Martin Konvička: O motýly přece (skoro) nejde
O ochuzování středoevropské fauny a flóry dnes víme dost na to, abychom je srovnávali s extinkčními kataklyzmaty. Opravdu nejde o 18 vyhynulých denních motýlů. Stejné neštěstí postihuje všechny bezobratlé, pro něž disponujeme rozumnými daty. Mizející druhy nic nenahrazuje, snad až na hrstku generalistů, kterým se daří skoro všude. Na 18 ztracených motýlů k nám připutovali dva, v jiných skupinách to není jiné. Co hůř, nevymírají exoti z okrajů areálů, ale zástupci fauny listnatých lesů nebo panonští endemité.
Na přírodu ponechanou bez zásahů se věřilo někdy do 70. let - se známými a nedozírnými následky zejména pro bezlesá stanoviště, kde se důsledky opuštění projevily nejdřív. Jenže při dělení světa na les a neles jsme trochu pozapomněli na klíčovou otázku, kdeže by rostla a žila ne-lesní biota bez lidského vlivu. Dnes vcelku spolehlivě víme, že právě v lesích - respektive v té někde skoro lesní a jinde jen křovinaté či dokonce travnaté savaně, jež by pokrývala většinu evropského vnitrozemí. Lesy bez člověka by byly řidší, protkané proměnlivou mozaikou bezlesí. Jistě by obsahovaly i stinné partie, ale ne všude a ne pořád. V krajině bez lidí by operovala spousta jiných, někdy nedoceňovaných faktorů - velcí býložravci, ekosystémoví inženýři typu bobra, povodně, požáry, přemnožené bekyně a obaleči. Po tisíciletí provozované lidské aktivity jako lesní pastva, sběr klestí či vypalování jen plynule nahradily přirozeně působící procesy. Kytky a zvířata řídkých lesů, luk či stepních strání nejsou nějací post-neolitičtí přivandrovalci. Jsou zde doma.
Mýlka s rokem 1900 vznikla pravděpodobně z toho, že někdy po tomto datu začalo zprůmyslněné zemědělství a lesnictví rozbíjet jemně zrnitou mozaiku stanovišť, jež v lidmi osídlené krajině dokázala, právě díky té jemnozrnnosti, udržet diverzitu doby předzemědělské. Odtud i nedorozumění s Libickým luhem. Ponechat jej bez zásahu a současně udržet jeho druhové bohatství lze, to by ale musel zaujímat celé Polabí včetně neregulovaných řek, náplavů, praturů a bobrů. Ne že bych nebyl pro, jenže vystěhování Poděbrad a Hradce Králové jaksi není možné, takže nezbývá než využít potenciál současné rezervace - čili zde obnovit tradiční typy hospodaření, jak zde operovaly od příchodu člověka někdy do 20. let minulého století. Současné "nezasahování" zcela zglajchšaltovalo ekologické podmínky - vymření řady druhů je právě zde dobře zdokumentováno.
Zbývá argument konfliktem diverzit. Prý existují druhy, jimž vyhovuje onen zastíněný pseudoprales. Jistěže existují. Jenže pro světlý les hovoří i organismy, jejichž nároky kolega Neustupa tolik hájí. Stanovištní preference xylofágních brouků v lužním lese, sledované kolegy Vodkou a Čížkem, vypadají, jako by si je Konvička vymyslel. Většina druhů starých stromů vyžaduje osluněné staré stromy. Totéž platí pro půdní mezofaunu, tedy žoužel jako stonožky a mnohonožky. K houbám snad tolik, že některé ustupující druhy lze podpořit právě hrabáním steliva (viz Baar & Kuyper, Restoration Ecology 6, 227-237). Takže zbývají protistové a háďátka - o nichž ale, jak Neustupa přiznává, skoro nic nevíme.
Čímž jsme u jádra pudla, a sice u důkazního břemene. Pošetilost tradičních ochranářských doktrín jsme pozorovali nejprve na motýlech ne proto, že by motýli byli divní, ale protože o nich víme víc než o jiných skupinách. Jenže shodné nároky má kdekdo. Zůstaneme-li u nížinných lesů, pak jsou na jedné misce vah desítky druhů, jejichž nároky známe, a tisíce, kde je intenzívně tušíme, včetně atraktivních motýlů, orchidejí a ptáků. Potřebujeme sakra pádný důvod, proč dát přednost sinicím či háďátkům, o jejichž nárocích nevíme nic. Dokud se o nárocích háďátek, prvoků a podobné žoužele nedozvíme něco uchopitelného, pak na ně sice musíme brát ohledy (osobně jsem absolutně pro ponechávání části nížinných lesních rezervací samovolnému vývoji), ale nemůžeme na nich stavět dalekosáhlé strategie. Pro začátek by bylo dobré najít v některé z těch opomíjených skupin skutečné specialisty hustých nížinných lesů - a srovnat stav s pozůstatky lesů řídkých. Troufám si hádat, že v hustých lesích nenajdeme nic moc, v minulosti vzácný biotop na sebe stěží nabalil nějakou extra diverzitu.
Článek je převzat z tištěného Ekolistu 11/2007.
reklama
Online diskuse
RE: - 7. 11. 2007 - Michal KoupýA o co Vám vlastně pořád jde? Protože jste člověk, tak jste nadřazen žouželi? Co si o sobě vlastně pořád myslíte? Jakým právem si takhle fandíte? Ano, souhlasím, že jste opravdu výrazně chytřejší než žoužel, jenže je to jen z toho důvodu, že jste měl to štěstí, že jste se narodil jako člověk a ne třeba jako ten modrásek černoskvrnný. Prakticky všemi Vašimi příspěvky se prolíná nabubřelost, která je ve Vás už tak zafixovaná, že se od ní nedokážete oprostit. Prostě by to chtělo také občas zapochybovat o Vašich (jedině správných) názorech o výjimečnosti člověka, ale to je nepohodlné, zvlášť když si místo toho můžete chrochtat blahem při pomyšlení, jaký jste ve srovnání se žouželí mistr světa a přitom s potěšením znevažovat jakoukoliv snahu o ochranu motýlů, přestože Vám to vlastně může být úplně jedno, protože Vám to s nejvyšší pravděpodobností nezpůsobí žádnou finanční újmu.Komentáře k Vašemu příspěvku: "Clovek ma prednost pred zouzeli uz i proto, ze se pro urcity typ zouzele muze treba nadchnout, zacit ji sledovat - a casem usporadat fotografickou vystavu o tehle zouzeli. Tohle zouzel neumi, ani ji to neprijde na mysl, zajimat se treba o cloveka jinak nez jako o pripadnou potravu. Zouzel umi jen neurvale se rvat o misto na slunci, jak ji to pan Buh naucil." ... A co jste nám tímto jako sdělil nového? Takovéto věci ví každý průměrně inteligentní člověk, navíc to tady jinými slovy už bylo napsáno. "Cili dohaduji se pak lide: Ten haji tamtu zouzel, dalsi tamhletu, treti haji treba kameny" ... Takže opět: Co je v tomto nového? O tom, že každý hájí jinou žoužel nebo něco jiného už se tady psalo snad třikrát. "trestal bych drakonicky polske turisty, co rozebiraji kryoplanacni terasy na Vysokem kole" ... No vida, tak tady jste se nám pěkně vybarvil. Dokonce byste "drakonicky" trestal turisty. Takže za kameny byste lidi trestal, ale "nepřizpůsobivé" motýly byste nechal vyhynout? Vzhledem k tomu, jak jste se tady opakovaně pohoršoval nad tím, že určité druhy žoužele jsou podle Vás bezdůvodně upřednostňované před jinými, je víc než podivné, jak radikální řešení navrhujete v případě rozebírání kamenů. O co jsou ty Vaše kameny cennější než jakékoliv jiné kameny? Z jakého důvodu je tak nutné tyto kameny zachovat, že byste polské turisty za jejich rozebírání tvrdě trestal? Další otázka - pokud tyto kameny zmizí, kolika lidem budou ve skutečnosti chybět? Opravdu jsou ekologicky tak důležité? Bude jejich ztráta opravdu znamenat zničení Krkonoš nebo jen poměrně zanedbatelnou změnu? Vždyť kamenů tam je obrovské množství, a kolik je jich pod zemí a objeví se časem. Osobně je mi celkem jedno, jestli z Krkonoš zmizí nějaké kameny, přírodu to nezničí, a většina lidí to vůbec nezaregistruje. Jak je to možné, že se cítíte oprávněn některé specifické kameny chránit a upřednostňovat před jinými kameny? Vysvětlete to prosím. "A mne se na ochranarich nelibi to, ze pohodlne zvyklosti z dob bolsevika se snazi propasovat, za pomoci predpisu MZP i EU i do soucasne doby..." ... ale vy paušalizujete. Jak to? O ochranářích jsem se tady vyjádřil snad dost obšírně, jenže není ochranář jako ochranář. Vy děláte, jako kdyby všichni ochranáři byli jen banda komunistů. Ale pokud vím, tak v případě ochrany motýlů selhávají i někteří úředníci v EU, kteří se neřídí tím, co jim bylo doporučeno, ale zákony na ochranu motýlů si upraví po svém (a za jejich nedodržení hrozí vysoké pokuty), což má obvykle pro motýly katastrofální následky. Oni to ochranáři také nemají jednoduché: Kdo se má neustále dohadovat se zemědělci a lesníky o tom, jak by se kde mělo správně hospodařit, přičemž je opakovaně napadán a zesměšňován. Divíte se, že řada z nich se na to vykašle a k problémům s ubýváním motýlů zaujmou naprosto pasivní přístup? |
