dopad imisí výfukových plynů z aut. Podle dat TSK zde projede přes 22 tis. vozidel denně. Zákonná norma pro oxid dusičitý (NO²) 40 µg/m³ vztahující se na roční průměr, zde byla podle měření, které je k dispozici na webu spolku Senzor vzduchu, v letošním roce překročena zatím v lednu, březnu a dubnu. Data za rok 2024 tak nejspíše nebudou růžová a roční limit buď prolomí, nebo se mu budou blížit. Aktuálně navíc probíhá novelizace směrnice pro čistší ovzduší pro Evropu v Evropské komisi, kdy od roku 2030 bude nový limit pro roční průměr NO² poloviční - 20 µg/m³. Doporučení WHO vycházející z nejnovějších poznatků o účincích na lidské zdraví je pro lokalitu nedosažitelných 10 µg/m³.

Dalším problémem je, že ve čtvrti Vršovice je zastoupení zeleně ve srovnání se zbytkem metropole naprosto podprůměrné. Konkrétně v územně analytických podkladech hl. m. Prahy se píše: „Východní část kompaktního města má oproti Praze jako celku výrazně podprůměrné zastoupení zeleně. Nejhorší situace je ve Vršovicích, kde zeleň tvoří 8 % území a na jednoho obyvatele vychází pouhých 6 m². Problémem je, že v dostupné vzdálenosti v sousedních katastrech rovněž není větší významnější sportovně-rekreační zázemí se zelení nebo prostor, kde by bylo možné ho vytvořit.“

Nejbližší parky jsou lokalitě poměrně vzdáleny, ani jeden z nich není velký a na zdraví obyvatel a omezení efektu tepelného ostrova při letních tropických dnech nemá valný vliv. Případná ztráta stromů je prakticky nenahraditelná.

Plánovanou ztrátu stromů nelze v místě odpovídajícím způsobem kompenzovat, jde tak o ztrátu nenávratnou. Podle dendrologa Aleše Rudla jde přitom o hodnotné dřeviny utvářející zdejší parkovou úpravu. „Záměr parkově upravené plochy byl zanesen a určen již při výstavbě okolních bytových domů. Uvedená plocha měla od počátku plnit funkci zeleně, nikoliv být zastavována. Celý dotčený prostor by měl i nadále sloužit jako park, který má zároveň funkci izolační zeleně,“ staví se proti výstavbě dendrolog Aleš Rudl s tím, že duby (v tomto případě dub letní) patří ke stromům, které jsou na stávající klimatickou změnu lépe připraveny, což je další důvod, proč je zachovat.

Kácení vzrostlých stromů je v rozporu se strategií adaptace Prahy na změnu klimatu.

Strategie adaptace hlavního města Prahy na klimatickou změnu si přitom klade za cíl zvýšit dlouhodobou odolnost a snížit zranitelnost hlavního města Prahy vůči dopadům změny klimatu. „Pro naplnění této vize zvýšení odolnosti a snižování zranitelnosti vůči negativním dopadům klimatické změny (…) je vhodné uplatňovat opatření blízká přírodě s využitím ekosystémových služeb zelené a modré infrastruktury. S ohledem na územní podmínky je vhodné zvyšovat podíl vegetačních prvků a zelených ploch v urbanizovaném území. Zelená infrastruktura, tvořená všemi druhy zeleně v krajině, pomocí zastínění a evapotranspirace přirozeně ochlazuje své okolí. Ochlazující účinek je nejvyšší u dřevin a u vzrostlých stromů, pokud mají dostatečnou zásobu vody v podzemních vrstvách,“ píše se ve strategickém dokumentu.

„Stromy ve městě mají pro adaptaci na změnu klimatu nezastupitelnou roli, neboť vytváří lepší mikroklimatické podmínky v místě pomocí odpařování vody, čímž ochlazují okolí, i poskytováním stínu, který snižuje pocitovou teplotu a čištěním ovzduší od znečišťujících látek,“ pokračuje dokument v sekci Adaptačních opatření.

Když už kácet, tak s odpovídající kompenzací.

Může si Praha 10 dovolit další ztráty kvalitních vzrostlých stromů v zájmu soukromé výstavby? Pokud ano, snad si alespoň řekne o odpovídající kompenzaci zeleně, aby místní obyvatelé, kteří již za záchranu stromů zorganizovali petici, pod kterou je již 600 podpisů, nemuseli čelit dalšímu snižování kvality jejich života. Taková případná kompenzace musí proběhnout přímo v místě, kde se nabízí veřejný prostor dvorků na pozemcích městské části. Celkově lokalita působí zanedbaně, a to bohužel včetně stromů z nedávných nových výsadeb izolační zeleně i stromů vysazených za děti narozené na Praze 10. Proměna spojená se zásahem do stávající kvalitní stromové zeleně by mohla lokalitě velmi prospět, ačkoliv nejlepší by bylo zachovat současný „hájek“ a okolí upravit. Můžeme jen doufat, že orgány ochrany životního prostředí nařídí smysluplnou a hodnotnou kompenzaci zeleně, a že budou mít dostatečnou kapacitu věnovat se kontrolám povýsadbové péče v místě stavby. Ale jak již bylo napsáno, největší naděje místních se upíná k variantě zachování stromů ve stávající podobě.

V celém příběhu vystupuje více hráčů včetně developera, Městské části Praha 10, místních obyvatel). Naše společnost je součástí volného konsorcia Ekoporadny Praha a snaží se pomáhat v tomto případě najít cestu k realistické variantě tak, aby kvalita života, prostředí a adaptivní kapacita lokality neutrpěla osudový zásah.

Článek vznikl s přispěním obyvatel ulice Novorossijská, Praha 10.

---

reklama

---