https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/pavel-pesout-tricet-let-zakona-na-ochranu-prirody-a-krajiny
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Pavel Pešout: Třicet let zákona na ochranu přírody a krajiny

7.6.2022
Atmosféra porevoluční doby byla ochraně přírody příznivě nakloněna. Na ilustračním snímku první demonstrace Pražských matek za lepší stav životního prostředí, 29. 5. 1989.
Atmosféra porevoluční doby byla ochraně přírody příznivě nakloněna. Na ilustračním snímku první demonstrace Pražských matek za lepší stav životního prostředí, 29. 5. 1989.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ludvík Hradilek / Pražské matky
Prvního června tomu bylo přesně 30 let od nabytí účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.), ale také sto let od předložení prvního návrhu zákona na ochranu přírodních památek u nás poslancem národního shromáždění J. V. Stejskalem a dalšími 22 poslanci v roce 1922.
 
Současný zákon o ochraně přírody a krajiny tedy vznikal na historických základech. Někdejší snaha ochránců přírody, přírodovědců a osvícených politiků byla po vzniku Československa reprezentovaná více jak deseti návrhy norem na ochranu přírody a domoviny. I když se některé dostaly do meziresortního projednávání či až na půdu parlamentu, bohužel žádný z nich nebyl přijat. Pokud pomineme dílčí legislativní úpravy obsažené v různých právních předpisech (např. soubor zákonů upravujících pozemkovou reformu, trestní zákoník, zákon o zalesňování ad.) postrádala ochrana přírody ucelenou právní normu až do roku 1956, kdy byl přijat zákon o ochraně přírody (č. 40/1956 Sb.).

Tzv. „čtyřicítka“ byla významným legislativním počinem, který sehrál zásadní roli při formování státní ochrany přírody na území České republiky. Ustanovení tohoto zákona však byla v zásadě jen deklaratorní a v praxi obtížně vymahatelná. Proto se již v osmdesátých letech dvacátého století začalo pracovat na přípravě jeho novelizace. Tyto přípravy pomohly po roce 1989 rychle připravit návrh nové moderní právní normy v ochraně přírody a krajiny.

Současný zákon o ochraně přírody a krajiny byl přijat velkou většinou 105 poslanců ze 111 přítomných poslanců České národní rady dne 19. února 1992. Bylo to ještě v trvající atmosféře podpory ochrany přírody a životního prostředí ze strany veřejnosti po změně režimu v roce 1989 a samozřejmě díky úsilí ministrů Bedřicha Moldana, Ivana Dejmala a autorů Svatomíra Mlčocha, Františka Urbana, Milana Rivoly, Igora Míchala, Milana Damohorského, Jana Květa a dalších.

Lze odhadnout, že by zákon o ochraně přírody a krajiny v druhé polovině devadesátých let byl již jen stěží schválen v podobě, jak ho známe. Svědčí o tom tehdejší snahy ministerstva pro hospodářství a místní rozvoj o revizi zákona s cílem oslabit některá ustanovení tak, aby údajně nebránila hospodářskému růstu.

Princ Charles na zámku Jezeří v severních Čechách, spolu s Josef Vavroušek, Ivanem Dejmalem a dalšími. Rok 1991.
Princ Charles na zámku Jezeří v severních Čechách, spolu s Josef Vavroušek, Ivanem Dejmalem a dalšími. Rok 1991.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Čím byl a je zákon o ochraně přírody a krajiny?

Náš právní řád je tvořen mnoha tisíci právních předpisů. Mnoho z nich se používá okrajově, či vůbec, další mají život jepičí. Jiné jsou však pro náš život zásadní. Mezi předpisy, kterými se řídíme prakticky po celé porevoluční období a které mají, díky své komplexnosti doslova kodexový charakter, patří bezesporu zákon o ochraně přírody a krajiny.

Zákon o ochraně přírody a krajiny zavedl několik důležitých zásad a principů. Předně rozlišil obecnou, druhovou a územní ochranu přírody. V obecné ochraně přírody konstituoval například ochranu krajinného rázu, významných krajinných prvků a územní systém ekologické stability krajiny. V územní ochraně přírody stanovil a definoval kategorie zvláště chráněných území. Kodifikoval volný přístup do krajiny, což je přínos zákona o ochraně přírody a krajiny, který se často opomíjí. Zavedl speciální státní správu v ochraně přírody a krajiny a ukotvil právo veřejnosti účastnit se řízení ve věcech ochrany přírody a krajiny. Stanovil odpovědnost a pravidla pro péči o obecně i zvláště chráněné části přírody. Zavedl účast obcí a vlastníků na ochraně přírody a krajiny.

Dnes, při ohlédnutí po třiceti letech, můžeme s velkým respektem k autorům zákona konstatovat, že zákon o ochraně přírody a krajiny byl zpracován tak nadčasově, že většina ustanovení je stále plně aplikovatelná. Zákon o ochraně přírody a krajiny dodnes představuje významný věcný a legislativní počin, který vytvořil silný právní rámec, bez kterého by současná státní i dobrovolná ochrana přírody a krajiny byla jen obtížně představitelná.

Volný přístup do krajiny máme díky "114".
Volný přístup do krajiny máme díky "114".
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Co zákon za 30 let ztratil?

I když většinu snah o oslabení zákona o ochraně přírody a krajiny v minulosti ustál, přeci jen k některým jeho oslabením došlo. Především ztratil kolizní normu. Šlo o ustanovení explicitně ukotvující specialitu zákona o ochraně přírody a krajiny k právním předpisům o vodách, lesích, stavebnímu zákonu a dalším předpisům.

Od doby přijetí zákona byla také významně oslabena účast veřejnosti na rozhodování o zásazích do přírody a krajiny. I když k tomu došlo v reakci na jisté nadužívání tohoto institutu, šlo o zásahy chybně zacílené, v důsledku omezující obyvatele ovlivňovat rozhodování o poškozování kvality svého prostředí, prostředí ve kterém žijí.

Zákon o ochraně přírody a krajiny prošel i mnohými pozitivně motivovanými novelizacemi. Za nejvýznamnější lze označit tzv. „euronovelu“ (zákon č. 218/2004 Sb.), tedy zavedení evropského práva v oblasti ochrany přírody do našeho právního řádu, především pak směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích. Zákon o ochraně přírody a krajiny tím však ztratil na přehlednosti.

Směrnice o ptácích byla součástí tzv. euronovely. Na ilustračním snímku orel mořský.
Směrnice o ptácích byla součástí tzv. euronovely. Na ilustračním snímku orel mořský.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Neudert / AOPK ČR

Co zákon za 30 let získal?

Vlastní transpozici evropského práva v územní a druhové ochraně lze tedy hodnotit jako poněkud kostrbatou a složitou, přinesla však i řadu vylepšení, například hodnocení vlivu záměrů a koncepcí či významné doplnění v oblasti zapojení vlastníků a nájemců (pachtýřů) a to zavedením kompenzace újmy na zemědělském, lesnickém a rybářském hospodaření vzniklé v důsledku omezení z důvodu ochrany přírody. Tento nástroj získává rok od roku na významu a v současnosti patří jistě mezi nejdůležitější ekonomické nástroje v oblasti ochrany přírody a krajiny.

Speciální ochrana přírody byla v zákoně o ochraně přírody a krajiny konstruována ještě před definováním parametrů pro orgány státní správy, státní úřady. Zřízení speciálních orgánů ochrany přírody a krajiny bylo proto dlouho ústavně nekonformní, což komplikovalo a oslabovalo jejich pozici. V posledním desetiletí se toto podařilo napravit zřízením správ národních parků a Agentury ochrany přírody ČR přímo zákonem. Nepochybně významnou pozitivní změnou je celá nová právní úprava národních parků včetně jejich územního vymezení v příloze zákona o ochraně přírody a krajiny, která zavedla lepší koncepci ochranných podmínek a zonace národních parků.

Poslední větší úpravou byla tzv. „invazní novela“ (zákon č. 364/2021) implementující evropské nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů a nařízení o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře. Také ustanovení doplňované touto novelou jsou zatížena snahou o podchycení velkého detailu a v porovnání s původními ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny působí těžkopádně. Kromě nové úpravy v oblasti nepůvodních druhů tato novela přinesla kodifikaci informačního systému ochrany přírody, umožnila za stanovených podmínek vypalování porostů z důvodu ochrany přírody a další pozitivní změny.

Zejména však zákon o ochraně přírody a krajiny za uplynulých třicet let získal množství aktivních, více či méně nadšených a znalých uživatelů. Některá ustanovení zákona musela počkat řadu let na úpravu či doplnění jiných právních norem, aby mohla být aplikována, kupříkladu uzavírání veřejnoprávních smluv (dohod) s vlastníky pozemků o způsobu hospodaření. Aplikační praxe, judikatura a výklady ministerstva životního prostředí jako ústředního orgánu ochrany přírody celou řadu ustanovení za tu dobu upřesnily a bohatá a kvalitní komentářová literatura výklady zpřístupnila v praxi a upevnila. Na vysoké úrovni se zákon o ochraně přírody a krajiny přednáší na univerzitách.

Invazní druhy? Pokryto. Na ilustračním snímku bolševník velkolepý.
Invazní druhy? Pokryto. Na ilustračním snímku bolševník velkolepý.
Licence | Volné dílo (public domain)

Jaký bude dál?

V poslední době nejvážnější zásah do zákona o ochraně přírody a krajiny představuje komplexní rekodifikace stavebního práva v loňském roce. Mimořádný tlak na usnadnění stavební činnosti vedl k zásadním kompetenčním změnám. Řada dosavadních kompetencí orgánů ochrany přírody, zejména v obecné a druhové ochraně přírody a krajiny, má být na základě novelizace zákona integrována do úkonů stavebních úřadů, které se tak paradoxně stanou orgány ochrany přírody. (V chráněných územích by mělo dojít k integraci pouze částečné a některé kompetence nadále zůstávají v rukou speciálních orgánů ochrany přírody.)

Na téma rekodifikace stavebního práva již řadu měsíců probíhá celospolečenská a často vypjatá diskuse, která je bohužel ztížená složitostí problematiky a zatížená mnoha předsudky, polopravdami a zjednodušujícími či dokonce manipulativními sděleními.

Současná vláda se v programovém prohlášení zavázala ke změně podoby rekodifikace připravené a prosazené předchozí vládou a k zavedení tzv. jednotného environmentálního závazného stanoviska vydávaného orgánem ochrany životního prostředí, v němž by měly být integrovány veškeré požadavky potřebné pro povolení stavebního záměru z hlediska předpisů na ochranu životního prostředí, tedy i ochrany přírody a krajiny. Snad se podaří jednotné environmentální stanovisko, které muselo MŽP připravit ve velmi krátkém termínu, schválit a oslabení ochrany přírody a krajiny při stavební činnosti, způsobené rekodifikací stavebního práva, alespoň částečně zvrátit.

Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala ještě k dalším dvěma cílům, které mají dopad do zákona o ochraně přírody a krajiny. Jednak jde o rozšíření plochy zvláště chráněných území, konkrétně vyhlášením dvou nových národních parků, a jednak o novelizaci druhové ochrany.

Bude Národní park Křivoklátsko?
Bude Národní park Křivoklátsko?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Nastavení druhové ochrany je skutečně zastaralé. Odpovídá pojetí ochrany přírody v osmdesátých letech minulého století, kdy byla zkonstruována, postavené především na ochraně jedinců. V nejrůznějších koncepcích a strategiích přijatých v oblasti ochrany přírody je opakovaně potřeba změny druhové ochrany indikována. Cílem novelizace této části zákona by mělo být oddělení prioritizace aktivní péče o ohrožené druhy a prioritizace jejich ochrany, u které by měl být větší důraz kladen na ochranu biotopů a zlepšení vymahatelnosti.

Diskutují se i další potřebné úpravy zákona, například změna paradigmatu územního systému ekologické stability krajiny. V případě zákona o ochraně přírody a krajiny však platí, možná více než u jiných právních norem, že každou změnu je třeba pečlivě zvažovat, zda její přínos převáží nad rizikem spojeným s otevřením zákona.

Zákon o ochraně přírody a krajiny jako celek za tři desetiletí své existence potvrdil svůj mimořádný význam pro ochranu naší přírody a krajiny a měli bychom ho opatrovat jako oko v hlavě i se všemi jeho nedostatky. Sám o sobě naši přírodu a krajinu nezachrání, ale bez něj by to bylo mnohem obtížnější, či spíše nemožné.


reklama

 
foto - Pešout Pavel
Pavel Pešout
Autor je ředitel sekce ochrany přírody a krajiny AOPK.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist