Petr Daniš: Ochranu klimatu už nezastavíte

Instalace solárních panelů v roce 2023 trhala rekordy. Jako každý rok.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Dennis Schroeder / NREL / U.S. Government works

Hned na přelomu 80. a 90. let se věci začaly hýbat i na mezinárodní úrovni. Byl založen Mezivládní panel pro ochranu klimatu, známé IPCC, a vstoupila v platnost Rámcová úmluva o ochraně klimatu.

Jenže dalších skoro 30 let to vypadalo, že se pro ochranu klimatu nic pořádného neděje. I když vědecké poznání bylo stále jasnější, i když vědomí hrozby bylo stále naléhavější, emise skleníkových plynů stále rostly úplně stejným tempem jako předtím. Tohle byla hodně depresivní doba, kdy se o potřebě chránit klima sice mluvilo, ale moc se toho nepodařilo prosadit.

Tahle doba je za námi. V posledních deseti letech se toho na poli ochrany klimatu hodně stalo, a dokonce se zdá, že to dění zrychluje. Máme tady spoustu nových výdobytků, pojďme si přiblížit některé z nich v propojených oblastech dohod a práva, společenských cílů, technologií a investic.

1. Dohody a právo: konečně základ

Pařížská dohoda poprvé stanovila nějaké společné cíle: všechny země mají za cíl dohromady udržet globální oteplení hluboko pod 2 °C oproti době před průmyslovou revolucí, a dokonce maximálně usilovat o to, aby průměrné celosvětové oteplení nepřesáhlo 1,5 °C oproti době před průmyslovou revolucí. Na naplnění těchto cílů Pařížská dohoda navrhla mechanismus, že jednotlivé země budou přijímat dobrovolné závazky, jak snížit své emise skleníkových plynů.

Dohodnou se? Státníci na Konferenci OSN o změně klimatu v Paříži.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Presidentia de la República Mexicana / Flickr

Ano, je to odvážná konstrukce: Země mají přijímat dobrovolné závazky a jejich splnění či nesplnění není nijak sankcionováno. Takže se pak nemůžeme úplně divit, že tyto jejich závazky v součtu ještě pořád nestačí na to, abychom udrželi oteplení pod hranicí domluvených 2 °C – natož pod přísnějšími 1,5 °C.

Je třeba si však uvědomit, že nic lepšího se v rozděleném světě mnoha zájmů, kde je nejen Evropa, ale taky USA, Čína, Indie, Rusko atd. asi ani domluvit nedalo. A dokonce je velké štěstí, že se to vůbec podařilo domluvit v roce 2015, před epidemií Covidu, před válkou na Ukrajině a v Gaze, před rostoucím napětím mezi Západem a Čínou. V dnešním světě bychom dost možná takovou dohodu ani nedojednali.

Přes všechny nedostatky Pařížské dohody a její měkký rámec se nakonec ukázalo, že ona nějak funguje. Do roku 2015 emise skleníkových plynů ve světě vytrvale rostly. Teď globální emise v podstatě stagnují. Předpovídá se, že dokonce už od letošního roku by globální emise mohly začít pomalu klesat.

Jistěže bychom potřebovali, aby emise co nejrychleji klesaly k nule, ale to prostě nejde hned. I současný vývoj je svým způsobem úspěch.

Pařížská dohoda se navíc stala určitým základním kamenem – další právo na ní staví. Evropská unie se svou Zelenou dohodou pro Evropu snaží naplnit požadavky Pařížské dohody. Řada zemí přijímá klimatické zákony a strategie, aby odpověděla na Pařížskou dohodu.

I občané se na Pařížskou dohodu odvolávají. V některých zemích – včetně Německa, Francie nebo Nizozemí – vyhráli soudní spory proti svým státům, které podle rozhodnutí soudů dělaly málo pro ochranu klimatu.

2. Společenské cíle: jsme úplně někde jinde než před pěti lety

Klíčové je, že se ke klimatické neutralitě přihlásila naprostá většina velkých ekonomik, USA a EU, ale také Čína, Indie, dokonce i Rusko. Tenhle obrat se odehrál v podstatě během pouhých tří let. A i když jsou některé tyto závazky stále trochu nevěrohodné, je to obrovský posun.

Do konce roku 2022 se ke klimatické neutralitě přihlásily země odpovědné za 87% skleníkových plynů. Dnes je to ještě o kousek více.

Licence | Některá práva vyhrazena

Zdroj | Fakta o klimatu

To samé se stalo na úrovni firem. Během posledních pár let tisíce firem na celém světě deklarovalo svůj závazek dosáhnout klimatické neutrality a pustili se do plánů i realizace, jak toho dosáhnout. Řada z nich to má v plánu udělat dokonce do roku 2040 nebo ještě dříve.

Zásadní je, že se k těmto závazkům hlásí i mnohé největší firmy světa – třeba Microsoft, Amazon, Unilever, Siemens nebo Mercedes-Benz. Jsou tohle zelení fanatici? V žádném případě, jsou to racionální manažeři v obleku, kterým konečně došlo, že na „mrtvé planetě“ nakonec zkrachují všichni. A i když je správné, abychom po firmách vyžadovali ještě odpovědnější a razantnější postup, přiznejme si, že už tak došlo k obrovskému skoku kupředu.

3. Technologie: tak levné a dostupné, že nepůjde odolat

Mezi lety 2009 a 2020 klesla cena výroby elektřiny z fotovoltaických panelů desetkrát. Tím to nekončí. I když řada technologií a produktů v následujících letech v době inflace zdražovala, fotovoltaické panely dále strmě zlevnily.

Licence | Některá práva vyhrazena

Zdroj | Fakta o klimatu

Podobný trend se děje v dopravě. Cena baterií a elektroaut klesá a očekává se, že do dvou let budou elektroauta stejně drahá jako auta se spalovacími motory, a potom budou dokonce levnější. Teprve dostupnost těchto technologií dělá celou transformaci vůbec možnou.

Někdy se objeví otázka, kolik potřebných technologií už máme k dispozici, abychom dosáhli klimatické neutrality. Není na to úplně exaktní odpověď, jsou to spíše odhady různých expertů. Dnes většina komentátorů mluví o tom, že máme k dispozici 90-95 % potřebných technologií. Jenom je začít ve velkém používat.

4. Investice: dobře vydělat na ochraně planety

Podle agentury Bloomberg NEF vyrostly i v roce 2023, o 17 %, na téměř 1,8 bilionu dolarů. A to navzdory napětí ve světě nebo vysoké inflaci. Tyto finanční zdroje jdou nejvíce do třech oblastí: do rozvoje elektromobility, do rozšiřování obnovitelných zdrojů energie a do výstavby nových, chytrých sítí pro rozvod elektřiny.

Abychom si ty investice lépe představili, podívejme se třeba na výstavbu solárních elektráren. Tady se děje něco pozoruhodného.

V roce 2023 celosvětová kapacita solárních elektráren překonala výši, o které Mezinárodní energetická agentura (IEA) před osmi lety odhadovala, že jí dosáhneme až v roce 2050. Za poslední rok narostla výstavba solárních elektráren o více než 50 %. Jen Čína v roce 2023 přidala tolik solárních elektráren, jako celý svět v roce 2022.

Dnes jsou dohodnuté mezinárodní ambice ztrojnásobit celkovou instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů do roku 2030 (oproti roku 2022). To by znamenalo, že už v roce 2030 by 40 % světové elektřiny pocházelo ze slunce a větru.

V tomto kontextu je výmluvný výrok ředitele Mezinárodní energetické agentury (IEA), Fatiha Birola, po vydání Světového energetického výhledu 2023 v říjnu uplynulého roku. „Přechod k čisté energii se děje na celém světě a je nezastavitelný. Není to otázka toho, ‚zda‛ k němu dojde, ale toho ‚jak rychle‛, a čím rychleji to bude, tím lépe pro nás všechny.“

Je snad i Fatih Birol zelený fanatik? Ne, je to ředitel celkem konzervativní Mezinárodní energetické agentury, která v minulosti soustavně předpovídala menší nárůst obnovitelných zdrojů, než k jakému potom ve skutečnosti došlo.

„Přechod k čisté energii je nezastavitelný,“ říká Fatih Birol v tiskové zprávě IEA, 24.10.2023.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Dean Calma / IAEA / Flickr

Co napsat na závěr? Ochrana klimatu odstartovala trendy, které už jen těžko půjde zvrátit. Bude ale tato setrvačnost stačit? V žádném případě. Musíme naše úsilí znásobit, jinak bude cena, kterou zaplatíme za dopady změny klimatu, pořád příliš vysoká.

Dobrou zprávou je to, že už se ve světě hodně odpracovalo, nejsme na začátku, svět se opravdu již mění a ochrana klimatu nabývá na významu. A to navzdory tomu, že jsme my v Česku docela zaspali.

Mělo by nám být také jasnější, že to, co nás dnes brzdí, není nedostatek technologií – je to nedostatek porozumění, nedostatek politické vůle a nedostatek schopnosti udělat potřebné změny dost rychle. Ale to už jsou zase jiná témata…