Miriam Macurová: Evropa je kvůli válce na rozcestí. V energetice si musí víc pomáhat

Evropa čelí energetické krizi, která je - jak ukázala současná válka - způsobená především evropskou závislostí na dovozu fosilních paliv z Ruska. EU denně posílá Rusku jenom za ropu čtvrt miliardy eur, kterými přímo podporuje ruskou agresi na Ukrajině. Právě ropa má být součásti šestého balíčku evropských sankcí proti Rusku. Na tom ale zatím nepanuje shoda, protože ji blokuje Maďarsko. K přijetí sankcí nepřispívá ani alibistický postoj Česka, které chce výjimku pro dovoz ruské ropy na další dva roky, přestože má přístup k jiným zdrojům, jejichž dovážený objem se dá poměrně rychle navýšit. Evropská unie poměrně rychle zareagovala na ruskou invazi na Ukrajinu a 8. března představila dlouhodobou vizi plánu odklonu od závislosti na ruské ropě, uhlí a plynu nejpozději do konce roku 2030. Ve veřejné debatě ale zaznívají hlasy, že by to měla udělat mnohem dříve.

Konkrétní návrh balíčku RePower EU, který má konec dovozu fosilních paliv z Ruska do EU zajistit, představila Evropská komise ve středu 18. května. Hlavním cílem je dosažení bezpečnosti zásob plynu a dalších paliv prostřednictvím diverzifikace zdrojů, urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické efektivity. Energetický plán EU musí ale také zajistit, aby transformace byla spravedlivá a nedopadala negativně na nejzranitelnější lidi. Měla by proto obsahovat opatření, která zajistí pokrytí každé vhodné střechy fotovoltaikou, instalaci nových tepelných čerpadel a kompletní rekonstrukce domů pro všechny, tedy nejen pro lidi, kteří si to finančně mohou dovolit.

Balíček RePower EU bude především revidovat evropskou klimatickou politiku na úrovni legislativního balíčku Fit for 55, který se bude z velké části schvalovat i za českého předsednictví v Radě EU. Česká republika by tak měla udělat vše pro to, aby se ambiciózní plán na nahrazování fosilních paliv, a to nejen těch z Ruska, co nejrychleji dostal do praxe. A v mezičase, který Česko stráví vyjednáváním a vedením debaty na mezinárodní scéně, by měla začít řešit dlouho zanedbávanou domácí situaci. Dodnes nemáme tolik potřebný energetický zákon, nevyužíváme možností obecní a komunitní energetiky, dlouhodobě zaostáváme v instalací větrníků i fotovoltaiky, zateplujeme dostatečně domy, nehledáme energetické úspory a nedokážeme efektivně využít evropské dotace na modernizaci.

Mezi návrhy Evropské komise jsou například zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 45 % do roku 2030 (ze současných 40 %) a 13% snížení evropské spotřeby energií (ze současného návrhu 9 %). To je jistě krok správným směrem, ale ještě lepší by bylo, kdyby se podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu EU zvýšil do konce dekády minimálně na 50 %. A i zde má ČR co dohánět.

Plán RePower EU vidí řešení také v navýšení výroby a importu vodíku a dovozu zkapalněného plynu LNG z Ameriky, Egypta či Izraele. Nahrazení importu ruských fosilních paliv kvůli právě probíhající válce na Ukrajině jinými fosilními palivy má ale smysl jen v krátkodobém horizontu, jinak by Evropa jen nahradila závislost na Rusku za vznikající závislost na jiných ropných zemích, z nichž některé jsou problematické, agresivní a porušují lidská práva. To není dlouhodobé řešení. Proto je důležité vydat se místo cestou nadměrného budování nové plynové infrastruktury spíše směrem k odklonu od fosilních paliv, podporovat energetické úspory, prosazovat rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a spolupráci v rámci energetiky na úrovni celé Evropské unie. Nejen že to zvýší evropskou energetickou bezpečnost a nezávislost, ale přiblíží nás to i cílům Pařížské dohody na ochranu klimatu.

Pro zajištění dlouhodobé evropské energetické bezpečnosti je nutné myslet do budoucna a hovořit o společné evropské energetické politice, která bude založena na solidaritě a jednotě unijní sedmadvacítky.

---

reklama

---