Legalizace vypalování porostů v ČR

Řízené vypálení sekundárního vřesoviště s cílem jeho obnovy v rámci cvičení HZS na bývalé dopadové ploše vojenské střelnice „Jordán“ v CHKO Brdy 18. května 2016.

Foto | Bohumil Fišer / CHKO Brdy

AOPK ČR ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem (HZS) Plzeňského kraje experimentálně vyzkoušela řízené vypalování degradovaných sekundárních vřesovišť v chráněné krajinné oblasti Brdy formou cvičení HZS. Zde se podařilo odzkoušet organizaci a různé způsoby zabezpečení řízeného vypalování, při vlastním požáru bylo provedeno experimentální měření základních údajů popisujících průběh hoření (Fišer 2016). 

V důvodové zprávě novely zákona o ochraně přírody a krajiny legalizující vypalování porostů byl zmíněn i přínos ke snížení požárního rizika z nadbytku suché organické hmoty, protože řízené vypalování má potenciál omezit riziko rozsáhlejších požárů souvisejících se současnými epizodami sucha. V světě se řízené vypalování porostů z důvodu snížení požárního rizika využívá často, např. v zemích mediterárnu (viz např. Botelho & Fernandes 1999).
V severských zemích se v chráněných územích využívá řízeného vypalování v boreálních lesích. Cílem je navíc obnovení dynamiky lesa, zlepšení jeho prostorové a druhové skladby a vytváření nových biotopů (viz např. Perkiö et al. 2012, Hyvärinen 2006 ad.). Na snímku upozornění pro návštěvníky v místě řízeného vypalování nejcennějších sekvojových porostů v národním parku Sequoia.

Foto | Pavel Pešout

AOPK ČR se s Generálním ředitelstvím HZS dohodla na ustavení společné pracovní skupiny, řešení pro provozní užití se však nalézt nepodařilo. Zákaz vypalování porostů je v zákoně o požární ochraně (133/1985 Sb.) stanoven bez možnosti udělení výjimky. K úplnému zákazu vedla zejména četnost požárů s vážnými následky (i na životech) způsobená úmyslným rozděláváním ohně při vypalování stařiny, pálení spadaného listí apod. a tyto důvody stále přetrvávají (viz např. Zaoralová 2016). Proto výstupem z jednání pracovní skupiny byla příprava a návrh legislativní úpravy v podobě novely zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), která by řízené vypalování porostů umožňovala, a to pouze v důvodných případech.

Kdo bude moci vypalovat porosty?
Legislativní úprava ZOPK v podobě dohodnuté s HZS byla vložena do poslední novely ZOPK v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů. Parlament České republiky v září letošního roku tuto tzv. invazní novelu přijal (zákon č. 364/ 2021 Sb., blíže viz příspěvek T. Trojanové a J. Šímy v tomto čísle Ochrany přírody). Česká republika se tímto zařadila k dalším evropským zemím (např. Velká Británie, Nizozemsko, Estonsko, Slovinsko, Francie, Španělsko, Finsko, Portugalsko či Německo), kde je řízené vypalování porostů za přísných podmínek povoleno (Valkó et al. 2014). 

Do společných ustanovení v § 90 ZOPK byl doplněn nový odstavec č. 23 který stanovuje, že je-li to nezbytné z důvodu zajištění péče o rostliny, živočichy, přírodní stanoviště či pokud plán péče o zvláště chráněné území (PP, PR, NPP, NPR, CHKO) nebo zásady péče o národní park obsahuje vypalování porostů, je orgán ochrany přírody (OOP) vypalování oprávněn provádět. Dále jsou podle předmětného ustanovení OOP oprávněny vypalovat porosty v rámci „provádění opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence“. Se zřetelem na rozsah zásahu jsou povinny stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Popis opatření vč. organizace vypalování a jeho zabezpečení musí OOP předem oznámit místně příslušnému krajskému HSZ, který může stanovit další podmínky pro provedení opatření. I když si OOP najmou pro realizaci opatření odborně způsobilou osobu, budou vždy za průběh realizace zásahu plně odpovědné a tuto odpovědnost nemohou na dodavatele bezezbytku přenést.

Kde bude možno vypalovat porosty?
Zákon jednoznačně stanoví, že z důvodu zajištění péče o rostliny, živočichy, přírodní stanoviště nebo ZCHÚ je možno vypalování porostů provádět pouze pokud je to nezbytné. Při realizaci opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence je využitelnost ohně jen velmi omezená (Pergl et. al 2016), např. při spálení organických zbytků po likvidaci porostů křídlatek v obtížně přístupných místech, proto zde podmínka "nezbytnosti" naplněna pravděpodobně nebude. Spíše je na místě opatrnost, aby vlivem nevhodně založeného požáru naopak nedošlo k šíření některých invazních či expanzivních druhů na uvolněné ploše. 

Vypalovat porosty je nutno s rozmyslem, po zralé úvaze o nezbytnosti tohoto opatření pro daný biotop v konkrétní lokalitě či její části. Vyhodnocení nezbytnosti volby tohoto opatření a základní podmínky by měly být zdokumentované. Zákon využití řízeného vypalování mimo ZCHÚ nevylučuje, ale jistě bude uvažováno především zde. Nezbytnost vypalování přitom musí být obsažena v platných plánech péče (ev. zásadách péče) o dané ZCHÚ. Jak výše zmíněno, je sice tento způsob managementu v metodických materiálech státní ochrany přírody zmiňován již dlouho, avšak z důvodu legislativních zákazů prakticky nebyl aplikovatelný. Proto je v platných plánech péče obsažen jen výjimečně (např. v plánu péče o CHKO Brdy /Kolektiv 2015/). Pokud je tedy v některém ZCHÚ použití vypalování pro udržení či zlepšení stavu předmětu ochrany přírody vhodné, bude třeba do plánu péče toto opatření nově doplnit.

U nás hospodáři užívali oheň při klučení lesů, poté zejména při udržování travních porostů. Například ještě v r. 1932 zabíraly občasně vypalované jalovcové „pasínky“ 24 % zemědělské půdy na Valašsku (Tkáčiková et. al. 2013). V souvislosti s intenzifikací zemědělství, socioekonomickými změnami a nakonec i v důsledku zákonných zákazů vypalování ustoupilo. V jiných zemích je tento způsob hospodaření stále hojně užíván, jako např. na snímku v Zambii.

Foto | Pavel Pešout

Které porosty vypalovat?
Využití řízeného vypalování porostů má v rozumné míře v české ochraně přírody jednoznačně své místo, v našich podmínkách zejména na bezlesí. Z více důvodů je využití řízených požárů v lesích zatím obtížně představitelné (blíže viz Pešout 2016), i když i u nás jsou zdokumentovány a diskutovány přínosy požárů lesních biotopů (Marková et al. 2011, Král et al. 2012, Adámek et al. 2015 ad.). Vypalování lze doporučit jako možný či vhodný způsob managementu sekundárních vřesovišť (Sedláková & Chytrý 1999, Sedláková et al. 2003, Sedláček et al. 2015), s určitými výhradami u některých typů sekundárních xerotermních trávníků (Paukertová 2003, Hamerský & Bělohoubek 2003), ev. u porostů vysokých ostřic a rákosin či při obnově psamofilní vegetace (Šímová 2020). Vypálením především dosáhneme neselektivního odstranění nadzemní biomasy vč. stařiny, která se těžko rozkládá a blokuje klíčení. Extrémní biotopy spálenišť pak obsazují antrakofilní druhy (Sádlo 1994, Marková et al. 2011). 

Vypalování by mělo být realizováno vždy jen na dílčích částech určené plochy. Na termín vypalování existují různé názory preferující např. kombinaci s vypalováním v době vegetace (v předjaří či v pozdním létě). Výsledků sledování vlivu na hmyz a další živočichy je zatím nedostatek (jedním z mála je příspěvek T. Hamříka et al. v tomto čísle Ochrany přírody). Proto bude na našem území zatím realizováno především v období vegetačního klidu, kdy je téměř vyloučeno poškození živočichů a podzemních částí rostlin. 

Je také nezbytné pozorně se věnovat následnému managementu vypálených ploch, sledovat a případně eliminovat šíření třtiny křovištní a dalších expanzivních druhů.

Jak řízeně vypalovat porosty?
Vypalovat porosty je nutno až po vyhodnocení nezbytnosti tohoto opatření pro zachování předmětu ochrany v konkrétní lokalitě či její části. Jeho využití musí být vždy dobře naplánované, pečlivě připravené, realizované ve vhodnou dobu, za vhodných klimatických podmínek, při dodržení doporučených postupů pro organizaci vypalování a při realizaci zabezpečení proti vzniku nekontrolovaného požáru a splnění požadavků HZS.

AOPK ČR ve spolupráci s HZS aktuálně zpracovává podrobnou metodiku pro realizaci řízeného vypalování. Metodika bude obsahovat návod pro ochranářské plánování, parametry pro výběr vhodných ploch a načasování, stanovovat postup zhodnocení rizik a jejich eliminace, bude obsahovat návod organizace zásahu a zpracování jeho plánu, stanovovat podmínky protipožárního zabezpečení a popisovat způsob projednání a zajištění komunikace s veřejností. V metodice nebude chybět postup pro zajištění plochy po vypálení, navržení způsobu monitoringu a vyhodnocení zásahu. 

Řízené vypalování porostů AOPK ČR zařadila mezi standardizované činnosti ve standardech péče o přírodu a krajinu (konkrétně bude postup upravený v SPPK D02 005 „Disturbanční management na nelesních plochách“).

Dokončení, projednání a vydání standardu i metodiky se předpokládá v roce 2022. Do té doby je v zájmu předběžné opatrnosti doporučeno OOP s řízeným vypalováním porostů vyčkat.

Seznam literatury

Adámek M., Bobek P., Hadincová V., Wild J., Kopecký M. (2015): Forest fires within a temperate landscape a decadal and millennial perspective from a sandstone region in Central Europe. Forest Ecology Management, 81–90.

Botelho H. S. & Fernandes P.M. (1999): Controlled burning in the Mediterranean countries of Europe. Pp. 163-170; In: Wildfire Management (Eds. G. Eftichidis, P. Balabanis, A. Ghazi). European Commission (Environment and Climate Programme)/ Algosystems.

Hamerský R. & Bělohoubek J. (2003): Monitorování změn vegetace a populací ohrožených druhů (Astragalus excapus, Pulsatilla patens, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Stipa sp. div., Muscari tenuiflora, Adonanthe vernalis) vlivem managementu řízeným vypalováním, kosením a pastvou území PR Holý vrch u Hlinné, NPR Oblík a PP Tobiášův vrch v CHKO České Středohoří. [nepublikováno] Ms, depon. In AOPK ČR, Praha, 23 pp.

Hyvärinen E. (2006): Green-tree retention and controlled burning in restoration and conservation of beetle diversity in boreal forests.- Dissertationes Forestales 21:1-55.

Fišer B. (2016): Plánování a organizace vypalování vřesovišť v CHKO Brdy. In Pešout P. (2016): Řízené vypalování porostů. Ochrana přírody 5:12-15.

Kolektiv (2015): Plán péče o CHKO Brdy na r. 2016 – 2026. AOPK ČR. http://brdy.ochranaprirody.cz/plan-pece-o-chko-brdy

Král K., Trochta J., Vrška T. (2012): Požár a sekundární sukcese jako prostředek obnovního managementu lesů v národním parku? In Jongepierová I., Pešout P., Jongepier J.W., Prach K. (2012): Ekologická obnova v České republice. AOPK ČR, Praha, 147 pp.

Marková I., Adámek M., Antonín V., Benda P., Jurek V., Trochta J., Švejnohová A., Šteflová D. (2011): Havraní skála u Jetřichovic v Národním parku České Švýcarsko: Vývoj flóry a fauny na ploše zasažené požárem. Ochrana přírody, 18–21.

Paukertová, I. (2003). Vliv hospodářských zásahů na změnu biologické diverzity ve zvláště chráněných územích: Závěrečná zpráva dílčího úkolu grantu VaV 610/10/00 za rok 2003. [nepublikováno]. Ms, depon. In AOPK ČR, Praha.

Perkiö R., Puustinen M., Similä M. (2012): Controled burning to emulate natural forest fires. In Similä M., Junninen K. (eds.): Ecological restoration and management in boreal forests – best practices from Finland. Natural Heritage Services, Vantaa, 50 pp.

Pergl J. et al. (2016): Likvidace vybraných invazních druhů rostlin. Standard péče o přírodu a krajinu SPPK D02 007. AOPK ČR, dostupné zde: https://standardy.nature.cz/seznam-standardu/.

Pešout P. (2016): Řízené vypalování porostů. Ochrana přírody 5:12-15.

Petříček V. (ed.) et. al. (1999): Péče o chráněná území I., AOPK ČR, Praha, 452 pp.

Prausová R. & Sádlo J. (2004): Vypalování. In Háková A., Klaudisová A., Sádlo J. (eds.) (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3/2004 – druhá část. MŽP, Praha, 144 pp.

Sádlo J. (1994): Život na spáleništi: antrakofyty a pyrofyty. Vesmír 73/10: 556.

Sedláček O., Marhoul P., Dušek J. (2015): Využití řízených požárů v ochranářském managementu se zvláštním zřetelem na jeho využití při managementu bezlesí navrhované CHKO Brdy. Nebubl. studie zpracovaná pro AOPK ČR. 122 pp.    

Šímová Š. (2020): Vliv požárů na psamofilní vegetaci jihovýchodní Moravy. Dipl. pr. 35 p., Faculty of Science, University of South Bohemia, České Budějovice, Czech Republic.

Sedláková, I. & Chytrý, M. (1999). Regeneration patterns in a Central European dry heathland: Effects of burning, sod-cutting and cutting. Plant Ecology, 143(1): 77-87

Sedláková I., Fabšičová M., Holub P., Tůma I., Chytrý M., Záhora J. (2003): Vliv různých managementových zásahů na vegetaci vřesovišť v Národním partu Podyjí 4 . Ms, depon. In AOPK ČR Praha, 23 pp.

Tkáčiková J., Husák J., Spitzer L. (2013): Valašské louky a pastviny, dědictví našich předků. Muzejní společnost ve Valašském Meziříčí a Muzeum regionu Valašsko. 138 pp.

Valkó, O., Török, P., Deák, B., Tóthmérész, B. (2014): Review: Prospects and limitations of prescribed burning as a management tool in European grasslands, Basic and Applied Ecology 15/1: 26–33.