Petr Daniš: Ulpívání na spalovacích motorech se Česku nevyplatí. 2. díl: O bezpečnosti a konkurenceschopnosti

V 1. dílu tohoto článku jsem ukazoval, že pokud jde o využití vstupní energie a její přeměny na pohyb, elektromobily jsou mnohem účinnější technologií než auta se spalovacím motorem. Zatímco u auta se spalovacím motorem se na pohyb využije pouhých 20–30 % původní energie v palivu (především kvůli tepelným ztrátám v motoru), u elektroaut je to kolem 90 %. Množství vyplýtvané energie ve spalovacích motorech tak zásadně navyšuje množství ropy, kterou musíme do Česka dovážet. Naši závislost spojenou s dovozem ropy tak umocňuje to, že přes dvě třetiny energie obsažené v benzínu a naftě se na pohyb aut ani nevyužije.

Mohou nás elektromobily zbavit závislosti na dovozu ropy? Nebo jde o slepou cestu a technologii, která má zcela marginální podíl na trhu, jak stále slýcháme v české debatě? Je budoucnost dopravy elektrická, anebo spalovací motory stejně nic nedokáže nahradit? To prozkoumáme v tomto díle článku.

Jak se vyvíjí prodej elektroaut?

Ze všeho nejdříve je potřeba se blíže podívat na data, jak rychle dochází k adopci elektromobilů v různých koutech světa. Naše česká perspektiva totiž může hodně klamat.

V Česku to skutečně stále vypadá, že elektromobily moc lidí nechce, i když i u nás jejich prodeje každoročně rostou. V lednu a v únoru letošního roku tvořily prodeje čistě bateriových aut necelých 5 % ze všech prodejů nových vozů a plug-in hybridy něco přes 3 %. Dohromady tedy to, co se dá označit za elektromobil, v Česku dělá kolem 8 % prodejů nových aut.

Jenže v mnoha zemích je to hodně jinak. Zůstanu nejprve v Evropě. I pokud jde jen o čistě bateriová auta, jejich podíl na trhu s novými vozy je v Norsku již 90 %, v Dánsku 50 %, ve Švédsku 40 % a v Nizozemí 35 %. Průměr v celé EU je v současnosti kolem 15 % (asi 3× více než u nás) a stále roste.

Mnoho lidí možná překvapí situace na největším automobilovém trhu světa – v Číně, kde se každý měsíc prodá přes 1 milion elektroaut. Prodeje čistě elektrických aut se tam blíží 30 % z prodejů všech nových vozů a dohromady s plug-in hybridy je to dokonce už 50 %. A nejde jen o tato absolutní čísla, pozoruhodný je mohutný každoroční růst – například v roce 2024 se počet prodaných nových elektroaut v Číně zvýšil o 40 %.

Proč Čína sází na elektromobilitu?

Myslíte, že i zde vládne nějaké „zelené šílenství“ a politiky se podřizují ochraně klimatu? Samozřejmě i Čína má své klimatické závazky, přesto je třeba v obratu k elektroautům hledat především pragmatický kalkul.

Čína má jen malé zásoby vlastní ropy. Kdyby spoléhala jen na ně a všechny je vytěžila, pokryly by domácí spotřebu jen na několik málo roků. Proto Čína většinu ropy pro svoji potřebu dováží, a to ji činí největším dovozcem ropy na světě. A s tím se pojí také určitá politická a ekonomická zranitelnost.

Rychlý rozvoj elektromobility v Číně je krok k její energetické bezpečnosti. Většina elektřiny se zde stále vyrábí z domácího uhlí. A nárůst spotřeby elektřiny potřebné pro dobíjení elektroaut se bohatě pokryje bezprecedentní výstavbou nových čistých zdrojů elektřiny, solárních a větrných elektráren a částečně i jaderných elektráren. Jak uhlí, tak obnovitelné zdroje a jádro znamená pro Čínu energetickou nezávislost.

Zároveň s tím Čína nepochybně vidí v nastupující elektromobilitě ekonomickou příležitost. Čína ovládla výrobu baterií včetně dodavatelských řetězců a v posledních letech už sesadila Německo z trůnu největšího vývozce elektromobilů.

Vládní podpora rozvoje elektromobility sklízí ovoce a vedla i k tomu, že většina elektroaut je již dnes v Číně levnější než srovnatelné modely se spalovacím motorem. Čínské elektromobily jsou natolik konkurenceschopné na zahraničních trzích, že USA či EU raději zavádějí dovozní cla, aby ochránily prodeje domácích výrobců.

Jak souvisí elektroauta s bezpečností a konkurenceschopností Evropy?

Když se vrátím do Evropy, stojí za to zdůraznit, že ani tady nejsou dostatečné zásoby ropy a EU je hned po Číně jejím druhým největším dovozcem. Tato závislost na zemích, odkud ropu dovážíme, Evropu ohrožuje ekonomicky i bezpečnostně. Současná geopolitická situace navíc ukazuje, že náhrada dovozů fosilních zdrojů například z Ruska za dovozy z USA nám nemusí přinést o nic větší stabilitu.

Jinými slovy – i v EU má rychlý rozvoj elektromobility strategický bezpečnostní význam. I když odhlédneme od ochrany klimatu, ochrany zdraví a všech dalších výhod, které elektrifikace dopravy přinese, dává dobrý smysl, aby právě EU přechod na elektroauta poháněná elektřinou z vlastních obnovitelných zdrojů podporovala, protože je to v jejím bezpečnostním zájmu.

Stejně tak je to v zájmu ekonomickém. I když většinu prodejů aut v Evropě i ve světě dnes stále tvoří auta se spalovacím motorem, již nyní počet prodaných aut se spalovacím motorem každoročně klesá. Například předpověď agentury BloombergNEF odhaduje, že již do roku 2030 budou elektroauta tvořit 50 % světových prodejů nových aut. Pokud si chtějí evropské automobilky udržet slušné prodeje a konkurovat levným čínským elektromobilům, nemají jinou šanci než se rychle naučit vyrábět levnější elektroauta.

Udělám tady malý skok za oceán na druhý největší trh s auty na světě. Spojené státy netrápí závislost na dovozu ropy, protože jsou jejím čistým vývozcem, a to dokonce zdaleka největším producentem ropy na světě. Vytěží se zde ročně tolik ropy, jako u dvou dalších největších producentů, Saudské Arábii a Ruska, dohromady. USA jsou největší světový petrostát a nic na tom nemění ani střídání vlády republikánů a demokratů. Pomalejší adopce elektroaut v USA, s jejich zhruba 10 % podílem na trhu, je tak v něčem pochopitelná.

Těžce pochopitelná je naopak situace a politika v Česku. Míra adopce elektroaut je v naší zemi na samotném chvostu EU – o polovinu pomalejší než v USA. Chováme se jako super petrostát – jen s tím rozdílem, že oproti USA žádné zásoby ropy, které by stály za řeč, nemáme.

Kde vázne český přechod na elektromobilitu?

Podle analýzy CSD a CREA Česká republika od začátku ruské invaze na Ukrajinu do června 2024 utratila za ropu a plyn z Ruska 177 miliard Kč – více než 5× tolik, než kolik činila česká pomoc Kyjevu. V celém roce 2024 k nám největší část z dovozu ropy a zemního plynu stále tekla z Ruska. To se sice v roce 2025 mění a přináší to malý důvod k oslavě, nicméně o nějaké energetické nezávislosti si dále můžeme nechat leda zdát.

Zdálo by se, že úkolem jakýchkoli pragmaticky uvažujících politiků v Česku by mělo být rychle vyhodnotit situaci, začít odpovědně vysvětlovat občanům, že jedině přechod na elektromobilitu nás může zbavit závislosti na dovozu ropy a zachovat konkurenceschopnost domácího automobilového průmyslu. Očekával bych promyšlenou podporu rozvoje elektromobility stejně, jako k ní dochází v mnoha jiných evropských zemích – budování husté sítě nabíječek, daňové zvýhodňování nákupu elektroaut pro občany a pobídky pro masivní investice do transformace místních automobilek.

Místo toho jsme v Česku svědky toho, že se vládní představitelé s opozicí předhánějí v tom, kdo rozvoji elektromobility hodí více klacků pod nohy. Velká část českých politiků nás opakovaně ujišťuje, že bude v Bruselu bojovat za zrušení zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035 nebo za odložení účinnosti přísnějších emisních limitů, které evropskou adopci elektroaut mají urychlit. Tato snaha dát českým občanům a automobilkám více času na transformaci je sice pochopitelná, avšak oddalování této transformace může dělat medvědí službu jak bezpečnosti Česka, tak budoucí konkurenceschopnosti českého průmyslu.

Je budoucnost dopravy elektrická?

Ano. Elektromobily se prosadí nikoli proto, že jde o zelené šílenství nebo proto, že nám to nakáže Evropská unie. Prosadí se proto, že jde o efektivnější a vyspělejší technologii. Jejich co nejrychlejší rozšíření v Česku bychom měli podporovat, a ne se mu stavět.

Přechod na elektromobilitu nás zbaví závislosti na dovozu ropy a posílí naši energetickou bezpečnost. Jedině výroba elektromobilů má šanci udržet konkurenceschopnost českého automobilového průmyslu. A až bude naše doprava na elektřinu, jako bonus získáme čistší vzduch, tišší města a možná i dobrý pocit, že o dost méně poškozujeme stabilitu planetárního klimatu.

---

reklama

---