Petr Daniš: Ochranu klimatu už nezastavíte

Nenechte se zmýlit. Ochrana klimatu bude na celém světě posilovat, a to rychleji než kdykoli předtím. I když to z perspektivy naší malé země může někdy vypadat jinak, odpůrci ochrany klimatu dokáží probíhající změny nanejvýš protahovat, ale nikoli zastavit. Na střechách proto v budoucnosti bude stále více solárních panelů a v krajině stále více větrníků. Budeme lépe chránit přírodu a důsledněji dbát na to, jakým způsobem hospodaříme na polích a v lesích. Elektroauta vytlačí ta se spalovacím motorem – nakonec lepšími vlastnostmi a cenou. A tak dále. Čím dřív tato doba přijde, tím lépe pro všechny. O hrozbě spojené se změnou klimatu se mluví přinejmenším od 60. let 20. století. V roce 1988 vystoupil vědec James Hansen v americkém Senátu s tím, že NASA má důkazy, že globální oteplování už probíhá – tady a teď, a nejde jen o nějakou vzdálenou hrozbu.

Hned na přelomu 80. a 90. let se věci začaly hýbat i na mezinárodní úrovni. Byl založen Mezivládní panel pro ochranu klimatu, známé IPCC, a vstoupila v platnost Rámcová úmluva o ochraně klimatu.

Jenže dalších skoro 30 let to vypadalo, že se pro ochranu klimatu nic pořádného neděje. I když vědecké poznání bylo stále jasnější, i když vědomí hrozby bylo stále naléhavější, emise skleníkových plynů stále rostly úplně stejným tempem jako předtím. Tohle byla hodně depresivní doba, kdy se o potřebě chránit klima sice mluvilo, ale moc se toho nepodařilo prosadit.

Téma tohoto článku je přístupné také v podobě videa.

Tahle doba je za námi. V posledních deseti letech se toho na poli ochrany klimatu hodně stalo, a dokonce se zdá, že to dění zrychluje. Máme tady spoustu nových výdobytků, pojďme si přiblížit některé z nich v propojených oblastech dohod a práva, společenských cílů, technologií a investic.

1. Dohody a právo: konečně základ

V roce 2015 se podařilo na půdě OSN dojednat tzv. Pařížskou dohodu. Předcházelo tomu mnoho let neúspěšných a frustrujících pokusů se na něčem na mezinárodní úrovni domluvit.

Pařížská dohoda poprvé stanovila nějaké společné cíle: všechny země mají za cíl dohromady udržet globální oteplení hluboko pod 2 °C oproti době před průmyslovou revolucí, a dokonce maximálně usilovat o to, aby průměrné celosvětové oteplení nepřesáhlo 1,5 °C oproti době před průmyslovou revolucí. Na naplnění těchto cílů Pařížská dohoda navrhla mechanismus, že jednotlivé země budou přijímat dobrovolné závazky, jak snížit své emise skleníkových plynů.

Ano, je to odvážná konstrukce: Země mají přijímat dobrovolné závazky a jejich splnění či nesplnění není nijak sankcionováno. Takže se pak nemůžeme úplně divit, že tyto jejich závazky v součtu ještě pořád nestačí na to, abychom udrželi oteplení pod hranicí domluvených 2 °C – natož pod přísnějšími 1,5 °C.

Je třeba si však uvědomit, že nic lepšího se v rozděleném světě mnoha zájmů, kde je nejen Evropa, ale taky USA, Čína, Indie, Rusko atd. asi ani domluvit nedalo. A dokonce je velké štěstí, že se to vůbec podařilo domluvit v roce 2015, před epidemií Covidu, před válkou na Ukrajině a v Gaze, před rostoucím napětím mezi Západem a Čínou. V dnešním světě bychom dost možná takovou dohodu ani nedojednali.

Přes všechny nedostatky Pařížské dohody a její měkký rámec se nakonec ukázalo, že ona nějak funguje. Do roku 2015 emise skleníkových plynů ve světě vytrvale rostly. Teď globální emise v podstatě stagnují. Předpovídá se, že dokonce už od letošního roku by globální emise mohly začít pomalu klesat.

Jistěže bychom potřebovali, aby emise co nejrychleji klesaly k nule, ale to prostě nejde hned. I současný vývoj je svým způsobem úspěch.

Pařížská dohoda se navíc stala určitým základním kamenem – další právo na ní staví. Evropská unie se svou Zelenou dohodou pro Evropu snaží naplnit požadavky Pařížské dohody. Řada zemí přijímá klimatické zákony a strategie, aby odpověděla na Pařížskou dohodu.

I občané se na Pařížskou dohodu odvolávají. V některých zemích – včetně Německa, Francie nebo Nizozemí – vyhráli soudní spory proti svým státům, které podle rozhodnutí soudů dělaly málo pro ochranu klimatu.

2. Společenské cíle: jsme úplně někde jinde než před pěti lety

V červnu 2019 se Velká Británie stala první zemí, která se právně zavázala ke klimatické neutralitě do roku 2050. A najednou se s tím roztrhl pytel. Přidávaly se další a další země. Dnes se k závazku klimatické neutrality hlásí přes 130 zemí světa a ty společně pokrývají už téměř 90 % produkovaných emisí skleníkových plynů.

Klíčové je, že se ke klimatické neutralitě přihlásila naprostá většina velkých ekonomik, USA a EU, ale také Čína, Indie, dokonce i Rusko. Tenhle obrat se odehrál v podstatě během pouhých tří let. A i když jsou některé tyto závazky stále trochu nevěrohodné, je to obrovský posun.

To samé se stalo na úrovni firem. Během posledních pár let tisíce firem na celém světě deklarovalo svůj závazek dosáhnout klimatické neutrality a pustili se do plánů i realizace, jak toho dosáhnout. Řada z nich to má v plánu udělat dokonce do roku 2040 nebo ještě dříve.

Zásadní je, že se k těmto závazkům hlásí i mnohé největší firmy světa – třeba Microsoft, Amazon, Unilever, Siemens nebo Mercedes-Benz. Jsou tohle zelení fanatici? V žádném případě, jsou to racionální manažeři v obleku, kterým konečně došlo, že na „mrtvé planetě“ nakonec zkrachují všichni. A i když je správné, abychom po firmách vyžadovali ještě odpovědnější a razantnější postup, přiznejme si, že už tak došlo k obrovskému skoku kupředu.

3. Technologie: tak levné a dostupné, že nepůjde odolat

Tato oblast je možná vůbec nejdůležitější: máme k dispozici nové technologie, které tady dříve nebyly. Nebo tady byly, ale astronomicky drahé, a teprve teď se staly opravdu dostupnými. Vezměme si například fotovoltaické panely. Jen mezi lety 2009 a 2020 klesla cena na výrobu elektřiny z fotovoltaiky desetkrát. Nejlevnější způsob, jak dnes ve světě vyrobit elektřinu v nově postavené elektrárně je fotovoltaika, na druhém místě větrníky postavené na souši.

Podobný trend se děje v dopravě. Cena baterií a elektroaut klesá a očekává se, že do dvou let budou elektroauta stejně drahá jako auta se spalovacími motory, a potom budou dokonce levnější. Teprve dostupnost těchto technologií dělá celou transformaci vůbec možnou.

Někdy se objeví otázka, kolik potřebných technologií už máme k dispozici, abychom dosáhli klimatické neutrality. Není na to úplně exaktní odpověď, jsou to spíše odhady různých expertů. Dnes většina komentátorů mluví o tom, že máme k dispozici 90-95 % potřebných technologií. Jenom je začít ve velkém používat.

4. Investice: dobře vydělat na ochraně planety

Jedna věc je mít technologie, druhá věc investovat do jejich použití. I tady je trend jednoznačný: každý rok rostou globální investice do energetické transformace. Investice do čisté energetiky jsou ve světě už několik let vyšší než investice spojené s fosilní energetikou. Zatímco „fosilní“ investice stagnují, „čisté“ investice každý rok rostou.

Podle agentury Bloomberg NEF vyrostly i v roce 2023, o 17 %, na téměř 1,8 bilionu dolarů. A to navzdory napětí ve světě nebo vysoké inflaci. Tyto finanční zdroje jdou nejvíce do třech oblastí: do rozvoje elektromobility, do rozšiřování obnovitelných zdrojů energie a do výstavby nových, chytrých sítí pro rozvod elektřiny.

Abychom si ty investice lépe představili, podívejme se třeba na výstavbu solárních elektráren. Tady se děje něco pozoruhodného.

V roce 2023 celosvětová kapacita solárních elektráren překonala výši, o které Mezinárodní energetická agentura (IEA) před osmi lety odhadovala, že jí dosáhneme až v roce 2050. Za poslední rok narostla výstavba solárních elektráren o více než 50 %. Jen Čína v roce 2023 přidala tolik solárních elektráren, jako celý svět v roce 2022.

Dnes jsou dohodnuté mezinárodní ambice ztrojnásobit celkovou instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů do roku 2030 (oproti roku 2022). To by znamenalo, že už v roce 2030 by 40 % světové elektřiny pocházelo ze slunce a větru.

V tomto kontextu je výmluvný výrok ředitele Mezinárodní energetické agentury (IEA), Fatiha Birola, po vydání Světového energetického výhledu 2023 v říjnu uplynulého roku. „Přechod k čisté energii se děje na celém světě a je nezastavitelný. Není to otázka toho, ‚zda‛ k němu dojde, ale toho ‚jak rychle‛, a čím rychleji to bude, tím lépe pro nás všechny.“

Je snad i Fatih Birol zelený fanatik? Ne, je to ředitel celkem konzervativní Mezinárodní energetické agentury, která v minulosti soustavně předpovídala menší nárůst obnovitelných zdrojů, než k jakému potom ve skutečnosti došlo.

Co napsat na závěr? Ochrana klimatu odstartovala trendy, které už jen těžko půjde zvrátit. Bude ale tato setrvačnost stačit? V žádném případě. Musíme naše úsilí znásobit, jinak bude cena, kterou zaplatíme za dopady změny klimatu, pořád příliš vysoká.

Dobrou zprávou je to, že už se ve světě hodně odpracovalo, nejsme na začátku, svět se opravdu již mění a ochrana klimatu nabývá na významu. A to navzdory tomu, že jsme my v Česku docela zaspali.

Mělo by nám být také jasnější, že to, co nás dnes brzdí, není nedostatek technologií – je to nedostatek porozumění, nedostatek politické vůle a nedostatek schopnosti udělat potřebné změny dost rychle. Ale to už jsou zase jiná témata…

---

reklama

---