RNDr. Jiří Hanzlíček: Otazníky nad klimatickou konferencí
Pro objektivnost je potřebné komentovat, že státy zapojené do Kjótského protokolu se zavázaly snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů o 8 procent oproti roku 1990. Plnění ze strany států EU je však velmi chabé a představuje jejich pokles o pouhá 2 až 3 procenta. Například Rakousko z důvodů energetické krize a nezbytné výstavby nových zdrojů naopak směřuje k tendencí navýšit emisí až o 30 procent. Prohlášením bylo přislíbeno dodržení Rakouského závazku hromadným nákupem vysokého množství emisních povolenek ze zahraničí. V přístupu k ochraně atmosféry je však řešení nesmyslné. V globálním měřítku je zcela jedno z které země nebo světadílu jsou emise do atmosféry vypouštěny. Obdobně na tom bude zřejmě i Německo. Přístupy ze strany ČR mohou být zatím tolerovány, neboť jsme snížily emise o více jak 20 procent, i když na globálních antropogenních exhalacích se podílíme pouhými 0,3 procenta. Z uvedeného pohledu ani další jednání, která by měla smysl, například ohlášená cestovní mapa nahrazující Kjóto, nebudou jednoduchá.
reklama
Online diskuse
Humbuk to není. - 21. 12. 2007 - Ivan SommerDomnívám se, že otázku, zda existuje optimální klima pro lidstvo nelze přesně zodpovědět. Existuje určité rozpětí hodnot klimatu, kterému se lidstvo přizpůsobilo díky své biologické podstatě a schopnopsti myslet. Lidé osídlili téměř celou Zemi až na místa (Antarktida, oceány aj., kde je život neslučitelný s jejich organismy. Přesto i tam by mohli teoreticky přežít za pomoci technických pomůcek, jako skafandry umožnily přežít astronautům na Měsíci. Můžete však otázku zúžit, jaká je například optimální nadmořská výška pro přežití. Opět se jeví jako zcela nepříhodná.Optimum se totiž stanovuje z učité množiny hodnot a musíte mít kritérium jeho určení, co je vlastně optimum. A vyvětlil tázající před položením otázky, co považuje za optimum ? Ne! Právě demagogie se vyznačuje tím, že na základě neurčitých výchozích údajů, aniž je přesně definuje (no všichni to přece známe!), dochází k jednoznačnostem, kterým se musí dogmaticky věřit. Někdy to nemusí být úmyslné, potom zcela podvědomě v diskusi vycházímě ze zdánlivě jasných pojmů, které však ve skutečnosti každý chápe jinak. Výsledkem jsou nekonečné spory. Co se týče uvedených bodů, je opravdu možné, že lidstvo dospělo ke své existenci tím, že dávné katastrofy eliminovaly jeho vývojové soupeře. V jistém smyslu, jsme produktem náhody. Co se týče přežití, je možné, že lidstvo přežijí organismy, které se nevyznačují rozumem. Udává se, že atomovou válku mají největší šanci přežít pavouci. Není však asi naším cílem se zachovat do budoucna jako měňavky nebo pavouci, ale jako lidské bytosti s rozumem. Opustit rozum dokonce cíleně, jak uvažuje V.Klaus ve své knize, znamená v přeneseném slova smyslu, spáchat kolektivní sebevraždu. Človek je člověkem, právě proto, že se vyznačuje rozumem a schopností plánovat svoji činnost. |
