Miroslav Bobek: Vysvobození naší Anny z “tureckého zajetí”
Rychlostí svého postupu Anna loni v září všechny překvapila. Díky satelitnímu vysílači na jejích zádech jsme sledovali, jak přeletěla Marmarské moře a pokračovala Tureckem k jihu. Na rozdíl od toho, co je běžné u jiných supích mláďat, se nikde nezastavovala a v průměru urazila denně 190 kilometrů. Během devíti dnů tak dokázala překonat 1700 kilometrů. Poté ji však nedaleko města Mersin na jihu Turecka zastavily silný déšť a vítr. Tři dny zůstávala na stejném místě. Za špatného počasí to bylo přirozené. Jenže ani poté, co vysvitlo sluníčko a vítr ustal, se Anna nedokázala odhodlat k další cestě. Znepokojení o její osud narůstalo každou hodinou. Naštěstí nedaleko od Mersinu v té době působil turecko-bulharský tým ornitologů a jeho členové se plni obav, že Annu najdou mrtvou, vydali na místo. Autem dojeli, kam až to šlo, a pak pokračovali pěšky po ovčí stezce. Konečně Annu nalezli. Byla v louži vody. Živá – i díky tomu, že měla alespoň co pít -, ale úplně promočená, vyčerpaná a na kost vyhublá. Pozdější vážení ukázalo, že má hmotnost ani ne půldruhého kilogramu, tedy zhruba o pět set gramů nižší, než by měla. Něco s ní zjevně bylo špatně…
Ale ne zas úplně špatně. Během tří dnů přibrala v lidské péči skoro čtvrt kila a začala bojovat s každým, kdo se chtěl dotknout její potravy. Vzápětí bylo rozhodnuto, že nejlepší bude ji přepravit zpět do Evropy a zapojit do chovu, aby se alespoň její potomci mohli vrátit k životu ve volnosti. Jak ale napsali bulharští ochranáři, tímto rozhodnutím teprve začala ta opravdová noční můra.
Měsíce a měsíce trval boj s orientální byrokracií. Nekonečné dopisování na všechny strany, přípravy a schvalování dokumentů, vysvětlování, to všechno muselo vyžadovat mimořádnou trpělivost a opravdu pevné nervy. Anna byla mezitím tureckými úřady různě přemisťována a ztrácela se z dohledu. Nakonec se díky spolupráci řady organizací a jednotlivců v Turecku i Bulharsku přece jen podařilo všechno vyřídit a nyní – po roce v “tureckém zajetí” – se Anna nachází v chovné stanici v bulharské Staré Zagoře. V těchto dnech se však již připravuje její transport zpět k nám, do Zoo Praha. Nebude to sice zrovna holywoodský happy end, ale ve skutečném světě jsme lepší závěr této kapitoly Annina příběhu vlastně ani nemohli čekat.
reklama