RNDr. Jiří Hanzlíček: Otazníky nad klimatickou konferencí
18.12.2007
Konferenci o klimatických změnách na Bali provázela nesourodá výměna názorů zúčastněných 190 zemí. Snaha prosadit základní závazek ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 až o 40 procent oproti roku 1990 byl již od počátku problematický. Jeho dlouhodobé splnění pro vyspělé státy by znamenalo nepředstavitelné vysoké ekonomické náklady, přičemž nikdo dnes nemůže zaručit alespoň částečnou efektivitu záměru. Princip předběžné opatrnosti je diskutabilní, neboť neexistuje shodný názor vědců na činitele způsobující možné klimatické změny. Je potřebné zohlednit i rozšířený názor, že radikální požadavky jsou založeny na neoponované a neustále proklamované jednostranné vědecké studii. Nikdo se proto nemůže divit kladeným podmínkám a nesouhlasu velkých průmyslových kolosů USA, Kanady, Japonska, Indie, Číny i Brazílie. Bez jejich účasti a skutečného aktivního zapojení jde o pouhé mlácení prázdné slámy.
reklama
Pro objektivnost je potřebné komentovat, že státy zapojené do Kjótského protokolu se zavázaly snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů o 8 procent oproti roku 1990. Plnění ze strany států EU je však velmi chabé a představuje jejich pokles o pouhá 2 až 3 procenta. Například Rakousko z důvodů energetické krize a nezbytné výstavby nových zdrojů naopak směřuje k tendencí navýšit emisí až o 30 procent. Prohlášením bylo přislíbeno dodržení Rakouského závazku hromadným nákupem vysokého množství emisních povolenek ze zahraničí. V přístupu k ochraně atmosféry je však řešení nesmyslné. V globálním měřítku je zcela jedno z které země nebo světadílu jsou emise do atmosféry vypouštěny. Obdobně na tom bude zřejmě i Německo. Přístupy ze strany ČR mohou být zatím tolerovány, neboť jsme snížily emise o více jak 20 procent, i když na globálních antropogenních exhalacích se podílíme pouhými 0,3 procenta. Z uvedeného pohledu ani další jednání, která by měla smysl, například ohlášená cestovní mapa nahrazující Kjóto, nebudou jednoduchá.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Humbuk to není. - 1. 1. 2008 - FrantišekDovolím si pridať svoj názor.Vôbec nie je podstatné, že sa klíma mení. Podstatné je, že táto zmena neprospieva ľudskému druhu ako celku v mnohých oblastiach. Podstatné tiež je, že napriek rôznym plánovaným cifrám nie sme vstave realizovať deklarované zámery. Treba to chápať tak, že aj keby naše súčasné technické možnosti postačovali na uskutočnenie vytýčených cieľov (čo napokon asi je možné), vrátilo by sa nám to z inej strany v podobe ekonomického krachu. Jednoducho nemožno realizovať ciele, na ktoré nemáme PRIMERANE DOSTATOČNÉ zdroje. Je však fakt, že energie v ovzduší pribúda a globálne alebo len lokálne poveternostné javy nadobúdajú čoraz intenzívnejší priebeh a spôsobujú čoraz väčšie škody, ktore v konečnom dôsledku musíme odstraňovať. Opakujem teda: k datu nemáme dostatočné zdroje a prostriedky, aby sme účinne vzdorovali negatívnym dôsledkom z dôvodu klimatických zmien. Podobne nie sme schopní vyslať expedíciu s ľudskou posádkou na Mars, pretože je ekonomicky nákladná, nerozšíri podstatným spôsobom naše vedomosti o Marse a je vysoká pravdepodobnosť technického zlyhania niektorého komponentu, čo by viedlo k záhube posádky. Podobne nie sme schopní odvrátiť nebezpečenstvo stretu Zeme s priemerne veľkým kozmickým telesom (priemer cca 10 km a viac), ktorých existencia vo vesmíre je nesporná a vzhľadom na ich početnosť je len otázkou času, kedy k takémuto stretu dôjde. Mal by pre ľudstvo fatálne následky, ale voči tejto "náhode" sme k datu fakticky bezbranní, pretože ani len nedisponujeme potrebnými technickými možnosťami, nech by to z ekonomického hľadiska stálo čokoľvek. Problém klimatických zmien spočíva v tom, že nie sme ochotní presvedčiť sa o svojej schopnosti riešiť ho v prípade krajnej nutnosti s poukazom na to, že by to bolo veľmi drahé a výsledok neistý. Ale k datu sa nám kumuluje súbeh viacerých problémov, ktoré sú podstatnejšie ako klimatické zmeny: energetická, surovinová, potravinová kríza. Ako budeme riešiť tieto problémy, keď si nevieme poradiť s jedným z nich, a to vôbec nie najhlavnejším? Spoločným menovateľom všetkých kríz je energia. Energia palív je hýbateľom pre stroje, energia v potravinách predstavuje nezbytnú energiu pre náš vlastný každodenný život. Ako sa vysporiadame s nadchádzajúcou ropnou krízou, keď zásoby lacnej ropy klesajú k nule, zdroje lacných surovín sú na tom podobne, keď na produkciu rovnakého množstva anorganických komodít bude potrebné viac energie (na ich koncentráciu z menej výdatných a ekoniomických ložísk), keď pomaly treba pomocou energie "vyrábať" aj obyčajnú pitnú alebo úžitkovú vodu, ktorá bola ešte nie tak dávno prakticky "zadarmo"? Ako nasýtime hladujúcich, keď časť produkcie poľnohospodárskych plodín premeníme na "biopalivá" pre neživé motory pod našimi pohodlnými zadkami? Nateraz to vyzerá tak, aj keď to vyznieva cynicky, že zanedlho politici presedlajú na "riešenie" týchto problémov a klimatické zmeny odbavia poznámkou: človek si zvykne aj na šibenicu. Preto vám prajem v r. 2008 a nasledujúcich predovšetkým veľa zdravia a pevné nervy. |
