Pavel Poc: Zrušit osvobození letecké dopravy od placení daní je v tuto chvíli z evropské úrovně nemožné – odpověď Janu Zemanovi

Vážený pane Zemane,
jak jste jistě zaznamenal, navštívil jsem Váš článek na webu Ekolistu. Tak trochu jsem doufal, že vyprovokuji kolem této věci nějakou diskusi, než se jí začnu zabývat, bohužel se tak nestalo. Ne že bych z toho něco zásadního usuzoval, nicméně zdá se, že téma je asi českým občanům poměrně vzdálené. Patrně jste zaznamenal, že v mezičase došlo k širší diskusi o možnosti vytvořit pomocí určité formy zdanění stabilní příjem evropského rozpočtu, který by sloužil k naplňování společných cílů. Bez ohledu na to, že peníze z rozpočtu EU jsou využívány efektivněji než prostředky některých státních rozpočtů, zaznamenal jak Evropský parlament tak Komise obrovský odpor ze strany členských států v Evropské radě. Je to ovšem pochopitelné. Lisabonská smlouva učinila z evropských institucí partnery a ukončila hegemonii Rady. Protože však evropské vlády jen nerady uvolňují své kompetence, Evropská rada se stala platformou k prosazování zájmů vlád členských států (ne nutně zájmů občanů). Parlament, jakožto jediná evropská instituce s pravou demokratickou legitimací, je ovšem přirozeným konkurentem Rady. Tyto diskuse, nebo chcete-li institucionální rozbroje vyústily až do krajnosti neschváleným rozpočtem, který torpédovaly některé členské státy.

Proto nyní mohu s plnou vážností a velkou lítostí odpovědět na Váš námět. Komisař Lewandowski testoval možnost zavedení daně z finančních transakcí a daně z leteckého provozu. Členské státy však až na výjimky zareagovaly velmi negativně. V současné době je v podstatě nemožné přes odpor jak velkých tak malých členských států prosadit větší rozpočtovou samostatnost EU, protože to by znamenalo uvolnění škrtícího obojku, který má EU nasazen od Evropské rady. Na Váš návrh tedy nemohu v tuto chvíli reagovat pozitivně prostě proto, že daňové otázky jsou v kompetenci členských států. Doporučuji se tedy obrátit přímo na vládu České republiky, konkrétně na ministra financí Kalouska, aby na radě ministrů inicioval Vámi navržené daňové změny. Osobně velmi rád v Evropském parlamentu podpořím cokoli z toho, co navrhujete, nicméně iniciativním orgánem v tomto případě může být pouze Evropská rada.

Totéž platí pro jakékoli mezinárodní dohody. Evropská unie bohužel dodnes jen velmi obtížně hledá "jeden hlas" kterým by měla mluvit. Opět si dovoluji z toho obvinit Evropskou radu. Jakkoli pan předseda Herman Van Rompuy prokazuje velikou snahu o integraci názorů, řada členských států, a Česká republika je mezi nimi, upřednostňuje v některých věcech bilaterální vztahy před celoevropskými, a to přesto, že pro občany státu to má nakonec spíše negativní efekt. Opět tedy nabízím jen jedno jediné řešení. Vytvořte na národní úrovni v České republice tlak, který povede k takové evropské politice, která bude odpovídat současným potřebám a nikoli levnému nacionalistickému odmítání evropské integrace. Dovoluji si v této souvislosti poznamenat, že občané České republiky si v evropských volbách vybrali euroskeptickou cestu, vždyť tyto volby vyhrála ODS, jejíž europoslanci jsou nyní členy krajně pravicové euroskeptické frakce ECR, jejímž zájmem je dekompozice současného stavu EU, odmítnutí vstupu České republiky do eurozóny a omezení Evropské unie na pouhou celní a obchodní unii. Já osobně jsem patrně jediný český europoslanec, který je členem Spinelli group a také skupiny Federalistů, otevřeně se hlásím k myšlence evropského uspořádání do podoby federální unie po vzoru Spojených států amerických. V tomto světle je také jasné, že Vám pan ministr Dusík nemohl odpovědět jinak. Žádné pověření k otevření takovéto diskuse nikdo z členských států vskutku neměl, a to prostě proto, že členské státy o otevření takové diskuse nestojí. Práce na změně veřejného mínění v České republice je na Vás a s Vámi sympatizujících občanech. Já Vám rád pomohu a v Evropském parlamentu budu vždy hájit postojem konvenující těm Vašim.

A aby nebylo pochyb o mé odpovědi dodávám toto: nebojím se jít v Evropském parlamentu i do projektů, které mají velmi malou naději na úspěch. Byl jsem jediný poslanec, který se odhodlal jít do bitvy o podporu písemné deklarace o boji proti rakovině tlustého střeva a konečníku, kterou potřebovala prosadit Mezinárodní gastroenterologická federace. Věc měla mizivou šanci na úspěch, ale nakonec jsme dokázali pro tuto deklaraci získat 411 podpisů během dvou měsíců a prosadili jsme její přijetí parlamentem. Jestliže nyní říkám, že nemohu prosadit v parlamentu Vaše návrhy, pak to není proto že bych se obával práce nebo tématu. Je to proto, že šance na úspěch je naprosto nulová. Jednoduše to nejde, jak ostatně dokazuje neúspěch snahy pana komisaře Lewandowskiho. Věřím, že za pár let se situace změní. Pak se možná nad Vašimi náměty znovu setkáme. A nebo taky ne, když budou voliči v České republice nadále posílat do Evropského parlamentu ty, kdo by nejraději Evropskou unii zrušili.

Se srdečným pozdravem

---

reklama

---