Miroslav Bobek: Nejlepší pocta Geraldu Durrellovi

Za necelých sedm týdnů uplyne 100 let od narození zapáleného ochránce přírody, úspěšného chovatele ohrožených druhů zvířat a mimořádně oblíbeného spisovatele Geralda Durrella. Ve Vršovickém divadle MANA se mu však již nyní dostalo pocty, kterou v Česku jen stěží někdo překoná. V úterý tu proběhla premiéra vynikajícího představení Ptáci, zvířata a moji příbuzní, které na motivy Durrellovy trilogie Korfu napsala Věra Mašková. Ve zmíněném divadle jsem byl na durrellovské premiéře poprvé a troufám si tvrdit, že vhodnější prostor by se pro tuto inscenaci hledal jen velice těžko. Sál pro dvě stovky diváků evokuje dobu prvních dekád své existence, kdy zde za první republiky hráli ochotníci, za okupace fungovalo kino, načež se po válce opět vrátili ochotníci, aby byl sál v 60. letech nadlouho přeměněn ve sklad. Zdejší atmosféra Durrellovým vzpomínkám na pět předválečných let na ostrově Korfu dokonale konvenuje.

Gerald Durrell pomohl zachránit celou řadu živočišných druhů, především však formoval přístup zoologických zahrad i nejširší veřejnosti k ochraně biodiverzity. Dosáhl toho nejen svou prací ve vlastní zoo na Jersey, ale také – dokonce si troufám tvrdit, že především – svými knihami. Tituly Opilý prales, Chytněte mi guerézu nebo Zlatí netopýři a růžoví holubi se zařadily mezi klasiku ochranářské a současně také humoristické literatury. Ještě většího čtenářského úspěchu však dosáhly hlavně první dva tituly z trilogie Korfu, a sice O mé rodině a jiné zvířeně a Ptáci, zvířata a moji příbuzní.

O této trilogii, kde s humornou nadsázkou líčí své dětství, sám Gerald Durrell napsal, že v ní pracoval se třemi ingrediencemi: okouzlující krajinou řeckého ostrova, přátelstvím s jeho divokými obyvateli, zvířecími i řeckými, a výstředním chováním všech členů své rodiny. A jestliže mě vršovické představení Ptáci, zvířata a moji příbuzní nadchlo, bylo to především z toho důvodu, že žádnou z oněch tří ingrediencí nevynechalo. (Například na rozdíl od televizního seriálu Durrellovi, který přespříliš těží z excentričnosti britské rodiny a jehož vyznění je zcela jiné, než by odpovídalo knižním předlohám.)

Gerry Durrell v podání Antonína Holuba je přesně tím nadšeným zoologem, kterého znám z trilogie Korfu. Jeho neustálé pozorování, zkoumání, chytání i chov zvířat je z knih na jeviště přeneseno naprosto dokonale, a to včetně objektů jeho zájmu. Straky, ježky nebo štíry sice nevidíte – ale jsou tam. A scéna s měřením délky střev uhynulé, již notně zapáchající mořské želvy je nejenom neskonale zábavná, nýbrž i dokonale výstižná. Viděl jsem v ní jak Gerryho, tak své vlastní dětské nadšení i naivitu.

Závěr představení je posmutnělý nejen proto, že člověk nechce, aby skončilo, ale i z toho důvodu, že odchod Durrellových z Korfu je v něm spojen se začátkem druhé světové války. A když po poslední děkovačce utichne potlesk, vycházíte ze sálu dveřmi, na jichž je vedle českého nápisu Východ vymalován i okupační Ausgang.

---

reklama

---