Neziskovky: Ministerstvo zemědělství neplní vládní závazek na potřebné změny mysliveckého zákona

Stromek poškozený okusem.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU v Brně

Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR, Asociace soukromého zemědělství ČR, Hnutí DUHA, ProSilva Bohemica, Český svaz ochránců přírody, Česká společnost ornitologická a Spolek vlastníků honebních pozemků společně žádají vládní koalici, aby do novely zákona o myslivosti zapracovali alespoň nejdůležitější návrhy, které zajistí snížení nadměrných stavů spárkaté zvěře, která znemožňuje obnovu pestrých lesů, ničí zemědělcům značnou část úrody i louky a které omezí ilegální lov vzácných a chráněných živočichů, jejichž zařazení na seznam zvěře v mysliveckém zákoně je anachronismem a rozdmýchává spory o kompetence v rozhodování o regulaci některých z nich. Mezi tyto návrhy patří zejména:

⮚ Plánovat lov podle míry škod a kontrola lovu (v rámci přípravy novely bylo ministerstvem akceptováno, zatím ale bez nástinu praktického řešení ve vyhláškách, které může v praxi výsledek zhatit).
⮚ Umožnit lov vlastníkům a zemědělcům na jejich vlastních pozemcích a ochránit tak svou úrodu či les (ministerstvem nebylo akceptováno).
⮚ Snížit minimální velikost honitby a umožnit tak středním vlastníkům vytvořit vlastní honitbu a převzít zodpovědnost za stavy zvěře a posílit vliv menších vlastníků v honebních společenstvech (ministerstvem nebylo akceptováno).
⮚ Zakázat pronájem honiteb u lesů v majetku státu (v novele zákona ministerstvem nebylo akceptováno).
⮚ Vyřadit vzácné a chráněné druhy ze seznamu zvěře a řešit dovoz trofejí chráněných druhů z ilegálního lovu (ministerstvem nebylo akceptováno).
⮚ Chov nepůvodních druhů, které se kříží s geograficky původními druhy a ničí jejich genofond (týká se invazního jelena siky) omezit na obory (ministerstvem nebylo akceptováno).

Stavy spárkaté zvěře nekontrolovaně rostou. Celkové roční škody způsobované spárkatou zvěří na lesích dosahují sedmi miliard korun. Skutečné celkové škody na zemědělských pozemcích a plodinách nejsou vyčíslené. Lesníci, zemědělci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že současný zákon o myslivosti nefunguje. Bez jeho změny a následného snížení stavů spárkaté zvěře není možné obnovit pestré a zdravé lesy. Miliardy investované státem a soukromými vlastníky do zalesňování a obrovské množství semenáčů z přirozené obnovy končí v žaludcích přemnožené zvěře. Rovněž Ministerstvo zemědělství uvádí ve Zprávě o stavu lesa a lesního hospodářství ČR, že „z pohledu ochrany lesa není pochyb, že obnova lesa bez snížení stavů spárkaté zvěře a efektivní chemické a mechanické ochrany lesa nebude možná.“ [5]

Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR, řekl: „Neustále se zhoršující situace s přemnoženou zvěří v lesích, ale i na zemědělské půdě vyžaduje už pouze jasný systémový posun v řešení škod přemnoženou zvěří a především vyžaduje i určitý posun v pojetí myslivosti v naší zemi. Ze všech se stran potvrzuje, že stávající zapouzdřený model nefunguje a je jen zdrojem problémů, které zatěžuje všechny. Aby ale k těmto změnám mohlo dojít, vyžaduje to větší odvahu našich dnešních politiků naplnit svůj slib v programovém prohlášení vlády. Některé pozitivní věcí se již v tomto směru udělaly, ale na skutečnou změnu od úředníků Ministerstva zemědělství zatím čekáme.“

Robin Ambrož, člen předsednictva Komory soukromých lesů, Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR, řekl: „Upozorňujeme Ministerstvo zemědělství, že návrh novelizace zákona o myslivosti nenaplňuje vládní prohlášení o posílení pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb,“ Poukazujeme na alarmující stav přemnožené zvěře a jeho dopady na obnovu lesů i hospodaření v nich již několik let.”

Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů Hnutí DUHA, řekl: „Už přes dvacet let usilujeme o změny zákona o myslivosti, které by pomohly obnově pestré druhové skladby našich lesů. Osobně pamatuji tři ministry, kteří když převzali ministerstvo, usilovali o to samé. Marně. Pracovníci ministerstva zodpovědní za myslivost fungují jako prodloužená ruka Českomoravské myslivecké jednoty a vždy se jim nebo pak některým poslancům podařilo potřebné změny mysliveckého zákona zhatit. Zdeněk Nekula není divákem tohoto divadla, ale ministrem, který rozhoduje a je zodpovědný za řešení kritického stavu lesů a naplnění vládního programu.

Selhání poslanců v předchozím volebním období, když nakonec neschválili novelu mysliveckého zákona, se našim lesům i nám všem krutě vymstilo. Přemnožená spárkatá zvěř na většině území republiky nadále spásá všechno přirozené zmlazení a neochráněné sazenice listnáčů a jedlí, takže lesy se na mnoha místech obnovují zase jenom smrkem, který zvěři tolik nechutná. Celkové roční škody se pohybují kolem sedmi miliard korun. Mladé stromky vysázené za miliardové dotace končí v žaludcích přemnožené spárkaté zvěře.“

Milan Hron, předseda Pro Silva Bohemica, řekl: „Odvozování lovu od míry poškození lesa je jednoznačně krok správným směrem. V procesu novelizace Zákona o myslivosti je nezbytné posuzovat budoucí účinnost tohoto zákonného předpisu v kontextu prováděcích předpisů. Je tedy namístě ukázat funkčnost celého záměru, od způsobu a provádění hodnocení vlivu zvěře na porosty přes plánování lovu až po prokázání skutečného odlovu.“

Petr Stýblo, ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody, řekl: „Desítky let Český svaz ochránců přírody usiluje o to, aby byly ze seznamu zvěře a tedy z kompetence uživatelů honiteb vyloučeny druhy, které ze zákona nelze lovit, zejména pak druhy chráněné. To, že jsou zahrnuty mezi zvěř, v praxi tyto druhy přímo ohrožuje. A způsobuje to navíc problémy záchranným stanicím i lidem, kteří naleznou zraněné zvíře a chtějí mu pomoci. Najde-li člověk například poštolku se zlomeným křídlem, nemůže jí sebrat a dovézt do záchranné stanice k ošetření. I poštolka je totiž zvěř a tedy je takové chování porušením zastaralého a nefunkčního zákona o myslivosti.“

Bohumír Nekola, předseda Spolku vlastníků honebních pozemků, řekl: ,,Je neuvěřitelné, že myslivost na území bývalých zemí Koruny České apod., uplatňující legislativně od března 1849 do prosince 1947 tzv. středoevropský model myslivosti založený na důsledné vymahatelnosti vlastnických práv, minimálních výměr honiteb vlastních a společenstevních od 115 ha, neobsahuje dodnes naprosto zásadní ustanovení o právu myslivosti náležícího k pozemku.

Právo myslivosti náležící k pozemku si nedovolili zrušit jak nacisté prostřednictvím vládních nařízení za Protektorátu Čechy a Morava, tak poválečný parlament stran Národní Fronty (NF) v zákoně o myslivosti z prosince roku 1947 s předkladatelem zákona, komunistickým ministrem zemědělství.

Celou polistopadovou éru jsme svědky snahy udržet v chodu ahistorický, sovětsko-socialistický model myslivosti úspěšně vycházející z komunistického zákona z roku 1961, respektive objevují se tendence nastolit varianty vycházející z uherských loveckých zákonů s významně nedemokratickými prvky, mj. nadměrně poškozujících lesní porosty bez rozdílu formy vlastnictví spárkatou zvěří přemnoženou pro realizaci komerčních lovů."