Petr Dušek: Těžební krajina se stává domovem vzácných druhů

Lom ČSA Sev.en

Foto | Petr Dušek / Těžební unie

Mufloni v lomu ČSA Sev.en

Foto | Petr Dušek / Těžební unie

„Na lomu ČSA máme několik částí výsypek, do nichž jsme nezasahovali konvenční rekultivací, a odezva přírody je úplně neuvěřitelná. Ornitologové, kteří se sem sjíždí z celé republiky i ze zahraničí, považují za nejcennější druhy lindušku úhorní a bělořita šedého, kteří byli v Česku již na pokraji vyhynutí. Já bych však zmínil i pavouky, vážky, obojživelníky či žahadlový hmyz. Máme tady dohromady už teď stovky chráněných druhů rostlin a živočichů,“ říká Jiří Křen, technik rekultivací Severní energetické, která provozuje hnědouhelné lomy na Mostecku.

Také z výše uvedených důvodů rozhodla nedávno vláda o tom, že část končícího lomu ČSA dostane statut zvláště chráněného území a bude ponechána bez zásahu pod správou Agentury ochrany přírody a krajiny.

Posun v přístupu k rekultivacím potvrzují i těžaři štěrkopísku a stavebního kamene. Podle Tomáše Bíny ze společnosti Českomoravský štěrk se vyskytují nejvzácnější a ohrožené druhy v pískovnách a kamenolomech již v průběhu těžby a jejich další přežití velmi závisí právě na formě obnovy krajiny. „Přirozená sukcese se stala běžnou součástí rekultivačních plánů. Ve většině těch nových nebo upravovaných se s jejím využitím již počítá a proces funguje velmi dobře. Při správném postupu a správné údržbě území mohou druhy zůstat a nadále prosperovat. Většinou se jedná o obojživelníky, dále ptáky hnízdící na holých substrátech či v kolmých stěnách, v mokřadech a rákosinách nebo na skalnatých stěnách a převisech. V případě, že nedojde při rekultivaci k převrstvení humózní zeminou, lokalita zůstává atraktivní také pro mnohé druhy hmyzu, například samotářské včely.“

Břehule v pískovně Otradovice.

Foto | Petr Dušek / Těžební unie

Že sukcese podporuje biodiverzitu nejlépe ze všech dosud známých přístupů k obnově krajiny, tomu napovídají i nečekané efekty samotné těžby. Nejvýmluvnější je v tomto ohledu příběh o břehulích říčních, které po regulaci řek ztratily svůj přirozený biotop a v posledních letech nacházejí náhradní útočiště v aktivních těžebnách, zejména pak v pískovnách se strmými a dostatečně měkkými břehy.

„Do naší pískovny u Otradovic na Mladoboleslavsku už několikátou sezonu přilétají stovky párů z teplých krajin a ve vysokých stěnách si zde budují charakteristické nory. V dobách největší slávy zde břehule hnízdily v obrovské kolonii čítající odhadem až dva tisíce nor. Jednou jsme dokonce museli v době hnízdění těsně před obsazenou stěnou zatloukat dvoumetrové kolíky, abychom je v tomto kritickém období nerušili těžbou. Obecně však musím říct, že jsme si na sebe vzájemně zvykli a soužití je bezproblémové,“ prozrazuje Jan Macho ze společnosti České štěrkopísky.

Přirozená obnova krajiny po těžbě reprezentuje trend, k němuž se připojují postupně prakticky všechny těžební společnosti v Česku bez ohledu na velikost. Velice častá je kombinace klasické (například vodní) rekultivace a sukcese.

Břehule v pískovně Otradovice.

Foto | Petr Dušek / Těžební unie

„Dosud jsme zrekultivovali území do jednoho kilometru čtverečního. Jsme tedy zatím na začátku rekultivačních prací. To hlavní přijde na závěr – po dotěžení plánujeme těžební jámu zatopit vodou a to určitě přiláká i ohrožené druhy. Zároveň mohu potvrdit, že část území jsme ponechali sukcesi a že obnova krajiny byla velmi rychlá. Příroda si s tím poradila velice dobře,“ říká Pavel Tatýrek ze společnosti K M K Granit, která dobývá živcovou surovinu pro keramický průmysl, sklárny či porcelánky. Zkušenosti jiných firem naznačují, že krajina vzniklá běžnou rekultivací láká většinou jen běžnou zvěř.

„Máme zrekultivováno přes 22 hektarů těžební plochy a v této krajině žije pouze běžně se vyskytující lesní zvěř. Přírodní sukcesi jsme zatím neuplatňovali, ale do budoucna s ní určitě počítáme,“ doplňuje Lukáš Horák ze společnosti Sklopísek Střeleč.