Miroslav Bobek: Opět na východě, v údolí Klášterů

Na samém východě Mongolska, v Chalchgolu, nás při naší srpnové návštěvě čekalo překvapení. Poté, co od nás ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar převzal nového Land Cruisera 79, který bude pomáhat při budování reintrodukčního centra pro koně Převalského v údolí Klášterů, nečekaně naopak on mně předal zbrusu nový silný motocykl. Nic podobného jsem ani ve snu nečekal. Byl to pro mne další důkaz, jaký je v Mongolsku zájem o návrat převaláků a současně i ochota se na něm podílet.

Následující den tento motocykl osedlal pracovník našeho projektu Dalaj – sám jsem dal přednost řízení auta – a z Chalchgolu jsme se přesunuli do osmdesát kilometrů vzdáleného údolí Klášterů. O něm se zde již opakovaně psalo: právě tam plánujeme vracet koně Převalského, a to pokud možno již od roku 2028. Ostatně cestou do údolí je ve stepi umístěna tabule oznamující, že se do těchto míst vrátí divocí koně.

Údolí Klášterů je úchvatné, na podkladu jasně zelených trav rozkvetlé do všemožných barev, s nádhernými výhledy, které se každým okamžikem mění podle toho, jak se na vysokém nebi honí oblaka. Jsem si stále jistější, že nejen krásnější, ale ani vhodnější lokalitu s dostatkem pastvy i vody jsme vybrat nemohli.

Dva hektary, kde bude stát vlastní reintrodukční centrum, jsou vyměřeny k dlouhodobé zápůjčce naší organizaci Pomáháme jim přežít – Mongolsko, zatímco aklimatizační ohrady vzniknou na pozemcích Národního parku Nömrög. Projekty jsou již připravené, ale na místě jsme si ještě potřebovali upřesnit umístění jednotlivých staveb a také vztah ohrad k Hákovité řece a potoku Jižního kláštera.

Rozplánovali a vyměřili jsme to myslím dobře, rozhodně nejlépe, jak to šlo. Oproti původnímu zákresu jsme posunuli hlavní objekt reintrodukčního centra tak, aby byl v co nejpříhodnějším terénu, vybrali nejvhodnější umístění garáže a seníku a především se rozhodli, že do ohrad nezahrneme tok potoka, a už vůbec ne prudce tekoucí řeky, ale zakončíme je kus od nich a uvnitř vyhloubíme tůně. Teď ještě doladit dokumentaci, dostat již předjednaná razítka – a příští jaro by se mělo začít stavět.

Jak to vypadá, na jarní pokládání „základního kamene“ bude velká sláva (byť tedy úplně jiná, než je pokládání základních kamenů u nás). Termín slavnosti se odvine od lunárního kalendáře a jeho šťastných dnů. Přitom zvolený šťastný den by měl být v konjunkci se dnem prasete, jehož přirozeností je rýt v zemi, a proto v jeho dnech je vhodné zahajovat stavební práce. Podle našeho klíčového mongolského spolupracovníka Ganbátara by sice tuto akci šlo udělat i jindy, ovšem tradice je tradice; nemluvě o tom, že nehodlám nic riskovat.

Vyhlížíme tedy den prasete – ale rozhodně tak nečiníme se založenýma rukama.

---

reklama

---