Jaroslav Drobník: Mohou genetické modifikace za letecké katastrofy?

V Ekolistu se redakce rozhodla informovat čtenáře o některých problémech argentinského zemědělství. Článek „Geneticky modifikovaná sója ničí přírodu v Argentině“ (Na Ekolistu.cz vydáno 27. 11. 2008 pod názvem Latinamerica Press: Genetické plodiny ničí Argentinu)se objevil také na aktuálně.cz 8. ledna. Nadpis a vyznění zprávy sugeruje, že příčinou všech potíží - od odchodu lidí z venkova, rakoviny, dezertifikace půdy, vládní politiky až po předčasnou pubertu dívek - je genetická modifikace pěstované sóji. Kdyby do pole spadlo letadlo, jistě by nadpis zprávy zněl „Geneticky modifikovaná sója – místo letecké havárie.“ Nejsem odborníkem na Argentinu, ale některá fakta by bylo poctivé čtenáři sdělit. Genetické modifikace je (nevhodný) název vymyšlený úředníky pro technologii transgenose. Transgenose je metoda založená na isolaci a přenesení úseků nukleové kyseliny, tedy molekulárně biologický přímý přenos vybraných a isolovaných genů mezi organismy, a to i těmi, které se nekříží. Jako každá technologie vyžaduje určitá pravidla použití, aby přinášela užitek a ne škodu. Když v Praze na Výstavišti vyhořelo křídlo Průmyslového paláce, nebyla na vině elektřina, ale ten, kdo nechal ve stánku zapnutý elektrický vařič.

Rostliny dokáží vyrobit aromatické aminokyseliny nezbytné pro stavbu bílkovin. Živočichové takový syntetický aparát nemají, proto musejí mít aromatické aminokyseliny ve své potravě. Jeden z enzymů v chloroplastech, který je článkem syntetického procesu, je u rostlin citlivý na glyfosát. Proto se tato chemikálie používá jako tzv. systémový herbicid, tedy látku, která potlačuje všechny zelené rostliny. Bakterie žijící v půdě mají velmi podobný enzym, ale díky určitým rozdílům ve struktuře není na glyfosát citlivý. Proto šlechtitelé do sóji přenesli gen z půdní bakterie Agrobacterium. Tento „rezervní“ gen řídí v chloroplastech tvorbu enzymu v případě, že vlastní rostlinný enzym byl zablokován glyfosátem. To je podstata genetické modifikace sóji tolerantní k herbicidům založeným na glyfosátu (HT sója). Je třeba informovat, že naše potrava v souhlase se zdravotními normami povoluje v kilogramu až deset miliard půdních bakterií, a ty nesou podobný enzym, který je přenesen do HT sóji. Enzym je tedy pravidelnou součástí lidské potravy a krmiv.

Argentina je význačným pěstitelem sóji, a protože použití herbicid tolerující odrůdy (HT odrůdy) je ekonomicky výhodnější, zemědělci tuto odrůdu volí. Nikoli, že by jim to vláda přikazovala. V Brazílii v době, kdy HT sója nebyla povolena, její osivo rolníci z Argentiny pašovali.

V citovaném článku se uvádí: „Semena byla odolná a při pěstování nebylo třeba plodiny střídat.“ Zaprvé glyfosát nepůsobí na semena, ale na chloroplasty, tedy na zelené části rostlin. Zadruhé agrotechnika bez střídání plodin je katastrofa, protože vede k hromadění škůdců a chorob. O tom se v článku barvitě píše, ale dávat tuto zcela nepřípustnou praxi do souvislosti s genetickou modifikací, je buď absolutní neodbornost, nebo zlý úmysl. Agrární rovnováhu v Argentině nezničila genetická modifikace, ale velkoplošné monokultury pěstované bez rotace.

Není pak divu, že proti škůdcům musejí zamořovat prostředí „toxickým kokteilem.“ Vztah monokultur a pomnožení škůdce vidíme ostatně i na Šumavě a nemusíme se ohlížet do Argentiny. Na americkém Středozápadě jsou obrovské plochy HT sóji, ale farmáři ji pečlivě střídají s kukuřicí. (Možno se podívat na Youtube https://www.youtube.com/user/BIOVIDIN). Tam také dávají přednost HT odrůdě, a to z několika důvodů. Sója, původem z Číny, je rostlina s nevelkou konkurenceschopností. Proto její pěstování je podmíněno silným použitím herbicidů. U nás je to nově herbicid Pledge (účinná látka flumioxazin), aplikovaný preemergentně v dávce 0,12 kg/ha v kombinaci s Dual Gold 960 (1,2 l/ha). Dříve se používal Synfloran 48 EC neboTreflan 48 EC +Afalon 45 SC a Blazer 2 S 1,5 l na vzešlý porost. Znamená to několik výjezdů a uvedené herbicidy mají dosti dlouhou persistenci. Nahrazení glyfosátem u HT sóji omezí výjezdy zpravidla na dva a jde o látku, která se rychle rozkládá.

Druhou výhodou je omezení nebo zcela vynechání orby, což chrání humus, půdní strukturu a hlavně vláhu. Snížení spotřeby pohonných látek, lidské práce a opotřebení strojů je dodatečný přínos. Tvrzení „argentinské vědkyně Reneé Isabel Mengové“ je proto velmi podivné. Sója je leguminosa jako boby, jetel nebo vojtěška a ty půdu dusíkem obohacují; to u nás ví každý sedlák. Ponechání posklizňových zbytků je z výše uvedených důvodů pozitivní a omezení výjezdů techniky naopak snižuje „zahuštění“ půdy, tedy ztrátu struktury.

Dalším mezinadpisem článku jsou „Nebezpečné herbicidy.“ Není jasné, proč je tu plurál. Soubor herbicidů se používá u běžné sóji, u HT odrůdy jen jeden, a to glyfosát. Čtenář by měl vědět (tab.1), kolik se tohoto „nebezpečného herbicidu“ v různých formách dováží do České republiky, kde se ovšem, stejně jako v celé EU, žádná HT plodina nepěstuje.

Pasáž o zdravotních účincích sójových bobů opět svědčí o neznalosti, nebo o úmyslném klamání. Každý student potravinářství ví, že sója obsahuje řadu nepříznivých složek. Některé se zneškodní teplem, jiné nikoli. Mezi prvé patří inhibitor trypsinu a lektin aglutinující červené krvinky. K druhým pak fytoestrogeny jako genistein, daidzein a coumesterol. Sójové boby též obsahují cukry stachyózu a rafinózu, které mohou způsobit citlivým jedincům střevní potíže. Fytát pevně váže v potravě kationty, například vápník a hořčík, a může způsobit nedostatek jejich využitelné formy. Nejzávažnější je však přítomnost alergenů: v sóji se zjistilo několik bílkovin, které reagují s protilátkami IgE jedinců, kteří jsou na sóju citliví. V USA takto identifikovali 9 různých bílkovin, v Japonsku až 15. To platí o jakékoli sóje a genetická modifikace s tím nemá žádnou souvislost. Naopak, HT odrůdy jsou přísně prověřovány, aby se hladina těchto tzv. antinutrientů nezvyšovala.

V tabulce 2 je přehled dovozu sóji do Evropy a údaje o pěstování geneticky modifikované sóji v hlavních produkčních zemích. Z toho si čtenář snadno spočte, kolik se v Evropě sní a zkrmí geneticky modifikované sóji. Dovoz z USA je relativně malý ne proto, že by vypěstovaly málo HT sóji – v roce 2007 to bylo na výměře 24,2 milionů hektarů -, ale proto, že většinu úrody snědí nebo zkrmí. Kdyby se tam vyskytly zdravotní potíže související s genetickou modifikací, pak v zemi, kde lze McDonalds obžalovat, že svým fast food způsobí obezitu, by vypukla série žalob a postižení by si přišli na pěkné peníze. Nic takového se neděje. Zdravotní potíže v Argentině budou asi mít jiné příčiny. Nechť si čtenář porovná tato fakta s tvrzením článku „GM sója se lidem ke konzumaci nedoporučuje.“

Domnívám se, že tyto údaje, které si může čtenář snadno ověřit, mu poslouží k úsudku o kvalitě článku a o odpovědnosti redakcí, které jej vybraly k uveřejnění.

Tab. 1 Dovoz a spotřeba glyfosátu v ČR v kg

Rok	Glyphosát	Glyphosát-IPA	Glyphosát trimesium	Celkem Glyphosát
2000	53 674	272 151	83 183	409 008
2003	51 272	281 944	122 908	456 124
2004	62 931	381 748	57 497	502 086
2005	64 267	465 034	104 231	633 532
2006	87 504	647 631	93 281	828 416
2007	108 635	787 088	124 382	1020 205

Zdroj: Státní rostlinolékařská správa

Tab. 2 Dovoz sóji do EU v milionech tun1) a plocha HT sóji v roce 2007 (v milionech ha a v % celkové plochy sóji2))

	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	Mil.	%
Celkem (svět)	28,0	27,5	33,2	34,6	34,9	32,7	33,7	34,0	58,6	64
Argentina	9,0	8,2	8,9	11,0	11,1	11,1	12,0	14,4	16,0	100
Brazílie	12,2	12,7	17,2	16,8	17,7	17,2	17,4	15,4	14,5	64
USA	5,7	5,7	6,0	6,0	4,7	2,8	2,6	2,5	24,2	80
Paraguay	0,6	0,3	0,6	0,2	0,8	0,8	0,8	0,9	2,0	93
Jiné	0,6	0,6	0,6	0,6	0,7	0,8	0,9	0,8	1,2
Kanada									0,69	60

Zdroj:
1)EUROPEAN COMMISSION, DIRECTORATE-GENERAL FOR AGRICULTURE AND RURAL DEVELOPMENT: Economic Impact of Unapproved GMOs on EU Feed Imports and Livestock Production. 2007 c 2)ISAAA Brief 37. Clive James: Global Status of Commercialized Biotech/GM Crops 2007

---

reklama

---