Pavel Vrána: O hlavačích, hlaváčích a Hlaváčcích aneb O hrdinných vydrách, které nás všechny zachrání

Hlaváč černoústý.

Foto | Pavel Vrána

Vždy jsem žil v domnění, že televizní zprávy mají člověka vědomostně a kulturně obohacovat, povznášet k výšinám. Tentokrát však došlo k mírnému povznesení jen v oblasti sedací soupravy, zprávy mě zvedly ze židle. A vedly k sepsání tohoto krátkého článku.

Hned na počátku slečna hlasatelka mluvila o hlavači. To znělo trochu jako úvodní lekce intenzivního kurzu ostravštiny – jako by byl hlavač dle vzoru bukač, nebo kalač. Nikoliv, přátelé, je to hlaváč, pěkně s dlouhým „á“. Hlaváč černoústý. Invazní druh, který krátkými přískoky připlaval až k nám - podobně jako Ivan - nečekán a hlavně nezván. Evoluce jej obdařila břišními ploutvemi, které srůstají v přísavný disk, kterým se dokáže přisát na různé povrchy a tak si sem tam může „stopnout“ nějakou loď a nechat se popovézt kousek proti proudu. Možná to není žádný myslitel, ale reprodukčně je přičinlivý a brzy se vypracoval na jeden z nejběžnějších druhů na dolním Labi. Aby ne, miluje regulace, betony, těžký kamenný zához – takže zde nalezl ráj a svůj druhý domov, k pramalé radosti rybářů.

Hlaváč černoústý

Foto | Pavel Vrána

Pak zde máme vydru, druh původní, který jsme do naší přírody úspěšně znovu vysadili, přičemž část vyder k nám přišla „po svých“ ze zahraničí. Možná očekáváte, že dodám: „k pramalé radosti rybářů“. Ale to není tak úplně pravda. Jsou místa, kde nám vydra nevadí, nicméně, nelze zastírat, že jsou místa, kde způsobila kolaps rybích společenstev – což se týká především toků pstruhového pásma. Ve věci vydry a jejího vlivu na ekosystém tedy nelze paušalizovat.

Inu, a v té reportáži se nám to ale všechno smíchalo dohromady, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Výsledkem byl právě takový kočkopes. Jestliže na závěr reportáže zaznívá věta o tom, že vydry podle českoněmeckých biologů pomáhají alespoň částečně regulovat počty hlaváčů, hned si vzpomenu na Cimrmany, jak inspektor Trachta říká: Ale Hlaváčku, nechte si ty svý laický rady! Veřejnost je touto cestou uváděna v omyl a v takovém případě je možná lepší žádná reportáž, než špatná reportáž.

Nezasvěcený divák totiž snadno nabude dojmu, že vydra je oním supermanem, který v chvíli, kdy bude národu nejhůře, vtrhne se se zaťatou pěstí a vlajícím rudým pláštíkem do davu černoústých hlaváčů, až z nich budou šupiny létat – nastolí právo, pořádek a rovnováhu ekosystému, načež opět splyne s šedou masou davu, nebo se uklidí někam do hory Blaník, kde bude opět čekat, až bude národu nejhůře.

Není správné zaměňovat pojmy a dojmy, příčinu a důsledek. Průzkumy prokázaly, že vydra celkem nevybíravě konzumuje tu kořist, která je momentálně nejvíce dostupná – padni komu padni, přičemž nehledí na to, zda je to druh invazní, nebo zákonem chráněný. Mírně přitom preferuje druhy, které jsou z nějakého důvodu méně mobilní než jiné. Je-li tedy vydra zrovna na Labi, můžeme i bez studie s vysokou pravděpodobností předpokládat, že bude predovat hlaváče. Tihle dva na sebe prostě dříve či později museli narazit, to není žádné překvapení. Kdyby někdo uzavíral sázky na zápas hlaváč vs. vydra, klidně bych si vsadil. Vydra je zápasníkem zcela jiné váhové kategorie a hlaváč dle očekávání podlehne již v prvním kole.

Nalijme si však čistého vína. Bráno z perspektivy ekosystému dolního Labe – vydra bude doslova „převálcována“ masami hlaváčů, kteří zřejmě za svého pro nás neslyšného „uráááááááá!“ vyráží již dnes proti proudu Labe. Nepoměr početnosti obou druhů je tak velký, že vydra nemá šanci snížit množství hlaváčů byť jen o jediné procento. A to ani za předpokladu, že by v rámci Labe obsadila všechna myslitelná stanoviště.