Petr Daniš: Svět teplejší o 3 stupně Celsia? V Česku to může být i dvojnásobek

Jak velká změna klimatu nás ještě čeká? Každý rok jsme svědky stále větších extrémů v projevech počasí, ať už jde o rekordní vedra a sucha, lijáky nebo povodně. Je to proto, že žijeme ve světě, který se v průměru oteplil již o 1,3 °C oproti době před průmyslovou revolucí. O kolik se ještě oteplí v dalších letech? Před necelým měsícem vyšla zpráva od Programu OSN pro životní prostředí – UNEP, každoroční Emissions Gap Report. A nepřináší žádné dobré novinky.

Emise, které lidstvo vypustilo do atmosféry v roce 2023 dosáhly nového rekordu, více než 57 miliard tun ekvivalentu CO2. Umíte si představit miliardu tun? Miliarda je tisíc milionů. A tuna je tisíc kilogramů. Takže to máme celkem 57 milionů milionů kilogramů skleníkových plynů za jediný rok.

K jak teplému světu tedy s těmito emisemi směřujeme? Vybírám ze zprávy UNEP tři hlavní scénáře. A začnu tím nejpesimističtějším.

1. Scénář současných politik

Pokud snaha o snižování emisí, tempo celé dekarbonizace, výstavby obnovitelných zdrojů energie, investice do ochrany klimatu budou jako v současnosti, potom máme dvoutřetinovou pravděpodobnost, že se do konce 21. století teplota nezvýší o více než 3,1 °C v porovnání v dobou před průmyslovou revolucí.

A když k tomu ještě doplním informaci, že v Česku se otepluje téměř dvakrát rychleji, než je světový průměr, dokážete si asi sami představit, že to ani pro nás nevěstí nic dobrého.

Zároveň je tady třetinová pravděpodobnost, že teplota bude ještě vyšší. A je to oteplení jen do konce 21. století – i v dalším století by se totiž dále oteplovalo.

Vědci odhadují, že oteplení o každý 0,1 °C vystavuje dalších cca 100 milionů lidí bezprecedentním teplotám. Průměrné oteplení o 3 °C přinese velký tlak na několik miliard lidí na této planetě a povede k utrpení především těch nejzranitelnějších.

Ještě stojí za to zdůraznit, že toto zdaleka není nejhorší možný scénář. Je to scénář současných politik. Současné politiky již usilují o snižování emisí, už nyní je zde trend čistých zdrojů energie, nástupu elektromobility a tak dále – pouze je tempo dekarbonizace příliš pomalé, aby předešlo dalšímu výraznému zvyšování teploty.

Není to scénář, že nebudeme dělat nic. Pokud by ještě došlo ke zpomalování či zastavení současných politik na ochranu klimatu – jak si mnozí stále přejí – svět by se oteplil ještě více, včetně Česka.

2. Scénář mezinárodních závazků

Tyto závazky, které státy světa přijaly na plnění Pařížské dohody, představují nejvyšší emise, jež mají v dalších letech v úmyslu vypustit, zahrnují v sobě snahu o snižování emisí, a to bez dalších podmínek a bez cizí pomoci.

Pokud by státy splnily tyto své mezinárodní závazky, máme dvoutřetinovou šanci, že se svět do konce století neoteplí více než o 2,8 °C v porovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Opět, to ale znamená, že se může oteplit i více, a že se i po roce 2100 bude dále oteplovat.

Stojí za pozornost, že se scénář mezinárodních závazků liší od scénáře současných politik. Většina států podle všeho nedělá dost pro to, aby své závazky splnila. Když se podíváme na to, k čemu se zavázaly, a na to, co opravdu dělají, objevuje se tam určitý rozpor, mezera, zpoždění, a nepůsobí moc důvěryhodně, že svých závazků dosáhnou.

3. Scénář slibů klimatické neutrality

Tento scénář stojí na tom, že státy splní nejenom své mezinárodně přijaté závazky, ale také své různé přísliby, do kdy dosáhnou klimatické neutrality a přestanou do atmosféry přidávat emise skleníkových plynů.

Tyto sliby klimatické neutrality různým způsobem vyhlásila již většina států světa. Někde tyto sliby už jsou propsané do státních zákonů, strategií a všelijakých dokumentů, jinde jde jen o veřejné vyjádření nějakého čelního představitele státu.

Kdyby všichni splnili tyto své sliby, je tady dvoutřetinová šance, že oteplení nepřesáhne 1,9 °C oproti průměrné teplotě před průmyslovou revolucí. Na rozdíl od předchozích dvou scénářů, toto by měla být skutečně nejvyšší teplota, v dalším století by už nemělo docházet k dalšímu nárůstu.

Toto je také jediný scénář, který se alespoň blíží ke splnění Pařížské dohody. Ta stanovila trochu šalamounský cíl: „udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.“

Oteplení o 1,9 °C sice znamená překročit tu hranici 1,5 °C, dokonce to ani nelze moc vykládat jako, že udržíme průměrnou globální teplotu VÝRAZNĚ POD hranicí 2 °C. Pořád je to ale ten nejlepší scénář, který je v současnosti ve hře.

Má to nějaké řešení?

Celé je to docela depresivní, že? Rád bych přesto skončil alespoň trochu pozitivním tónem. Tato zpráva OSN není apokalyptická předpověď, o kolik se skutečně oteplí do konce století. Je to ale velké varování, o kolik se s velkou pravděpodobností může oteplit, pokud z ochrany klimatu neuděláme opravdovou prioritu.

V oteplování není žádná nevyhnutelnost a v zásadě skončí, až se lidstvu podaří zastavit emise skleníkových plynů. Svět ale dnes potřebuje ambicióznější klimatické závazky a schopnost a vůli je naplňovat.

Obsah tohoto článku zpracoval autor také ve formě videa.

---

reklama

---