Miroslav Petr: Jak na přebujelý turismus

Přebujelý turismus je problém, který postihuje atraktivní a dobře dostupné destinace ve světě cestovního ruchu. Týká se takových vyhlášených míst jako jsou Benátky, Barcelona, Dubrovník i řady turisticky hojně navštěvovaných míst v Česku. Namátkou zmiňme některé lokality v Praze, Český Krumlov, Český ráj, Teplicko-adršpašské skály a Krkonošský národní park. Přebujelý turismus a jeho důsledky negativně dopadají na místní komunitu, ohrožují přírodu a snižují i kvalitu zážitků samotných turistů. Pokud se vzniklé spory efektivně neřeší, dochází k vyostřeným konfliktům. Řešení tohoto problému, tedy vytvoření rovnováhy mezi často protichůdnými zájmy, se skrývá pod termínem udržitelný cestovní ruch. Co si pod ním představit? Je to univerzální návod nebo si každá postižená lokalita musí hledat vlastní cestu?

Tato otázka cílí na dotčené institucionální aktéry. A co třeba také ryze osobní otázka: Nejsem i já jeden z těch, který na to má, ten, díky jehož solvenci turistický business jen kvete, ale také ten, který obrací místním lidem život naruby? A mělo by mě to vůbec zajímat? I této roviny se týkala poslední, březnová beseda, Společnosti pro trvale udržitelný život pod názvem Nadměrný turismus versus udržitelný turismus. A co na to odborníci z třech různých oborů?

Za jednu z hlavních příčin tohoto fenoménu označila doc. Martina Pásková z Univerzity Hradec Králové, předsedkyně Rady národních geoparků ČR a spoluautorka knihy „Společensky odpovědný cestovní ruch“, prvotní nedostatek informací místní komunity o vlivu cestovního ruchu na jejich lokalitu a jejich způsob života. Na jedné straně jsou tu naléhaví investoři, kteří vyzdvihují přínosy, ale zamlčují mnohé důsledky. Ne všechny náklady jsou kalkulovány, návštěvníci neplatí plnou cenu za využívané služby, včetně těch ekosystémových, hovořit tu lze o externalitách. Navíc cenové hladiny a nabídka služeb neodpovídají možnostem a potřebám místních, převáží orientace na turisty, jejichž kupní síla bývá o poznání větší.

Na modelovém příkladu “Tragédie obecní pastviny“, kdy primární destinační zdroje jsou všech a nikoho zároveň, demonstrovala selhávání odpovědného přístupu k území, kde v zájmu maximálního zisku jsou překračovány jeho únosné kapacity.

Ing. Jiří Hušek, bývalý ředitel regionálního pracoviště AOPK Liberecko, vedoucí odborné skupiny pro rekreaci a sport při AOPK ČR konstatoval, že cestovní ruch je v územích ochrany přírody významným konfliktním jevem. Také zdůraznil riziko velkých externích investic, jako jsou hotely a skiareály, jež odvádějí zisky mimo region. Ze své zkušenosti upřednostňuje místní investory.

S tvrzením, že „v ČR nejsme zatíženi (čistým) overturismem, pouze se tu projevuje nedostatečná komunikace a kooperace a používání zastaralých technologií“, překvapil Mgr. Ondřej Špaček, který se zaměřuje se na oblast cestovního ruchu a působí ve společnostech KROKEM s.r.o., Economic impact a Culture Matters. Vzápětí však nabídl typologii hned osmi forem overturismu, včetně toho českého. A kritizoval téměř nulovou podporu organizací destinačního managementu ze strany státu. Přitom je to právě cestovní ruch, který poskytuje práci a obživu, má budoucnost a jako jediné odvětví vyžaduje koordinaci veřejného, soukromého a neziskového sektoru. „Tam, kde se daří turismu“, řekl, „se opravují silnice, roste počet občanů a kvalita života“. Jako příklad uvedl Lipno nad Vltavou.

A jak nadměrnému turismu čelit, jak z této slepé uličky ven?

Shoda mezi panelisty panovala ohledně potřeby dostatečně vypovídajících dat o návštěvnících a trendech, které se v cestovním ruchu objevují. Velmi důležitá je kvalita destinačního managementu - musí motivovat a propojovat, umět pracovat s veřejností, propagovat méně zatížená místa, aby se rozptylovala poptávka, avšak zároveň chránit další jádrová území. A na místě je i takzvaná negativní regulace. J. Hušek v této souvislosti hovořil o zavedení vstupného do národních parků coby spoluúčasti na užívání území. K finančním nástrojům patří i poplatky za parkování a ubytování, zavedení dynamických cen a rezervačních systémů. V debatě zaznělo varování před umělými atrakcemi typu „golf“ jen proto, že to turista vyžaduje. Ocenění u panelistů nenašly ani apartmány, coby města duchů, která většinu roku zejí prázdnotou. Odstrašujícím příkladem jsou tu Horní Mísečky.

A co ta osobní odpovědnost?

M. Pásková se přimlouvá za vzdělávání návštěvníků, kteří by měli předem o navštívené destinaci více vědět, uvědomovat si, koho svou přítomností podporují, ověřit si původ potravin, bydlet u místních, upřednostnit autentické zážitky v místní komunitě a nepřispívat k nežádoucím změnám.

O. Špaček je ohledně této „seberegulace“ pesimistický. Podle něj je jen malá část populace ochotna konat odpovědně, proto sází na systémová opatření.

A ještě dodejme, že na besedě zazněly i pochvaly a obdiv. Třeba právě k rezervačnímu systému v Adršpachu, k propracovanému nizozemskému demarketingu a k hodnotovému přístupu exotického Bhutánu s jeho odpíráním si řady moderních výdobytků v zájmu zachování neporušené přírody a místních tradic.

---

reklama

---