Pavel Franc: Odpovědná neodpovědnost

Pravděpodobně nikdo v České republice nebyl ušetřen nadšených novinových článků a televizních zpráv o nových automobilech, které začaly sjíždět z výrobního pásu společného závodu dvou obřích nadnárodních společností Toyota M.C. a PSA Peugeot Citroën (TPCA), umístěného v Ovčárech u Kolína. Články často obsahovaly i obdivný popis vyspělosti řízení výroby, kterou v závodě zajišťuje japonská automobilka spolu s uvedením astronomického počtu nově vytvořených přímých a nepřímých pracovních míst. Jaká se však skrývá realita za pečlivě střeženým „image“ nově vybudovaného závodu, za touto největší zahraniční investicí v České republice? V prvé řadě je třeba se ptát, co všechno musela Česká republika, potažmo vládní agentura CzechInvest, přislíbit a následně i zaplatit, aby se obě automobilky rozhodly postavit svůj výrobní závod právě u nás. Umístění takové investice je sice veřejně prezentováno jako velká výhra pro všechny občany země, ve které se taková společnost rozhodne investovat, jak ale vyplývá ze závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu – pro Českou republiku a její daňové poplatníky jsou zahraniční investice spíš ztrátou. Pro lepší představu: například v případě montážní haly TPCA daňoví poplatníci přispějí oběma automobilkám oficiálně zveřejněnou částkou 3,5 miliardy korun na daňových prázdninách, podpoře rekvalifikace zaměstnanců, celního zvýhodnění (šlo o režim před vstupem ČR do EU). Nejsou zde započítány další nepřímé a skryté náklady (např. výstavba bytů pro zaměstnance), čímž by konečná částka podpory mohla dosáhnout až dvojnásobku a byla v rozporu s evropskou legislativou. Jen pro srovnání, roční rozpočet celého ministerstva životního prostředí se pohybuje kolem 2 miliard korun.

Realizační tým úředníků
Toyota je automobilkou těšící se velkému mezinárodnímu respektu, a to nejen pro vysokou kvalitu svých výrobků, ale také pro zodpovědné chování k životnímu prostředí a společnosti vůbec. Jako první automobilka vůbec obdržela cenu od Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Veřejně deklaruje svůj úmysl pečlivě posuzovat vlivy na životní prostředí na všech úrovních procesů, zvláště pak při výstavbě nových závodů, přislibuje chovat se odpovědně ke komunitám, ve kterých operuje apod. Peugeot Citroën ve svých příslibech nezůstává příliš pozadu. Bylo proto otázkou, nakolik se tato skutečnost projeví při realizaci jejich investice v České republice.

Obě společnosti se rozhodovaly o umístění závodu mezi několika zeměmi. V tomto duchu se patrně také vedla jednání s jednotlivými státy, které soutěžily o to, kdo nabídne víc za příslib velké zahraniční investice. V případě závodu TPCA uzavřely obě korporace před vstupem do naší země zvláštní smlouvy na ministerské a municipální úrovni. V obou se automobilky nezavazují ani k tomu, že na našem území vůbec něco postaví. Zato na straně českého státu je závazků bezpočet. Mnohé z nich přitom znamenaly bezprostřední nabourání řádného fungování veřejné správy a základních principů demokratického a právního státu. Smlouvy např. obsahují ustanovení, na jejichž základě se vybraní vedoucí pracovníci státní správy stávají členy zvláštního realizačního týmu pro výstavbu závodu TPCA. Problém je, že stejní pracovníci jsou současně zodpovědní např. za správnost posouzení vlivů na životní prostředí či vydání územního a stavebního povolení. Podjatost takových pracovníků je tedy celkem nasnadě. Není proto překvapením, že právě posouzení vlivů na životní prostředí svou kvalitou nejenže nesplnilo ani základní zákonné požadavky, ale navíc kvůli opomenutí mnoha negativních dopadů založilo do budoucna mnoho těžko řešitelných problémů. Jestliže tedy obě korporace deklarují svou snahu náležitě hodnotit vlivy na životní prostředí, pak v ČR své sliby nedodržely a doslova obešly zákonné požadavky. Aby nikdo nemohl zůstat na pochybách o tom, nakolik respektují právní řád ČR, nebyly při slavnostním zahájení výroby závodu splněny podmínky stavebního povolení, které splněny být měly.

Vyvlastnění bez námitek
Obě korporace si však vymohly mnoho dalších závazků, které rozhodně neodpovídají odpovědnému chování, o němž tak rády mluví. Stát spolu s městem Kolín se třeba zavázal vyvlastnit pozemky v předem dané lhůtě, vybudovat dopravní napojení v konkrétně stanovené lhůtě apod. Problém nastal v momentě, kdy se postižení občané začali v případě jedné z dopravních staveb domáhat svých práv. Vyšlo při tom najevo, že není možné stavbu realizovat v přislíbeném termínu v případě, že účastníci podají námitky, natož pak v případě, že by využili své právo na odvolání. Nedodržení termínu výstavby je přitom sankcionováno vysokou smluvní pokutou.

Závod TPCA zasáhne bezprostředně do životních podmínek mnoha lidí žijících v jeho blízkosti. Především dopravní zatížení bude enormní. Postižení občané se zatím marně snažili se zástupci TPCA domluvit. Přes veškeré své veřejné proklamace odmítají obě korporace v případě České republiky nést jakoukoliv odpovědnost.

---

reklama

---